Diskriminace aneb práva a povinnosi

„Když už podnikatel podniká, nabízí služby, tak je povinen je poskytnout komukoli." prohlásil právník Jiří Vyvadil v reakci na samolepku, vylepenou na dveřích bistra v pražské Palmovce, která zobrazuje přeškrtnutý piktogram osoby v nikábu. 

   Moje právní povědomí je na velmi elementární úrovni. Česky řečeno - právo je pro mě španělskou vesnicí. A tak mi na posuzování jevů kolem nás zbývá jen ten selský rozum. Jestli zdravý to nevím, zřejmě zdraví mého rozumu bude každý jeden posuzovat podle svého.

  Ale k názoru JUDr. Vyvadila: Je-li podnikatel povinen poskytovat službu každému, asi žijeme ve značně šíleném prostředí. Tedy do bistra mohou vstupovat nejen osobyn v nikábu, ale třeba i osoby, které kvůli svému přesvědčení nenosí vůbec žádný oděv, třeba adamité. Nebo lidé v oděvu, který je pro návštěvu bistra ve středním Evropě nezvyklý stejně jako nikáb nebo burka. Třeba pracovníci veterinární služby v ochranných skafandrech. Nebo čističi kanálů, kteří si tam odskočí na gáblík mezi čištěním. Řezníci v zakrvácených zástěrách a tak dále. 

   Naprosto nechápu, jak tenhle názor může vyslovit člověk s dokončeným právním vzděláním. Protože piktogramy, zakazující zmrzlinu, kouření, batohy na zádech, nebo pracovníci v nečistých oděvech případně osoby nelibě páchnoucí jsou tady u nás na severovýchodě Kotlinky vylepeny v tramvajích, trolejbusech, autobusech i ve vlacích. 

   Možná by se pan doktor Vyvadil měl začít zabývat myšlenkou zažalovat za "diskriminaci" Dopravní podnik města Ostravy a České dráhy. A mnoho jiných dopravců. Jsou podniky, kde vás nevpustí bez kravaty - a nejsou jen u nás v Evropě, ale i v zemi svobody, USA. Ve filmu "Lepší už to nebude" si hlavní protagonista musí nejdříve zajít koupit kravatu, aby byl vpuštěn do podniku. A to už nemluvím o strašné diskriminaci, když se vyžaduje pokrývka hlavy při vstupu do synagogy nebo naopak vyzutí se z bod při návštěvě mešity. Nebo o dres-code v některých institucích - školami počínaje přes banky, soudy a  pohřebními ústavy konče. Nemluvím tady o uniformách!

   Nějak se nám rozpadá logika. Na jedné straně požadujeme zákazy kouření v restauracích, na zastávkách MHD, sportovištích nebo dokonce v ZOO - a na druhé podporujeme požívání oficiální drogy, alkoholu, ve všech možných podnicích a nálevnách. Alkohol ano, jiné drogy už ne. Přitom alkohol je příčinou opravdu značného množství násilných kriminálních činů i dopravních nehod. Cigarety jsou příčinou kriminality snad v promile případů. A to spíše jako zboží, ne jako kouření. 

   Zakazujeme prodej "nezdravých potravin" ve školních bufetech ale už ne prodej nekvalitních potravin v MacDonaldech nebo supermarketech. Přitom pro dnešní děti, které mají své pravidelné kapesné (a nemusí si ho "odpracovat" doma při domácích pracích jako moje generace), není problém si ony přeslazené limonády a přesolené mastné pochoutky koupit v obchodě hned vedle školy cestou. Marná je snaha všechno regulovat pomocí zákazů, příkazů, nařízení a zákonů. 

   Jeden Němec vysoudil zákaz kouření na balkoně pro svou sousedku, neb jej její cigaretový kouř obtěžoval, je to prý vášnivá kuřačka. A v našem věžáku? Partaj pod námi asi peče nějaká jelita nebo jinou zabíjačkovou specialitu a vůně/zápach pečené pochoutky vniká do mého bytu při větrání. Asi by to chtělo souseda zažalovat. Hlavně proto, že po upečení asi nepřijde a nenabídne nám k ochutnání, sketa jeden. A soused nad námi mi zase nechal ve schránce dopis, kde důrazně žádá, abychom v bytě tolik nekouřili nebo alespoň utěsnili průchody trubek rozvodu tepla, protože ho cigaretový kouř jako bývalého kuřáka obtěžuje a navíc k němu občas docházejí na návštěvu jeho vnuci a vnučky. To nakonec poznám - koulejí si po podlaze něčím, co podle zvuku odhaduji na ocelové koule ze hry petangue. Není to naštěstí příliš často a děti chodí brzy spát. Opravdu bych mu rád vyhověl - ale my v bytě vůbec nekouříme. 

   Z našeho života se ztrácí zdravý rozum a je nahrazován nátlakovými akcemi různých menšin a lidí odlišného způsobu života. Od PrideParade homosexuálů a lesbiček přes požadavek "genderové rovnováhy" bojovnic za práva žen - společné záchody a oslovování "osoba" místo muž a žena, přes zákaz podávání vepřového masa ve školních jídelnách a podnicích poblíže mešit, sundávání křížů z věží křesťanských kostelů a zamalovávání židovských hvězd na dlažbě měst, jak se to rýsuje na západ od pohraničních hor Kotlinky. 

   Prostě jedna pitomost za druhou. Moc hezký je třeba trvající "hon na svastiku". Vznikl požadavek, aby byl hákový kříž zamalován i na replice německého letadla z II. světové. Dokonce jsem zaslechl, že vadil onen nenáviděný symbol i  v plastových stavebnicích pr děti. Zajímavé je, že obdobný požadavek na zamalovávání rudých hvězd na modelech letadel sovětských jsem zatím nezaznamenal. Není symbol jako symbol. Ale to je přece diskriminace!

   Přitom diskriminace ve svém původním významu neznamená nic jiného, než rozlišování. Diskriminátor, diskriminant.  Ale ten nešťastný majitel, který měl "reportérce" odmítnout odpověď na jakoukoliv její otázku (možná by si měl zřídit funkci tiskového mluvčího - třeba by to hradní mluvčí Ovčáček vzal jako vedlejšák) dokonce ani nijak nediskriminoval návštěvníky podle náboženství či vyznání. Na té nálepce přece není nikde napsáno, že vstup je zakázán muslimům (židům, křesťanům, budhistům nebo komunistům).

Pouze a jedině, že v burce není do tohohle bistra přístup žádoucí.  Stejně tam mohlo být vyobrazeno, že tam není žádoucí přistup třeba v plavkách bez horního dílu.                                                                                                                                                                             

Vyrábíme pseudoproblémy, ale neřešíme ty skutečné.