Džihád mysli

     Islámský stát končí jako organizace, ale nikoli jako teroristická skupina. Obávaný scénář potvrzuje i dění v Mosulu. V osvobozených, válkou rozbořených částech města žije stále i množství civilistů. Ti teď dosvědčují, že se v jejich řadách pokoušejí schovat extrémisté.

Mohammed Sinan, tamní obyvatel, džihádisty schovávající se mezi civilisty označil za tikající bomby. „Jsou připraveni explodovat nebo zorganizovat řadu útoků proti místním,“ tvrdí Sinan. Místní se teroristy navíc bojí ohlašovat autoritám. Když prý spolu se sousedy čtyři radikály před měsícem nahlásil, tři z nich byli do týdne opět propuštěni na svobodu. „Možná bude někdo z nich vědět, že jsem je nahlásil já, a pak můžu přijít o život,“ popsal své dilema Mohammed Sinan z Mosulu.

(Lidové noviny)

   Ne, nebudu tady rozebírat situaci v Mosulu. Jedno extrémistickém hnutí /ideologie končí nebo se "transformuje". Není to nic, čemu bychom mohli a měli rozumět i když máme zkušenosti z nástupu nacismu v Německu, fašismu v Itálii a komunismu kdekoliv jinde. 

Zajímavé je na tom to, že vlastně žijeme v době, kdy vzniká nové, militantní hnutí snad každé dva měsíce. Ať už jsou to odpůrci potratu, kouření, přijímání uprchlíků, odmítáním imigrantů, obhájci gayů, obránci klasické rodiny atd, atp. Každý z nich jako argumenty vytahuje nacismus, komunismus, někteří i severokorejský režim. Přitom podobnosti jsou jen vnější - nebo skoro žádné. Obhájci přistěhovalců zdůrazňují lidská práva příchozích - a bagatelizuji nebo zcela pomíjejí fakt, že si tihle povětšinou mladí a na tamní poměry bohatí mladí mužové cestu do Německa vlastně koupili - i s rizikem, že se utopí nebo žádný asyl nezískají.  Proč mají takové zastánce v Německu i jinde? 

   Protože se sdružují v roztodivných organizacích, které si vymohly nemalé peníze ze státního rozpočtu. Peníze, které jim jednak umožňují tuhle činnost provádět (a být za ni placeni), jednak stěží zúčtovatelné položky drobně rozkrádat. Podobné je to i u ostatních "zájmových skupin". 

   Nic proti tomu, každý ať se baví, jak umí. Máme relativní blahobyt, spousta prostředků zůstává navíc. Problém vidím v tom, jak se takoví vymezují proti ostatním, "zbylým" lidem. Chtějí si nějak pojistit to své. Najednou jsou tady zákony a trestnosti nacistických myšlenek a symbolů. Zákaz diskriminace podle pohlaví nebo etnického původu. "Popírání holokaustu" je najednou trestným činem. Proč není trestným činem tvrzení, že je Země plochá nebo že svět stvořil nějaký Pánbůh přesně před šesti tisíci lety, ačkoliv obě "teorie" se dají vyvrátit důkazy a argumenty stejně dobře, jako to, že holokaust existoval. 

   A ve všech případech nacházejí zastánci takových teorií ty nejfantasknější argumenty pro svou pravdu. A to neuvádím podružnější spiklenecké teorie o tom, že si "Dvojčata" v NY nechali vyhodit do povětří sami majitelé, aby získali pojistném plnění. Ba dokonce - a to je už opravdu extrém - že si do konstrukce nechali trhaviny zabudovat už při stavbě. Tam už vidím jenom snahu upoutat pozornost veřejnosti aspoň na pět minut, stejně jako ti, kteří tvrdí, že Američané nikdy nepřistáli na Měsíci.

   Proč tohle všechno uvádím? Protože kejkle toho druhu jsou podle mě legitimní. Ať jim věří ti, kteří chtějí věřit. Stejně jako ti, kteří věří v "sedátkovou levitaci" pouličních fakírů. Problém nastává tehdy, když hlásání takových bludů se stává trestným a - nedůvěra k bludům jiným je rovněž trestná. Už jsem psal o šílencích, kteří nedovolují určitá čísla, protože znamenají "tajný kód" pro souvěrce zakázaných ideologií.  Zákaz čísel 18  (AH čili Adolf Hitler) nebo 88 což jsou iniciály jiného nacionálně-socialistického pohlavára. Ale 88 může také znamenat Heinrich Heine, básník, nebo Hana Hradilová, svého času slavná ostravská subreta. Případně cokoliv jiného.

   Kdy si někdo umane, že si ostatní nesmí myslet to nebo ono a naopak musí myslet ono nebo tohle. Omezování myšlení, úvah ne veřejnosti je začátek nesvobody, totality a diktatury. A je jedno jestli jednotlivce nebo ideologie. 

   Na druhé straně - lidé jsou líní přemýšlet nad dodanými informacemi. Hledat zdroje, ověřovat. To raději papouškují už slyšené pořád dokola. Na tomhle principu funguje každá víra, náboženská i politická nebo dokonce vědecká. A vznikají tak různá náboženstvím, ideologie a vědecké směry, které se do krve hádají s jinými náboženstvími, politickými ideologiemi a vědeckými směry. 

To "do krve" není, jak vidno, žádná nadsázka. Jde to až do těch "hrdel a statků". Toho využívají různí manipulátoři, kteří zaštítěni "svými" na tom vydělávají - aniž sami sami věří v to, co propagují.

   Krásný příklad je státní doktrína USA. Obrovský zbrojní průmysl potřebuje odbyt. A tak je třeba, aby USA "dohlížela" na situaci v lecjakých státech,. které mají jen marginální vliv na světové dění, hrála roli "světového četníka". Proto tak "demokratické" síly, průmyslové kruhy a novináři tak strašně útočí na Donalda Trumpa, který chtěl částečně uzavřít USA světu s tím, že si Státy budou řešit své vnitřní problémy.  Hillary Clinton podporovali hlavně zbrojaři - protože ona byla zárukou (nebo loutkou v jejich rukou), že se USA bude nadále snažit řešit konflikty, které se jich vlastně moc netýkají, bude udržovat napětí s Ruskem a Čínou a na to bude potřebovat rakety, letadla, tanky děla, útočné pušky a spoustu munice. Demokraticky (byť nevelkou většinou) zvolený Trump je v tomhle snažení překážkou. Na reformu daní nebo zdravotnictví není potřeba kulometů ani neviditelných stíhaček, ale kontinuální diskuze lidí s normálně fungujícím mozkem.  

   Proč i u nás "jede" kampaň proti Trumpovi mi moc jasné není. Možná je živena zvenčí. Příkladem  by mohl být předchozí velvyslanec USA Andrew Schapiro. Už se jedná o novém, česká média ale většinou cudně mlčí. Nějak nezapadá do "sluníčkářského" vidění světa. Když píši sluníčkáři, míním tím neomarxisty, kteří se takto prezentují a šilhají po moci. Na jednu stranu odsuzují komunistické zločiny minulosti a na druhé se chovají velmi podobně jako ti, kterém odsuzují. A opět - ten problém není u nás tak velký. Češi byli nuceni přežít Rakousko-Uhersko, nacismus i komunismus a jsou od přírody nedůvěřiví. Značná část z nich. Vymývání mozků u nás nefunguje, tak jak by si vymývači přáli - na rozdíl třeba od Německa, kde je populace už staletí zvyklá disciplinovaně poslouchat a myslet si jen to, co je nařízeno shora. Vždycky, když vidím záběry s projevů Adolfa Hitlera mě jímá hrůza. Ne z něj, ale z těch fanatických davů pod ním. Ostatně - v Itálii byl Benito stejně úspěšný a Stalin je v Rusko pořád považován za "největšího Rusa". Gruzínec.  Leckterá babička má jeho fotku v kredenci a to, že kvůli němu přišla o bratry nebo manžela tak nějak nezapočítává. Protože tehdy bylo Rusko (CCCP) velmocí a ony byly jeho součástí. 

   Co mě vyprovokovalo k tomu neveselému psaní? Něco zdánlivě úplně odtažitého. V TV i v rádiu pořád připomínají povodně před dvaceti lety. "Rozebírají" a "řeší" kdo za to kromě pánaboha může.. A zjistil jsem jednu věc: Troubky nemají žádnou protipovodňovou hráz. Tedy mají takovou provizorní, kterou si nechali po povodni udělat sami, protože stát místo aby konal, taky jen "řešil". Navíc zadrží jen dvacetiletou povodeň. A i ten val budou prý muset rozebrat a zlikvidovat, protože byl nasypán bez povolení.  Takže až se zase něco stane, Troubky budou opět zatopené a možná budou opět umírat lidé. 

     Jenže: K postavení hráze, která by dokázala zadržet pětisetletou vodu by bylo třeba vykoupit pozemky. A ty nechtějí místní prodat. Nevím proč, jestli tím chtějí vyšroubovat cenu nebo jen z principu, ale když opět zaprší a neuschne budou za to odpovědní i oni, nejen stát. Nebo pozemky už vlastní nějaká "nezisková" organizace a ta, jak je zvykem takových organizací státní správu vydírá. Nevím  to jistě, je to jen moje domněnka, protože kolem hráze v Troubkách je nějak podezřele ticho.  

   Jak tak koukám, zase jsem napsal slova, které na tomhle blogu najdete několikrát. Ale co mám dělat, když mě nepřestane zlobit ta mozková lenost/neschopnost většiny populace. A sobectví - respektive neschopnost se dohodnout. Majestát s majestátem. 

Ale nakonec jde stejně o prachy.