sobota 16. června 2018

Vztek!











  Poslední dobou se stále více dočítám o případech, kdy někdo neudržel nervy na uzdě. Lidi jsou plni vzteku a nesmyslné agrese. Svět se chová jako před bouřkou. Nebaví mě to.



   Neplatí to jenom na naše šoférské individuality, které mají pocit, že jim někdo brání v rychlém pohybu z bodu A do bodu B, protože kdyby byli v bodě B o několik minut později, tak by - tak by se nic nestalo. Zkoušejí vybrzďovat i kamiony! Myslím, že vztekloun tenhle "sport" bude pěstovat tak dlouho, až kamioňák jednou nebude v čas reagovat a vůz před ním trochu "potlačí" s výmluvou, že nepochopil, proč ten pán tak náhle zabrzdil a on na to nebyl připraven. Viděl jsem na YT několik záběrů, jak se dostal osobák těsně před velký kamion, nebyl z kabiny vidět a kamion ho pak nevědomky tlačil i stovky metrů před sebou, často i napříč. Palubní kamery jsou naštěstí už docela rozšířené.

   Poslední dobou stoupá nervozita všeobecně. Bouří se gay komunita, protože je ostatní nehodlají považovat za lepší, než jsou "trapní hetéráci". Stěžují si transgendeři, že si nemohou zvolit své pohlaví. Tedy mohou, ale okolí neakceptuje, že Pepa i s pindíkem je Marie. A Jana (bez pindíku) tvrdí, že je Honza. A to je těch "pohlaví" daleko více.

   Hlasitě protestují soukromí lékaři, protože se po nich chce, aby dokumentovali svou činnost pomocí EET a E-receptů. A dokonce by snad měli v pátek ordinovat i po poledni.  Proč - mají přece vyděláno. Stát přece nemá právo se dívat panu doktorovi pod prsty. Pojišťovna má jen platit a nestarat se o to kdy, koho, jak a s jakým úspěchem lékař léčí.

   Lékař přece zachraňuje životy a tak má právo na nejvyšší ohodnocení. (Stejně jako hasiči, policisté a jiné profese. Všichni jsou "nejdůležitější".) Bouří se taxikáři, kterým UBER ubere zákazníky, protože jsou rychlejší a levnější než klasičtí pražští taxikáři. A neokrádají tak často zákazníky.

   Bouří se černoši a hispánci v USA, když policie zastřelí nějakého zločince, jehož kůže není bílá jak padlý sníh a bez ohledu na všechno ostatní vykřikují hesla o diskriminaci. Je zajímavé, že opačně to funguje mnohem hůř. Nebo se jednoduše stává méně často, že černý policajt odbouchne bílého zločince, který není ochoten zdvihnout ruce a nechat je nahoře, protože zločinnost mezi některými menšinami je větší než mezi většinou. White Power nebo už poněkud seschlý Ku-klux-klan se občas ozvou, ale je to to slaboučké, v podstatě neškodné.

   Bouří se imigranti, protože se nedočkali tak skvělého přijetí, jaké jim slibovali převaděči a neziskovky a navíc jsou stále více nuceni se přizpůsobovat evropským mravům. Což je ovšem marné. Muslim by se musel vzdát své kultury a víry, aby "zapadl". Pokud to udělá, nebyl to žádný pořádný muslim.  

   Vřískají neziskovky, když jim někdo šlápne na kuří oko a zastaví jejich dopravní kancelář na dovoz imigrantů do Evropy. Prý jsme nelidští. Naopak. My prosťáčci vidíme dopředu, co s utečenci bude. Jak se tu budou nedobře cítit, jak nezapadnou a jak je majorita proto nenávidí a nenávidět bude.  

   Zuří pejskaři, že nesmí pouštět své miláčky v parcích na volno a zuří nepejskaři, že v parcích běhají psi bez vodítka, ohrožují děti a kadí na trávníky. A tak tam rozhazují otrávené návnady. A když pes na vodítku, tak maximálně 150 cm, aby vodítko nepřekáželo cyklistům a inlajn bruslařům. Každý je prostě ten nejdůležitější.

   Soused vám klidně zastřelí kočku, protože mu údajně hrabala na jeho záhonku. Údajně.

  Holanďané tmavší pleti zmlátí číšníka proto, že je upozorní na zákaz konzumace vlastního alkoholu v jeho podniku.

  Tu a tam zcvokne nějaký odstrkovaný žák v americké střední škole kterého holky ignorují a kluci ho mezi sebou nechtějí a vystřílí tátovou puškou pár spolužáků, případně i učitelů. Jen tak, bez plánu, náhodně. Aby si ulevil.

   Protestují umělci, že se některým našincům nelíbí jejich "umění". Prý jsme primitivové, když nám vadí vytahování státní vlajky z rodidel muslimky.  

    Když už jsme vzpomněl to Umění - někteří znalci umění tvrdí, že prý měl president ty hypertrofované trenýrky, které umělci z klubu 100-ho ven vyvěsili na Pražský hrad vydražit a výtěžek dát na chudé. Mohlo se prý získat několik milionů, protože by se určitě(?) našel hejl, který by ten kus rudého hadru za tu cenu koupil. Proč to neudělali sami? Že by si nebyli existenci takového bohatého blba jisti?

  Zjistil jsem, že mě pomalu taky zaplavuje jakýsi vztek. Kupodivu není vzbuzen ničím konkrétním. Mám vztek na nenávistné projevy. Ať jsou to pejskaři nebo cyklisté, gayové nebo skalní heteráci, odpůrci presidenta Zemana nebo jeho obdivovatelé. Silniční piráti nebo jejich oběti. 

   Zdá se, že už nikdo neumí sdělit svůj názor, aby nevykydal co nejsmradlavější slova na toho, který s ním nesouhlasí. Sprostota, nenávist. Hate Free - ve špatném překladu "svobodná nenávist" - je dneska normou. Že se používá lží je samozřejmé. Buď Losna nebo Mažňák. Kdysi jsem poklonkovali SSSR tak nyní budeme na Putinovské Rusko kydat hnůj. Když není po našem. Jenže každý si přeje něco trochu jiného. Ten si přál Clintonovou v čele USA, onen v žádném případě. Amerika zvolila tak jak zvolila a netroufnu si říct, zda dobře nebo špatně. Jen ta krvepotná snaha aby v Bílém domě  seděla "stará Clintonka" mě trochu děsila a děsí. S hlasitými obavami o osud demokracie popíráme demokratické volby.

   Jak říkám, dostávám vztek. Na všechny ty Kalousky, Němcové (ne Boženy proboha!) Fialy, Putny, Halíky a jiné, kteří se sami ustanovili jako "elita národa", ačkoliv volby rozhodně nevyhráli. Dnes těm, kteří si myslí něco jiného než oni spílají do spodiny. Prý jsme nevzdělaní vesničané, pomocní dělníci  a důchodci. A lidé jsme "pomýlení", jak kdysi pravil JUDr. Gustav Husák.   

Ó, té nadutosti!






14 komentářů:

  1. Ó Bože, ó Bože, ó Bože.
    4P

    OdpovědětSmazat
  2. Plechovka mi to sežral. Přípodotek, že lepší než být čím dál nasranější, brát to s nadhledem a jako příležitost ke srandě. Sice je náročné se přestřelovat, ale zdravé. Nic lepšího mě nenapadá. Poddaný, byl-li by živ dostatečně dlouhou dobu aby prožil a měl štěstí, že i přežil všechny dějinné vývraty, vzestupy a pády říší, musel by k tomu tak přistupovat aby se nezbláznil.
    Nenapadá mě nic rozumnějšího, než co řekl Ford Perfekt Arturu Dentovi poté co Země byla demolována...

    EK, jestli to mělo být co si myslím z čeho si myslím, pak to má znít:
    "Ó Bóže, ó Bóže, ó Bóže" Jak si to vybavím, zvedne mi to náladu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zdá se mi pořád víc, že svět je zcela virtuální. Naštěstí většina lidu se už odpojuje od sdělovacích prostředků a ty se už mydlí jen samy mezi sebou. Momentálně je to kauza Poche. Mě napadlo jenom jedno: Co vlastně ví Poche na Hamáčka? Že ukradl dva rohlíky v samoobsluze?
      Ale tohle všechno není o politice nebo médiích.
      To je je vzteklých lidech. Když vidím, jak někdo vyjede na druhého, nesmyslně, neadekvátně, mám chuť mu vší silou přetáhnout hubu skládacím obuškem.
      Prej se smát. To jsme přece dělali celý život. Ale nějak mi dochází síla se smát chlapovi, který druhého ubodá, protože...

      Sezóna končí, vypadnu do lesa, televizoru na chalupě asi ustřihnu kabel a muziku - tu jenom ze záznamu. 4tet, japonskou hudbu lidovou i militantní, indické rágy, Wagnera bez textů nebo Ulrychovce. Ke čtení Krále krysu. Nanejvýš dvakrát týdně do obchodu a chodit fotit "katastrofického Brouka".

      Hateless.

      Smazat
  3. Mám nějaké povědomí, že Poche je nějaký úředník, snad v EU. O Hamáčkovi vím, že v nějakých souvislostech je jmenován. Nevím kdo to je. O těhle záležitostech vím jako o TV seriálech Ulice, Ordinace. Vím, že existují, občas při návštěvě rodného domu musím přetrpět. "Vždyť je to ze života," je argument. Já na to, že "no právě". Když mám extra nenáladu, pravím, že jsou to sračky. Zjišťuju, že lidé "televizní" se liší od netelevizních. Nechápu, jak jsem s tou "lampou blbejch" mohl promarnit tolik životního času. Vzpomínám, jak když jsem byl posazen před televizi abych se díval na pohádku, rozeřval jsem se a chtěl pryč. Další pokusy skončily tím, že jsem měl noční děsy a zvracení. Asi instinkt, nebo větší citlivost na mihotání obrazu. Pak jsem si zvyknul a naopak jsem se stal televizním. Až v dospělosti můj zájem začal opadat, a pak s počítači a internetem a jinými možnostmi. Zato jsem závislý na čtečce. Vždycky jsem byl čtenář, ale čtečka ze mě udělala čtenáře zuřivého. Když jsem si ji zapomněl vzít na sobotoněděli, z abstinenčního zoufalství jsem sáhl po Jiráskovi. Ano, tak hluboko jsem klesl, že jsem zhltnul Temno. Pak Mezi proudy, Bratrstvo. Ve škole nám zatajili, že Jirásek je dobrodružná četba. Je tam od něho v řadě ještě metr knížek.

    Podívat se na vybraný film, to ano, ale několik hodin prosedět a projíždět programy, to ne. Sice tu technickou možnost mám, kdyby na to přijde, byla to technická výzva, ale většinou přehrávám z konzerv. Na politické mluvící hlavy nežhavím projektor. Než kouknu na film, pídím se po recenzích a doporučeních. Mnohdy mi stačí ty. Prý frčí "Expansion". Nechal odvyprávět o co jde, usoudil, že by se mi udělalo fyzikální mdlo, a že na tom nejsem tak špatně abych tohle "kultovní" konzumoval. Na Youtube jsem objevil s Čáslavským "Kronika zmizelého času". "Zmizelá Vltava" je úžasná. To ano.
    Sháním film "Kluci na řece." Písek, stará Portyč. Pamatuju. Jenže komunisti vyvlastnili všechny domy, zbourali ji, prý pro kultivaci města. Na vyvlastněných zprivatizovaných pozemcích mezi oběma mosty v devadesátých letech vyrostla architektonická hrůza. A dál sídliště, kterému se přiléhavě přezdívá Bronx. Centrum města je pěkné, zrestaurované, ale atmosféra zmizela. To je změnou celé společnosti.

    OdpovědětSmazat
  4. Bastlení mě nepustilo. Troufám si tvrdit, že jsem objevil tajemství kvality zvuku kvalitních, drahých, relativně malých reprosoustav. Není v luxusním materiálu, v drahých dřevech aby to za ty peníze i vypadalo. Hlavně vypadalo.
    Výhybka, samozřejmě. Dobře navržená a postavená výhybka. To je samozřejmost.
    To hlavní jsou reproduktory. U dvoupásmových, které jsou k mání i za majlant, je to středobasový. To je onen svatý grál. Musí být silný. Tvrdý. Aby urval malý prostor za sebou, do kterého pracuje. Do velké vícepásmové bedny se může dát i "bláto", ke kterému se dá sladit zbytek aby to slušně hrálo. Jenže do malé bedny musí přijít ne lecjaký. Právě to je příčina, že ze dvou stejně objemných malých beden jedna hraje úžasně, druhá nicmoc. Základem takového úžasně hrajícího reproduktoru je ne exoticky vypadající membrána, která samozřejmě, že musí mít co nejlepší vlastnosti, ale "motor". Cívka a magnetický obvod vytvářející magnetické pole, od kterého se cívka pohánějící membránu odstrkuje. Je rozdíl běžet blátem nebo po betonu. Slabé pole je jako bláto, silné je jako beton. Pro silné pole je třeba silného magnetu a takové konstrukce, aby magnetické pole v mezeře kde se od něj svým magnetickým polem odstrkuje cívka, bylo co nejsilnější. To jsem prakticky zjistil z nouze, když jsem potřeboval nový reproduktor do rádia, jak už jsem psal. Bez výpočtů, bez měření, s představou jak by to mohlo vypadat, jsem feritový nahradil neodymovým. Už při zkoušce plochou baterkou, zatím co původní vydával jen slabé "škrk, škrk", nový halasně lomcoval membránou. Nově sestavené rádio ukázalo, že může hrát daleko lépe než originál. Dokonce jsem musel do původního stavu vrátit upravené zvukové korekce. I bez nich výšek až dost. Celý zvuk se projasnil, zpevněl, i v rámci fyzikálních možností se snahou o hloubky. Teď mám rozpracovanou náhradu pro tchyni. Abych využil praxi, rozebrat reproduktor a znovu složit není snadné. Vždycky nějaký zprvu zkazím, ještěže ty, které používám pro předělávku stojí kolem dvacetikoruny. K narozeninám dostala rádijko...Sony. Hraje tak aby neuráželo. Made in China. S čínským reproduktorkem za pár centů, od pohledu plastové "vodovzdorné" konstrukce. Od šestašedesáti milimetrů nečekám zázrak. Hraje převážně nevýrazné středy, výšky nejsou, o hloubky není ani snaha. Jsem zvědavý jak bude hrát "rozcvičený" papírák s neodymovým magnetem.

    OdpovědětSmazat
  5. V případě úžasných luxusních bedniček se mi to je ví tak, že vezmeme vynikající reproduktory, podle jejich vlastností navrhneme technicky poctivě udělanou výhybku, vestavíme do bedničky, změříme, doladíme bassreflex. Navrhneme jak to má vypadat. Luxusně a stylově v duchu vyšších modelů značky. Rozdíl v nákladech v tisících, rozdíl ve zvuku značný, rozdíl v ceně řádově v desetitisících. Necháme "michelinsky" zrecenzovat.

    Pan domácí se asi nadechuje... Jo. Dá se na to jít jinak.
    Jiný vezme dobré reproduktory, vymyslí bedničku festovní konstrukce, třeba z dobře slisovaných pilin, do ní dá zesilovač pro každý reproduktor extra, podle měření naštelovaný tak, že zatím co frekvenční křivka u leckerého "highendu" za majlant připomíná horská pásma, křivka tohohle je plochá jak lužní lesy. Za daleko menší peníz to hraje v podstatě tak jak bylo nahráno a namícháno. His Masters Voice.
    Jenže k čemu že jsou pak ty úžasné kabely jak od míchačky? A ze stříbra? Leštěná zesilovačová nádhera? Hliník, žula, nerez, zlato, gravírované nápisy.

    To se člověk do něčeho hrábne a na co všechno nepřijde. Na předělávku velkých reproduktorů nemám vybavení ani materiál. Představa, že u středobasu měním feritový magnet za neodymový, i kdyby takový byl zaplatitelný, o přitažlivé síle odhadem, při té velikosti asi kolem tuny, se mi dělá mdlo. To je nejen o ruce. Technik poznamená, že od nějaké úrovně už neroste magnetické pole v mezeře...ano vím.
    Když aproximuju rozdíl ve zvuku malého reproduktoru na větší, jaký by byl rozdíl ve zvuku, kdybych u několikatisícové bedničky vyměnil reproduktory za lepší...

    Tož tak, vážení, co nějaký Poche nebo Hamáček, či ostatní z dnešního politického panoptika, kdo si vzpomene na ty z minulého?
    Kdežto takové zabastleníčko je nejen potěšeníčko. Může být i užitečníčko.


    OdpovědětSmazat
  6. Jednoslovný pro arogantní... hajzlíky ?
    Krávoš.

    OdpovědětSmazat
  7. Bastlení je fajn, Schumachere.
    Jenže poslouchat si něco pro potěchu a za peníze je rozdíl. Hlavně v nějakém standardu. Míchat se musí tak, aby to na většině přístrojů hrálo aspoň snesitelně. Někdy se člověk netrefí. Míchal jsem asi před půl rokem reklamku (teď se tomu vznešeně říká audiospot) a pan režisér hry, kterou to má propagovat si stěžoval, že nerozumí textu. I přemíchal jsem tak, že hudba byla v hlubokém podkresu. Pořád to nebylo ono. Poslechl jsem si, usoudil že je tom O.K. a poslal pana režiséra do zadele - tedy pseudoslušným způsobem. Stěžoval si řediteli. Ten si spot poslechl a prohlásil, že hudby by mělo být víc. Ředitel je naštěstí větší pán než režisér a tak se do rádia poslala ta původní verze.
    Po několika dnech jsem se dozvědě, že pan režisér si poslouchal reklamku na i-phonu a na vnitřní repro. Jelikož si tam přál rytmickou hudbu s nárazy (rytmikou) ve středním pásmu, pochopitelně - hudba kryla. Když si to pak pustil na stolním PC byť s malinkými bedničkami, stal se zázrak. Původní mixáž byla "v pořádku, děkuji vám...".
    Proto jsou doporučená, standardizovaná repra. Není možné mít jedno repro na klasiku, jiné na beat a jiné třeba na činohru nebo muzikál. Tahle cesta vede do pekla nebo do "HiFi". Mikrofony dtto.
    Jenže tenhle obor docela znám, tam není moc k rozčilování - leda nad blbostí lidskou. A taky se skoro z ničeho "nestřílí". Což je ovšem špatně - poznám bezpečně starý český nabo do češtiny dabovaný film i přes dvě místnosti, kdy již nerozumím slovům. Jak? Slyším dialogy, ruchy i hudbu. U nově dabovaných a ještě více u nově atočených slyším nanejvýš dvě složky najednou, častěji jen jednu, tan zbytek tuším. Řemeslo dostalo na pr...
    ====
    S okolím světem, politikou a médii je to mnohem horší. Jde o víc, než pár desítek milionů, které stál nějaká v´film. Mohl bych si říkat, že se nedožiju trapných ponců některých snah: gender, multikulti, informace atd. Jenže ti, co teď mají dvacet nebo třicet se těch konců dožijí. A až zjistí, že reálný svět je jiný, než ten, který se jim kýbluje do hlav teď, zažijí podobné zklamání, jaké zažívali ti chytří z komunistů, když ten padl. Ne zcela, dejme tomu se jen hodně upozadil. Dočasně. Leze ven pod jinými názvy a mírně poopravenými idejemi. Ale je to pořád rozpor mezi realitou a teorií, kdy se do teorie nezapočítají skutečné vlastnosti a pocity běžného člověka.

    Třeba zjišťuji, že ve mě kdesi dole vznikaá latentní nechuť k jiným rasám. Proč, to nevím jistě. Nikdy mě to nepronásledovalo. Ale je asi to v tom dennodenním přesvědčováním, že to MUSÍ být tak a ne jinak Jak už jsem psal. Každý tlak působí protitlak. Odmítám přiznat, že naše civilizace, kultura je šoatná. Stejně tak muslim nemůže přiznat, že vše, v čem od dštství žil byl nějaký blud. Proto to dohromady nikdy nebude fungovat. Jde to jen pod "knutou" státu. Třeba Jugoslávie fungovala do smrti Tita. Od té doby se to tam řeže, získávají území, práva, benefity. Na úkor těch druhých. Proto mě chytá r=zuřivost. Nikdo už není schopen napsat obyčejnou pravdu. Buď je nedokáže pochopit nebo z ní má strach. Spouste lidí středního věku se už nestará. Ti co chodí mávat červenými trenýrkami nebo jinými znaky pro tu nebo onu stranu zdaleka nejsou většina. Většina mlčí. Mlčící většina.

    Ono taky: to bastlení (nebo práce se zvukem, focení atd) je vlastně to, čemu se říká "vnitřní emigrace". Máme tam tedy svůj útulný svět. Ale ten "venek" nás brzy dostihne a měli bychom aspoň vědět, která bije.
    Inu socialismus ani komunismus se nepovedly. Náš nynější neo-kapitalismus taky ne. Navíc to je z větší části jen maska dříve zmíněného. Někteří žvaní a promlouvají k masím, jiní zase potichu shromažďují peníze. Peníze znamenají moc.
    Jediným momentem, kde se role peněz zmenšuje, je válka.

    OdpovědětSmazat
  8. Já se tady snažím, ale je nějak změněný přihlašování.Moje slova nepadají na úrodnou půdu.....No, to neva, jen jsem chtěla projevit přítomnost. Tak to zase nechám na Indy

    OdpovědětSmazat
  9. Kocoure, pěkně jsem si zaemigroval. Povedlo, sestavení a vycentrování mezery trefil okometricky, že cívka nedrhne. Zítra se uvidí jak to hraje, na baterku místo slabého škrundání mohutně lomcuje.
    Přinutím-li se, bude něco pro KOTEK. Mám v plánu koupit levnější dvoupásmové reprosoustavy, větší model mrňavych co už mám a dodělával do nich bassreflex a upravoval výhybku. Krabice je festovní, dobrý základ k bastlení. Reproduktory jsou slušné, pak je otázka proč stejně velké dražší soustavy hrají, údajně, lépe. Mohlo by to být výhybkou. Elektrolyty nahradit svitkovými, na hloubkách tlumivku s jádrem nahradit tlumivkou bez jádra. Při stejných parametrech. Holt bude větší. Koupím nebo navinu. Už jsem něco vinul a měřák mám. Se uvidí. Místo zadního bassreflexu bych udělal vývod do spodu. Štelování mezery nožičkami. Tak jak udělal u těch mrňavých. Pěkně se na spodku nafoukly.

    OdpovědětSmazat
  10. To byl vůůůůůl! K nevíře.
    Standardizovaná repra i sluchátka, to je správně. Speciální na to či ono, jsou naleštěné prdy a fabrika na peníze.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vždy mě fascinuje, když nějaký kolega z branže začíná hovořit o "mikrofonu,který lichotí tomu nebo onomu hlasu". Jitka Zelenková si nosí na svá vystoupení v našem Ústavu svůj vlastní mikrofon. Neslyším rozdíl. Ale s intonací jí to nepomůže. Psychóza? Asi.

      Smazat
  11. Kocoure, technické řešení je jednoduché a dokonce nepříliš nákladné. Aktivní dvoupásmové monitory. Jenže z devadesátých let mám zesilovač NAD 304, highend "pro chudé", tedy poctivě navržený a provedený zesilovač 2x 35W s impulsní výkonovou rezervou, to je specialita NAD. Doporučený Pavlem Dudkem, autorem zesilovačů DPA. Proto chci pasívní reprosoustavy. I když bych mohl využít jen předzesilovačovou část, má dělený výstup pro takové řešení.

    Sluchátka to samé. Charakteristiku mají mít co nejvyrovnanější.

    Nové repro rádiu velmi pomohlo. Navíc akustické zatlumení zadní zbytečně velké zadní mřížky kastle molitanem k omezení akustického zkratu.

    OdpovědětSmazat
  12. Vrátím-li se zpět k tématu, k tomu vzteku a agresi, domnívám se, že to do nějaké míry souvisí s přelidněním. Máme jenom jedny nervy jak se říká a jsou-ly ty nervy vystaveny neustálým vzruchům a podnětům následkem častého setkávání se s dalšími lidmi a mnohá ta setkání nejsou ani trochu příjemná, mohou jednomu ty nervy v jeden překrásný moment prostě rupnout a vyvede něco ošklivého, co se už nedá vzít zpátky a k čemu by za jiných, příznivějších okolností vůbec nedošlo. Jak se tak pohybujeme mezi lidmi, měli bychom mít na paměti, že:

    1) Úsměv nic nestojí a obvykle spíš pomůže, než aby uškodil,
    2) Nikdo není na nikoho nijak zvlášť zvědavý, takže „cpát” se někam bychom měli jen když to je opravdu nezbytné, zkrátka měli bychom vyvíjet na okolí jen tak velký tlak, jak je třeba.
    3) Měli bychom mít na paměti, že nejsme na světě sami a přiznat a hlavně dodržovat právo na existenci i jiným.

    Na to jak je to v podstatě jednoduché, to až překvapivě „nefunguje“...

    OdpovědětSmazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)