Prohledat tento blog

neděle 3. února 2019

Co je a co není vidět

Úvaha Schumacherova


   Když jsem ten text na Šumavákovi četl, viděl jsem v duchu carské Rusko, Jihoafrickou republiku a jako grotesku navrch některé republiky jihoamerické. Ba i naše Kotlinka se tam vešla – dokonce inklinujíc spíš k těm burleskám banánových republik. 
Jo, je to pořád skoro stejné, protože lidi se mění jenom hrozně pomalu. Ale – pomalu se opravdu mění, jenže v horizontu jednoho lidského života je to změna asi nepozorovatelná. Tak jako růst stromu. Chtělo by to takový “time presing” čili časosběr, aby to bylo vidět. Nebo musí člověk odjet do ciziny a vrátit se až za několik desítek let.
   A taky si člověk uvědomí střídání kultur nebo civilizací, chcete-li. Barbaři před branami Říma. Nedostatek zdrojů (ať už vinou přírody nebo přemnožení) žene barbary do prostoru civilizace v domnění, že tamní zdroje jsou nevyčerpatelné. Jenže populace lidí, žijících v étosu sedmi set let zpátky nebude schopna (až na výjimky) obsluhovat ty stroje, které nám nesou blahobyt a celý systém se rozpadne. Každý systém se bez údržby a obsluhy časem rozladí, degeneruje a posléze zastaví.


   Většina lidí přirozeně připisuje větší význam tomu co je vidět. Onomu zhmotnělému neviditelnému. Například vidí fabriku…. A má představu, že stačí ji fabrikantovi vzít, že bude jejich. Jako by to byl automat. Méně omezení vědí, že je výsledkem schopností fabrikanta. Protože z principu odmítají je využít, i kdyby přistoupil na alespoň trochu přijatelné podmínky, vidí v něm nepřítele, kterého je nutno zničit, pokud možno i generačně, a pokud ho rovnou nezahubí, uvrhnou ho do takových poměrů, aby své schopnosti nemohl využít pro zlepšení svých poměrů, a to i za cenu toho, že sami na tom ztratí. Ba co víc, znemožní mu odejít jinam, kde by i s prázdnou kapsou, ale s plnou hlavou, mohl začít znovu, tam k nepříteli, kterého by tím posílil a znemožnil šíření nového spravedlivého řádu a osvobození tamních soudruhů od tamních kapitalistů, se kterými by naložili stejně. 

   Snaží se ho zničit i generačně, protože třeba jen instinktivně cítí, že je nositelem vloh, které by mohl přenést, nebo již přenesl na potomky, proto se snaží i je uvrhnout do takových poměrů, aby je nemohli rozvinout a využít. V důsledku toho se dlouhodobě stávají neschopnými konkurovat okolnímu světu, třebaže krátkodobě ze setrvačnosti, na základech původní kultury mohou prosperovat, ovšem ty základy sami ničí. Protože i mezi nimi jsou lidé s takovými vlohami, dostávají se, v mezích systému, do vedoucích pozic, aby pro sebe dosáhli co největšího blaha. Společenská pyramida opět roste, rovnější oproti rovným. 

   Podle okolností má v různé míře rysy orientálně despotické. Roste rozdíl mezi nominálně vládnoucím, t.j. dělnickou třídou, ostatně jejíž definice vyhovovala pro první revoluční generaci, a reálně vládnoucími, kteří s vládnoucí třídou nemají nic společného. To neměli ani v revoluci, dělnická třída byla jen jejich nástrojem. V průběhu budování “beztřídní společnosti” vzniká společnost kastovnická. Sami, ač mnozí z nich brojí proti “buržoazním přežitkům”, v soukromí po nich baží. Prohlubuje se propast mezi hlásaným a reálným životem. Během několika málo generací, hospodářský systém není schopen uspokojovat potřeby nejen nominálně vládnoucích, ale i reálně vládnoucích. Jedni i druzí lačně hledí do cizích výkladních skříní, z nichž se tu a tam, jako sedativum oddalující krach, podaří něco získat. Většina tak žijící v částečné izolaci a oddělena od reálií onoho světa, si jej idealizuje, posuzuje jej jen podle výkladních skříní, nevidí, či nechce vidět co se za nimi skrývá, jiné problémy pocházející z tamního uspořádání. 

   Po převratu, když pomine okouzlení, je tím rozčarována. Že ti tam na druhé straně nejsou svatí, že svoji aktivitou erodující zdejší režim sledovali své zájmy, a že tak pokračují i po jeho pádu. Že žádná z úžasných nabídek není zadarmo. Zděšeni přihlížejí tomu, jak příslušníci vládních struktur, držící je u huby, doslova přes noc se stávají kapitalisty, zmocňují se majetku, který vydávali za společný, rozprodávají ho, přivlastňují si ho a hromadí v takové míře, v jaké, v jiných poměrech, v zemích jejich režimem nepostižených, by ho nenabyli, a žijí tak a na odiv dávají to, proti čemu sami hlásali, vydávaje to za projev úpadku. 

   Ano, život z pohledu jedné generace se jeví nespravedlivý. Jenže dlouhodobě, protože vývoj pokračuje, a rozhodující jsou schopnosti, které dlouhodobém měřítku jsou významnější než nahromaděný majetek, bude onen přirozeně rozdělen mezi schopnější. 

   Jak je empiricky potvrzeno, ne nutně mezi jejich potomky. Třebaže někteří nepřevezmou plně zvyky svých předků, první generace loupeživých baronů, opustí slovník “kurva, prdel, nasrat”, ale osvojí si, alespoň navenek, jiný slovník, říkaje s malíčkem takhle “ó nikolivěk” a dezert nebudou dlabat servírovací lžící. A někteří prožijí zajímavý rychlý život “horečky sobotní noci”, zatím co leckteří z těch, které posměšně nazývají “sockami”, usilovnou prací a studiem, což je práce nejtěžší rozvinou své vlohy tak, že, třebaže ne hned, ale postupně je vytlačí z jejich pozic.


 “Dělnický kolektiv hledá kapitalistu na plný úvazek.”


Schumacher      

20 komentářů:

  1. Obuvníku, to, o čem píšete, je popisem světa, ve kterém už dávno nežijeme. Civilisace bílého muže si totiž vědomky i nevědomky dílem díky prosté smůle, dílem díky nedomyšlené primitivní a bezohledné nenažranosti a v neposlední řadě i dík nedomyšlené charitě, nadělala zbytečné problémy, kterým by se při důkladnějším domýšlení následků zamýšlených činů dalo předejít. Ano, vím, že po bitvě bývá každý generálem, protože po bitvě je to velice snadné. Nicméně inteligentní tvor se z chyb poučí a neopakuje je, tím spíš pak na nich netrvá a nenutí jiné, aby se jich dopouštěli zrovna tak. Toto pro naši současnou společnost rozhodně neplatí.

    Můžete být sebeinteligentnější a sebešikovnější, ale fabriku na auta a tím méně pak na motory do nich si prostě nezaložíte a to ani kdybyste měl sebegeniálnější nápad a to z jednoho prostého důvodu: stojí to takovou hromadu peněz, že jí nemáte a dohromady nijak nedáte a nikdo vám jí nepůjčí. V lepším případě vás o ten nápad obere za nějakou směšnou almužnu nějaký padouch, který už tu fabriku má a když si nedáte dobrý pozor, obere vás i o tu almužnu. Nemluvím raději ani o armádě právníků a dalších, které byste potřeboval, abyste nějaký takový podnik vůbec rozjet mohl.

    Žijeme v divném světě, lidé jsou obíráni zhruba zhruba o 1/2 toho, co vydělají a pořád to těm zlodějům není dost. Pořád ti političtí šejdíři jen koukají, kde, z koho a pod jakou záminkou vyždímat něco dalšího. Trh už dávno nemáme, protože je tu tolika regulací, dotací a dalšího svinstva, že rozjet cokoliv je riziko, nikdy totiž nevíte, kdy výs převálcuje nějaký parchant, který na rozdíl od vás na dotaci dosáhne a oborů prasených dotacemi, je čím dál tím víc. Prostor pro cokoliv normálního se neúprosně zužuje. Bohatí bohatnou, čím dál tím větší podíl bohtaství si přivlastňuje čím dál tím menší skupinka lidí. Z ostatních se stává buď chudnoucí nájemná síla, nebo neproduktivní úřednictvo, kterého je čím dál tím víc. Napětí roste a řekl bych, že v už v řádech let, zůstanou-li některé nepříznivé trendy zachovány a nejpozději desítek let, když se to trochu zlepší, se můžeme dočkat dalších barevných vest, nebo ještě nečeho horšího.

    Schopné fabrikanty, ve smyslu ekonomicky a technologicky efektivního a tržně úspěšného uspokojování lidských ptřeb, jsme tu měli před desítkami a stovkami let. Dnes tu máme akorát tak bezcharakterní zazobance a pro ně pracující všeho schopné lobbisty, kteří dovedou zařídit, aby zisky byly soukromé, ztráty zase veřejné, viz americká finanční krize, nebo aby technologie, které by na trhu neuspěly, byly zaplaceny námi všemi, což je zase případ biopaliv a alternativních zdrojů energie, uhlíkových hysterií a odpustků...

    Rád bych žil v době, kdy jsou nějaké opravdové vlohy k něčemu dobré, ale bohužel žijeme v žumpě, kde jsou mnohem platnější všeho schopnost, hroší kůže a velice silný žaludek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Draku, záleží na investičním horizontu. Fabrika aby fungovala, potřebuje ty, kteří znají a umějí. Vymýšlet, konstruovat, organizovat. Na odpovídajících pozicích s odpovídající odměnou. Žádané výjimečné schopnosti jsou výjimečně oceňovány. Pro špičkového houslistu je špičkový nástroj dostupnější než pro průměrného. Není to záležitost jednogenerační, od verpánku po výrobní komplex s filiálkami po celém světě.
      Mimo jiné, právě to popisuju. Například za pár let z dámského krejčového uhlobaronem je možné napříkad ve specifických poměrech divokého postsocialismu.
      Co se týče těch bohatých, zkoumejme tek který bohatství nabyli a k čemu mu a nejen jemu slouží. Majetek je jako nádrž. s nějakým přítokem, s nejakým výtokem. Být bohatým je nákladné. Čím větší bohatství, tím vyšší náklady na jeho obsluhu. Například kolik lidí a to docela slušně uživí vyrobení a provoz jedné luxusní jachty. Nejde jen o to. Vzpomeň na začátky mobilů, kolik stál i jejich provoz. Luxus pro ty, kteří si je mohli dovolit. Postupně se z luxusu stála běžná věc. Tak spousta jiného na co vzpomeneš, co bylo luxusem. Ano, technický vývoj. Jenže někdo ho musel zaplatit. Řekneš, že třeba z peněz, které vydřel z jiných. Jenže ti jiní by ho nezaplatili, ty peníze by nedali dohromady, a co hlavní, ani při svém způsobu života, své kultuře, by neměli tu potřebu. Kolik toho co nám zpříjemňuje ale i prodlužuje život, by nebylo, nebýt těch zlých bohatých. Na ně je upírána pozornost. Jako by by bylo jen zlých bohatých, a nebylo zlých chudých, kteří jako by si sami navzájem ve své chudobě nedělali zlo.

      Není snad logické, že je-li bohatých daleko méně než chudých, že v absolutním měřítku je daleko méně zlých bohatých než zlých chudých?
      Platí axiom, že bohatý člověk je nutně zlejší než chudý? Nebo je to jen starý různě modifikovaný ideologický mem "spíše projde velbloud (špatný překlad správně kotevní lano) uchem jehly než bohatec do království nebeského. A s tím spojená adorace chudoby a kritika bohatství.
      Je příloví "Chudoba cti netratí," ale je k němu dodatek "ani nepřidá". Adorace chudoby a kritika bohatství má ve zdejší kultuře hluboké kořeny spočívající v jejím věroučném základu. Doporučuji být velmi opatrný v apriorních soudech upřednostňujících či zavrhujících toho či onoho, typicky podle toho kam hodnotitel sám patří, nebo kam se ve své představě o sobě řadí.

      Řečení "bezcharakterní" zazobanci mají nějakou historii. Minulost, přítomnost, budoucnost. Pro ně pracující lobbyisté mají nějaké schopnosti, bez nich by nebyli úspěšní a nevydělávali peníze, které utrácejí za někým vyrobené užitečné statky. Ano hromadí majetky, které po jejich smrti přejdou do jejich rukou, ne nutně jejich potomků. Krom toho, musejí být ti, kteří se jimi nechají ovlivnit či uplatit. Mají minulost, přítomnost, budoucnost. Nějaké vlastnosti a nějakým mechanismem se dostali do pozic, ve kterých je na ně tak úspěšně působeno ve prospěch jiného zájmu jiných než zájmu těch kterými do těch pozic byli vybráni, zvoleni. Zkoumejme, proč právě byli vybráni ti, a kým.

      Vymazat
    2. Obuvníku, makroekonomické údaje jsou neúprosné. Trend, kdy čím dál tím méně lidí ovládá čím dál tím větší hromady bohatsví je už po několik desetiletí neblahou skutečností. Příčinou není to, že by byli chytřejší a schopnější, než ostatní, spíš to, jak moc bezohlední dovedou být a jak moc dovedou kašlat na všechny a všechno kolem sebe. Co s tím, to nikdo tak úplně neví. Rozhodně ale můžeme konstatovat, že šance přijít na svět narozením se v té správné rodině a mít tak říkajíc kliku, je sakra malá a čím dál tím menší. Když už tedy nemáte to štěstí narodit se s zlatou lžičkou v hubě, vaše šance moc dobré nebudou, protože současné školství už nic dobrého a kvalitního neprodukuje a trendy dalšího vývoje také nejsou dobré. Jenže bez znalostí a bez vzdělání se vaše už takhle minimalisované šance začínají blížit nule. V mnoha oborech lidských činností už fakticky došlo k naprosté monopolisaci a zdražení produkce a? A nikdo s tím nic nedělá, takže co? No co by? Bude hůř, logicky. Nejde nevidět, že dobře a svobodně už bylo a že se to začíná valit pěkně z kopce aniž by byla vidět možnost zatáhnout za nějakou záchrannou brzdu. Také by se hledíc kolem sebe dalo říct, že jsme obětí až příliš úspěšné vzpoury šílených volů a krav a potažmo s tím zlatokopů zneužívajících situaci bez ohledu na to, že to může mít existenci ohrožující následky.

      Nevidím mnoho důvodů k optimismu, spíš jde jen s trochou štěstí odhadovat, co a jak moc ošklivého přijde, jak rychle a odkud. Při troše štěstí stihneme umřít dřív, než se to celé sesype na hromadu a o zbytky civilisační mrtvoly se pak následně servou hordy primitvních, agresivních, zarostlých barbarských opic, modlících se několikrát denně.

      Vymazat
    3. Draku, školství neprodukuje.... Otázka jestli je to školstvím, nebo představy o všeobecné úrovni vzdělání, neodpovídající přirozenému rozložení kvality vzdělávaného substrátu.
      Co se týče superbohatých, ano. Jenže v reálu to není tak jako když Strýček Skrblík si tu a tam jde zaplavat do svých zlaťáků. Jak jsem psal, bez bohatých by na tom chudí byli absolutně mnohem hůř. Naopak, bohatí jsou závislé na mase relativně chudých, které zaměstnávají, ale i kterým prodávají zboží, tedy s nimi směňují nějaké zboží za nějaké zboží. Práce a peníze jsou zboží. Tím si navzájem konkurují. Zatím co jeden chce nakoupit co nejvíce zboží, to je práce, za co nejméně jiného zboží - peněz, jiný chce prodat co nejvíce zboží - užitečných statků za co nejvíce peněz. Jeho zájmem je aby první platil co nejvíce a sám aby platil co nejméně. To na trhu vytváří rovnováhu, třebaže ne úplnou v místě a čase a podle toho a s ohledem na další faktory, s různým individuálním dopadem. Významné je časové hledisko. To co se jeví jako nespravedlivé krátkodobě nebo jednogeneračně, může být vyrovnáno za několik generací. I majetková impéria přecházejí z jedněch rukou do jiných, rozpadají se.

      Lidé většinou vidí to co chtějí vidět a vycházejí z toho co je vidět, ne to co je skryto. Tak vidí jen viditelný vršek ledovce, lesk bohatství, ale nevidí strukturu a její fungování, skrytou pod hladinou, kam nenahlédnou, nebo nechtějí nahlédnout. Celý mechanismus nefungující samostatně ale se vstupy a výstupy, a spoustu lidí, kteří ho udržují v chodu a jsou za to placeni, aby sami, třebaže zdaleka méně bohatí kupovali zboží od dalších. Jak jsem psal, luxus musí být někým vyroben a udržován. Globální "tlak" dosud není vyrovnán, umožňuje nakupovat práci za hrst rýže od mnohých tam, aby z ní méně lidí mělo větší individuální užitek jinde. Pomysli na to, když kupuješ třeba tričko proslulé značky, ale i noname, kde ho kdo za jakou odměnu vyrobil. Nebo cokoli jiného. Za zlomek ceny kterou platíš. Jestli by na tom bul lépe nebo hůř, kdybys nekoupil. Z jeho pohledu jsi, relativně, úžasný boháč. Oč on by na tom byl lépe, kdybys jím nebyl. Oč on a podobní by na tom byli lépe, kdybys své z jejich pohledu úžasné bohatství rozdal a stal se stejně chudým jako oni. Z jejich pohledu, narodil ses jinde mezi šťastnějšími stamiliony, se zlatou lžičkou. Kdežto z pohledu jiných jsi chudý. Jaká je spravedlivá míra bohaství? Co jen přiměřené a co ne? Kdo to má určit. Nějaká komise? na základě jakých kriterií? Takové pokusy už byly... Ano, takové rozdělení bohatství se jeví jako nespravedlivé. Jenže co s tím? Pozorujeme, že bohatství relativně stále ještě bohatých zdejších stamilionů se postupně, tak jak z pohodlnosti, lenosti a s tím spojeného nedostatku motivace přesouvá jinam, kde jsou chudší, ale za to přičinliví, motivovaní si polepšit. Tak jak v jednotlivém případě majitele superimpéria, se bohatství přesouvá i od stamilionů, kteří do kolébky jako výsledek úsilí svých přičinlivých předků dostali malé zlaté, nebo stříbrné lžičky.

      Vymazat
  2. Civilizace v ohrožení? Ano, tady jde aspoň o obsluhu (když už ne o rozvoj) technologie. A obsluha může jít dvěma cestami: Jedna je taková, že se obsluha snaží pochopit, "jak to funguje" a pak se může pokusit systém vylepšovat, evolučně, nebo je to tupá obsluha podle manuálu a tradic a jakákoliv nepatrná chyba v manuálu, vzniklá třeba jeho opisováním může způsobit jak jeho pozvolný rozpad, tak náhlou katastrofu - třeba neodborná, nepřesná obsluha jaderného rektoru způsobí to, čemu chlapi z jaderných elektráren říkají "australský efekt". Reaktor se protaví na druhou stranu zeměkoule. (Je to nadsázka a oni to vědí.) [;>) Ano, narážím na pelyněk čili Černobyl.

    Smutné je, že to přežijí právě ty opice. Jsou fyzicky odolné a dokáží se neuvěřitelně rychle množit. A pak začne cyklus znova. Prakticky je to princip pověstí o Atlantidě. Krakatit taky, ale ten končí uprostřed. Jako milovník a sběratel postkatastrofické literatury to mohu potvrdit. Slušný spisovatel vždycky naznačí, že když se kolo na jehož obvodu kdesi vegetujeme i my dostane do spodní polohy, do bahna, začne zase pomalu stoupat nahoru.

    Když ne v místě samém, tak jinde na světě. Praještěři >>> savci. I jiné příklady. Dlouhodobě bych neklesal na mysli. Fluorovodíkoví hlavonožci už někde čekají na příležitost, aby se ujali vlády nad světem. Tato civilizace bude jednou v pozici cenných vykopávek. Jak ti perodaktylové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kocoure, tvoje úvahy jsou skoro mystické. Ale takové mám ráda. To je mysl takzvaně na špacíru a přivádí fantazii k tanečkům. Flurovodíkovému hlavonožci bych se nebránila, mohl by to být zážitek nadevše. Další začátek v pokračování. Dřímá v tobě druhý Huxley. Vybodni se na zvuky. věnuj se spisování, dotáhneš to hooodně daleko. Tahleta literatura letí. Hodilo by ti to možná i na cestu na Mars či aspoň na měsíc na Měsíc.Z toho Marsu se prý cestovatelé nevrátí, tak tam ne. Byla by tě škoda.

      Vymazat
    2. Milá Astro, jsem starý a poměrně dost sečtělý.
      Takže musím konstatovat, že už skoro všechno bylo někým někde nějak napsáno. Je to stejné jako u fotek. Skoro všechno už bylo vyfoceno všemi myslitelnými způsoby. Udělat originální fotku je téměř nemožné, takže fotkami jenom vyprávím krátké příběhy. Short stories.
      K SF - mám několik sešitů krátkých SF povídek ale nemá to žádnou literární hodnotu. Neumím psát. Jenom takové blbinky. Ale to už jsem říkal o fotkách. Takže zůstanu u svého kopyta.
      Teď se bude hrát Čtyřnotová opera. Vlastně takový košatý hudební vtip o skladatelích, interpretech atd. Hraje se v D12, což je nová scéna našeho Ústavu. Měl jsme se tam jít podívat, jestli bude třeba něco ozvučovat. Není. A humor začíná hned po příchodu do hledišťátka pro 60 lidí: nad jevištěm vidí quasi kamenný erb s nápisem "Grand Teatre Dodici". No tak mě napadlo, že tam budeme před začátkem pouštět zvukovou atmosféru Velkého divadla v Moskvě. Když ironie, tak i ve zvuku!!
      Uvidíme, jestli se to ujme. [;>))

      Vymazat
    3. I když vše už bylo napsáno, namalováno, vytesáno, platí řecké "panta reí", čili vše plyne. I když dva dělají totéž, není to totéž. Do stejné řeky nikdo dvakrát nevstoupí, včerejší vody jsou už Búh ví, kde.
      Působil jsem dva semestry jako docent na Akademii Krásných Umění v Mnichově, u prof. Gangkofnera, třída "Licht und Glas". Snažil jsem se těm umělcům podat populárně řadu znalostí o polarizovaném světle, tekutých krystalech, dvojlomých krystalech a laserech. Uspořádali jsme společně lasershow k 175 výročí Akademie, byla to hezká doba.
      Do mysli se mi ale vpálil klasický problém- všichni po mně chtěli nějaké návrhy, jak přijít s něčím novým. Já jsem v té době dělal experimenty v podstatě už dávno staré, ale na základě nových poznatků a měl jsem úspěch- hranici jsme v tom experimentu o hodně posunuli.
      Takže moje rada byla, nezkoušejte zázraky, zkuste to dosud osvědčené doplnit novými poznatky a udělat to lépe.
      Jenom musím konstatovat, ti umělci měli dost přerušený vztah k reálnému světu, blouznili o umírání lesů, jeden z nich měl leukémii, tak z toho udělali kulturní událost, milí lidé, ale mnohdy jsem měl pocit, že žijí ve zcela jiném světě.
      Viděl jsem kostelní okna jednoho z mých studentů, opravdu estetické, i když těžko srozumitelné. Skleněné objekty později ve stejném stylu vznikly i v Praze, ale nevím, zda zde byla nějaká souvislost. Přišel rok 1989 a já jsem se zabýval jinými problémy.
      Mladí umělci budou dělat téměř totéž, jako jejich předchůdci, ale nebude to totéž. Jenom jsem jim vždy radil, udržet si odstup od těch mocných.

      Vymazat
    4. Když se Mildo stane,
      že se estetika stane jediným cílem jakéhokoliv díla, náhle jsou symfonie nesrozumitelné, obrazy nečitelné a fotografie prázdné. Stéblo trávy na patnáct způsobů. Ale co tím chce autor říct? To je to, co mě zajímá. Smysl, sdělení, příběh.

      Ti umělci se kterými pracuji jsou většinou hypersenzitivní. Cokoliv z reálného světa je vzruší, nutí reagovat. Často bez rozmyslu, bez elementární znalosti faktů. No a jsou sebestřední. Ale říkám si, že by jinak nedokázali ty emoce protlačit skrz tu skleněnou stěnu mezi jevištěm a hledištěm. Divadlo by ztratilo smysl.

      Za těch 49 let práce v našem kulturním Ústavu jsem se s nimi naučil zacházet. Takže se respektujeme. Často jsem definoval svoji práci jako překladatel mezi "umělečtinou" a "techničtinou".

      Režisér:
      "Když Máša usedne do křesla, její sen se pomalu rozplývá a ona začíná vnímat své neradostné okolí. Svůj bezvýchodný osud. Takové prozření, víte?"

      Překlad:
      "Když paní XXX si sedne do křesla vlevo, pomalu stahuj podkresovou muziku #15 - asi tak na 5 sec. Další číslo pusť, až začne mluvit pan YYY, ne dřív!" [;>)

      ===
      Při focení se už půl století řídím radou excelentního divadelního fotografa Franty Krasla: "Když nemáš (fotkou) co říct, nech ho (aparát) zasunutý! (v pouzdře)"

      Ona ta rada by se možná dala vztáhnout i na jiné umělecké kategorie, ne?

      Vymazat
    5. Každý čin potřebuje nějaký pohon, motiv. Takže než cokoliv začnu, musím si odpovědět na otázku "k čemu je to dobré?"
      Fotografuji teprve, když mi něco padne do oka, bohužel, jedná se zpravidla o transientní situace, takže většinou nemám fotoaparát připravený. Na fotkách si cením hlavně života, grimasy, nálady. Architektura mi neuteče, ta naopak vyžaduje trpělivost, než slunce dojde k optimálnímu osvětlení. Bez života je to ale dost mrtvé. Na své ptáčky, veverky, motýly a nutrie si musím vše připravit a čekat na správnou chvíli, ale kdy ta přijde, nemohu předem odhadnout. V tom je ten kumšt- být v pravou chvíli na tom správném místě se správným nářadím.
      Ale docela rád i maluji, třeba Lüftlbilder na chalupě. Mají to v Bavorsku třeba v Garmiši všude a docela to ty jednoduché stavby vyšperkuje. Zatím mám jenom sluneční hodiny, ale plánuji třeba toho Floriána, mám v sousedství hasiče. A pro sousedy myslivce zase toho sv. Huberta. Ale vloni jsem se k tomu nedostal, na chalupě je vždy dost práce. Ve Vídni jsem viděl ty stavby pestře pomalované, je to opravdu odpověď na klasický beton. V olympijské vesnici v Mnichově jsme pár roků bydleli, naproti na betonové zdi kdosi nasprejoval" škoda, že beton nehoří"
      Pro kolemjdoucího má vzniknout příjemný pocit, že je v místě, kde si lidé cení svého okolí a snaží se je zkrášlit. Nemusí to být vždy velké a nesrozumitelné umění.

      Vymazat
    6. Milda - focení:
      Naprostý souhlas. Ale to je asi vývoj téměř každého fotografa, který se focením primárně neživí - a dělá to dost dlouho. (Já od sedmi let, kdy mi táta předal jeden ze svých aparátů. Ale až když jsem dokázal v temné komoře navinout film do tanku a vyvolat. Je to strašné, ale už je to kopu let a pět k tomu. [;>/) Portréty dělám výjimečně, figury skoro nikdy - nemám k tomu vztah. Figury umí výborně třeba bývalá baletka Tamara Černá - "Sofig". To je dáno tím, že dobře zná řeč těla, má ji zažitou na sobě.
      Nejraději dělám zvířátka v ZOO - za tu dobu jsem si udělal z některých kamarády a hlásí se ke mně. (Ošetřovatelky jsou buď mé kamarádky nebo na mě žárlí. Podle letory.) Chodím fotit, když tam nejsou lidi. Snažím se postihnout to, čemu by se dalo říct "dušička zvířáka". A ta existuje, ne že ne. A taky staré opuštěné fabriky, domy, mosty. Takový hřbitov civilizace. Ale zdá se, že to tak mají všichni nad šedesát. Začínají vidět věci "pod". Dostat do fotky i to co už není.
      Na wild foto už nemám fyzičku, trpělivost - a peníze. Když jsem viděl, jak se dělá tzv. foto-safari, přešla mě chuť se něčeho takového zúčastnit. Sborové focení z auta. Díky, nechci.

      Vymazat
    7. Máme asi dost společného, jako školák jsem moc peněz neměl, tak jsem si v drogerii za drobné koupil jakési chemikálie citlivé na světlo a vyráběl vlastní fotomateriál. V podstatě jsem napodobil Daguerra, samozřejmě ta kamera musela být na stativu a objekt se nesměl pohybovat, ale obrázky jsem opravdu dokázal- bylo mi tehdy snad 12.
      Teď mám množství starých negativů, koupil jsem si na ně i skener, ale chybí mi už ta výdrž, mezi množstvím nezajímavých snímků najít něco, co i po letech má nějakou vypovídající hodnotu.
      Raději skenuji staré fotky, zděděné po mamince Marii (1903-1970), je tam řada příbuzných, zavražděných za německého socialismu i starších snímků, potřebuji je do Geni.com, kde je můj rodokmen- s fotkami jsou ty osudy daleko bližší, než jenom strohá data. Jde zde o lidi a ty nejlépe vidíme na fotkách. Myslím, že i já tím věkem ztrácím chuť číst třeba dlouhatánské romány, nebo se probírat stohy negativů.

      Vymazat
  3. Tady jste, hoši, narazili na obrovský problém. Nevím, zda je v ČR už vydán překlad knihy Juvala Noaha Harari, je to sekulární žid, který vyučuje kdesi v Izraeli a mnohé, co jsme si tak sami sesumírovali, pěkně uspořádal a vydal jako knížku, která se česky jmenuje "Krátké dějiny lidstva."
    Já mám německé vydání z r. 2018.
    Cituji zde krátkou pasáž o chudobě. Chudoba je absolutní nebo relativní. Absolutní chudoba, za které lidé umírali opravdu hladem a zimou, je už za námi. Dnes máme chudobu relativní, t.j. část obyvatelstva si nemůže dovolit tolik, jako ta relativně bohatá část.
    Tady můj komentář:
    V Africe už dávno neumírají lidé hladem, ale na nedostatky zdravotního systému, který neumožňuje aplikaci nejnovějších metod a léků, ale i to je podmíněno finančními prostředky.Finanční prostředky jsou především daně, vzniklé dojením produktivní části národního bohatství. V zemi, kde "práce" je sprosté slovo, se většina věnuje raději kšeftu. Malý kšeft je vždy lepší, než velká práce, sdělovali už i naši předkové.
    Ale v Africe je to dosud platné, turisté vidí množství chlápků, sedících u pytlů s kořením nebo rýží, cizrnou, látkami nebo kdejakými výrobky, ale ty výrobce nevidíme, ti jsou daleko za městem na svých maličkých políčkách, obklopeni mnoha dětmi.
    Máme zkrátka dvojí společnost: naše, pochybující o všem a snažící se vědecky najít tu správnou cestu a tu náboženskou, která všechno už našla v Koránu, tam je vše, co člověk potřebuje. Měnit se na tom nesmí ani písmenko, je to zpráva Boží.
    Jenomže Korán se nezmiňuje o řezné rychlosti na soustruhu, nebo o závadě v elektronice, ani druhy motorového oleje nepopisuje. Takže i ten nejlepší znalec Koránu je nám nanic.
    Nechme znalce Koránu prozpěvovat jejich súry do pouště, my jsme už o staletí dále. O použitelnosti většiny těch muslimů si dovoluji pochybovat, ale i mezi nimi přibývá těch sekulárních, kteří to náboženství, vlastně ale mocenský systém, chtějí opustit. Otázka je, zda to mohou dělat jenom u nás, nebo zda se musí, stejně jako naši předci, sami prosazovat ve svých zemích, udělat ve svých arabských zemích antidžihád. My jsme se před Byzancí v srpnu 1968 také aktivně bránili.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano Mildo,
    rozdělení rolí je patrné. Afrika ale dojíždí na jinou věc: kmenové války, Někdy lokální (Tutsiové versus Hutuové) někdy dané rasou, jindy vírou nebo bojem o moc. To udržovalo populaci v míře, ktero byla schopna země uživit, Teď je tam díky podpoře z civilizovaného světa (nejen potraviny, ale taky lékařská pomoc a technologie) populační exploze. Jejich civilizace řešila vysokou mortalitu vysokou natalitou. Úmrtnost se se tak snížila natalita nikoliv, protože daná tradicí.
    Právě nevzdělanost/nevzdělatelnost (Korán!) - a nejen africká - je příčinou zaostávání a úprku směrem do Evropy. Kdykoliv si na ten "exodus" vzpomenu, naskakuje mi školní znalosti o zániku starého Říma. A druhá záležitost Spartakovo povstání. I když Řím prakticky zanikl aby byl znovu vybudován, ale ztratil tím mnoho času. Naopak otroci si přes krvavé potlačení povstání trochu polepšili. Nikdo nechtěl riskovat Spartaka verze 2.0
    Takže i průšvihy vlastně posouvají dějiny dopředu.

    OdpovědětVymazat
  5. EKoneprodejkdyžtonese7. února 2019 v 6:54:00 SEČ

    OldCat, jak píšete "Teď je tam díky podpoře z civilizovaného světa (nejen potraviny, ale taky lékařská pomoc a technologie) populační exploze" Já říkam: také snaha civilizovaného světa o nápravu chyb této podpory natality dodávkou střeliva do ručních palných zbraní v cenách okolo "JEDNOHO EU centu" tj. 27 hal ČESKÝCH/kus ve snaze zvětšit mortalitu na únosnou mez při co nejlepších ekon. podm. Střelivo se stejně musí pro jeho fyzické i morální zastarávání neustále obměňovat a jeho ekolikvidace v EUpodmínkách je několika násobně dražší než vývoz do "spotřeby", pro ukázku maloobchodní ceny, http://www.zelenysport.cz/vojensky-material-zbozi-pouze-na-export/, NEBO, http://www.excaliburarmy.com/zbrane-a-munice,o Babišově https://cs.wikipedia.org/wiki/Synthesia se SEMTEXem ani.....,a mamut :http://omnipol.com/cz/specialni-vyrobni-technologie/ také. Při skutečném vývozu jsou kontrakt od kontraktu řádově nižší. Jde o počty o kterých se "nám" ani nezdá. Vše z veřejně dostupných zdrojů. TAKŽETAKnadoslech. NEPRODEJ KDYŽ TO NESE a je to "EKO".
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. EK-áčko jistě.
      Jakožto bývalý nižší důstojní ČSLA jsem si vědom, co je nevýnosnější průmyslové odvětví a které má největší vliv na politiku. Naftová lobby je až v druhé řadě. Kdyby si tohle lidé uvědomovali, protesty proti vládám by vypadaly jinak. Děti květin to věděly. Jenže už vymírají poslední z téhle generace.
      Ovšem na druhé straně propagovat: "Lásku - ne válku!" nakonec taky vede k válce. Přemnožení populace v místech, kde není dost obživy vede k emigraci a a nechuť těch civilizovanějších odevzdat své výdobytky způsobí velké problémy. Následující Válka bude asi občanská, ale střelivo do ručních palných zbraní se za skladů, kde mu dobíhá životnost, opět přestěhuje do hlavní. A spotřebuje se. [;>(

      Vymazat
  6. P.S.: Tak k sakru proč je střelivo v obchodech tak drahé? Ten vývoz někdo dotuje?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten řetězec je jasný, Vlastník(armáda-stát) ze zákona likviduje za 1, likvidátor-obchodník tendruje(úplatek za vítěze 0,05) za udělám to levněji, 0,3 když mi je prodáte za 0,1 vlastník zaplatí(sláva šetříme) za likvu 0,3 likvoš zaplatí vlastníku 0,1 a ještě vyveze za 0,1, takže hrubozisk je 0,295 (Hrub-úplata) a štřelivo je ekololikvido, no. V maloobchodě prodcena 3-8Kč, vše násob deset na devátou.
      4P

      Vymazat
  7. EK-áčko
    a nešlo by to tak dělat i s jinými komoditami? Nebo jsou tak šikovní jenom zbrojaři?
    Napadl mě vývoz nepoužitelných politiků nebo nestravitelných neziskovkářů...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. EKonezničitelnýhnůj11. února 2019 v 10:34:00 SEČ

      O jmenovaný hnůj není nikde zájem, je nezničitelný.
      4P

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)