Paraziti?

Moderní pojmologie

   Když se řekne parazit, většinou si představíme něco jako tasemnici, která žije ve střevech z potravy, kterou sníme. Nebo jako nějakého Bc. či Mgr. z neziskovky, která žije za státní peníze a jejíž výstupu jsou v lepším případě jen rozčilující bláboly, v horším se snaží jako PR agentura ovlivnit veřejné mínění hlavně tak, že má spojení na „sdělováky“, nejlépe celostátního významu. 

   Jenže při investigativním „prošetřování“ kauzy polského masa ze zraněných nebo nemocných krav najednou zjistíte, že maso fakticky dodané do Česka si postupně přeprodávají čtyři firmy v Praze. Pochopitelně aniž by s masem něco dělaly. Jen si posílají papíry. Nakonec je dostane host v luxusní restauraci jako „argentinské hovězí“ za cenu odpovídající exotické destinaci. Možná je to tak v pořádku – lidé kteří jídají v takových restauracích rozhodně nejsou chudáci a tak se o své peníze rozdělí i s „masovými překupníky“. A Státní veterinární správa a podobné firmy kupodivu nezjistily v pražských restauracích polské závadné  maso, ale jenom maso, které bylo vydávané za jiné, dražší. Čili to staré známé malé okrádání movitých zákazníku, kteří nerozeznají zda je steak z Argentiny nebo Holandska. A navíc - Holanďané ho nevyrábějí, jen bourají a přebalují maso - české. 

Mezi námi, to rozezná asi jen skutečný gurmán. Z hostů si nikdo nestěžoval, záměnu poznali až inspektoři - ovšem podle dodacích listů. 

   Když posloucháte jak se mluví v TV o problémech s opravou dálnice D1 zjistíte, že firma, Eurovia, která uzavřela kontrakt se Správou silnic a dálnic má své subdodavatele, tedy kazašsko-italsko-české konsorcium.  Někdo prostě slíbí, že zařídí všechno, co potřebujete (rukama a mozky někoho jiného) - když mu dost zaplatíte.

   To není jen ve vyšších kruzích. Když jsme před asi dvěma desetiletími modernizovali jednu budovu našeho Ústavu, bylo to úplně stejné. Vybraný generální dodavatel - to byla firma, která měla rodinné kontakty na Krajském úřadu - si pak vybíral pomocí soutěže subdodavatele a ti zase své sub- subdodavatele, kteří pak skutečně realizovali rekonstrukci.

Některé nakupované věci byly předražené i o 300%. Když jsem se ozval, že např. nachlup stejnou kameru mají „támhle na náměstí“ za čtvrtinovou cenu, pokoušeli se mě nejprve podplatit a pak „vyřadit ze slosování“ jako neodborníka. Až když se jim to nepovedlo, začali mi vysvětlovat, že měli s výběrem hodně práce, že je mám nechat vydělat - a snížili cenu na polovinu. Tedy dvojnásobek ceny v obchodě – včetně DPH.

   Tohle byl ovšem souboj s větrnými mlýny. Můj bezprostřední šéf nejspíš podplacený nebo zastrašený, ředitel patrně taky. Tak jsem jen kontinuálně „prudil“ a snižoval cenu tím způsobem, že jsem některé položky projektu napadal jako nadbytečné nebo neperspektivní a požadoval jejich vyškrtnutí včetně ceny za instalaci. Myslím, že se mi tímhle způsobem podařilo „ušetřit“ asi tak 30% nákladů. Investice už ovšem byly schválené krajem, musely se utratit a tak se aspoň mohlo za ty ušetřené prostředky pořídit něco, co bychom vzápětí po dokončení projektu museli dokupovat – a prostředky by na to nebyly. Takže o systému subdodavatelů nemám mnoho iluzí.

  Člověk si tak říká, jakou cenovou hladinu bychom mohli mít, kdyby nebylo těch "přeprodejců“. Uvědomuji si to třeba u fotografického příslušenství. Internetový obchod je ochoten dodat lecjaké drobnosti za přijatelnou cenu. Značkový akumulátor do aparátu LUMIX stojí např. v Megapixelu  1650.- Kč. Neznačkový, na internetu, jenom 650.- s dodáním do týdne. 

   Vzpomněl jsem si ale, že jsem na netu viděl podobný v čínském zásilkovém obchodě. Nebyl podobný, byl naprosto stejný a za 220.- Kč včetně dopravy z Číny. (Fotografii na českém internetovém obchodě prostě z čínského zkopírovali). Nevýhoda je, že je třeba několik týdnů počkat, než zboží dojde a platí se předem. Nicméně když zboží dojde poškozené nebo je nefunkční, případně nedojde vůbec, (Česká pošta je v kategorii „nedodavatelů zásilek“ myslím světovou jedničkou) tak reklamaci Číňané vyřizují většinou zasláním stejného zboží znova – a starý kus se má zlikvidovat, protože cena poštovného do Číny je často vyšší, než cena zboží včetně cla.

   A to jsou vlastně také jen „přeprodejci“, zboží vám posílá výrobní fabrika na své náklady, ale peníze od „Aliho“ dostane, až když mu potvrdím přijetí a bezvadnost produktu. Takže - jde to jednodušeji a mnohem levněji. Pravda, bývá problém s dvouletou zárukou a s návodem v jiném jazyku, než čínštině – ale nekup to za ty peníze. Není to obvykle kvalitativně nic nejskvělejšího, ale pokud se vyznáte v sortimentu a dokážete si podle popisu vybrat, je to koupě bezesporu výhodná.

   Když se přece jen „zadaří“ objednat něco, co sice funkční je, ale parametry jsou podprůměrné, tak prostě věc zlikvidujete a koupíte si novou. Takže tímto je prakticky prokázáno, že to jde mnohem jednodušeji a levněji. Jenže – kolik lidí profituje z přeprodávání, aniž by ve skutečnosti dokázali „přidat nějakou hodnotu“, ačkoliv zákazník zaplatí DPH si netroufnu ani odhadnout. Ale tisíce to nebudou, spíše tak o jeden, dva řády více.

   Neziskovky jsou druhá, mnohem horší sorta parazitů. Někdy mám pocit, že je zakládají daleko důležitější hráči na trhu jen proto, aby svými vazbami na média ovlivňovali veřejné mínění. Jako „přeprodejci“ ideí jsou zdánlivě nezávislí a nejsou vnímání jako vlivové agentury.

   A někdy prostě neziskovky ani „neziskové“ nejsou. Od investorů nebo stavebních firem požaduji výpalné aby přestali podávat žaloby a odvolání k projektům silnic, tratí nebo vedeno VVN. Náš právní řád je na ně, jak se zdá, krátký. To není kauza “Klinika“, která byla jen takovou drobnější lapálií, to jsou například Děti Země, které pomocí ekologů a právníků nacházejí důvody, proč se nedá stavět ta nebo ona část dálnice, obchvatu či vysokorychlostní trati.

   Na žabičkách nebo polních křečcích jim záleží stejně málo jako na tom, že vlivem hypertrofované kamionové přepravy trpí (a nakonec možná i umírají) lidé v postižených vesnicích a městech.

Kauza si žije celá léta, soudy pomalu probíhají, je dost práce pro advokáty i soudce.

   Pak najednou spory skončí. Kupodivu nikdy ne proto, že by inkriminovaný křeček polní z nějakých jiných nejasných příčin v předmětné lokalitě vyhynul. Zajímalo by mě, kdo komu zaplatil a kolik, aby se usoudilo, že křeček už není tak důležitý. Myslím, že se tomu kdysi říkávalo vydírání. U vlastníků pozemků přes které mají vést nějaké stavby to celkem chápu, Je oř´třeba prodat za coi nejvyšší cenu, protože stát nabízí za pozemky jen almužnu – podle zastaralých tabulek. Prý to jinak nejde. Ale kolik zaplatí stát za zdržení v přímých i nepřímých nákladech se asi těžko dozvíme.

Hyperpokrytectví  hyperkorektnosti.

K tomu těžko něco dodávat, aby to nebylo sprosté slovo. 

Polské  maso

MOŽNÁ posloupnost dějů

• Polsko má rozvinuté agrární hospodářství
• Poláci dokáží vyrobit hovězí maso levněji než jiné státy - i díky nepřímým dotacím
• Polské maso se vyváží do států EU i ČR a dodává leckde
• Dovoz levnějšího masa ze zahraničí (např. Argenina) tlačí výkupní ceny dolů
• Čeští zemědělci nejsou schopni tak levné maso vyrobit a postupně zavírají chovy
• Odhalit nepravosti na polských jatkách je pro české farmáře i jiné dovozce spása
• Udělat z otřesných záběrů investigativců velkou kampaň je výhodné pro všechny - jen ne pro Poláky - a pro české spotřebitele

   Je mi líto, ale začínám být hodně nedůvěřivý k masivním kampaním, protože jednotlivé sdělovací prostředky si přebírají zprávy od jiných a kromě oněch záběrů tady jiných důkazů není. Ono to může být i tak, jak jsem naznačil v bodech nahoře.

    S eventuální špionáží firmy HUAWEI to může být podobné. Takže celé kauza může být jen konkurenčním bojem velkých výrobců síťové elektroniky i celých sestav. Čína elektroniku už umí – to, že je důsledkem čínské průmyslové špionáže a schopnosti čínského průmyslu dobře napodobit téměř vše a hlavně, dodat to za daleko menší peníze. O tom snad nikdo nepochybuje.*

   O tom které čipy konkrétně odesílají bez vědomí uživatele jeho data někam jsem zatím nikde nic nenašel. Pokud takový důkaz neexistuje, arbitráž právem prohrajeme.

Ostatně – průmyslová, vojenská i politická špionáž je vlastně normální stav. Dokonce bych řekl, že s různými metodami trvá od starověku. Vzpomenu jenom na to, že byl dlouhou dobu odposloucháván mobil Angely Merkelové a to americkou stranou. Celý případ po odhalení jaksi utichl. Žádné diplomatické nóty, žádná protiopatření. Tuším ale, že USA se omluvilo.

   Spousta elektroniky dodávaná např. Rakušáky a vydávaná za japonské zboží je vyráběna v Číně. Jestli jsou fabriky jiných zemí (USA, Rakousko) jen v Číně umístěné, případně jestli jsou výrobky vyráběny na základně řádné licence od jiných výrobců můžeme jen spekulovat. I kdybychom to věděli - k čemu nám to bude?

*/ Šestikanálový digitální záznamník ZOOM VI, který mi nedávno dodali z rakouského internetového obchodu byl proponován jako japonský výrobek. Když jsem ale otevřel prostor pro akumulátory, byla tak nalepena usvědčující malinká cedulička "Made in Hong Kong".  Aparát dělá co má, kvalitu má pro profi práci zcela dostatečnou, takže vracet ho nebudu. I když je vlastně čínský.