Tak nám (zas) zabili Ferdinada

   Co tomu říkáte, paní domácí? Tomu masakru u Austrálie? To prej byla taková hrůza, že to vobletělo celej svět. Už i tady si o tom lidi povídají. Co řečí já už o tom vyslechnul v hospodě, to si neuměj ani představit, jaký řeči o tom lidi vedou. O tom atentátníkovi a těch musulmanech. 

   Až k našemu policejnímu ministrovi se to doneslo. Prej, že to tak nenechá aby lidi vedli takový hrozný řeči. Hlavně po hospodách. No vždyť, pořádek musí bejt. Jak by svět vypadal, kdyby lidi všude říkali co si myslej. Některý myšlenky jsou tuze nebezpečný. Vono, když se to tak vezme, od takový vzpurný myšlenky k činu je jako z hráze do rybníka.

   To nám na vojně říkával šikovatel Hamáček, že jak voják začne myslet, je s ním zle. Zamyslí se při gefechtu, a ajncvaj má díru v břiše. Proto, že nejlepší je nemyslet. Jak se voják zamyslí, hned je v maléru. Jako například s atentátem na pana arcivévodu. On to člověk leckdy ani tak zle nemyslí, jenže u soudu už mu vysvětlejí, jak to myslel. Nejspíš záleží na tom kdo právě sedí na trůně. Podle toho takový mord je čin buď kriminální nebo záslužný. Podívají se třeba na tu Francouzskou revoluci, jak při ní usekli hlavy králi a králový. A spoustě dalších, až nakonec hlavy sekali navzájem. To byly daleko větší hrůzy než případě mordu pana arcivévody a jeho choti. Jenže co byste, paní domácí, řekla na to, že evropský potentáti budou ty hrůzy každoročně oslavovat, namísto aby se báli, že za to skončí na direkci?

   Však je nám vykládáno, paní domácí, že není kmán jako pán a že není mord jako mord. Jednomu provaz, jinýmu za to samý metál. Prej někdo spočítal, že kdyby se všichni mrtvý postavili do řady kolem rovníku, obtočili by celou zeměkouli. Vono to je tak nějak relativní, jak vykládal jeden vlasatej vědátor co občas zašel ke Glaubitzům. My tam hráli licitovanýho hned vedle. Představěj si třeba toho Valdštajna. Ne, že by to nebyl prevít, jako všichni takoví. Jenomže kdo ví, co se o tom dneska smí říkat. Nebo Husity. Jak plenili kláštery. Těch nevinnejch mnichů, který při tom pobili.

   Jeden jurista, za dvacet korun jsem mu prodal ratlíka jako velšteriéra mi vyložil, že to všechno je už tak dávno, že je to promlčený, a že každej o tom může vykládat jako Palackej. Ale jak jsem na to zaved řeč, sám byl vopatrnej jak by lez skrz dráthindrsny před minovým polem. Znaj nějakýho advokáta odsouzenýho za to, že si otevřel hubu? No neznaj. Na to je tuze dobře študovanej aby byl opatrnej. Jen nějaká, inu ženská, si otevřela hubu na tureckýho velvyslance. Prej ho dokonce proklela. Sami advokáti jí dali pokutu, za to, že jim udělala ostudu. Že poslední vojna s Turkem byla tak dávno, že to už ani nejni pravda. Že dneska tureckej machometán je naším spojencem, a že tureckej velvyslanec si stěžoval, že skrze to proklín&a acute;n& iacute; měl tuze špatný spaní. Kdepak Turkovi dneska připomínat jak dostal přes držku u Vídně.

   Dneska je to vůbec všecko tuze složitý, paní domácí. Dřív člověk dostal po hubě jenom když si ji otřel o svou vrchnost. To je spravedlivý, přísnost na poddaný musí bejt. Bez přísnosti by zvlčili. Kdežto dneska stačí aby plácli něco o nějakej cizině, kde choděj hlavama dolů, a už je vezou na direkci. Já si o tom myslím, paní domácí, že za tohle můžou telegraf a telefon a všecky tyhle módní vymyšlenosti. Jak jinak by se lidi o těch mordech tak rychle dověděli. Dá rozum, že jak se člověk doví tak o tom začne přemejšlet. Dá si to dohromady s tureckou vojnou jak mu vo ní, když byl malej, četli z kalendáře, prohraje pětku ve ferblu a cestou z hospody zmazanej žitnou huláká, že to patří těm mizerům machometánskejm. Někdo to zaslechne, to nejni jako starej Bretchneider, teď už na to mají onačí inštrumenty. A už ho vedou v řetízkách. Že za ty mizery machometánský mu to pan rada spočítá. Dá rozum, že spočítá, když to vyhlásil pan ministr. Zejtra bude vrchním radou. Jednoho takovýho mám rozpracovanýho. Tuze fajnovej člověk. Má u mě objednanýho pejska. Afghána. Mám pro něj vyhlídnutýho jednoho starýho vlkodava, jen mu udělat frizůru. Jenže už je napůl chromej...

   Tak ráčej odpustit, paní domácí, musím po kšeftech, aby bylo na nájem. A taky pro něco proti mouchám. Už začínají lítat, potvory. Sedaj všude, a kde sedaj tam… však věděj. A najednou jeden je předvedenej na direkci, ani neví jak. 

Dneska zas aby člověk byl tuze moc vopatrnej. 

Začínají divný časy, paní domácí.

Schumacher