Ovšem na druhé straně...

Malá úvaha o (po)malých sebevraždách

Tovjeho hrál - a skvěle - Honza Filip, žid.
Druhý skvělý Tovje - v Praze - byl Tomáš Töpfer. Taky žid.

     Když mi bylo kolem padesátky, dával se u nás muzikál Šumař na střeše. Jeho hlavní postava,  židovský mlíkař Tovje z ruské vesnice Anatěvka a  hlava rodiny se v životě vždy rozhoduje správně, podle židovské víry a zvyklostí.  

Jenže pak si v duchu promluví s Hospodinem a začne pochybovat. Jeho dialogy s Bohem jsou vlastně monology se sebou samým. Po každém zásadním rozhodnutí proto prohlásí "Ovšem na druhé straně..."  A popře tím vše předešlé. Uvědomil jsem si, že moje hlava pracuje stejně jak ta jeho. 

Dialektika?  Asi.  

   Naše civilizace kdekoho ochraňuje, kdekomu přiznává práva a svobody. Omlouvá se za činy, které nezavinila. Je to nesmyslné počínání. Pomalá a bolestivá sebevražda našeho vlastního světa. Ochraňujeme všelijaké menšiny takovým způsobem, že poškozujeme zbytek populace. Tedy "většiny". Většina se zatím má docela dobře a mlčí - protože si sama nakukala, že je to tak správně. Máme prý být "lidští".

Uvolníme místo schopnějším. Ne ve smyslu pracovitosti nebo čehokoliv pozitivního, ale těm, kteří mají vyšší porodnost, pevněji ukotvenou víru nebo jen silnější hlasivky. Více drzosti.

Prognóza:

   Stále ustupujeme požadavkům menšin a jiných kultur. Nakonec tahle vědeckotechnická, euroamerická civilizace zmizí a s ní i hospodářská prosperita. Umět používat i-phone není totéž jako ho umět vymyslet a vyrobit. Nové populaci zbude jen ta hypertrofovaná porodnost a tuhá víra. Leckteří kteří si vyřvali svá "práva" najednou začnou dumat, proč nenastal ten skvělý zítřek. A najdou si nového nepřítele. I ve svém středu. A nastane nová řež. Protože ti, co zvítězí, nebudou v žádném případě kompatibilní, Vezměte jen mohamedány a jejich zacházení s homosexuály. Nebo genderové bojovnice (i bojovníky) a učení Koránu o vztahu muslimů k ženám. Prostě se vše zglachšaltuje a sníží se nároky.  

    Ano, opakuji známé věci. Ale nějaké nové v mezilidských vztazích jaksi nenalézám. Důležitost pro mě jsou neurčité, ale posloupné body na vektoru od centra:

JÁ - má rodina - mí přátelé a kolegové - spoluobčané - krajané - můj národ - moje rasa/civilizace - zbytek světa od nichž se odvíjí ledacos. Tvar té funkce je exponenciálně klesající, kde nejvyšší hodnotu má ono "JÁ" a každý další bod je níže a níže i když nikdy neklesne na nulu. Ta křivka je přirozená, je to takový sociální zákon. 

V okamžiku, kdy se začneme více zajímat o bod od toho JÁ vzdálenější, než  body bližší a pozvedneme tak jeho důležitost, celá křivka se pokřiví (asi proto se jí říká křivka [;>) a systém přestane řádně fungovat. Třeba když začneme preferovat rasu a pomineme předchozí body. Nebo gender. Nebo národovectvi...   

Například: 

   Leká nás negativní vliv plastových odpadů na mořskou faunu. Televize děsí lidi záběry želv a mořských ptáků, kteří sežrali nějaké plasty  a uhynuli. Úředně  tedy zakážeme PVC tašky, PET lahve, brčka, kelímky a šťourátka do uší.*  Něco se nahradit rozložitelnými materiály dá, něco ne. Zdraží to některé zboží a jiné nebude tak hygienicky zabalené. Na plovoucí ostrovy plastu v Indickém oceánu to nebude mít pozorovatelný vliv, protože nejvíce plastů se tam dostává řekami, do kterých okolní národy odhazují vše, co nestačili spálit. Jenže - může EU zakázat tamním lidem používání plastů? Zkusit to  může - ale výsledek bude patrně +/- nulový. Píše o tom i Marian Kechlibar na svém blogu.

Lze argumentovat, že to před rozšířením plastů taky šlo. Šlo, jistě. Pamatuji na brčka, kterým se říkalo slámky, protože byly - ze slámy. Ale dnes se na polích používá tolik chemie, že brčka budou určitě kontaminována nějakým rakovinotvorným svinstvem. Navíc - při sklizni kombajnem jsou stébla tak poničená, že z nich brčka/slámky prostě neuděláte. 

Ostatně - rybí salát nebo sýrovou pomazánku kydnutou jen tak do papíru na váze asi nikdo rád nekoupí. A lidí, kteří sebou stále nosí čistě vymyté nádobky z inertního materiálu, kdyby náhodou dostali chuť si dát k večeři vajíčkový salát asi taky mnoho nebude. Používáním papíru bychom nešetřili naše lesy, které nám už stejně z třetiny sežral kůrovec. Protože kdysi se sázely jen smrky, neboť rychle rostou a je z nich rychlejší zisk než z jiných dřevin.

Nebo:

  Bojujeme s "uhlíkovou stopou". Do nafty tedy podle příkazu EU musíme míchat biologické složky. Ty se vyrábí z řepky olejné. Na její pěstování jsou vypsány dotace, snad třetina zemědělsky využitelné plochy je osázena řepkou. Prostě príma džob. Kotlinka nám zežloutla. Jenže se stáváme potravinově nesoběstačnými a plodiny se vozí odjinud po přetížených dálnicích pomocí kamionů, které zanechávají nemalou  uhlíkovou stopu. Podle některých výpočtů se navíc při výrobě bionafty vypustí do ovzduší více CO2  než se ušetří jejím použitím. Řepka vyčerpává půdu, protože potřebuje hodně živin a měla by se pěstoval nejdříve po čtyřech letech pěstování jiných plodin.V ceně paliva tak přispíváme na blahobyt řepkových králů. Nehledě na to, že nám začíná mizet z přírody hmyz. Na řepkovém poli ho mnoho nežije, protože  se neustále poprašuje přípravky proti němu. Hynou ptáci, kteří se tím hmyzem živí. Kromě toho nemá kdo opylovat ostatní plodiny a ovoce -včel už je taky málo.

Ovšem na druhé straně ty přetížené dálnice nemůžeme dostavět, protože Děti země nebo jiní na trase budoucí dálnice vždy odhalí nějakého zvláštního čolka nebo křečka polního a jejich biotopy by dálnice zničila. Je zvláštní, že nikdo z nich neprotestuje proti takovým monokulturám. Jistě by velkopěstitelé ty lány po upozornění rozorali , vytvořili tam remízky a pěstovali tam takové plodiny,  aby tam žili hmyzáci a aby nám ptáčci zpěváčci tak rychle neubývali.

Případně:

   Máme starost o homosexuály a lesby. Aby se jim žilo mezi námi dobře, aby mohli nadále pěstovat svůj způsob sexu a aby mohli vychovávat jimi osvojené děti. Aby se jejich vztah úředně nazýval manželstvím. Genderové bojovnice (a bojovníci)  prohlížejí knihovny a vyřazují pohádkové knihy, které podle nich nejsou genderově rovnoprávné. Klasické pohádky jdou do stoupy. Červená Karkulka, Sněhurka, Šípková Růženka i Pipi Punčochatá. Cikáni se zase cítili dotčeni Ladovými Příhodami kocoura Mikeše. Otec a matka jsou nově nazýváni rodič 1 a rodič 2.

   Nebo když  multikulturalisté napadnou počítačovou hry z období středověku v naších zemích, protože tam nevystupuje dost černochů. Tedy "Afroameričanů". Proč by ve čtrnáctém století měl být v Čechách nějaký Afroameričan dost dobře nechápu. Amerika byla objevena roku 1492 a první otroci z Afriky tam dorazili kolem roku 1619. Do té doby žádní "Afroameričané" neexistovali. A pak to byli po dlouhou dobu prostě černoši, negři.  

Nebo symboly:

   Když máte na tričku číslo 18, jste "nácek", protože je to první a osmé písmeno abecedy tedy A a H a znamená to určitě Adolf Hitler. A my jsme ochotni takovým nesmyslům naslouchat. Tedy jsme nuceni jim naslouchat. Nestavíme na náměstích vánoční stromky a vůbec Vánoce nenazýváme Vánoci ale "zimní svátky", aby to neuráželo naše muslimské spoluobčany, na fotografiích řeckých pravoslavných chrámů vyretušováváme kříže a ve školních jídelnách přestáváme používat vepřové maso - z téhož důvodu.

Ovšem na druhé straně:

   Na Srí-Lance vybuchnou tři křesťanské kostely a tři hotely pro cizince (a dvě další budovy, t.č. přes 210 mrtvých a přes 450 raněných) a my nemáme odvahu to nazvat terorismem. Vláda pro jistotu vypne sociální sítě a vyhlásí stanné právo, aby obyvatelstvo nemohlo vzít "spravedlnost do svých rukou". Jistě, nedopadlo by to dobře, muslimů je na Cejlonu poměrně málo a bylo by jich pak ještě méně. 

Papež František se o tom cejlonském masakru "taky zmínil" při svém kázání "Urbi et orbi" na svatopeterském náměstí v Římě, když předtím politoval děti v Jemenu a utopené imigranty z Afriky. A deset tisíc lidí dole pod oknem to nadšeně poslouchá. Ovce křesťanské. Taky nemají odvahu takové církvi ukázat vztyčený prostředníček. Nebo spíše se utápějí ve svém "duchovnu" a okolí moc nevnímají. 

*/   U nás doma i u zbytku rodiny se PET lahve, různé krabičky ba i silonové tašky a  sáčky používají několikrát, než skončí v kontainéru na plasty. 
Takže mé svědomí je čisté.