Velká témata a hologram

KORONÁČ

   Tisk je zahlcen důsledky "pademiečky". Tisk, internet, rozhlas i TV má své téma, které převrací stále dokola, zve tam odborníky různých kvalit, politiky většiou "vládního vyznání" i běžné lidi. Když se vyberou jen ty vhodné rozhovory, lze dokázat, že si národ myslí naprosto cokoliv. Je to jen otázka výběru, co odvysílám a co smažu. Takže se spekuluje o tom, že soudy budou zahlceny žalobami na stát, že svými protiepidemiologickými opatřeními někomu omezil podnikání a způsobil škodu.

   Tuhle zlatou žílu si nenechají ujít právníci. Ti na tom nemohou tratit. V televizi o tom věcně promluvila ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Pokud podnikatelé mají škody, jako že mají, nechť se obrátí na soudy a prokáží je. Skromné odhady říkají, že je to záležitost na desítky let - při výkonnnosti našich soudů a obrovských možnostech obstrucí a odvolávání se. Až do toho Štrasburgu.

   Většina lidí na ulici byla dneska orouškovaná. Buď nezaregistrovali "uvolňování" (hrozně mi to připomná ono slavné "zkracování" z Postřižin) nebo se jim nechte je nasazovat a sundávat, když vcházejí do obchodů. Je ale pravda, že čtvrtina mé pěší trasy mezi Ústavem a domovem vede vnitřkem takového velenákupního centra. 

Ale roušku stále mají nejen dospělí nad šedesát - tedy "ohrožení", ale i mladé krásné slečny. Možná jim ta rouška připadá sexy stejně jako Schumacherově paní. Nebo ušetří za rtěnku. Mladíci tak halb und halb - metrosexuálové v rouškách, "betanici" většinou bez.   

   Typický "odbojník"  bezrouškáč  má mezi 40-50 roky, je obtloustlý, lehce zanedbaný a tváří se vzpurně. Ten ji ale nemá ani obchodě nebo v tramvaji. Bývá okolím ignorován což, jak se zdá ho irituje ještě více.

ANTI...

   Protiruské štvaní, překrucování skutečností, které mi připadá jako ideologie sem vnesená odjinud - Německo, USA? My, kteří jsem si zažili na vlastní kůži opravdovou ruskou okupaci v osmašedesátém jsme se už většinou "odbublali" a začali rozlišovat mezi dnešním Ruskem a tehdejší Sovětským svazem. Mezi státem a národem. 

   Tedy většinou, někteří moji vrstevníci s tou nenávistí už asi půjdou až do hrobu. Ale to je jejich problém. Já se tím nenechám otravovat. Mám ale radost, že nejsem sám. 

Pár citátů:

"Nejúsměvnější jsou kokútci, co všem, kteří mají k Rusku pozitivnější vztah, mají třeba rádi jeho kulturní klasiky, nadávají do bolševiků. Rus rovná se bolševik? Tak jestli takhle, tak v tom případě, což takhle co Němec, to nacista? – Ale to už ne. Němci jsou ok... ti jsou na Západě, přece. České protiruské hnutí je složené z celého spektra mimořádně postižených individualit a každé lejno si to bere za politickou startovku k vlastnímu zviditelnění."  (Michal Gulyáš, herec)

„Takhle to dopadá, když českou zahraniční politiku namísto vlády určuje několik pózérských komunálních hlupáků. Odstraňováním Koněva to začíná, stavěním pomníků válečným zločincům pokračuje a pak už se řetězí jedna pitomost za druhou a navzájem se přebíjejí,“ vyjádřil se stručně a jasně i hudebník Petr Štěpánek."

   Je zajímavé, že taková ta smířlivost se týká hlavně starších, právě těch, kteří osmašedesátý zažili. Ti mladší nenávidí Rusko "z doslechu". Protože o něm nic moc neví a neumí rusky, takže si z žádným "prostým občanem" moc nepopovídá.

VLASTNOST HOLOGRAMU

   K té "naší antiruské kampani" - protože mi se to jako kampaň jeví. Opravdu to připomíná známé fráze z mého útlého mládí, "vrahy z volstrýtu" a "amerického brouka". Nemůže rto ale mít úspěch u starších padesáti let a jejich potomků. Protože to, co se vydává za "Paměť národa", nějaké reportáže mladých studentů humanitních oborů, které jsou už tendenčně natáčeny a pak pečlivě ideologicky prostříhány zatím nefunguje a fungovat nemůže.

(Ty vystříhané části bych ale nemazal a schoval si je. Třeba se ještě budou někdy hodit.)

   Proč? Protože skutečná paměť národa je několikagenerační. O protektorátu jsem poslouchal vyprávění o minulosti od svých rodičů. O první republice zase od svých prarodičů. A taky jsem toho část předal svému synovi. Tedy čtyři generace, které mají nějaké povědomí o tom, co skutečně bylo. Ano, vědomosti sice lokální, ale zato s osobními detaily. A když si tak člověk stárne, tak se mu v hlavě ty jednotlivosti sestaví v něco, co bych nazval holografickým obrazem. A ten obraz je komplexnější, protože podobný má hlavě leckdo. Nelze ty vědomosti, fakta nějak selektivně vymazat. Povědomí národa o svých dějinách, mohu-li to tak vznešeně nazvat, nevymazali ani komunisté po osmačtyřicátém, ani komunisté po osmašedesátém - a že se opravdu hodně snažili. (Syn měl v dějepise o osvobození Plzně Američany jen jednu větu.)

   Právě proto, že se z toho národního povědomí o historii nedá vystřihnout jen to momentálně "nehodící se" připomíná vlastnst hologamu. Když z holografické desky ulomíte kousek, obraz je pořád celý, jen trochu ztratí na ostrosti, Dokonce i malý střípek desky obsahuje celý obraz, pravda už značne neostrý, bez podrobností. Ale celý.

   A to je moc dobře. Vymývání mozků, popsané v Orwellově románu 1984 musí působit nejméně po čtyři generace + věk dožití té poslední - tak asi 120 let. Pak teprve začíná obraz minulosti ztrácet kontury a lidem je možno podvrhnout "nová fakta", "nové pravdy", vyrobené podle momentálních potřeb stávajícího režimu.

Třicet let na zapomenutí je málo.

Nacističtí pohlaváři - ti přece nikdy neexistovali.
Budeme je taky vymazávat z knih a Wikipedie?

Předělávání dějin a vymývání mozků mladých lidí skrze historii se dnes stalo velkou módou. Je to dost i celosvětově škodlivé a největší podíl na tomhle neřádu mají média.