Jsem bílý Euroafričan

  ...a nestydím se za to.

Denisované byli ve východní Evropě jedni z prvních

   Jenže v poslední době jsem se dověděl, že jsem rasista. Protože jsem "bílý", tedy spíše nečerný, přinejmenším nedostatečně tmavý. A že když popřu že jsem rasista, tak tím prokazuji, že jsem rasista. A že jsem bílý supremacista, ať říkám co říkám, a o i když mlčím. I když jsem klidu a v pohodě. Právě, že mlčením, klidem a pohodou že dávám najevo svoji rasistickou supremacistickou nadřazenost. Tahle zhovadilost se šíří zpoza Atlantiku a i zde je některými přijímána s nadšeným hýkáním a kýváním, na které nezabírají žádné prášky.

   Budiž. Jestliže mě považují za koho považují, ať mě takového mají. V tom případě, když už, je potěšující, když mě nenávidí za nadřazenost, kterou mi přiznávají. Tím sami vymezili naše pozice. Ano, jsem nadřazený příslušník bílé rasy. Nevybral jsem si to. Nemám se za co stydět. Jsem hrdý na to, co dokázala. bílá rasa nesoucí, Kipplingovými slovy, "břímě bílého muže". Rozhlédnu-li se kolem sebe, vidím, že nejsem sám.

   Tak jako většina ostatních, jsem Euroafričan. Dávný potomek nejodvážnějších a nejpodnikavějších pralidí, kteří první odešli z Afriky aby se po dlouhém putování světem nakonec usadili v Evropě.

 

   Jsem obklopen stejnými rasistickými supremacisty dávně afrického původu, kterým byl těmi zpoza Atlantiku a jejich zdejšími nově příchozími africkými soukmenovci a jejich zdejšími zmatenými příznivci, určen tento úděl, kterého se nemůžeme zbavit stejně jako toho, že jsme v průběhu dlouhého putování na sever zesvětlali. Je to neoddělitelné. Třebaže my tady, uprostřed a na východě Evropy sami jsme bývali kořistí nájezdu otrokářů a po dlouhou dobu i zde byli nevolníky, tedy v podstatě otroky, v době, kdy jsme ani netušili, že je nějaká Afrika a Amerika. Navíc, spolu s ostatními Slovany, jejichž název snad dokonce pochází ze sklaven, otroci, a především s Židy jsme se stali obětí daleko horšího rasismu. A co nám hrozilo, jestliže by nebyl poražen. Pamětníci ještě žijí. Kéž by nacisté s Židy zacházeli alespoň jako zacházeli bílí supremacisté s černými otroky za Atlantikem, jejichž počet se za staletí útisku a útrap značně rozrostl a nakonec jeden z nich byl i opakovaně zvolen prezidentem.

  

Albíni to mají v černošské populici těžké

   Jestliže veškeré tyto a další argumenty jsou k ničemu, vycházejme z pozice, která mám proti naší vůli byla přidělena. Berme to jako vyjádření respektu k naší moci. Třebaže respektu plného nenávisti a strachu. V tom případě, abychom přežili, nezbývá nám, abychom, když už, vyčítaný dědičný hřích našich předků, kteří měli odvahu zvednost zadek a odejít z Afriky, využili ve svůj prospěch a nesehnutí svoji pozici drželi s využitím veškerých výhod, které nám dává náš bílý supremacismus, ke kterému jsme se dopracovali dlouhou strastiplnou cestou. Nejen náš a nejen nám, protože stejně nenáviděných, protože úspěšnějších než ti, kteří za Atlantikem džina vypustili z láhve, je na Zemi většina.

   Abychom se nedostali do situace, že budeme roztřiďováni komisí podle rasových barevných tabulek tak jako kdysi podle barvy očí, tvaru lebky a jiných znaků. Nach Rechts, nach Links. A nebo jako v době nedávné prodle třídního původu.

  Nebyli jsme to my, kdo vypustil z láhve džina. Jak víme, džin nemusí sloužit dobrem tomu kdo ho vypustil. Džin nemusí sloužit dobrem nikomu. Protože je to džin. Ale jestliže už se stalo, ať svoji pozornost věnuje těm, kteří ho vypustili. Třeba jim zjeví barevné tabulky, podle kterých se sami budou kastovat a zařazovat do baráků v lágru, který stavějí v domnění, že pro jiné, a ve kterém, jak to bývá, sami skončí. Protože džin revoluce s oblibou požírá ty, kteří ho vypustili.

Jsem bílý Euroafričan a nestydím se za to.

Napsal Schumacher