Frackové

 

   Každý, kdo vychovával nějaké děti to zná. Dítě si něco usmyslí a začne si to nějakým způsobem vynucovat. Co si usmyslí je lhostejné. Třeba že chce zmrzlinu, velkého plyšového medvěda či jízdní kolo, s motorem nebo žádá, aby ho rodiče oslovovali třeba Mauglí nebo Vaše Veličenstvo. Když nepomůže normálně vyslovené přání, zkouší přidat na důrazu. Chlapečci třeba křičí, holčičky zase nahlas pláčou, rozmazávají si slzičky po obličeji  a dělají tak rodičům "ostudu" v obchodě nebo v tramvaji. Prostě tam, kde je nějaké další publikum, protože správně vycítí, že to rodičům není příjemné. Když ani to nepomáhá, děťátko sebou hodí v čistých šatech na zem a  tam se za velkého křiku zmítá, tluče sebou a...

   ... a rodič má několik možností jak problém vyřešit. Po staru -  dát děťátku pár facek. Situace tím bývá vyřešena velmi rychle, chlapeček nebo holčička pochopí, že takhle ne. Ale to se dneska nesmí, to je "týrání nezletilé osoby" a rodič riskuje udání od nějakého aktivisty nebo spíše bezdětné aktivistky a následnou návštěvu sociální pracovnice (obvykle mladé bezdětné úřednice) a když to nepomůže, následuje soudní obsílka.  

   Nebo mu raději splnit přání a založit tak tradici - kdykoliv si děťátko cokoliv zamane, bude se dožadovat splnění tímto odzkoušeným způsobem. A požadavky děťátka se stupňují. Jak finančně, tak co do četnosti. No jistě, když to tak jde. Jenže dosáhnou takové úrovně, že to už nejde. Buď finančně nebo proto, že to auto je sousedovo. 

   A nastává eskalace nátlaku. V pozdějším věku se začíná vyhrožovat sebevraždou nebo útěkem z domova. Případně odchodem ze školy. To už je ovšem problém značně "rozvinutý" a řeší se s pomocí psychologa. Obvykle to nevede k ničemu a následuje i ten útěk z domova nebo pokus o demonstrativní sebevraždu. 

    Ale o tom je zbytečné psát. Kdo měl děti tak to zná a kdo neměl tak to mu moc nerozumí. Ovšem uvědomil jsem si, že mileniálové roztodivného zaměření používají stejné metody k prosazení svých cílů jako malé děti. A nemusí mít ani těch dvacet roků - tento způsob jak prosadit svou je nakažlivější než koronavirus. 

    Špatné je nm tom to, že věrchuška, politici a potažmo velké podniky a nadnárodní koncerny se chovají jako ti dnešní rodiče kolem té pětadvacítky věku. Aby "nebyla z toho ostuda" nebo "já jsem přece demokrat, nebudu nějak ubíjet svobodnou osobnost svého dítěte". Takže máme BLM, ekologické neziskovky jako třeba "Děti země", LGBT iniciativy, uznávajícím 32 i více pohlaví, každou chvíli jiné, biomatky samoživitelky, které nejlépe vědí, co je zdravé pro jejich děti, také organizace, zaštiťující práva prostitutů a prostitutek, naproti tomu existují samozvané sufražetky, vystupující za práva žen na "rovné zacházení", stejné platy a paritní zastoupení v jakémkoliv orgánu moci. Romské organizace, které totéž požadují pro Cikány, OSA, který vás bude zastupovat ať chcete nebo nechcete atd., atp. 

    Vznik těchto organizaci je většinou takový, že se najde pár jedinců, kteří se rozhodnou zastupoval nějakou menšinu - většinou aniž by se té menšiny, která se do té doby menšinou možná ani necítila zeptala, jestli to chce, pořídí si kancelář, webové stránky IČO a bankovní účet a začne dělat politiku. Říkají si neziskové a je to docela pravda, protože zisk z jejich činnosti má obvykle málokdo - kromě nich samých. Je jen málo neziskovek, které fungují pro "obecné blaho" neboli skutečně pomáhají potřebným. Ti ostatní buď někomu slouží jako "užiteční idioti" nebo jim posluhují za peníze dokonce vědomě. Ale to je vlastně jiné pohádka. 

    Zaráží mě způsob, jakým se tihle ti všichni dovolávají pozornosti publika a svých domnělých práv. Je to vlastně úplně stejné frackovství jako u těch dětí a puberťáků. Řev, pláč, obviňováni, vyhrožování destrukcí sebe nebo někoho v okolí. Nejoblíbenější slůvko je "diskriminace" čili rozlišování. Když se jim to hodí, nemáme si všímat barvy kůže. Když se to hodí, musíme mít pochopení pro jinou, nebílou rasu. Diskriminovanou. Black live matter. Nic proti tomu, ale co třeba Asiaté, Hispánci nebo "kavkazané" jak se teď říká bělochům? Jejich životy důležité nejsou? Nebo třeba původní obyvatelé Ameriky, Indiáni?

 

Kdo si dovolí vystoupit s názorem, který těm "nátlakovým skupinkám" nevyhovuje je okamžitě ostrakizován, napaden na sociálních sítích a podle síly té či oné skupinky aspoň profesně a lidsky "zlikvidován". Neargumentují, nehlasují, raději nahlas a veřejně pláčí. 

   Jenže ti, kteří mají t.č. v rukou moc se chovají jako praví poserové. Tu a tam nějakou tu nátlakovku" použijí pro své cíle, ale jinak raději mlčí. Kdo mlčí, souhlasí. Stejně jako souhlasili Němci při nástupu nacistů. Uslyšeli na to, že jsou vyvolená rasa, která má vládnout světu. Před tím se o "revluci" pokusili Rudí Khméři. A Mao Ce Tung se svými Rudými gardami. Stejné argumenty o vyvolených. Vždy ale po "souhlasu lidových mas". Mladých nacistů, komunistů, zelených (k jejich ideálům měli docela blízko Rudí Khméři) atd. 

    Takže to teď vypadá, že demokracie a svoboda dostává docela na frak. Pravdu má ten, kdo dokáže víc a hlasitěji křičet, kdo dokáže ovládnout média, ne většina. Nebo kdo umí zaujmout - třeba LGBT. Jejich argumentace, že chtějí mít "manželství", že na něj "mají nárok". Nemají. Manželství je spojení muže a ženy potvrzené tzv. svatbou hlavně za účelem plození dětí, což se sice nepovede vždy, ale téměř vždy. Gayové nebo lesby vlastní děti nemohou zplodit, nemohou předat své geny (nepočítám ty děti, které maj z předchozího heterosexuálního vztahu), mohou požadovat téměř stejná práva jako manželé, ale nemají nárok to nazývat manželstvím. Je to soužití, ne manželství. Byť je, podle oficiálních statistik stabilnější než manželství. (Podle mých zkušeností z blízkého okolí - jak kdy...)

    Pokud bude věrchuška ustupovat takovým nátlakům a ovčané si to nechají líbit, brzy skončí jak demokracie, tak svoboda slova a situace se překlopí buď do diktatury, kdy někdo převezne kompletní kontrolu nad určitým národem nebo územím nebo do anarchie, která se za krátký čas obvykle překlopí - no schválně, hádejte...  do diktatury. Lidé jsou druh samo-organizující se. Rozených individualistů, samotářů, je v populaci málo. 

    Demokracie je stav, který se pracně a pomalu buduje z nějakého totalitního režimu. A obvykle pak netrvá dlouho. Společenské konstrukce typu anarcho-kapitalismus nebo komunismus či socialismus se ukázaly jako systémy neživotné. Jenže i ten klasický kapitalismus už dneska někam "poodešel stranou", reálná moc se koncentruje ne ve vládách, ale v nadnárodních monopolech, které vládnou ekonomicky,  "nákupem" vhodných, nadějných politiků a poslední dobou hlavně pomocí neziskovek, jejichž řevu a vlivu se normálně zvolení politici bojí. 

Nebo by se aspoň bát měli. 

Prvobytně pospolná společnost, tlupy > rodové zřízení (první zemědělci) > otrokářský řád (když se rozmohl obchod) > feudalismus > monarchie > kapitalistické pokusy o demokracii - dtto pokusy komunistické > pak chvilka demokracie > bezvládí čili anarchie  a "zpátky na stromy!" Asi to není příliš přesné a historikům ani sociologům se takové uspořádání "kola dějin" nebude moc líbit, ale v principu to tak je. 

Otázkou je, kam až se vrátíme.  

   Moc bych si přál, aby nám ta "česká zaprděnost" v Kotlince vydržela dostatečně dlouho, než se to na západ od nás poněkud sesype. Nebo mírněji řečeno - restrukturuje. A budou vládnout skutečné vlády zvolené většinou obyvatelstva a ne figurky neziskovek a nadnárodních monopolů.