O původu druhů

   „Historie nám ukáže, že to, co se děje dnes, je jenom malá černá tečka, kterou nebude nikdo v budoucnosti zmiňovat, černá tečka na úžasné historii České republiky,“ zmínil dále epidemiolog Beran na demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze...

    

   Nadpis jsem ukradl Darwinovi. A tenhle článek měl původně být o nesmyslném množství podobného (stejného) druhu zboží v obchodech. Ale jsou tu věci aktuálnější, Přesto že válka na Ukrajině není defacto naše válka, přesto jí je. Pozvolné "ožižlávání" ukrajinského teritoria a velkohubé řeči o tom, jak to má Rusko krásně vymyšlené se ukázaly být falešné. Vojensky nechalo Rusko Ukrajinu, aby se vyzbrojila (byla vyzbrojena) moderními zbraněmi ze Západu, hlavně těmi s dlouhým doletem a náhle je tu protiútok na části fronty do hloubky padesáti kilometrů. Což čistě vojensky mnoho neznamená, ale psychologicky je to velká rána hlavně pro obyvatelstvo na územích, které, byly ukrajinské, pak ruské a nyní zase ukrajinské. A Ukrajina začala provádět čistky mezi civily, kteří víceméně vítali příchod armády RF.

   Tito lidé, pokud to přežijí už nebudou Rusku věřit. Ani Ukrajině. Bude to uvažováním amorfní masa, nespolupracující s žádnou stranou. Oficiální ruské zdroje, které hýřily optimismem najednou mlčí. Komentátoři se vyjadřují opatrně. Správy ztracených oblastí se snaží odsunout ohrožené obyvatele do zápolí, aby jim zůstala aspoň část věrných. Jenže boje, které nastanou - respektive z psychologické příčiny nastat musí rozbijí infrastrukturu ještě mnohem více, než byla rozbita při prvbním přechodu fronty. Myslím, že nebudou mít zájem se vracet do rozmlácené země a raději se rozpustí ve velkém Rusku.

  

   Předpokládám, že RF se tuhle jejich "černou tečku"  bude snažit co nejrychleji odstranit, třeba i za cenu všeobecné mobilizace. Jenže u mladých Rusů není valná chuť bojovat, riskovat život, protože už půl roku jsou informování, že válka je něco, co se odehrává u sousedů a že si s tím profesionální vojáci a dobrovolníci poradí a oni budou mít hlavní starost, co si obléct na diskotéku a jaký mobil si letos přát k Vánocům. Respektive k Novému roku. 

   Stávající dobrovolníci na ukrajinské frontě jsou ruští chlapi mezi padesátkou a šedesátkou, kteří ještě v sobě nějaké to vlastenectví mají. Mladší už ho asi moc nemají, narodili se už do postsovětského státu, kde se takové pocity nepěstovaly. Ale protože "CarPutin" má v Rusku přes některé vzdálené odbojnější gubernie (republiky) pořád oblibu kolem 80% to na výměnu vedení nevypadá. Rusové, se kterými jsem mluvil říkají "Putin je sice imperátor, ale aby nám ho Hospodin co nejdéle zachovati ráčil, protože ti, kteří by přišli po něm by záhy zavedli Rusko do války. Té třetí, atomové. Po které se ta čtvrtá světová válka bude vést pomocí klacků a kamenů. (Albert Einstein.)

   Protože to, co se dneska děje ve světě je jednoduše válka o absolutní dominanci na severní polokouli Země. Amerika si snaží udržet vliv na celý západní svět a Rusko a Čína jim to kazí. A do té války jsme "díky" naší věrchušce zataženi i my. Částečně přímo, částečně naší angažovaností v EU. Sankce proti RF, vyzbrojování Ukrajiny, nepřátelská rétorika atd. 

   A výsledky se už začínají prakticky projevovat. Rychlé zvýšení cen energií (a pochopitelně následně všeho ostatního)  začíná vyhánět lidi do ulic. V celé Evropě a u nás také. Na rozdíl od \Německa nebo Francie jsou zatím naše demonstrace pokojné. což ovšem nemusí trvat věčně - lidé se s přicházející zimou budou chodit zahřát na ulici. A ti co mají nějaký menší "finanční polštář" si náhle uvědomují, že pětinu z něj jim už spolkla inflace a taky se nažhavují.

   Je celkem jasné, že nikdo ze stávající "věrchušky" nemůže pokračovat ve své destruktivní činnosti - ať už aktivní nebo jen pasivní. Takže se objevili noví "vůdcové". Objevili se vlastně odnikud a hned se na ně zaměřily hnojomety. Ale s tím museli počítat. Takže se stále objevují nové  zprávy o jejich dluzích, exekucích i stycích s vládnoucími stranami. 

   Když čtu jejich prohlášení, ve kterých říkají to, co lidé slyšet chtějí je to docela v pořádku, i když  moc podrobně neříkají, jak by chtěli  svých vizí dosáhnout. Jenže jsem člověk intuitivní nebo chcete-li primitivní,. Nezajímá mě jenom to, co říkají ale i jak to říkají, A na to je nejlepší přímý kontakt "z očí do očí". Dnes tedy spíše "z očí do kamery sociální sítě". A tam jsem najednou velmi zpozorněl. Poslechl jsem si velmi pozorně oba známé protagonisty a zjistil, že jim nedokážu věřit. Nedokážu říct proč, jsou to malé jen detaily v jejich projevu, ale kdyby mě jeden jako druhý požádali na ulici o nutnou půjčku, dal bych jim nanejvýš stovku s tím vědomím, že už ji nikdy neuvidím. Upozorňuji, že je to jen můj osobní pocit, ale ten se mi životě mockrát osvědčil. 

   Jsou to vůdcové "rychlokvašky". Využili vlnu znechucení a vezou se na  ní jak surféři.  Buď vyskočí na barikády a záhy je zasáhne střela buď zepředu nebo zezadu nebo vedou vedou svůj houfec do boje - a když se ohlédnou dozadu, tak je za nimi je jen hrstka následovníků. Těch, kteří nemají ten primitivní instinkt.

 

   Jenže co dál? Charismatických a ne moc ušpiněných vůdců je akutní nedostatek. Nejsou. A věřit těm, kteří v blízké budoucnosti převlečou kabáty se nedoporučuje. Převlékli jednou, převléknou i příště a ani si toho nemusíme všimnout. Jsou to takoví Trojští koně.  Už dvakrát jsem viděl na vlastní oči převlékání kabátů a není to nic hezkého - i když to v "revoluční době" docela potěší - je nás víc. Seděl jsem v roce 1989 v divadelní kuřárně a na stolečku přistávaly stranické průkazy od lidí, u kterých jsem ani nevěděl, že je mají. Scéna jak z knihy "Jak se kalila ocel". Gesto. Ti poctivější odhodili rudou knížku a už do žádné politiky nešli. Ti druzí  zkoušeli bojovat na naší straně. Ale většinou, protože byli od té rudé barvy ušpinění, jim nikdo nevěřil a z politiky posléze odešli také. Nicméně většina z nich se v životě neztratila.

   Na politiku musí mít člověk nejen vlohy, ale hlavně žaludek. Politika je série kompromisů a když si člověk nedá pozor, za chvíli už neví, čí vlastně je. Proto jsem docela rázně odmítl vstoupit do jakékoliv politiky, byť jen místní. A nelituji toho rozhodnutí. 

   Nezbývá než čekat, jestli se nějaká charismatická osobnost v přiměřeném věku odněkud nevynoří. A až se vynoří (je téměř jisté, že nějakému "Spartakovi" dojde trpělivost a zvedne nás, otroky Západu proti němu) být velmi opatrný a pečlivě sledovat, kam nás chce zavést.

   Přestože jak je situace složitá a nepřehledná, shora je docela jednoduchá, Jsme jen zbrojnoši mocného zámořského strejdy, který ovládá pomocí peněz jak naši poslušnou EU (kde ale stejně má každý své sekulární zájmy) tak přímo nás. Nějak nemohu přijmout fakt, že naše vláda je tak mentálně nevyzrálá, že by nevěděla, co dělá.

   Jenže těch, kterých se nastávající "zajímavé časy" budou týkat je hodně a většinou nemají dobré informace. Takže, když Lenin říkal, že "Komunismus je sovětská vláda plus elektrifikace celé země!" dovoluji si tvrdit, že naše budoucnost tkví v pravdivém informování všech obyvatel. Rusko na to už pomalu přichází. Propaganda je sice osvědčená zbraň, ale každá lež jednou vyplave na povrch. I to, co se nesmělo říkat se objeví.  U nás to jsou média středního proudu, mainstream.  Kdo získá nad těmi získá moc, získá vše. Je to bohužel tak.

"Jsi blbý nebo navedený?" - tak jsme se ptali kamarádů, kteří prosazovali nějakou pitomost. 

Vrábel, Havel, Rajchl...?  Který z nich je navedený? A kým?

====================

   Pozn.: Nejsem žádný ruský troll. I když mám rád ruskou kulturu. Hudbu, malířství, literaturu, balet. Ale odmítám být troll americký potažmo západní. I když mám rád i západní kulturu. Tedy - to co považuji za kulturu já sám. Literaturu, hudbu, tanec. Nikoliv genderové nebo  multikulturní šílenství a zuřivou honbu za penězi a/nebo okamžitou slávou.