Jak chceš! Tak teda rozvod!

"Slováci se nechtěli dělit, Češi jim nedali rovnost...."

Pavel Kosatík, historik

   To tvrdí historik Pavel Kosatík ve své knize "Slovensko třicet let poté". Slovensko má podle něj mělké demokratické tradice. „Neměli svého Havlíčka nebo Masaryka. Který by jim třeba řekl, že snít o dávné národní slávě je hloupost, pokud jsou ty sny založeny na ideových padělcích.“

V rozhovoru pro deník METRO Kosatík třeba mimo jiné říká:

...Bylo třeba, aby Čechům konečně došlo, že Slováci jsou samostatným národem. A že z té jejich samostatnosti vyplývá rovnoprávnost s Čechy, i když je jich jenom pět milionů a Čechů deset. Tohle ale Češi bohužel nikdy nepochopili. Celou dobu existence společného státu měli tendenci řídit Slovensko jako region, něco jako kdysi třeba Chodsko, jenom větší.

...

   Chtělo to prostě víc fantazie, než kolik jí měli zastánci centrálního řízení z Prahy. Slováci ten svůj požadavek „rovný s rovným“ říkali od začátku, počínaje Martinskou deklarací z roku 1918. Oni se nechtěli separovat, chtěli žít s někým, s kým to půjde .Potom, co je Maďaři jako národ málem zlikvidovali, zkusili to s námi. Slovensko je ve srovnání s námi zemí kontrastů.

...

   Slovenská emotivnost tvoří jednu rovinu. Druhou je mělkost tamních demokratických tradic. Slováci neměli svého Havlíčka, který už v polovině 19. století zajel do Ruska a pravdivě po návratu popsal, co tam viděl, jaká je podstata ruského života. Neměli Masaryka, který by jim řekl, že pověra o rituální vraždě a s ní celý antisemitismus jsou fuj. Takže nemají nastavenou spoustu společenských parametrů, které my díky svým předkům považujeme za samozřejmost...

...

   Scénář vývoje směrem k neliberální demokracii, jaká je v Maďarsku, je tedy na Slovensku docela možný, určitě se dá čekat třeba od hnutí Smer Roberta Fica. Pokud by se na obou stranách slovensko-maďarské hranice upevnily superkonzervativní režimy, lze si představit i zdánlivě nemyslitelné věci jako odstoupení jižních slovenských území Maďarsku. 

...

  Podle průzkumů stojí nezanedbatelná část slovenské veřejnosti na straně Ruska. Hrozí, že by se Slovensko postupně vydalo maďarskou cestou. Podle Kosatíka Slováci nejsou až tak na straně Ruska, jako spíš proti Americe. Navenek to občas vychází nastejno, podstata je ale jiná. Na Slovensku se ještě víc lidí než u nás bojí budoucnosti, nakolik ji liberální Amerika stále symbolizuje. Věřím, že i Slováci chápou, že globální výzvy a rizika nepůjde řešit jinak než globálně, v komunikaci a spolupráci...

A už je šídlo z pytle venku!

   Historici mají, jak vidno, zcela jasno, jak by se měla historie odehrávat. Bohužel se tak neodehrává. Když mi na stole před obědem přistály noviny "METRO", titulek mě zaujal. Kdo se to tu pokouší revidovat historii? A hlavně proč? Když jsem si rozhovor přečetl, pochopil jsem. Na příkladu "nedospělého Slovenska s mělkými demokratickými tradicemi" nás historik varuje před separatistickými tendencemi od Západu a před příklonem k Rusku. Protože, jak praví, globální problémy lze řešit jedině globálně. Protože náš "národní význam" je vzhledem ke spojenému Západu nepatrný, musíme se přizpůsobit. Pokud bychom v EU požadovali právo veta, bylo by to považováno za "zlobení". Děti prostě nemají ten rozhled a proto musí svého mocnějšího rodiče poslechnout, Pak, možná, dostanou cukrátko. Ehmm - dotaci. Dotaci, na kterou si přispíváme nejen odvody do EU, ale i odlivem dividend a daní západním směrem, do centra moci.

   Ve mě to ovšem spíše vyvolalo takový "echt" slovenský vzdor. Proč ne, rodem vlastně nejsem ani Čech -  jen z jedné čtvrtiny. Zbytek mých genů pochází z Polska a Německa. Nicméně nemám pocit, že bych měl o moc horší kognitivní schopnosti než třeba běžný Francouz nebo Španěl, natož Američan. Jenže to, co nás shání do houfu proti Rusku nebo Číně nebo proti komukoliv, kdo se nelíbí Západu není mínění obyčejných, většinových Francouzů nebo Němců, případně Američanů. To je chtění nějako "vyšší entity", která by námi ráda manipulovala, nepoznána, prostřednictvím jejich "zástupců na světě".  Stejně, jako kdysi razila církev heslo "Modli a se a pracuj!"  

   Tedy "Ora et labora" jak hlásá Řád svatého Benedikta, který je nejstarším existujícím mnišským řádem západního křesťanství i my se máme takto chovat a doufat, že nám Nejvyšší Entita odpustí naše viny, které si na sebe sami vymyslíme.

   A hlavně se nepokoušet prohlédnout Boží záměr. Protože co ON činí, je pro smrtelníka nepochopitelné. Nějak se mi tady vnucují Karafiátovi Broučci s větou  "Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou!". A není to asociace na možný nedostatek plynu v Evropě, kterého jsme se tak "poslušně" vzdali, aby sankce proti Rusku byly účinné. (Pojistil to nejasný teroristický akt na plynovodu Nordstream 2, který si údajně vyhodili do vzduchu sami Rusové, aby nemohli případně vydírat náš Západ tím, že nám "plyn možná dodají pokud....")

   Takže pokud měl ten článek nenápadně podsouvat nějaké názory na jedině správné uspořádání světa, u mě se minul účinkem. Tedy vlastně neminul - já ho pochopil úplně opačně. Protože když se v divadle otevře opona a na scéně visí na zdi puška, můžete si být téměř na 100 % jisti, že se z ní do konce představení vystřelí. Jenom nevíme kdo z ní vystřelí a na koho. Jinak by tam nevisela. Proč taky.

   Pokud se podíváme na primární vyznění článku, je také zajímavé. Kosatík totiž naznačuje, že kdyby nedošlo k rozdělení Československa, mohli bychom  nějak paternalisticky zabránit současným trendům Slovenska. Takže snaha ovládat Slováky je tady stále přítomná. Inu, číst meziřádky nás komunisté naučili před několika desetiletími docela dobře. Možná, že to neměl Pavel Kosatík až tak promyšlené, ale jeho podvědomí pracovalo.

Pozn.:

   Nemyslím si, že Bůh je už nějaká AI. Ale nějak tak si představuji, že nás jednou ovládne. Nebude to nějakými příkazy nebo dokonce násilím, ale podsouváním  myšlenek, o  nichž se budeme domnívat, že jsou naše vlastní. 

   Tohle je způsob opravdu účinné  reklamy. Poslední dobou reklamu dělám dost často na to, abych dokázal ocenit tu dobrou. Tak, jak si ochočíte divoké zvířátko - cestičkou s oblíbeou potravu až k vaší ruce - nebo pasti.