Homo Ludus

Člověk hravý

  Náš druh se nazývá různými latinskými jmény jako Homo Erectus Homo Habilis, Homo Sapiens. Čili Člověk vzpřímený, Člověk zručný nebo dokonce Člověk moudrý. O tom posledním by se asi dalo s úspěchem pochybovat, naše činy mají k moudrosti často velmi, velmi  daleko. Jeden název tam ale  chybí, možná by jím dal nahradit výraz Homo sapiens. Homo Ludus, člověk hravý. 

   Všimněme si, že člověk stejně jako lidoopi, primáti, si pořád s něčím nebo na něco hraje. Je to v pořádku, hra je přece přpírava na život, tréning. Koťata i štěňata si hrají - ba i kůzlata. A děti, ty si hrají docela sofistikovaně. Vzhledem k tomu, ře jsou děti vybaveny většinou velkou fantazií, dokáží si hrát s představou, že zahradní altánek je hrad nebo třeba ponorka. Nebo že malá loďka s plachtou je zaoceánská objevitelská plachetnice. Krásně to popisuje Arthur Ransome ve svých knížkách o Vlaštovkách a Amazonkách. Nebo když jsme odvodňovací kanál u naší školy nazývali podzemní chodbou a scházeli nebo spíše slézali jsme se tam jako skrčenci, bylo tam i pro děti dost těsno,  ke svým lumpárničkám. 

  Jenže to je už kopa let a dneska si hrají děti jinak. Když se někde sejdou tak každý z nich má tablet, palmtop nebo chytrý telefon. Vídávám to z balkonu. Sedí na lavičkách u dětského hřiště, které tam nechalo vybudovat město a kolotoč, houpačky nebo prolézačky je nezajímají. Každé z nich mlčky kouká na svůj displej, maximálně si zkopírují ze sítě nějakou novou hru a zase mlčky sedí v hloučku a každé čučí na obrazovku. Pokud si někdo hraje s druhými jsou to malí Cikáni a dneska malí Ukrajinci. Když někde někdo ječí a pokřikuje, zní to většinou rusky. Až povyrostou, poslouchají na bateriové reproduktory nějaký rap, pokuřují a popíjejí krabicové víno. K tomu nějakou fantazii nepotřebují.  Občas se porvou, ale krev neteče. Gádžové se v těch partách moc nevyskytují, bílou rasu tam zastupují většinou Ukrajinčata. 

   Jinak vyrábět chytré mobily je skvělý džob. Kromě "nutné inovace" každý rok jich mládež spoustu rozbije, protože je nosí v ruce ať dělají cokoliv nebo zpola zasunuté v kapse kalhot, odkud pravidelně vypadávají a rozbíjejí se. A když už je potlučený, tak se raději hned koupí nový, protože nebudeme vypadat jako lúzři,  že na to nemáme. A 2 - 20 000.-  Kč jde "do oběhu".

   A dospělejší -náctiletí a o chlup starší? Ty moc nevídám, jedině když je poblíž nějaké vystoupeni kapely pod širým nebem, nemusí to být jenom Colors. Pak si slečny navléknou rozedrané džíny, kluci tříčtvrteční bermudy, slečny se navoní, namalují a nalepí si řasy práskačky a jdou do ohrazeného, pochopitelně draze placeného prostoru "trsat". My poblíže bydlící máme hudbu zadarmo a dokonce v přijatelné hlasitosti. Protože se tam obvykle (čti vždycky) prodává pivo, je to za pár hodin cele takové "pivně ospalé", kapela spíš dělá kravál, než že by hrála a kolem druhé nebo třetí ráno se pokoušejí pořadatelé to tvrdé jádro vypudit domů. To potom spí na lavičkách nebo v trávě a vypadá politováníhodně. Nicméně rock-festy a podobné akce jsou spíš výjimkou. 

   Ti ještě starší sedí doma u oblbovací bedny nebo na chatě v hospodě na zahrádce,  nahlas diskutují (hulákají)  a pak jdou domů. V létě sjedou Vltavu, v zimě nějaké ty lyže v Rakousku nebo Itálii nebo jedou k moři, nejraději někam do exotiky, aby byla pěkná selfíčka na chlubení. Ti chudší už zase vezmou zavděk Chorvatskem. O těch, kteří opravují místní kapličku nebo pořádají dětské tábory nemluvím. Ani o ochotnících hrajících každý rok v místním kulturáku novou hru nebo fotbalistech T.J. Horní Dolní. Jsou to spíš výjimky potvrzující pravidlo. Fotokroužky nebo fonoamatéry potkáte jen zřídka, těm se poměrně často koníček nakonec stane obživou. Tedy pokud mají talent. Pokud ho nemají, tak to není žádná škoda.

   No a ti ještě starší si připraví něco k pití a mlsání a zasednou ke svému počítači či notebooku a poté, co si na netu přečetli něco zajímavého o světě, o kterém se v TV ani rádiu moc nemluví, sdělují své jedině správné názory podobně postiženým. 

No nemám snad pravdu?

   Ti, kteří mají o dost více peněz než ostatní se jednak snaží jich mít ještě víc a jednak hrají hru na "pána velkomožného". Opatří si výstavnou vilu v dobré čtvrti, několik drahých aut, motorových člunů a bungalov někde u moře. Případně soukromé letadlo. Ti, kteří měli ženu, se kterou se dalo žít si opatří nový, mladší model, tzv. "zlatokopku" a mají o zábavu postaráno. Někteří jim to přesto závidí. Blázni.

  Ale kolem a kolem: mladí i ti středního věku spíše užívají mobilu místo aby se bavili přímo. Dokonce i rozchody se dneska řeší SMS zprávou Kdysi se aspoň napsal dopis. Aby dneska holka dala klukovi "kopačky" stačí SMS. Stačí na to méně odvahy než to tmu druhému říct do očí.

   Chtěl jsem napsat cosi o tom, jak si dnešní lidé hrají, jak vlastně ani nevnímají skutečný svět kolem nich ale nějak mi to nejde. Jenom si uvědomuji, že to pro ně musí být pořádná "darda" když vykouknou z toho svého MATRIXU a uvidí ten neupravovaný svět. Možná proto při "zpravodajství" roostřují všechno, coi by moihlo obyvatele MATRIXU nějak poděsit. Když pak vidí třeba poliční havárku a teče tam krev, omdlévají. Ne všichni, ale mluvil jsem včera se sestřičkami na infuzním oddělení a říkají, že to není nic neobvyklého. Holky toho prý vydrží víc.

   Přes otevřené okno poslouchám něco jako diskotéku pod otevřeným nebem. V podvečer trochu zabouřilo, ale teď se příjemně ochladilo a mládež se baví. Dnes to je asi "maškarní diskotéka", protože holky tam přijížděly ve flitrových šortkách i podprsenkách a kluci měli aspoň kloboučky a čepice pošité flitry.

Pochopil jsem že je to cosi divošského animálního. Už odpoledne nazvučovali a "vysoustředili" se na velký buben, "kopák" a bicí obecně. Je pravda, že tohle jsou v tom případě sólové nástroje. Občas nějaký syntetizátor který drží akord kdesi na spodku klaviatury. 

   Připomíná to obřadní tance u kmenového ohně v pralese. Když zlehka položím prst na hliníkové zábradlí balkonu, mohl bych být zcela hluchý a věděl bych určit rytmus. Podle mapy je to 1 600 m. Půjdeme spát až po půlnoci, až se poslední "kmenoví tanečníci" definitivně unaví  a ani taneční droga je nedokáže udržet v akci.

Tři Grácie a jedna Fúrie. Která je která?

  Všechny obrázky k tomhle článečku namalovala AI. Na ruském netu AI maluje všechno, co nemá skutečné jmenovité osoby. Chápu - je rychlejší -  AI namaluje to, co ji poručíte, nežádá přidat na platu a je ochotna vytvářet hodnoty i sobotu a neděli. A nesoudí se s vydavatelem, že použil její malůvku třeba dvakrát. 

   Ale zase to vzdaluje člověčí vnímání světa od světa skutečného. A ještě něco: AI se nezabývá zbytečnými detaily a tak je obrázek podobné velikosti a obsahu menší.