V.V. Putin, president RF, lidem zvaný Car Putin byl před několika dny v Dagestánu. Prohlédl si starobylý hrad a mnohé jiné věci, které se obvykle ukazují presidentům a carům a před odjezdem, procházeje kolen nádherně osvětleného programovatelného vodotrysku se podíval dozadu. Za kovovým žbrlením se na náměstíčku tísnil "dagestánský lid". I zželelo se caru Putinovi lidu a porušiv veškerá bezpečnostní opatřeni se vydal ke žbrlení podat si s prostými lidmi ruce. Poddaní byli u vytržení, za nadšeného jásání tiskli presidentovi ruce a dělali si s ním selfíčka.
Jenom jedna černooká a černobrvá holčička Raisat Akipová se přes ty davy lidí na náměstí nedostala dopředu a presidenta neviděla. Dala se do pláče a někdo ji přitom natočil na mobil a vyvěsil na internet. Vladimíru Vladimíroviči se to pochopitelně doneslo (v Kremlu nic neutajíš) a rozhodl se to napravit. Pozval holčičku i s rodiči do Kremlu na exkurzi. Holčička byla nádherně vykulená a šťastná a rodiče poněkud zaražení - a šťastní. Ještě dlouho o tom budou vyprávět sousedům a příbuzným. "Car Putin" téhle příhody propagandisticky využil beze zbytku. Jestli měl do dneška podporu 88% lidu, tak zítra to bude přes devadesát. Holčička byla krásná a okatá po mamince a president se choval jako hodný strýček, všechno ji ukázal, rodinku čajem a zákusky pohostil a pohovořili o životě. (Všiml jsem si, že V.V,.P. si sladil čaj sacharinem. Jako já...)
Při odchodu ale žádal od holčičky slib, že už kvůli němu nebude nikdy plakat - a dostal ho. Ale myslím si, že to holčička nesplní A až jednou Putin umře, tak tahle určitě plakat bude.
A teď nastane realistická sprcha. Holčičky používal kdekdo. Matně si vzpomínám na příhodu s presidentem Zápotockým, jak se při příležitosti návštěvy v jakési pražské škole vsadil o sto korun s holčičkou, že doma nemá sto panenek, jak mu tvrdila. Tak dlouho ji připomínal tu nebo onu, až se k té stovce dostali. President tedy zcela programově prohrál a holčičce dal sto korun. (Tehdy to ještě byla ne zcela zanedbatelná částka. Co by se dělo, kdyby Antonín vyhrál raději nedomýšlet. Rozhodně by se ta příhoda nedostala do čítanky.)
Podobnou holčičku tuším použil i Brežněv a snad i Stalin. Takže dojemná příhoda o laskavém presidentovi není nic inovativního. Ale řeknu vám, že to málem dojalo i mě. Puťka svoji roli dobrotivého gosudara zvládl!
Nakolik bylo to všechno nahráno, zrežírováno nevím a vědět nechci. Ale jako protiklad k těm mrtvým, zmrzačeným klukům na frontě to bylo docela osvěžující. A je jedno, jestli to byli Ukrajinci nebo Rusové.
Válka je zkrátka vůl.
Takových líbivých scén má Putin několik - slepá dívka mu ohmatává obličej, aby ho viděla, paní učitelka z první třídy mu klade ruce na ramena, tak jak se to dělá, aby se žáček zklidnil. V Ázii je extrémně populární video z odletu VVP z Austrálie, kde nejdříve potřásá rukou motorizovaným policistům z doprovodu, pak udělá pár kroků zpět a čeká až doběhne poslední dychtivec z letové obsluhy, aby se s ním vyfotili a na závěr při nástupu do letadla dá přednost letušce. Video líbivé, komentáře nadšené.
OdpovědětVymazatJistě. Jiní politici mají podobné "příhody". A jak jsem psal, byly tu vždycky. I římští císaři...
OdpovědětVymazatA ti, kteří Putina nenávidí si mohli dát práci a k téhle příhodě paralelně připomenout třeba ty Hitlerovy nebo jiných diktátorů. A pro vyvážení třeba nějaké dojímavé scény amerických presidentů.
VymazatMyslím, že to bývalo vždy, za starého Říma a patrně i ve starém Egyptě. Jenom generál PePa (Petr Pavel) ještě žádnou takovou nemá. Nebo o ni nevím.
Kdy se objeví?
Souhlasím s tím, že válka je vůl. V periodách nepravidelně po sobě jdoucích se objeví "koalice ochotných", která se snaží dostat Rusa na kolena. Když to všechno pokrátíme jako zlomek v matematice, zůstane nám skoro celá Mendělejevova soustava, která se, jak na potvoru, nachází v RF. Kdyby tam byl jen písek jak na Sahaře, nikdo by se s Ruskem nezaobíral. A protože tam není písek, ale kvalitní suroviny, vždy se najdou ti, kteří by je rádi, pokud možno zadarmo. Proto Anglosas s lokaji rozjel tuto prašivinu už někdy od r. 2008. Nejsem si úplně jist, že jsme na té správné straně barikády. Ale možná jsem jen pomýlený.
OdpovědětVymazatAni já si tím nejsem jist. Aniž jsem změnil bydliště nebo stát, ocitl jsem se na druhé straně barikády a zjišťtji, že se mi to moc nelíbí. Ale ono je tro tak, že ty světiovéstrany se nějak změnily. Přehodily se.
VymazatCísař Josef II. takto obšťastněným poddaným daroval tolar. Aspoň v Babičce to tak stojí, tak se tomu musí věřit.
OdpovědětVymazatNemusí, ale bývávalo to zvykem. Tak proč bychom tomu nevěřili...
OdpovědětVymazatDědeček od F.J.I. dostal dukát. O který jsme spolu s dalším jsme přišli po vloupání po amnestii Václava Havla. Já chci zpátky Habsburky!
OdpovědětVymazat