Ze spižírny Schumacherovy

 

Stát nemá vliv na inflaci.

   Protože stát je jediným viníkem inflace. Nikdo jiný. Inflace vzniká tím, že stát měnový monopolista uvádí do oběhu nové nekryté (a neplnohodnotné, to už dávno) peníze. Tak činil odedávna, když panovník potřeboval plnit svoji kasu. Snižování podílu drahého kovu, nahrazení levnějším, zlehčování mince. Novodobě tisk dalších "peněz". V uvozovkách proto, že to čím platíme jsou v podstatě jen poukázky a účetní položky, které se staly jednoúčelovým a rizikovým zbožím, které samo o sobě nemá žádnou hodnotu a jehož směnná hodnota není odvozena od množství práce potřební k jeho výrobě (například vytěžení a zpracování drahého kovu). Nemůže plnit funkci pokladu a jeho hodnota je založena všeobecným konsensem. Vše co je založené na všeobecném konsensu je nestabilní. Tak i ony populární kousky barevného papíru se kterými spojujeme míru našeho štěstí.

Nechcete Václava Klause za presidenta ?

   Jakého lepšího máte kandidáta ? Jen poznámka : zásadní iluzí bylo, že formální změna politického systému způsobí, že "socialistický člověk" se změní na "kapitalistického" a začne podnikat. K tomu zprvu měli odvahu jen nemnozí za nesouhlasného bučení socialistického stáda. K odvaze patří i nekonformnost, snaha hledat všemožné výhody a skuliny, i větší míra schopnosti nejen překračovat zažité konvence, ale i zákony. Leckteří z nich měli zkušenosti z černé a šedé ekonomiky. Někteří legálně uspěli s tím co dělali dříve pod hrozbou kriminálu, někteří neuspěli, někteří skončili ve vězení, někteří v zaletovaném sudu. Ano, někteří neskončili ani tam ani tam a daří se jim skvěle, přestože za nimi zůstala doslova vyžraná země. Jména pohybující se vždy okolo stamilionových "tunelů" jsou známá. Oni byli lépe připravení, odvážnější, rychlejší než mnozí my, kteří s mentalitou klecových zvířat ze setrvačnosti dodržovali i ony zrušené socialistické normy, které s obecnou poctivostí neměly nic společného. Nejsme nějací šmelináři, že. Oni razili cestu. To, že se s tím nemůžeme vypořádat, není jejich problém, ale naše neschopnost. Oni jsou vůdci stáda nebo predátory. My jsme to stádo, které si to nechá líbit. Stejné jako před tím. Naděje je, že další generace bude lepší. Dlouhodobě to funguje spravedlivě, třebaže chápu, že z časového horizontu jednoho lidského života to pro leckoho může být k nasrání.

Podle zákonů  svobodného trhu se Rusko může rozhodnout komu prodá a za kolik a komu ne.

Zajisté, ale jen v případě, že by bylo uznáno "demokratickou" zemí. Tou by bylo, kdyby prodávalo ropu a plyn za cenu diktovanou kupujícími. To byste byli překvapeni, jak by se tam "demokracii" začalo dařit. K dovršení demokratizačního procesu by došlo předáním ložisek zavedeným zahraničním společnostem. A pak je tady další problém. Právě nad těmi ložisky, která jak víme, patří oněm společnostem se objevila prapodivná země s prapodivně mluvícím obyvatelstvem vyznávajícím převážně nikoli protestantismus, ale pravoslaví. A od vousatých popů k vousatým imámům z Al Kaidy je jen kousek.....

   Tady ale narážíme na drobný problém. Rusko má chemické a jaderné zbraně. To by nemělo vadit, Irák je měl také. Jenže je tu drobný rozdíl. Rusko je má doopravdy. A nejeví sebemenší ochotu se vzdát ropných ložisek. Tak je jasné, že s demokracií, svobodou a humanismem to tam ještě hodně dlouho bude moc a moc špatné.

O umění přidat se k silnějšímu.

Od roku 1939 (nejen, už dříve) je nám vtloukáno, že naše republika musí být na něčí straně. Tak jsme vždy byli na něčí straně. Drobnou vadou na kráse, že vždy na straně někoho, kdo byl na své straně, a na té naší jen když mu to jemu samotnému vyhovovalo. Nepoučeni stále znovu hledáme přátele a stále znovu na to doplácíme. Protože mezi státy neexistuje přátelství, ale jen ony zájmy. A velmoci stály, stojí a budou stát výlučně na své straně. Zásadou přežití je včas se přidat na stranu toho, kdo vyhraje válku. I když je mizerný, lze spoléhat na iracionální zbytky velkorysosti jeho vládnoucích. Pokud je lepší, tím lépe. Ale pořád lepší je přidat se na stranu horšího vítěze než lepšího poraženého. Jediným problémem je jak to včas poznat.

Produkce z dostupných zdrojů je čím dál vzácnější, proto je třeba usměrnit masy aby nerebelovaly.

   Zmanipulovat je vhodnou ideologií, řekněme novodobým náboženstvím aby více zbylo pro menšinu. Na programu úspor lze dokonce vydělat. Pro koho je určen úsporný program ? Kdo absolutně spotřebovává nejvíce zdrojů ? Masy. Miliardy lidí. Ne pár statisíců nejbohatších. Těch, kteří si nestěžují na bankovní poplatky, na drahotu benzínu, toho či onoho. Oni se na vrcholu pyramidy vždy budou mít dobře. Vždy měli a vždy budou. Kromě případů, že je na přechodnou a nevýznamnou dobu smetla nějaký převrat co do výsledku měnící vršek pyramidy. O ten jde a o nic jiného. Jedni jako pilní mravenečci třídí papírky a drobečky, vedou vášnivé diskuse o tom co patří do jakého kontejneru, utrácejí peníze za úsporné cokoli, ochotně podléhají kdejakým kampaním, chodí pěšky nebo šlapou do pedálů, radují se nad každým ušetřeným haléřem, vykoupeným aniž si to uvědomují spoustou toho nejcennějšího co mají, vlastního času, diví se jak je možné, že bylo zdraženo něco ledva tím začali šetřit. A jiní pálí tisíce tun paliva v transkontinentálních letech, cachtají se ve vyhřívaných bazénech svých rozzářených sídel, když padá sníh, létají do tropů, když jim je horko, létají na sever nebo do velehor, vozí se pětimetrovými pětilitrovými limuzínami a vlastními helikoptérami, nechávají si dovážet cokoli na co mají chuť z druhého konce světa. A kážou masám o skromnosti, lásce k bližnímu, o odříkání, transcedendenci, osvícení a kdovíčem jiném. Dříve než mi vynadáte do levičáků a bolšánů - To co popisuji je přirozený a dlouhodobě nezměnitelný stav. Otázka nezní zda ano či ne. Otázka zní kdo je tam a kdo onde. Kdo kdy komu vládne a komu je vládnuto. Pyramidy jsou vždy špičkou nahoru. Obráceně to nefunguje.

Schumacher

Protože pořád dopisuji tři články a nemohu se dobrat žádaného výsledku, sáhl jsem  do Schumacherovy spižírnu nadčasových textů.

StK