Zaslechnuto v rádiu

    Rádio poslouchám jenom při snídani. Nevyhovuje mi ani hudba, ani výběr zpráv. Ale platím ho, tak si za své peníze užiju několik minut programu denně. Dneska ráno jsem zaslechl, že přes třicet procent mladých dívek trpí depresemi, provádí sebepoškozování a prostě není v dobrém duševním stavu. Vzhledem k tomu, že jsem něco podobného v rádiu slyšel o mladých klucích už včera, tak mě to zarazilo. A trochu jsem se zamyslel, proč tomu tak je.

   První myšlenka byla, že se mají moc dobře a proto provádějí pitominy. Je to primitivní myšlenka starce, ale zdála se mi jako základ pravdivá. My jsme depresemi moc netrpěli. Ano, některé holky byly hubené a neměly prsa, jiné tam něco měly, ale k tomu přiměřený zadek. Mrzelo je to, ale že by se kvůli tomu řezaly žiletkou nebo tak  něco, to v žádném případě. Jenže nebyl tehdy nějaký zářný vzor. Jedině vzorný pionýr/pionýrka a ty moc nelákaly k napodobování. Ani Barbie a Ken tu ještě nebyli.

   Dneska je vzorů k napodobování nespočet a jsou perfektně dostupné. Mobil s internetem má, kromě naprostých "looserů" každý, nosí ho v ruce, aby mu něco neuniklo (a vráží do kandelábrů a spoluobčanů, případně padá pod auta, tramvaje i do bazénů) a vytrvale zírá na to, jak se taky může blbnout. Výrobci a opraváři mobilů jsou na vrcholu štěstí. Tolik rozbitých, utopených a přejetých mobilů si nepředstavovali ani v těch nejbujnějších snech. Tahle hračka se z komerčního hlediska moc povedla.

    Děti jsou jak malé opičky - napodobují, co vidí a nepřemýšlí proč. Což rozhodně není dobře. Do této oblasti se totiž vetřeli lidé z různých, obvykle ujetých menšin. Menšina, teď mluvím o menšině sexuální, si totiž uvědomuje, že netvoří většinu a že tedy nemá na celkové směřování společnosti takový vliv, jak by se ji líbilo. Takže se pokouší na svou stranu dostat ještě někoho dalšího, aby jako skupina měli větší váhu, mohli si vybírat z většího množství partnerů a aby jim šly zákony vice na ruku.

   V přírodě je například homosexualita nebo jen duševní příslušnost k jinému pohlaví známá (i u lidí) po celá tisíciletí. Ale nebylo to vždy tak populární. Nebyly mobily a homosexualita byla považována za úchylku, deformitu nebo dokonce nemoc a skrývala se. 

   Veřejně prezentovat svoji "neukotvenost" v oblasti pohlaví. Nechat se oslovovat (i v TV) jako "my" nebo "to" -  prostě snažit se být zajímavým i když kromě toho postoje na té osobě vlastně nic zajímavého není. Aktivistka "Alžbětko" například. Mohl(a) by klidně vystupovat jako Marťan v přestrojení, hlásat jakékoliv "kokotiny" a bylo by to stejné, ba možná zajímavější.  

   Kdysi se dívka vlastně připravovala na založení rodiny, děti atd. Druhou cestou byla, ovšem až posledních pár set let, odborná práce ve vědě nebo umění. Ale ani ony osobnosti s výrazným talentem se často nevzdávaly „množení“.

   Jakou perspektivu má před sebou transsexuál, který nemá umělecké vlohy nebo není geniální vědec? Jak dlouho mu jeho „výjimečnost“ vydrží? Jak mu to, že je „přešitý“, ať už duševně nebo i fyzicky, pomůže ve vědecké/umělecké kariéře?

   Ve sportu se ale jedná o čistý podvod. Muž s mužskou stavbou těla t.j. i muskulaturou se prohlásí za ženu a začne v nějaké kategorii (plavání, běh, cyklistika) soutěžit s normálními ženami a pochopitelně je poráží. Protože se to o takových individuích většinou ví, divím se těm plavkyním, že jsou ochotny do takového nerovného závodu vůbec nastoupit. Že demonstrativně nezůstanou stát na svých startovních blocích. Ale sportovec asi uvažuje jinak. Asi určitě.

   Ale sport je (čistě podle mě) vlastně taky jen sebeprezentace. Ostatně - vždycky byl. Třeba válečnické a lovecké tance primitivních lidí. Nejlepší válečník, první z lovců. Nicméně je tu nějaká profesionální organizace u každého takového sportu a její činovníci by měli dbát na sportovní čistotu jakéhokoliv závodu. Proto tam jsou. Pokus udělat pro "přešívané" zvláštní kategorii "transgender" zatím skončil fiaskem - nikdo se do závodů nepřihlásil.

  Zanedlouho se však nika určená pro podivíny, blázny a mašíbly zcela naplní a zájem o ně začne opadat. Nakonec nebudou mít sledovanost ani jako youtubeři.

   A co s ním bude, až zestárne? Žádné děti, vnuci - a mezi vrstevníky pověst podivína. Nebude nikdo, komu by na něm záleželo. Zemře sám, zbytečný a nikomu nepotřebný...

   Krom toho, pro mě osobně, jsou youtubeři naprosto nestravitelná sorta lidí, kteří se živí tím, že ostatní o něčem přesvědčují na sociálních sítích hulákáním do kamery. Asi to na mladé funguje. To něco může být třeba nějaký konkrétní výrobek nebo služba, kterou oni (údajně) používají nebo politický směr, který oni vyznávají atd.

Něco jako herecké výkony trhovců na perském trhu. Ale kliknutí mají asi dost, když to některé uživí a některé dost dobře.

   Nicméně každá doba má své priority a svůj styl. Kdysi dávno se museli adepti na pozici papeže posadit na stolec s dírou ve vhodném místě, aby se kardinálové, kteří ho volili, mohli na vlastní oči přesvědčit, že to je muž a nezvolili náhodou "papežku". Nemůžu za to, že se mi ten multigender a transgender  styl nelíbí. My jsme měli Beatles, Beach boys, Jimmyho Hendrixe a mnoho dalších a taky jsme pro ty starší byli pitomci, kteří neví, co je skutečně dobrá muzika.  A tam šlo jenom o muziku. 

Takže pokud s tím mým postesknutím nesouhlasíte, nedokážu s tím nic udělat. 

Hezkou neděli přeji - i když už je podzim.

Mluvčí ukrajinského  presidenta Zelenského. 
Nevíme přesně, zda je to ten mluvčí nebo ta mluvčí. 

A tak je to spravne, tak to má byť...