Následky byly (jsou) velmi nepříjemné. Kromě vlastní internetové komunikace a mobilních telefonů nebylo možno zaplatit ani kartou ani telefonem třeba jízdné v místní dopravě, nákup v obchodě nebo vybrat hotovost z bankomatu. Přestalo fungovat ovládání místního veřejného osvětlení, které bylo rovněž ovládáno přes GSM a sekce se musely jezdit zapínat ručně. V některých městech přestala fungovat i požární signalizace a varování před leteckými útoky na ukrajinskou infrastrukturu, kterých je poslední dobou docela dost.
Ukrajinští politici odhadují, že zprovoznění bude trvat asi tři dny, odborníci z firmy jsou poněkud méně optimističtí a hovoří o týdnu i více. Navíc ani odborníci z firmy Kijevstar nejsou schopni odpovědět na základní otázku, zda při včerejším kybernetickém útoku došlo nebo nedošlo k úniku citlivých osobních dat abonentů - a to nejen soukromých osob. Hesla do internetového bankovnictví například. Nebo do různých systémů ovládání, například tepla a teplé vody, GSM bodů a podobně. Internet se používá na ledacos a nejen na Ukrajině.
Samozřejmě bylo okamžitě obviněno Rusko, ruští hackeři. Je pravda, že jsou považováni za nejlepší na světě ale ruské speciální služby, které údajně mají nejlepší hackery na světě ve svých službách se k tomuto bezesporu úspěšnému útoku nepřihlásily. Ruská média se ale pochopitelně škodolibě radují.
Nicméně se to dalo čekat. Buď jedna nebo drhá strana ukrajinsko-ruského konfliktu to musela jednou zkusit udělat. Od února loňského roku jsem se divil, že nebylo přerušeno internetové a mobilní spojení mezi oběma válčícími stranami. Ukrajinská strana internetu používala třeba k verbování Rusů k teroristickým útokům na celém ruském území.
Je to zvláštní, ale není k tomu třeba moc úsilí. Mezi ruskou populací se vyskytují lidé, kteří nemají Putinův režim v lásce nebo lidi, kteří jsou ochotni za pár desítek tisíc rublů (jen slíbených) zapálit vojenské komisariáty, signalizační skříně od železnice, vyhodit do povětří železniční trať i s vlakem a podobně. Ba provést atentáty na osoby, které jim označila SBU. Novinářka Darja Dugina, dcera nacionalistického filosofa Dugina, nebo blogera a spisovatele Vladlena Tatarského, který dostal darem vlastní sošku, napěchovanou výbušninou C4 a několik desítek dalších lidí, kteří se ukrajinským speciálním službám zdáli být nebezpeční nebo nevhodní.
Zajímavé je, že až na výjimky nedostali zaplaceno, peníze a americký pas jim byly jen slíbeny. Jediné co dostali byl explozivní materiál, pašovaný (ne moc vtipně) v elektrických vařičích a podrobný návod, jak sestrojit bombu, kam ji umístit a kdy ji odpálit pomocí internetu. Podrobnosti byly sdělované mobilem. Se svými šéfy se najatí ruští teroristé nikdy neviděli.
Ukrajinští "hýbatelé" často používali naivní lidi, které předtím jiná ukrajinská skupina připravila o úspory, většinou pod záminkou, že jejich úsporám hrozí nebezpečí a mají je převést na bitcoiny. Ožebračení staří lidé pak dostanou návrh, že jim budou ukradené úspory vráceny, pokud třeba hodí zápalnou láhev na vojenský komisariát a natočí je přitom někdo na telefon. Smutné záběry vlastně už téměř nesvéprávných stařečků a stařenek. Ruské speciální služby proti nim nezasahují příliš surově, protože stařečkům v konání často zabránili jiní občané a teroristický útok vlastně není ani proveden.
Další cílovou skupinou SBU jsou pubertální mládenci, kteří mají pocit, že budou hrdinové pokud se "zapojí do odboje". Když se jim něco povede a někdo zemře, tak jsou policií přivedeni na místo činu a tam se rozbrečí.
Ruská strana zase používá videozáznamů na Tik-Toku a podobných platformách, které si pořizují ukrajinští vojáci na frontě. Vzhledem k nevalným vojenským úspěchům Ukrajiny mívají ruská média od speciálních služeb celé navazující "reportáže", které jsou dokonalým propagandistickým materiálem.
Přes mobilní sítě se oboustranně dostávaly zprávy o přesunech a koncentraci nepřátelských i vlastních vojsk, účinku bombardování (videa) a podobné materiály. Není to ani tak překvapující, protože válka (speciální operace) způsobily, že část rodiny nebo přátelé zůstali na Ukrajině a část na ruských "osvobozených" územích. A ti spolu nejen hovoří, ale posílají si maily a videa. Vyhmátnout takové "špiony" není v dnešní době dost dobře možná, lidé komunikují přes anonymizéry (VPN) zastavit internetový mobilní provoz by se muselo absolutně, s celým světem.
Takže na velký hackerský útok jsem čekal. Propojení moderního světa je už tak silné, že zrušením toho spojení by se napáchalo spousta škod. Lidé jsou líní a na všechno používají internet nebo mobil. A jsou spořiví, takže raději tu veřejnou síť, protože vybudovat si vlastní nezávislou síť je drahé a ani tam není jistota, že se do ni někdo nedostane přes všeliké firewally. Chyba bývá třeba ve flešce, na které si nějaký operátor jiné, zabezpečené sítě donese hru, aby se v noci u počítače nenudil. Jakkoliv účinný antivir je bezmocný, pokud je chyba mezi klávesnicí a židlí.
No a tak to dopadá...
Jenže protivník používá zastaralé ale účinné metody. Infiltruje se mezi civily, tu otráví politika, tu někomu dá pod auto nálož, tu vypustí dron. Nechci domyslet otrávení vodních zdrojů. V Bělorusku hoří nějaká rozvodna. Náhoda? Terorismus je vždy o krok napřed. A i když jedna ze stran konfliktu zvítězí, aktivuje se časem plno spících buněk a nepřejících aby škodili.
OdpovědětVymazatJistě. Mnoho neznámých. Neví se kdo, kdy, na co a jak zaútočí. Po útoku se už řeší jenom kdo to udělal a kde teď je.
OdpovědětVymazatPřátelé i ostatní, nechme plynout čas, až opadne vlna emocí, zjistíte že všechno si uděláme navzájem. Prosím, pokud to jde zůstaňte OFFLINE.
OdpovědětVymazatPěkné svátky. 4p