Mesiášký komplex "bílého muže"

... a partikulární zájmy těch ostatních

Mučedník.  Středodvěk dnes.

    Novináři a hlavně TV mají nový námět - záznam bestiálního upálení jordánského pilota ozbrojenci Islámského státu. Státu, který má kromě mladých islamistických zblblíků k dispozici obrovské zásoby zbraní a peněžních prostředků. Armádu, kterou jsme si vlastně vytvořili sami našimi hloupými zásahy do diktátorských režimů na Blízkém východě a v Africe a které podporujeme třeba tím, že kupujeme ropu z míst, která obsadili. Snad přes prostředníky, ale kupujeme. Protože je levnější, než je v kraji zvykem. A o peníze přece jde až v první řadě.

Opice a my

   Nejsem žádný filosof, ale vidím to jasně i v rozmezí jednoho života: Co v přírodě probíhá obvykle kontinuálně (nebo se nám to jen tak jeví) se v lidské společnosti odbývá schodovitě. Problémy pozvolna rostou, nůžky se rozevírají až k hraně snesitelnosti a pak se "něco" stane. Válka nebo revoluce. Někdy je válka substitutem revoluce, někdy, zdá se, to může být i naopak. Vývoj lidstva se zrychluje a zkracují se intervaly mezi násilnými událostmi. Proč? 

Linka

aneb co se zdává starým kocourům

foto StK

   Vedle  dálnice za městem leží neobdělávané pole. Spíše taková vyschlá louka, pokrytá nažloutlou, řídkou trávou se táhne až k tmavému, nezřetelnému obzoru. Nedá se tam nikudy dostat, nevede tam z dálnice žádná odbočka a chlapi říkají, že je tam jakási silová bariéra, které tě nepustí dál, i když přelezeš svodidla. 

Prý je tam "Zóna".

Ovce, vlci a pasáci

   Jsou lidé, kteří si pořídí velkého psa, pokud možno bojového plemene, aby svému okolí dokázali, jak jsou silní a bohatí. Oni si to mohou dovolit!  Jenže pak od psa nevyžadují disciplínu, poslušnost, podřízení se zákonům rodiny. A pes začne pomalu dominovat. Vybere si křeslo, na které si dělá nárok, vyžaduje krmení, když se mu zachce, neposlouchá příkazy. Když je pokárán vrčí nebo se dokonce po majiteli ožene. Nakonec je to on, který v rodině určuje co se smí a nebo nesmí. Ostatní se ho bojí. 

   Ale to přece není chyba toho psa. Ten jenom zkusil, kolik si toho může dovolit - a mohl - až  se nakonec se on stal pánem rodiny.  S muslimy je to podobné. Ba ne, je to ještě o něco horší. Na rozdíl od psa se množí. A imigrují falší a další. Není to ovšem chyba muslimů, ale pouze a jedině naše.

Když pomalu stoupá hladina...

(Přípodotek filosofa)

foto StK    

   Organizace, jejíž zkratka se vyslovuje Sí Aj Ej, v jedné své neveřejné práci v roce 2007 podává souhrnnou hutnou věcnou charakteristiku států podle podílu muslimů:

Úhly pohledu

aneb kdo jsou vlastně ti "vyvolení"?

Některé věci vypadají z jistého úhlu celistvě
 a snad i logicky - a je to jen umná kresba nebo
aranžmá fotografií. Vlastně optický trik.

   Když chvíli posloucháte nebo čtete názory různých skupin lidí, vždy se nakonec dozvíte, že právě oni (židé, muslimové, křesťané, Haré Krišna, komunisté, národní socialisté, liberálové, LGBT a mnoho, mnoho dalších ) jsou právě ti vyvolení. Specifikovat, vysvětlit  tenhle výraz obvykle nejde, jedny si vyvolil Bůh, jiné světové dějiny nebo jen obyčejná "logická úvaha". Nejčastěji ale jen proto, protože "je to jasné". Ale všichni jsou pevně přesvědčeni, že jsou to právě oni, kteří jsou na tom lépe než ostatní a zasloužili by být "na vrcholu potravního řetězce".  Prostě jsou předurčení, chápete?

Dřisty

   V Paříži se momentálně nevraždí. A zatím ani nikde jinde. Při hustotě 1,5 policisty na metr trasy pochodu  je to dost obtížné, zvláště pak, když jsou snajpeři na každé střeše kolem trasy pochodu. Dneska se nestřílí, demonstruje se. Všichni jsou Charlie. A žvaní se - povětšinou bohužel velmi hloupě.

Synci, co s tym zrobime?

   Napadání lidí muslimskými atentátníky, "mučedníky" pokračuje. Další dvojice, černý muž a arabská žena napadli nějakou košer prodejnu v Paříži. Dva lidi zabili, další drží jako rukojmí. Veřejnost je pobouřena, ohrazuje se, začíná mít z té záplavy nositelů středověkých názorů strach. 
Ale stále se ozývají hlasy, že o nic nejde, že atentátníci nepředstavují "skutečné muslimy" ale jen nějaký "odpad". Jistě, ne každý muslim je atentátník. Ale skoro každý atentátník je muslim. Čili být muslimem je téměř nezbytným předpokladem k tomu stát se "rozhněvaným mladým mužem" - atentátníkem. Jednoduše: vrahem. Takže tyto islámské i "sluníčkové" hlasy beru asi stejně vážně jako ty, které tvrdí že nacisté nebyli tak zlí, protože mnozí z nich byli vynikajícími pianisty a měli rádi psy a své děti.*

Jak to vidí...

   Známý francouzsko-český  politolog Jacques Rupnik před chvíli v rádiu pravil, že je třeba si uvědomit, komu vlastně nejvíce posloužila včerejší vražda v Paříži. Prý extrémní pravici s Marii Le Pen v čele a je třeba se mít na pozoru před oběma extrémy - tím muslimským a tím Le Penovským. 

Obvykle mluví česky zcela plynule (na to, že žije v Paříži, velmi obdivuhodně), tentokrát to ale bylo samé "ééé - ééé -ééé". 

Floskule

Neboli Žvást dne

   Kopírují mnoho GB na přenosný HD - jdu do Ústavu odevzdat svou "vánoční práci", mám tedy chvilku čas a tak se probírám zprávami na netu. Konečně jsem se i zasmál. Vzpomněl jsem si na malý nápis v největších novinách bývalého režimu: "Proletáři všech zemí, spojte se!" A zjišťuji (nikoliv s potěšením), že prázdné floskule žijí ve světě i dnes.