Perpetuum mobile

Volná energie! Paráda! 

   Začal jsem je vymýšlet asi ve čtyřech letech - a v šesti jsem s tím skončil. Měl jsem totiž skvělého tátu, který mi je podle mých nápadů sestrojoval a pak jsme je zkoušeli. Nebudete mi věřit - nefungovaly. Ani jeden. A co se v mládí naučíš...

   Kolem 10 -12 let jsem měl nápady, jak získávat elektřinu jinak. Bimetalové články měď - konstantan,  svařené nad plynem, teplý konec k plameni svíčky, studený kolem toho. Spousta takových do serie. Nakonec jsme rozsvítili malou žárovičku z výškoměru z Messerschmitta. To bylo vše. Ta svíčka dávala světlo tak asi stokrát silnější.   

   Pak následovala větrná elektrárna na chalupě - to už šlo do tuhého. Fungovala (dynamo z motoru, který nastavoval náklon listů vrtule u nějakého německého bombardéru). Vrtule - lopatkové kolo jako u větrného mlýna, jenom více menších lopatek. Takové kolo jako ve westwrnech. Ale chtělo to převod do rychla. Byl trojitý, z bicyklových řetězů, talířů a pastorků.  Namontovali jsme to celé na štít dřevěnice. Táta přitom málem spadl ze žebříku. 

   Když foukalo, (a tam fouká často) tak to bylo schopno nabít 12V Pb aku tak, že stačil pro autorádio, světlo v kuchyni myslím 25W i ve spíži a záchodku - po 3 W.  

   Chybička byla, že to trochu hlučelo a chalupa rezonovala.  Spát se připtom moc nedalo. Po čtyřech dnech nočního nabíjení nám máti dala ultimátum - buď větrná ekektrárna, nebo se ona vrátí do Ostravy a budeme si vařit i prát sami. No byli jsme zbabělci - sundali jsme vrtuli s převodem i tyčí a pokorně se vrátili k petrolejkám a svíčkám. Na záchodek se chodilo s baterkou.

   Pak následovaly fotočlánky z velkých poškozených desek selenového usměrtňovače, pokovení sundáno za horka a nahrazeno mosaznou síťkou pro sítotisk - a měnič. Rádio na to hrálo - když ovšem svítilo slunce.

   Jednou  přijel bývalý kolega z fonoklubu, havíř, pak utečenec a posléze západoněmecký novinář a dovezl fotočlánek, který vyžebral na nějaké výstavě NASA.  K té A5 destičce se dal připojit i malý ventilátorek a tímto vymnálezem jsem ohromoval dívky spojařky na koupališti v Porubě. 

   Přestal jsem, když táta dovezl z Ruska thermoelektrický generátor s Peltiérovými články. Nasazovalo se to na petrolejku. Měnič na germániích. Nejen že na to hrálo velké rádio, ale bylo to schopné i nabíjet akumulátory do vysílaček. Sériová výroba, určeno pro geology na Sibiři. 

Tak jsem zjistil, že mi definitivně ujel vlak a že se slavným "ostrovním energetikem"  nestanu.    

   A od té doby se vždy báječně bavím těmi vynálezy na Youtube a odhaduji, kde se ten podvod. Zamaskovaný přívod, buzení cívkou pod stolní deskou atd. Často je to jen příjem jakéhokoliv vf signálu. Usměrní se - a jede to. 

  Kdysi si lidi z Hošťálkovic, kteří bydleli jen pár set metrů od TV vysílače Ostrava dávali do záchodků a na chodbu staré zářivky, omotané tenkým drátem. Na to, aby dostatečně svítily to stačilo. To už se vysílalo skoro celodenně. 
Ona je to už skoro Prajzská a tam jsou lidi velmi, velmi  spořiví. Vypálené zářivky jim každý rád dal zadarmo a nemuseli k tomu vůbec přivádět 220 V - další úspora.

No - nekup to! 

Moje varianta perpetua...

Příspěvek na Šumavákovi mi zase nabobtnal, já ho nemohu odeslat, 

protože mi ho Šumavák nepropustí jako Dušanovi, tak ho dávám takto.

Dlouhé tele a široké sklo

O vrozené anarchii sociálních sítí

   Každý může mít na něco názor. Něco si o tom či onom myslet. A protože máme (opravdu máme?) svobodu projevu, i mluvit. Názory jsou různé. Některé vycházejí z praxe, jiné z ideologie ale nejvíc ze snahy zaujmout publikum.

Názory mohu mít i velmi neotřelé, ale chovat bych se měl podle selského rozumu.

Umřela Popelka. Už nic nebude jako dřív...

Odešla Libuška Šafránková. Vynikající herečka, krásná žena, skromná jak ta její Popelka. 

Ale Popelka přece nemůže umřít, ta bude žít dál na plátně i ve vzpomínkách. A s ní spousta dalších krásných postav, které vytvořila. 

Na jeden život je to opravdu dost. 

Vzpomínají na ni všichni, staří, mladší, politici, novináři kolegové. Politici odleva doprava. Všem je to moc líto a zdá se, že opravdu upřímně.  

Málokdo z nás tušil, co pro něj osobně znamenala. Asi opravdu hodně, když nás to tak zasáhlo.  

Takže nežila marně. Nechala nám tu spoustu  krásy a lásky.

 Díky!

RIP Popelko! 

O trvanlivosti

 Jakákoliv teorie  je vždy v krátké době doplněna protiteorií. 

   Proč tomu tak je? Jednak velká ambice prosadit svůj názor, odlišný od původního - kdyby byl stejný nebo hodně podobný, nezaujal by. Nemnělo by smysl ho prezentovat. Na druhé straně je to cílené odpoutání pozornosti od faktů jejich jiným výkladem. Konkurence - ať už obchodnická, vědecká nebo politická.

O demokracii

Malé nedělní zamyšlení . (Nepovinné!)

T. G. Masaryk   foto František Drtikol.

   Pokládám pošetilé očekávat od vlády průměrného "všeholidu" nadprůměrný výsledek. Nemám z toho radost, ale nelze to změnit, je to nutný důsledek způsobu vlády. Základ naší civilizace, tak jako vývoj Homo Sapiens sapiens není "demokratický" v nynějším pojetí.

Kázání

Profesor doktor Petr Piťha

   K víře a církvím mám dost daleko. Ale podnětných myšlenek je v tomto "kázání" tolik, že jsem se rozhodl tento text neprezentovat jako odkaz, ale jako  kopii. 

Zatím jsem nedostal svolení od pana profesora Piťhy, ale doufám, že i kdyby se můj mail zatoulal, že se na uveřejnění nebude zlobit. 

   Na textu není provedena ani jedna zzměna, jen se upraven do odstavců, aby se lépe četl. Vím, že mnohým se ten text bude nebude líbit jako celek. Ale je si z něj možno vzít jen části. Pan profesor je moudrý člověk - a to se nedá prohlásit o příliš mnoha lidech. 

Až už bude po něm

 Aneb trochu toho vzpomínání a planého filozofování

  Momentálně je veřejný prostor zcela zahlcen koronavirem. Neověřené zprávy, jak se ten zmetek chová, co je proti němu účinné a co není, Kdo měl proti němu něco udělat nebo neudělal. Případně udělal a udělat neměl.

   K situaci se vyjadřuje kdokoliv, kdo umí po chvíli najít na klábosnici potřebná písmenka. Ministři zdravotnictví se nám střídají jako svatí na staroměstském orloji. Jakmile se tam objeví nová tvář, hned vyběhnou slídilové (investigativní žurnalisté) seženou čerstvé střelivo do hnojometů a zanedlouho je ministr k nepoznání a je čas na výměnu. K dnešku se zdá, že se kruh uzavírá. Opět Adam Vojtěch. Profesionální slušňák. Co ho vede k tomu, aby funkci přijal nevím, Zdravý rozum to asi nebude.

Už toho je dost, raději o něčem, co se nám vrátí, až COVID 19 odejde.  

Drak Šmak a Hejkal

 

   Kdysi dávno v minulém tisíciletí požívali mladí mužové takový trik na "lovení koček". Po příchodu na rande do restaurace nebo vinárny ležérně pohodili na stůl klíče od auta. Docela to pro začátek fungovalo - jen si nesměli zapomenout sundat klipsu z pravé nohavice, která zabraňovala zašpinění kalhot od řetězu bicyklu. 

Už dost!

    Už mě nesmírně otravují zprávy a nekonečné a hloupé diskuze o politice tuzemské i mezinárodní . Obsáhlé fundované rozbory situace, které by se daly shrnout nanejvýš na půl stránky textu. Hádky odborníků v tom nebo onom oboru, vyfutrované citacemi, často ze stejných zdrojů, jen jinak použitými. Barvité diskuze o jídle, jak ho přesně  uvařit a co to v tom nebo onom gurmánovi probouzí. Kritiky filmů, knih nebo muziky Kde je podstatné na čemkoliv najít co nejvíc chyb a tak ukázat svoji vzdělanost a neoblomnost. Nadšené řeči bohatých přerostlých kluků o autech, hodinkách nebo HiFi technice. Reporty amatérských cestovatelů, kteří navštívili spoustu zemí a spoustu poutních míst, které před nimi navštívili miliony jiných lidí a jejich zcela originální fotografie, které před nimi pořídili ty miliony jejich předchůdců, které se liší jenom obličejem autora selfie. Politická rozhodnutí, která jsou vedena hlavně snahou vytvořit konflikt, kde budou moci dodávat své zbraně aby se jimi vzájemně zabíjeli jiní lidé, daleko od sídel oněch politiků a zbrojařů. Populární písně, kde nezáleží na ničem, jen na tom, kdo je zpívá, kolik má skanadálů  a co má sobě. Politici, kteří se snaží hlavně něco najít na ty druhé a nabít tím svoje sračkomety. Bulvár, který se tím živí. nekonečné soudy, které živí právníky. Ubohé a ublížené lidičky, kteří prohrají svůj majetek nebo utráceli nad své možnosti a pak skuhrají před objektivy TV kamer, že přicházejí o střechu nad hlavou. Režiséry, kteří žalují jiné režiséry, že jim ukradli nápad, který oni sami předtím ukradli někomu jinému jenže se na to nepřišlo. Důchodce, kteří jsou tak spořiví, že stráví poslední roky života sháněním něčeho, co je levnější než jinde. Mladé budovatele nového světa, progresivisty, kteří nevědí zhola nic o tom, co se událo předtím, než je napadlo změnit svět. Zachránce planety, kteří se se lepí vteřinovým lepidle k silnici nebo svlékají do spodního prádla, aby donutili ty ostatní šetřit životní prostředí,. Zelené činovníky, kteří létají soukromými tryskáči na konference, kde varují svět pře rozmařilostmi aby nenastalo oteplení planety. Lidi s psychickými potížemi a nějakou sexuální úchylkou, kteří nahlas křičí, že jim majorita nesplňuje dost rychle jejich minoritní požadavky. Náboženské fanatiky, kteří hodlají pozabíjet všechny, kteří nevěří v jejich Boha. Spisovatele, kteří píší knihy, kterým nerozumí nikdo jiný než oni sami a obviňují své čtenáře z naprostého ignorantství. Břichaté pijáky piva, kteří, nemohou-li do hospody, jsou zdrceni a považují to za hanebné omezování své osobní svobody a hospodské, kteří je v tom podporují, protože nemají tržby. Fotbalisty nebo jiné sportovce, kteří si myslím, že mají pro lidstvo takovou cenu, za jakou jsou prodáváni a kupováni a taky jejich fanoušky, kteří o tom rozhodují svou návštěvou toho nebo onoho stadionu a kteří se před nebo zápase do krve porvou. Samozvané myslitele, blogery kteří na ve svých článcích kritizují všechny nepravosti světa aniž by věděli, co by se s tím mělo nebo dalo udělat. Mladé lidi, kteří nemají děti proto, aby mohli dostudovat, podívali se do celého světa a dobrali se nějakého majetku a kteří ve stáří pláčou, že o ně nikdo nemá zájem a že umřou v domově důchodců bez toho, že by někomu chyběli. 

    Jenže i kdyby něco nebo někdo téměř vyhubil lidstvo, chovaly by se ty zbytky se už po několika staletích úplně stejně. Znovu by objevili technologie, které by jejich první generace nedokázaly nejen vytvořit, ale ani používat ty, které zůstaly. Objevovali by znovu zákonitosti světa, které už byly dávno objevené a když by přišli na to, že objevují známé věci, podivovali by se upřímně nad vyspělostí předků. Lidé by se množili, což je základem přežití druhu, ale společensky by začali opakovat známé schéma. Nemohli by jinak, pocházíme z opic. A kdo strávil dostatek času pozorováním primátů, nemůže si nevšimnout, že všechno podstatné už lidoopi objevili. Boj o moc, podrazy, prostituci, spojování se proti nepříteli ve vlastní tlupě. Svržení vládce a  po lítém boji ustavení nového. Jediné co jim chybí je zřetelnější řeč, písmo a technické vymoženosti. Kdyby oni byli tím základem nového lidstva, trvalo by to sice statisíce nebo miliony let, ale dopadlo by to zase stejně. Ééch, dubínuška...         

Ona vlastně ta Planeta opic není SF, to je docela pravděpodobná dystopie. 

 Není to třeba tím, že už žiju příliš dlouho?

To tenkrát v čtyřicátom pátom…

Jak jsme slavili osvobození aneb disidentem po třiceti letech.

   Pamatuji dobu, kdy souška učitelka občanské nauky nám přednášela, že nás osvobodila jen Rudá armáda. Osvobození jsme slavili devátého května, byli masírováni oficiální propagandou, strašeni neutronovou bombou, a vysíláni na povinnou stafáž k pomníčkům padlých. Tehdy jsem netušil, že jednou všechno bude jinak.

Uplynuly nějaké roky a smělo se říkat, že nás osvobodila i americká armáda. To už jsem tušil, že bude jinak. Jenže netušil jak moc jinak.