Štangle salámu aneb albertovský apendix

   Při protestech lidí 17. listopadu 2014 na Albertově padaly na presidenty čtyř zemí a Česka různé poživatiny. Prý kromě vajíček i obložené chlebíčky a dokonce štangle salámu. Nevím, jestli to je pravda - ale mohlo by být. Jsme poměrně dosti bohatá země, takže můžeme po politicích házet celé štangle salámu... 

   Papír prý snese všechno a obrazovka počítače ještě víc. Navíc - když pisatel zjistí, že narazil příliš, většinou může inkriminovaný článek smazat. Zamést stopu a nechat ty ostatní, kteří se ozvali, viset na diskuzním fóru jako pitomce. Já to ale neudělám.

Vajíčky a deštníky za svobodu slova!

   Tak už zase došlo na vajíčka. Praze se nelíbí prezident Miloš Zeman. 

Na Albertově, za přítomnosti dalších hlav států uspořádali protestující vaječný útok. Čímž tak nějak zastínili opulentní oslavy pětadvacátého výročí začátku "sametové revoluce". Jsem docela zvědavý, jak budou zahraniční komentátoři posuzovat Václavák, zaplněný červenými kartami. 

Nebýt informován, řekl bych, že se jedná o demonstrativní podporu KSČM.

Naši hrdinové a zrádci aneb Jak jsem se bál

    Tak zítra budeme slavně slavit. Je klíčové výročí. Bude se vzpomínat na ty hrdinské doby před čtvrtstoletím, kdy se leckdo holýma rukama postavil totalitní moci. Spousty hrdinů. Spousty zasloužilých. Jenom já se tehdy trochu bál. Takže nejsem hrdina.

A říkají tomu "svoboda slova"...

14.11.2014

   Policie odložila trestní oznámení na šéfa Úsvitu Tomia Okamuru za výroky o táboře v Letech. Okamura mezitím vyzval ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, který ho kvůli Letům ostře kritizoval, k odstoupení. Dienstbier to odmítl komentovat s tím, že mu za to Okamura nestojí.

Patricia Janečková – „Malý římský zázrak“

  Není to tak dávno, kdy si chodila ke zvukové režii pro mikroport malá hezká dívenka, která zpívala v Mozartově "Kouzelné flétně" jednoho z "´Drei Knaben". Vždy přicházela včas, připravená, usměvavá - i když vlastně ten port ani nepotřebovala - to jen aby všichni Tři Chlapci, kteří v téhle opeře vlastně zastupují Deus ex Machina - komentují a posouvají děj - byli ve stejném zvukovém prostoru. 

A vida, co se to vylíhlo...           Kocour moc a moc gratuluje!

Hidden hate

   Nejen prací živ je člověk. Já jen doplním - bohužel se zdá, že kromě práce (a lásky) patrně patří  pro pocit dobře prožitého života (ne)slušná dávka skryté nenávisti. Aspoň tady, v naší Kotlince. To, že nikomu úspěšnému a to v jakémkoliv oboru nic nedarujeme je známá věc. Závist a nepřejícnost jsou běžné pocity. Naštěstí je před bližními tajíme - jinak by asi byl život k nesnesení. A nenávist trochu přiodějeme do hávu "dějinné spravedlnosti a morálky".

Via e-mail

Celý text Michala Horáčka tak,  jak ho prý uveřejnil na Facebooku: 

Tak nám pan Kalousek dneska vzkázal, že "zlaté časy v 
Evropě skončily; prožrali jsme to a proflákali."

Vzpoura kočiček a znásilněný zákon.

doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.,

Zpráva z webu:

Mezi vládní koalicí a její opozicí došlo k historickému okamžiku - ke shodě. Obě strany Miloš Zeman při Hovorech z Lán, kde používal výrazy jak ku*da, ku*va nebo ho*no, znechutil. 

Bola by alebo nebola nebezpečná ebola?

   Tak nám pan Někdo vyhrožuje rozšířením eboly. Policie už o tom chvíli ví, ale začala tu zprávu rozšiřovat až dneska. Infekční materiál z Afriky prý už vyděrači mají, uchovávají ho v chladu a mají plán, jak jím infikovat obyvatelstvo.

Neodolatelná vůně koryta

   Jako malí kluci jsme hrávali hru "Na hrady". Ostrava byla tehdy jedno velké staveniště a poblíž budoucího Mostu pionýrů byla velká louka, kde byly navršeny jakési kopce hlíny. Netuším už proč, ale hodily se nám ke hře. První vyběhl na ten miniaturní kopeček a prohlásil se "králem". Ostatní na něj začali útočit, vybíhat nahoru a snažili se "krále" shodit. Bylo to docela těžké - svahy byly strmé a kluzké a "král" stál bezpečně na malé plošince nahoře a útočníky tak dokázal celé minuty odstrkávat a shazovat dolů. Že sem tam někdo spadl patřilo ke hře - doma pak byl kvůli špinavým a roztrhaným kalhotám sice mazec, ale to nás v ten ráz nezajímalo. Hra pokračovala, dokud se několik útočníků nedomluvilo a koordinovaně "krále" neshodili. Pak jeden z nich začal dělat "krále" a hra pokračovala dál. Byl to vždy jen jeden, ten, který ty dva tři, kteří mu pomohli, včas shodil z vršku dolů.

Někdy mám pocit, že tuhle hru hraje v dnešních dnech celá Kotlinka, republika Česká.