Kdyby padaly hodnoty popularity Angely Merkelové tak, jak se píše v českých novinách, tak už je dávno v záporných číslech. Ale ona má podporu lehce pod polovinou, což je číslo, o jakém se většině českých i německých politiků může jen zdát.
Prohledat tento blog
neděle 28. srpna 2016
pátek 19. srpna 2016
Debilizace
Jestli se domníváte, že bude řeč o televizi nebo o reklamě, jste na omylu. Debilizace obyvatelstva probíhá na mnoha frontách a zúčastňují se jí i vědci, právníci a filosofové. Politiky do seznamu nezahrnuji, ti debilizaci mas mají přímo v popisu práce.
Pokoušejí se náš život řídit do detailu. Což pochopitelně nejde.
středa 17. srpna 2016
Filcuňk
aneb jak jsem byl tři čtvrtě hodiny "sprostým podezřelým"
Ilustrační foto. Zdroj: internet |
Zašel jsem si dneska koupit do trafiky u supermarketu tabák, abych měl příštího čtvrt roku co kouřit a protože mi žena marně sháněla ruskou zmrzlinu, tak jsem ten pytlík tabáku dal do tašky a šel se podívat do Kauflandu, jestli už zmrzlina nepřišla. Po cestě jsem si prohlížel vystavené spreje pro automobilisty, kolik stojí WSD40, protože mi už dochází. Byl dost drahý - takže nic. Koupil jsem jakousi napodobeninu ruské zmrzliny jako vzorek a vystál desetiminutovou frontu u pokladny - byly otevřené jen čtyři a lidé nakupovali, jak by dneska odpoledne měla začít třetí světová válka. Než jsem se dostal k placení, málem mi zmrzlina roztála.
neděle 14. srpna 2016
Kopec zvířat
úterý 9. srpna 2016
Proč tu zůstanu
František Ringo Čech |
Tenhle text není pravděpodobně dílem Františka Ringo Čecha - ale mohl by klidně být - tak nějak k němu "pasuje". Původní text je tady. Což ale nic nemění na faktu, že text humorným způsobem předkládá čtenáři k přemýšlení nejednu skutečnost. Skutečně.
Před několika desítkami let jsem se dostal do debaty s jednou Angličankou, bohemistkou, která uměla dost dobře česky. Jinak by k té debatě vlastně ani nemohlo dojít. A dostali jsme se až k tomu, jestli je dá nějak shrnout povaha toho nebo onoho národa. Mluvili jsme o národech, které jsou obrovské a pro které malé národy jako by neexistovaly. Jsou pro ně, jak říkal někdejší president Klaus, "pod jejich rozlišovací schopností".
O národech stejně hrdých jako jsou vysoké stromy, která odolávají bouřím - až do doby, kdy přijde bouře tak velká, že ty velikány vyvrátí i s kořeny a dlouho trvá, než se takový národ obnoví. A zda vůbec.
A taky o národech prakticky nezničitelných. Čechy ta paní přirovnala k trávě. Všude se uchytí, v každé skulině. Tráva nikomu neklade moc velký odpor, můžete ji podupat, posekat. Ale už za pár dní je tu tráva nová, zelená, jako by se nikdy nic nestalo. A stejně smýšlí i autor tohoto článku nahoře - ať už je to kdokoliv.
pondělí 8. srpna 2016
Překrásné staré stroje
Překrásný NOVÝ stroj |
Před pěti léty jsem se poprvé od dětství znovu dostal do ZOO v Troji. Měl jsem v Praze jakousi menší práci, "Internacionální baletní koncert" ve Státní opeře, a vznikl mi náhodou den volna. Nelenil jsem, prostudoval v hotelu plánek Prahy a jel jsem se podívat za "zvířáky". Tehdy jsem měl sebou jen malý kapesní aparátek (dnešní fotomobily jsou o třídu nebo i dvě lepší), ale já se chtěl do ZOO jenom podívat, protože z dětství jsem si toho moc nepamatoval. Způsob, jakým jsou v Troji udělané výběhy mě nadchl. V mnoha případech žádné mříže, nanejvýš sklo a často ani to ne. Příjemné , skoro přírodní pozadí - dalo by se fotit, kdybych měl pořádný aparát. Tak jsem se omezil na pár obrázků, které si odtamtud přinese snad každý - hlídkující surikaty a horské gorily. Ale už tehdy jsem si říkal, že se tam budu muset vrátit s něčím, co fotí o trochu líp než ta moje "krabička od mejdla". Mezitím jsem vymetl zoologické zahrady v Hradci Králové, v Lešné i jinde, jen do Prahy jsem se už nějak nedostal.
Štítky:
fotografování,
nostalgie,
technika,
ze života
neděle 10. července 2016
Vážení štamgasti i náhodní kolemjdoucí
Využívám toho, že je "léto" (že by?) a návštěvnost zdejšího podniku klesla a tak na čas zavírám.
Oba dveřníci - tedy Kocour a Drak mají na pár dnů jiné zájmy a povinnosti a tak bude zavřeno. Příspěvky do diskuze tedy nebudou uveřejňovány, nicméně budou na síti zachovány - to kdybyste měli pocit, že "zapomenete řeč". Klidně to napište - za čas se to z kyberprostoru vrátí.
Užívejme léta a k tlachání se vrátíme později. Léto budiž pochváleno.
Dodatek:
Teď ještě na pár dnů do Tróji (ne té historické, ale pražské) a zase pár dnů sedět v městě. Doufám, že ne v tak rozpáleném jako loni.
Možná raději ještě na pár dnů vypadnu do Sudet.
Tady je stejně mrtvo.
Dodatek:
Teď ještě na pár dnů do Tróji (ne té historické, ale pražské) a zase pár dnů sedět v městě. Doufám, že ne v tak rozpáleném jako loni.
Na okraji společnosti. Jak holubí, tak lidské. A nikoho to nezajímá. |
Možná raději ještě na pár dnů vypadnu do Sudet.
Tady je stejně mrtvo.
úterý 5. července 2016
Jak jsem ho ztratil a zase našel
Celá historka začala předloni na podzim. Ráno už na horách mrzlo, byla mlha a tak bylo možné fotit takové ty romantické zamlžené záběry, co se každému líbí. Takže jsem ráno vyrazil z chalupy směrem na městečko Zlaté Hory, kdysi zvané Zuckmantel. Kupodivu to nemá nic společného s kabátem na vlak, Zug Mantel, i když vlak tam kdysi dojížděl - jenom se to muselo brát přes Polsko, na naší straně je moc kopců, přes které by se vlak nedostal a k jejich provrtání chybí "společenská objednávka" jak se říká. Zkrátka pro těch pár tisíc obyvatel a chalupářů musí stačit autobus nebo vlastní auto. A Poláci požadovali, abychom jejich rozbitou trať z dob první republiky na vlastní náklady opravili - a pak ponechali Polsku. Ani se moc nedivím, že na to Česko nepřistoupilo.
Takže se vlakem jezdí do Zlatých Hor oklikou, z Ostravy je to 113 km, jede se čtyři a půl hodiny za 160.- korun. Autobusem to trvá polovinu času a stojí 54.- Kč, takže volba je jasná - motoběžka. Za tři hodiny jízdy a litr benzinu se dostanu na kopec nad Zuckmantlem a za dalších patnáct minut bych sjel bez motoru až do města. Ale já raději zůstávám na kopci, je tam hezky a znám to tam - už přes šedesát let.
pondělí 4. července 2016
...ovšem na druhé straně...
Budu tady občas psát věci, které nelze změnit, jsou na ně různé názory a ani jeden z nich nemusí být správný. A čekat, zda se někdo ozve. Ať už "potrefená husa" nebo jen (ne)zúčastněný pozorovatel.
neděle 26. června 2016
Tamtamy
Skanzen Dolní Vítkovice |
Hodina po půlnoci. Dusno k padnutí. Vzduch se ani nehne. Pětatřicet stupňů - "...páni to je hic!" Pot stéká po zádech, do očí. Ventilátor není schopen víc než trochu zamíchat vzduchem v místnosti. Ruce se lepí ke stolu. Přes opěradlo židle mám pověšený malý oranžový ručníček, abych si mohl utřít obličej a nenakapal si pot do klávesnice.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)