Jak jsem neviděla perspektivu...

Sepsala Astra

   Městský úřad Prahy 2, kde žiju, se stará velice dobře o místní důchodce. A tak jsem se nechala zlákat možností příhlásit se do kurzu kreslení. Kapacita deset lidí, ateliér blízko. Den Dé byl 5.říjen. S trémou a napětím jsem kráčela pod parapletem, které obracel vichr a lilo tak jako snad letos ještě nikdy. Cesta vedla podél mého rodného hnízda - Rádia na Vinohradské, kam jsem chodívala celých čtyřicet let, každý den. Mám tam vychozenou pěšinku. S popršeným úsměvem jsem hodila oka na okna budovy, a v duchu si připomínala, co se kde tenkrát dělo. Vždycky to dělám, když jdu kolem. Vzpomínek se člověk nezbaví.

Nechte na hlavě?

Když dvě dělají totéž, nemusí to být přesně totéž.
Podřízenost muži a podřízenost Bohu. 

„Jsem muslimka. Zahaluji si hlavu. Jim se to nelíbí. Proč?“ ptala se Bušra Ašehová, učitelka angličtiny, která přišla o manžela během sebevražedného atentátu v Sýrii. Šátek přes hlavu ji vysloužil mnoho kritiky ze strany mužů i žen.

AI podruhé

  Sociální média jsou stoky. Lidští moderátoři nezvládají udržovat pořádek a trestat provinilce. Asi jediným rozumným řešením bude vypustit smečky sofistikovaných botů.

Letecký den a jiné Augenblicky

Po trávníku se procházeli hejtman kraje a ministr Mládek.

„Hele, to je ten kretén, co dal těm vyhozenejm horníkům osm tisíc měsíčně. Škoda, že se nezajímal o nás, když nás všechny vyhodili a dali nám prd. Taky bych chtěla bejt politikem, brát ohromný prachy za nic a žádnou zodpovědnost!“ prohlásila kolemjdoucí paní na leteckém dni v Benešově.

O slavnosti a hostech

foto Lidové noviny 

   Sedím si tady ve vytopené světnici ve svých milovaných Sudetech. Včera bylo vedro k padnutí, dokonce dnes ráno při východu slunce bylo na venkovním teploměru 21 stupňů, což je v nadmořské výšce téměř 700 metrů jev nevídaný. Ale pak se počasí vrátilo do zdejší obvyklé reality a začalo pršet. Teplota rychle klesla na 16. Nedalo se nikam jít - tedy dalo by se, ale bylo by to počínání vhodné jen pro masochisty - hlavně pak to následné sušení svršků. Ale v kamnech jsem si raději zatopil - sedět celý den ve svetru není zrovna to nejpříjemnější, co jiného se dá na chalupě dělat. Podařilo se mi dokonce rozhýbat vadnou televizi - chtěl jsem se podívat na zprávy, co se děje ve světě - a co my na to v Kotlince. A taky na počasí.

Moje spiklenecká teorie

   Kdekdo píše o spikleneckých teoriích. Chemiotrails, Area 51, židozednářská lóže, spiknutí nadnárodních monopolů, zbrojařský komplex, který řídí loutku Hillary Clintonovou atd.  

   Jsou to samozřejmě pitomosti, ale nebudu je nikomu vymlouvat, ať si je z hlavy vytluče každý sám.

Pravda vítězí! Opravdu?

Popularita Angely Merkelové

  Kdyby padaly hodnoty popularity Angely Merkelové tak, jak se píše v českých novinách, tak už je dávno v záporných číslech. Ale ona má podporu lehce pod polovinou, což je číslo, o jakém se většině českých i německých politiků může jen zdát.

Debilizace

   Jestli se domníváte, že bude řeč o televizi nebo o reklamě, jste na omylu. Debilizace obyvatelstva probíhá na mnoha frontách a zúčastňují se jí i vědci, právníci a filosofové. Politiky do seznamu nezahrnuji, ti debilizaci mas mají přímo v popisu práce.

Pokoušejí se náš život řídit do detailu. Což pochopitelně nejde.

Filcuňk

aneb jak jsem byl tři čtvrtě hodiny "sprostým podezřelým"

Ilustrační foto. Zdroj: internet

   Zašel jsem si dneska koupit do trafiky u supermarketu tabák, abych měl příštího čtvrt roku co kouřit a protože mi žena marně sháněla ruskou zmrzlinu, tak jsem ten pytlík tabáku dal do tašky a šel se podívat do Kauflandu, jestli už zmrzlina nepřišla. Po cestě jsem si prohlížel vystavené spreje pro automobilisty, kolik stojí WSD40, protože mi už dochází. Byl dost drahý - takže nic. Koupil jsem jakousi napodobeninu ruské zmrzliny jako vzorek a vystál desetiminutovou frontu u pokladny - byly otevřené jen čtyři a lidé nakupovali, jak by dneska odpoledne měla začít třetí světová válka. Než jsem se dostal k placení, málem mi zmrzlina roztála.

Kopec zvířat

   V Ostravě máme zoologickou zahradu dost velkou. Druhou největší v republice. Takže se člověk dost nachodí.  Chodívám tam často a rád. Dokonce jsem si zařídil permanentní volnou vstupenku a vzhledem k tomu, že trolejbusem jsem tam za čtvrt hodiny a zadarmo - jsem už stařík a to je jedna z malých výhod stáří  - je to pro mě jen otázka času. A toho mám poslední dobou o něco víc, než když jsem ještě pracoval na plný úvazek. Pražská ZOO v Troji je co se týče rozlohy asi poloviční. Nicméně zvířátek je tam dost. Dost na to, abych se extra vypravil do stověžaté a zkusil některé z nich dostat do svého fotoaparátu. A případně i prodat. Tedy fotky, ne ta zvířátka.