Prohledat tento blog

pátek 30. května 2014

Tsss, tsss...




   Noviny, tedy ty papírové už dost dlouho nekupujeme. Obsah starý (na netu to obvykle visí už nad ránem) a poplatný (spoustu titulů vlastní pan velkopodnikatel Babiš), takže cena je vzhledem k obsahu vysoká. A na smetí používáme raději silonové pytlíky "od Číňana" - tedy ve skutečnosti od spřáteleného Vietnamce, kolem jehož obchodu Ba-Tha musíme projít kdykoliv jdeme "do města". (Protože město - to je až ta část Ostravy, která leží až za tratí mezi Hlavním nádražím a nádražím Frýdlantským.) 
   Ale Ústav si dvakrát měsíčně zadává do jedněch novin jakýsi reklamní list, část novin, které se úpravou nijak neliší od zbytku, ale zprávy jsou jen z kulturní oblasti. z Ústavu. Ten den jsou pak na každé vrátnici k dispozici dva balíky výtisků zdarma. I neodolal jsem a jeden výtisk si vzal dneska "k obědu".  Vím, u jídla se číst nemá - ale pořád je to lepší, než u jídla brouzdat internetovými končinami. Navíc laptop na stole překáží daleko víc než noviny. A tak se stalo,že jsem hned na první straně narazil na dvě informace, které mě poněkud nadzvedly ze židle.

čtvrtek 29. května 2014

Jak se nestat rasistou

   Cestou ze školy po sobě kluci házeli kamením a jeden kámen rozbil okno ve školní tělocvičně. Nastalo velké vyšetřování a za viníka byl označen Franta. Franta byl takový třídní otloukánek, "společenského dění" ve třídě se příliš nezúčastňoval. Raději si četl SF a hrál na počítači hry, kde mohl zabíjet mimozemšťany po celých stovkách. Kdekdo si na něj troufl, občas mu sebrali svačinu a jeho svetrem jednou utřeli  tabuli. To nebyla počítačová hra.
   Měl holt smůlu, že byl poblíž, když okno zařinčelo a školník vyběhl ven. Byl tedy chycen, odveden k řediteli a potrestán ředitelskou poznámkou. Otec byl následně pozván do školy, ředitel mu vyčetl, že hocha nevychovává dobře (mohl si to dovolit, otec byl bílý a živil se rukama) a musel za zasklení okna zaplatit. 
   Což mělo pro Frantu za následek výprask a další sankce doma. Proti několika klukům , kteří se domluvili, že viděli, jak právě on hází tím kamenem na spravedlnost neměl šanci. Inu, "nebyl v kolektivu oblíben." Trest nesl s pocitem velké  křivdy. 
   Další týden si Franta počkal za rohem, až všichni odešli domů a vrátil se oklikou ke škole. Vybral si pěkný kámen, akorát tak do ruky a mrskl s ním směrem k oknu tělocvičny. Napotřetí se trefil a sklo zařinčelo. Rychle zmizel za rohem. Výprask a měsíční zákaz hraní na počítači se konečně stalo spravedlivým trestem. Franta se dokonce trochu usmál.  Věci se dostávaly na svá místa.

neděle 25. května 2014

O tom i o onom - bez ladu a skladu



   Objevují se plané úvahy o tom, že nastává jakési "muslimské jaro" , že prý snad musulmani odsuzují čin teroristické islámské skupiny Boko Haram, která unesla téměř tři stovky křesťanských dívek a prodává je do otroctví nebo je, obrácené na islám provdává za muslimy. A jak známo, z islámské víry není cesty zpět - stanete se pak odpadlíkem, člověkem, který musí být zlikvidován. 

pondělí 19. května 2014

Hlasy odjinud čili mimoň si píše blog



   Jsme obklopeni symboly. Náš život je jimi neustále řízen, usměrňován. Každý ví, co znamená lebka se zkříženými hnáty. Nebo blesk. Kostra ruky. Většina zákazů a příkazů má svou mezinárodně srozumitelnou podobu, má svůj piktogram. 









   Dopravní značky. Také životní postoje a víra mají své symboly. Kříž, hvězda, půlměsíc, svastika, ankh. Občas se stává, že se někdo již platného, používaného symbolu zmocní a spojí ho s tím, co sám dělá, se svou ideologií. 








  Symbol si prostě přivlastní. A potom každý, kdo tohoto symbolu použije - třeba v původním významu - se náhle stává "propagátorem" něčeho, co někteří považují za špatné. A jiní třeba zase za dobré. Lidé prostě nemají stejné názory. 





středa 14. května 2014

Herci a kašpaři

   Herec je člověk,  který podle představ režiséra hraje postavu, kterou napsal autor. Tedy nepředstírá, nesnaží se divákovi namluvit, že je někým jiným. Hraje postavu. Je to docela počestná profese a protože se dobrý herec stává na dvě hodiny někým jiným a když se po závěrečném aplausu se odlíčí, převlékne a jde domů stejně jako pekař nebo chirurg, musí dbát na to, aby si kousek své postavy neodnesl domů. Nebo aspoň aby to nebylo vidět. Protože postava - ať už je to podlý vrah nebo dobrotivý císař je jedna záležitost a herec jako osoba druhá.

úterý 13. května 2014

Putinova "pátá kolona" v Evropě


WP.PL 2014-05-09 (15:46)

 Aleh Barcewicz

Vladimír Putin

















    Moskevské úřady hovoří o hrozbě od „nacistů, fašistů, antisemitů” z ukrajinského Pravého sektoru nebo od krajně pravicové strany Svoboda. A současně v Evropě spolupracují s politickými hnutími, jež mají v Evropě podobnou reputaci již po léta.


  „Cher Vladimir”, obdivuhodný člověk, obránce tradičních evropských hodnot. Tak charakterizují současného ruského prezidenta někteří evropští politici. Kdo a proč na Západě podporuje Putina? A kdo je nazýván „pátou kolonou” Kremlu v EU? - vysvětluje v fejetonu pro Virtuální Polsko Aleh Barcewicz. 

   Ukrajina se nachází v ohni, dalších měst na východě této země se zmocňují Kremlem inspirovaní separatisté a berou za rukojmí pozorovatele OBSE - a ve stejné době Gerhard Schröder padá do náruče Vladimíru Putinovi. Okázalé oslavy 70. narozenin bývalého kancléře SRN v Sankt-Petersburgu vyvolaly všeobecné znechucení veřejného mínění v Evropě. Avšak náklonnost německého politika - po léta placeného Gazpromem - k vůdci Ruska je známa již odedávna. Obavy spíše může vzbuzovat skutečnost, že se svými pocity není mezi evropskou politickou třídou osamocen. 




  Mezi Němci, kteří jsou s Ruskem spojeni mnohaletou těsnou hospodářskou spoluprací, neexistuje jednoznačný názor na moskevské operace na Ukrajině. Podle dubnového výzkumu veřejného mínění 49 procent obyvatel tohoto státu chce, aby Berlín zaujal ve věci Ukrajiny neutrální postoj a aby vystupoval výhradně jako prostředník mezi Moskvou a Washingtonem. Pouze 45 procent Němců podporuje rozhodný postup vůči Rusku. 



   Čas od času se v tamních médiích též objevují slova otevřeného podporu pro politiku Kremlu. Na příklad bývalý komisař EU pro záležitosti rozšíření Günther Verheugen nedávno prohlásil v německém rozhlasu, že „Problém neleží v Moskvě. Problém vězí v Kyjevě, kde máme první vládu v 21. století, v níž zasedají fašisté”. 

Aleh Barcewicz





Má mít až 60 tisíc členů



„Mon cher Vladimir”

   Své přátele má Vladimír Putin také v Paříži. Jedním z nich je François Fillon, ministerský předseda Francie za vlády Nicolase Sarkozyho. Pánové společně hrávají kulečník - francouzský politik, prohlašující že má při příštích volbách v úmyslu ucházet se o francouzské prezidentské křeslo, je i poté co se vystěhoval z Elysejského paláce, pravidelně zván do moskevských salónů. Během jedné z takovýchto návštěv Fillon veřejně zkritizoval současného předáka své země Francoise Hollanda za „proamerickou” politiku.

   Svého ruského kolegu nazývá něžně „mon cher Vladimir” (můj drahý Vladimír). O srdečnosti vztahů též svědčí dojemné gesto pána Kremlu po smrti Fillonovy matky. Putin mu věnoval láhev vína z roku 1931 – roku, kdy se matka francouzského politika narodila.

Bezchybný Putin

   Neméně nadšenou zbožňovatelkou „drahého Vladimíra” je také vedoucí Národní fronty - získávající stále větší podporu Francouzů - Marine Le Pen. V minulých prezidentských volbách obsadila třetí místo, když získala 18 procent hlasů. V jednom z interwiev prohlásila, že Putina přímo "obdivuje". V březnu - těsně před Moskvou organizovaným referendem na Krymu - ocenila, že ruský lídr „se doposud nedopustil ani jediné chyby" - na rozdíl od jeho protivníků za oceánem i v Evropské unii.

Plebiscit na Krymu, uskutečněný pod hlavněmi ruských samopalů, sledoval z pověření strany Marine Le Penové její poradce pro mezinárodní otázky Aymeric Chauprade – spolu s více než 100 zástupci různých seskupení z 23 evropských států (kromě jiného z Rakouska, Belgie, Španělska, Řecka a Maďarska).

Boj s „Gayropou”

   Za sovětských časů Moskva finančně podporovala Evropu a výměnou za to se jí dostávalo loajality a podpory od krajně levicových hnutí. Byla to součást státní doktríny SSSR, toužícího po tom, aby komunistickou ideologii naočkoval celý svět. Dnes Rusko na Starém kontinentu podporuje především krajní pravici.

Hlavní osou propagandy současných státních orgánů v Moskvě je opozice vůči liberální Evropě – s její světskostí, úctou k právům jednotlivce a péčí o práva sexuálních menšin. Mezi obyčejnými Rusy je stále častěji možné slyšet posměšné označení „Gayropa”, jež má vyjadřovat údajný morální úpadek Evropanů. V létě minulého roku byl v Rusku přijat již slavný zákon o zákazu „propagandy homosexuality”. A právě takovéto kroky Kremlu získávají potlesk evropské pravice.

Putinova "Pátá kolona”

   Skutečnou „pátou kolonou” Ruska v Evropě nazývá tvůrce veřejného mínění - francouzský deník "Le Monde" - Maďarsko. Moskva podporuje a otevřeně sponzoruje činnost strany Jobbik, zasedající v maďarském parlamentu. Lídr tohoto uskupení Gábor Vona při svém vystoupení na státní Moskevské univerzitě prohlásil, že Rusko „hájí evropské tradice” – na rozdíl od EU, která je „zrazuje”. Europoslanec této strany Béla Kovács, jenž v březnu na ruské pozvání pozoroval Kremlem zorganizované referendum na Krymu, je uznal za zcela legální.

   Loajální vůči Kremlu zůstává také maďarský premiér Viktor Orbán – nejen z ideologických, ale též z ekonomických důvodů. Lídr vládnoucí strany Fidesz, známý svým euroskepticismem, je skeptický i ve věci sankcí vůči Rusku. Již v době současné krize na Ukrajině podepsala Budapešť kontrakt na dostavbu maďarské atomové elektrárny Paks ve výši 10 miliard dolarů.

Rusko mesiášem národů

   Státní orgány v Moskvě hovoří o hrozbě od „nacistů, fašistů, antisemitů” z ukrajinského Pravého sektoru nebo od krajně pravicové strany Svoboda. A přitom současně spolupracují s politickými hnutími, která mají v Evropě podobnou reputaci již po léta.

   Genetický národní mesianismus Rusů, kteří za sovětských časů toužili šířením marxistické ideologie zachránit svět před kapitalisty, a dnes se představují jako poslední opora morálky a konzervativně-křesťanských hodnot, je plný vnitřních paradoxů. Dějinnou ironií je třeba skutečnost, že v čele tohoto křížového tažení stojí čerstvě rozvedený bývalý plukovník KGB, Vladimír Vladimírovič Putin.




Převzato: 

Přeložil: Pedro  2014-05-13

====

Nicméně Starý Kocour doporučuje si prolézt i jiné polské weby - pokud aspoň "trošečke popolski". Zase jiný pohled, ne tak jednostranný jak ta naše "médyja".


čtvrtek 1. května 2014

Finita la Commédia...







   Jedna nešťastná ženská se letos na konci dubna vydala ze svého domu k železniční trati a tam skočila pod vlak. Jako Anna Karenina. Je to smutný příběh. Čtyřicet osm let - to ještě není věk vhodný k umírání.