Kdo začal harašit zbraněmi?

Pohádka:

   Indiáni, kteří před časem prodali kus země bílému muži a ten tam postavil železnou cestu pro své ocelové oře zjistili, že udělali velkou chybu. Z účinků ohnivé vody, za kterou ten kus země převážně prodali už vystřízlivěli a tak zjistili, že dráha rozděluje jejich rezervaci nejméně na dvě části a zbytek rozdělila odvěká nenávist jedněch k druhým. 

Nakonec stařešinové na Velkém shromáždění ve Velkém vigvamu rozhodli, že se ocelovému oři postaví do cesty. Na koleje navršili vše, o čemž se domnívali, že jeho pohyb může zastavit. Totemy, stany i ulovenou zvěř. A postavili tam hlavně mladé bojovníky na koních. Ti, vzájemně se podporujíce bojovými pokřiky, statečně vytrvali na kolejích až do příjezdu lokomotivy.

  Další zimu bylo v mnohých vigvamech smutno. Neměl kdo lovit, nastal hlad. Slabší pomřeli a silní se stali slabšími. A tak museli bílému muži postoupit další kus své země, aby jim dal aspoň trochu kukuřice na holé přežití.

   Ve Velkém vigvamu se od té doby vyprávějí příběhy o statečných bojovnících, kteří se dokázali postavit ocelovému oři a kteří na naše počínání shlížejí shora, kam je k sobě tenkrát povolal veliký Manitú.

   Slova, slova, slova, ideologické masáže - propaganda běží naplno a už začaly pálit i "těžké kusy". Obě strany sporu, na jedné straně USA a EU a na straně druhé RF používají propagandistické lži k ospravedlnění svých kroků. Asi by bylo kontraproduktivní se pokoušet rozmotat ten spletenc lží. Navíc - validních informací není - novináři jsou většinou na jedné nebo na druhé straně sporu. Buď je to tak pohodlnější nebo zkrátka musí. 

Faktem ovšem je, že většina obyvatelstva se odklání od oficiální propagandy (alespoň v Česku) což nahrává druhé straně. Ankety to ukazují poměrně jasně.

   Neboli: Když se něco tak krvepotně tvrdí, ovčan z Kotlinky začne  být velmi podezřívavý. Je to instinkt daný několika generačními zkušenostmi a potvrzovaný zkušenostmi čerstvými - bojem proti globálnímu oteplování (které je zneužíváno k tvorbě zisku - od solárníků a větrníků až k pěstitelům řepky.) puzení zavést centralizaci a a vybudovat stát zvaný EU - což by bylo ku prospěchu těch největších, Německa a Francie, kteří by pak vše "demokraticky" rozhodovali. 

    Ruské publikum ovšem bere tenhle spor jako pokus o oslabení a destabilizaci velké Rusi a každý krok, každé prohlášení, každý pokus o sankce USA a EU proti Rusku posiluje pozici Vladimíra Vladimíroviče Putina. Podpora "cara Putina" už brzy bude 99% nebo se aspoň k tomutio číslu bude blížit. Pochopitelně tu nejde o vlastní postavu bývalého člena KGB. Západ útočí na Rusko, na jejich vlast. Putin je jenom její představitel. 

   Rusové, žijící u nás jsou rovněž s Putinem, Ukrajinci naopak na rozpacích. Nemají instinktivně rádi Rusy, kteří jsou vždy připraveni  zahrát si na silnější "bratry", jako tomu bylo v případě Československa v roce 1968. Na druhé straně obyčejní nedůvěřují Porošenkovi - považují ho za člověka, který z důvodů osobního prospěchu (nebo touhy po slávě) vede Ukrajinu do války, kterou Ukrajina prostě nemůže vyhrát. Nemůže vyhrát již jenom proto, že ani USA ani EU nejsou na měření sil s "ruským medvědem" připraveni - a ani si ho nepřejí. Slibují, slibují ale do měření sil ve skutečnosti nepůjdou - stejně jako v době mnichovské zrady.*    Domnívám se, že Majdan, velký lidový protest proti tehdejší věrchušce s Janukovyčem v čele (vlastně je to postava "Normalizátora" (G. Husáka) poté, co zkolabovala "oranžová revoluce", protože její čelní představitelé neodolali a začali krást příliš brzy, byl zneužit ukrajinskými nacionalisty k prosazování jejich vlastních cílů. V ten moment zavětřila EU a dostala nápad, jak získat další trhy pro odbyt svých výrobků a USA, které vlastně - permanentně a latentně - proti Rusku bojuje. Nerostné bohatství a obrovská rozloha zemědělské půdy, která dosud nemá své soukromé vlastníky je taky silným lákadlem. Takže bipolární svět se po rozpadu CCCP nijak moc nezměnil, změnila se jenom rétorika. Rusko, jako největší "pohrobek" Sovětského svazu se zdál být Západu snadnější kořistí. Ukazuje se, že není a že na pokusy o porobnení / oslabení dokáže adekvátně odpovědět. 

   Pokud má někdo pocit, že Rusko je už slabý hráč, že se má hrát s čínskou kartou ať si vezme školní atlas a podívá se pořádně, jak je Ruská federace veliká a kolik má obyvatel.

   Ovšem Západ (t.j. i my, jsme "Západ " ať už se nám to líbí nebo ne) si otevřel druhou frontu - islamistický jih, který je hlavně nebezpečný proto, že "brány" byly už kdysi otevřeny a "trojský kůň" je dávno uvnitř. (Gastarbeiteři, kteří dělali práci, kterou Němci / Francouzi ochotni dělat nebyli.) 

   Podívejte se na procenta islámských obyvatel ve velkých zemích ve Francii, v Německu, Itálii. A tohle "etnikum" (nejsou ti jen Arabové, jsou to nakonec i rodilí Němci) je chudé a jako každá chudina radikální. Nemá co ztratit. A jednotícím ideálem pro takové může být jen něco jednoduchého a patřičně útočného - komunismus nebo islám. Komunismus (Brigade Rose např.) už poněkud  vyčpěl, takže islám.

   Tenhle problém Rusko nemá - respektive má, ale dokáže se s ním rázně a nedemokraticky vyrovnat. Když selhávají státní složky, použije se propagandy a "lidové gangy"  vykonají veškerou likvidační práci za policii, které pak stačí jen přivřít oči - xenofobie je v Rusku stále dost. (Vzpomeňte na všeobecné odsouzení děvenek, co provedly onen slavný happening v kostele. Pussy Riot. Ani patriarcha vší Rusi se jich nezastal...[;>))

   Ale my ho máme. V Kotlince ještě jen takový umírněný - tu jakýsi nikáb, tu hidžáb, tu stížnost českého muslimstva na policii. Není jich tu moc. Zatím. Ale vzhledem k tomu, že muslimové ve skrytu svých bytů plodí a plodí, může to být za dvacet let úplně naopak  V Německu a podobných zemích snad už za deset let. Nechápu, kde bereme tu drzost si otevírat na východě další frontu.

   Než začnete některé straně věřit, přečtěte si pár článků. Důvěra vás přejde. Budete muset konstatovat se Starým Kocourem: Všichni lžou. A furt. Musíme se s tím naučit žít - a nepodléhat ani panice, ani propagandě. 

• Stokrát opakovaná pravda se stává už jen propagandou.  

• Vyzbrojme Ukrajince. Stejně - co bychom asi tak měli dělat se zbraněmi, které jsme v době míru vyrobili. 

• Když prohráváme, musí to být Rus, který nás poráží?

• Nové hrozby pro ruského mužika.

• Pátá kolona nebo lidé zdravého rozumu?

• Naše lži / propaganda je stále nestydatější. Jako ten (v divadle) proslavený výkřik principála: "Kašpare přidej, je to málo!". Druhá strana ovšem "propaguje" (čti lže) stejně, nebo možná ještě více. Ale to jsou "ti druzí". U nich se to předpokládá. A pořád se mi vtírá do hlavy ona příhoda s pasáčkem, který volal "Vlk!" tak dlouho, až ho přestali brát na vědomí. A jednoho dne vlk opravdu přišel. 

Právě proto se vracím k už dost provařenému tématu. 

Kdyby Ukrajina s povstalci jednala, požadovala mezinárodně kontrolované referendum a volby a taky je uskutečnila, nemuselo umřít a stále umírat tolik lidí. 

A možná by to vedlo k poražení separatistů. Lidé na východě země si přejí hlavně mír. 

Zdá se mi ale, že se ten konflikt, lokální válka někomu zatraceně hodí. 

Když se zamyslím komu, dost mě zamrazí.

*/    Nazývat Sobotkův opatrný postoj k sankcím, které pravděpodobně budou citelnější pro ty, kteří je vyhlašují než pro ty, proti kterým je určena- a zase to nejvíce odskáčou ti malí, kteří nemají takové rezervy hospodářského výkonu jako ti velcí mnichovanstvím je velký omyl. Mnichovanský scénář se bude realizovat, až kdyby Rusko doopravdy napadlo Ukrajinu. Což by ale pro Rusko nebylo výhodné. Rusko se potřebuje udržet na svých pozicích a neztrácet dále územně ani jinak. V Pobaltí bude klid až do okamžiku, než se tamní vlády, které kolikrát mají národnostně pomíchané obyvatelstvo s nezanedbatelným ruským sektorem budou snažit ty své Rusy nějak "předělat na Litevce nebo Moldavany. Ponížit jejich národní hrdost. Pak by opravdu mohl nastat krymský efekt. Každý tlak budí protitlak - tak aspoň jsme se to učili ve fyzice na základce.


Appendix:

Putinův sedmibodový plán. Uvidíme, co z něj vzejde. Pokud ho Ukrajina předem odmítne - co to asi znamená? Přinejmenším "presumptivní nedůvěru". Nebo to, že mír na Ukrajině není žádoucí. Prostě se nehodí do krámu. Co je panu Jaceňukovi po mrtvých. Doněck je přece tak daleko. A s příměřím na Ukrajině by asi přišel u jistých kruhů o přízeň. 

Severoatlantická aliance podpoří Ukrajinu přibližně 15 milióny eur (asi 420 miliónů korun), oznámil ve čtvrtek generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen.   

15 000 000 €  je cca 420 000 000 Kč. Na jednoho Ukrajince tedy připadne 9,20 Kč.




Appendix II  - Odpověď Jinému Honzovi

Inu, Jiný Honzo, já zase vidím a slyším, že propaganda čili lži se v tomhle sporu (ale i v jiných sporech) generují po tunách. Propaganda samozřejmě byla, je a bude. Když se ale věrchuška dohaduje o aktech, které ublíží obou stranám (a to dokonce i v případě, kdyby Putin nereagoval, s čímž se ovšem nedá počítat) měla by mít k rozhodování tvrdá fakta.* 
Je jisté, že sankce se ani pana ministra obrany ani pana presidenta republiky  nedotknou tak, aby si toho všimli. Těch malých tam dole (na obou stranách) ovšem ano.

Navíc: Právě propaganda a ochota velké většiny lidí ji slepě naslouchat mě zlobily a zlobí natolik, že jsem po umlčení diskuze na Šamanově blogu založil tento. Neposuzuji, kdo má pravdu, nestavím se ani na jednu stranu. Ale upozorňuji na to, kdo a jak hodně lže. A na to, jak snadno lze lidičky donutit k souhlasnému "hajlování". (To slovo je tu jen jako příklad.) 
Zjištění smutné - lidi čtou jeden zdroj, na který jsou zvyklí, poslouchají oblíbenou stanici a dívají se na jednu TV. Když náhodou přeladí nebo se dotanou na web, který tvrdí něco jiného, než na co jsou zvyklí, tak jsou nějak nespokojeni, zneklidněni, jejich svět je najednou osvětlen pro ně divným světlem a jdou raději rychle zpátky tam, kde jim budou dokola opakovat, co už dávno slyšeli.** 
To je obecný jev už od starověku, takže se ani tak moc nedivím. Jenže jsem zklamaný, že to platí stále v tak masívní míře. Ne náboženství, ale propaganda je "opium lidu". 
Bohužel, lidé nejsou ochotní přemýšlet. Papouškování jim jde daleko snadněji. 

   */ Pokud jsou veškerá fakta jen ta, která jsou (na obou stranách sporu) v médiích a jiná (tvrdá) věrchuška k rozhodování nemá a přesto rozhoduje tak, jak rozhoduje, je to pro mě dost hrůzné zjištění. 
Nijak moc se to neliší od ideálů / ideologie džihádistů.  Allahu Akbar!  Alláh je jediný a šmytec!

   **/ Mám šanci se o tomto sporu denně bavit s vysokoškolsky vzdělanými Rusy i Ukrajinci. Tam je míra fanatismu daleko vyšší než u nás. Takového i onakého. Vytahují historické argumenty a každému se líbí jiném historické období. Kdy jejich země měla navrch. 

    Měli bychom si vážit toho, že ovčan z Kotlinky pochybuje a nepřiskočí jako železný hřebíček k jednomu nebi druhému pólu magnetu. To není ani tak ona známá česká "vyčůranost", to je letitá zkušenost, že pravda bývá jinde. (1938 -1945 - 1948 - 1968 - 1989) Přesto, že jsem zažil okupaci v roce 1968 (jako voják!), nejsem ochoten bez přemýšlení zaujmout protiruský postoj. A to bez pořádných důkazů o "zločinnosti" - jednak separatistů, jednak Ruska a naopak "andělsky čistých" úmyslech jak Západu, tak Ukrajinské věrchušky. Na možné pohnutky pro rozpoutání tohoto sporu jsem upozorňoval už dříve.
   V počtu zabitých děvčátek nebo babiček granátem, který přiletěl "odněkud" to ale není, Jiný Honzo. Ani v počtu vojáků, kteří si během své zasloužené dovolená jdou "jen tak ze sportu" zabojovat do cizí země. Druhá strana má zase svá "národní milice" a "soukromé armády oligarchů". Jistě, nejsou pořádné důkazy. Ani tam, ale ani onde. Dostáváme k nám "na západ" informace už značně filtrované. K nefiltrovaným se dostává těžko. Argumenty z oficiálních ruských webů jsou totiž ještě mnohem primitivnější, vylhanější než ty naše. Ale tam to stačí - Rusové jsou z 90% pro Putina.   132 000 000 lidí to všechno Putinovi schvaluje. 


  Národnostní boj prostě čas od času destabilizuje různé státy. Pátá kolona Sudetských Němců je přece dobře známá. Proto už tu skoro žádné pro jistotu nemáme. Ale necháváme tu vznikat jiné diaspory. Až tu bude dost muslimů, tak uvidíme, co se bude dít. [;>/

   Téměř nikdy se rozpad nepovede tak krásně, jako v případě Československa. Buď budeme preferovat možnost národního sebeurčení - nebo stabilitu státu. Nemůžeme měřit jiným metrem Jugoslávii a Ukrajinu -  to jen například.