Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem.

Podobenství o multi-kulti hospodě

   Dostáváme se tímto přikázáním kamsi do protokřesťanských dob. Jenže když se podíváme na taková skvělá prohlášení podrobněji, zjistíme, že se jednalo o doporučení o chování mezi křesťany navzájem. Tedy v rámci jedné sekty. Asi to mělo fungovat jako stmelující prvek v církvi, které byla "jiná" než okolní svět. Minoritní. Obdoby tohoto přikázání jsou i v islámu. V dnešním dnešním praktickém křesťanství je najdeme také, ale značně  zeslabené, modifikované. Protože prachy...  Jenže aplikovat tuhle větičku o kameni a chlebu  na celou pestrou společnost je poněkud sebevražedné.

     Vezměme si vesnickou hospodu jako vzorek. Chodí tam staří, mladí, místní i přespolní. A parta "odjinud". Je jedno, jestli to budou Ukrajinci nebo Cikáni. Ta parta prostě vyznává jiná pravidla soužití - berou si vaše cigarety bez dovolení, upíjejí vašeho piva, jsou hluční a snaží se určovat, na co se bude celá hospoda dívat v televizi. Vznikají drobné konflikty, tu a tam i rvačky. Nakonec "jiní" sedí u svého stolu, s ostatními se moc nebaví a tu)y ostatní zase nebaví oni. Předpokládají, že je hostinský z hopspody vykáže. Jenže hostinský je lakota a nechce se vzdát peněz, které "jiní" do hospody přinášejí. Takže trpí i ten hluk, i rozbité skleničky a dokonce i úbytek ostatních hostů. A argumentuje stejně jako hostinský Palivec: Zaplať si své pivo a žvaň o čem chceš. To ještě je tolerance. 

     Jakmile chování "druhých" většině hostů přece jen začne vadit příliš, jsou zhruba dvě možnosti řešení. Pokud je ve vesnici ještě druhá hospoda. většina hostů přejde tam, kde je klid, lidi se chovají obvykle, tak jak je v hospodě zvykem a původní hospoda se stane hospodou těch druhých. Místní byli "vytěsněni" - ale měli kam jít. Hostinský začne mluvit ukrajinsky, arabsky nebo rómsky, upraví interiér podle přání hostů a hospoda bude fungovat tak, jak si jeho hosté, nyní už kompatibilní, budou přát. Protože kšeft je kšeft. 

 Horší je, když je to jediná hospoda ve vsi. Pak místním časem dojde trpělivost a ty "jiné" se pokusí z hospody vyházet. Tohle opět může dopadnout dvěma způsoby: Pokud je místních zřetelná přesila tak se jim to povede a jistou dobu bude v hospodě opět snesitelné ovzduší. Pokud ne, nastane krvavá řež a nakonec to bude muset řešit policie, které hospodu začne "kontrolovat". Místní se pravděpodobně také rozprchnou (koho by bavilo pít pivo a žvanit pod dohledem policajta, byť světového a začnou se scházet a popíjet své pivo tu u Nováka, tu u Jonáka. Neboli - tato hospoda jako společenský fenomén zanikla. 

    Z toho všeho vyplývá, že proti roztahovačnosti "jiných" je třeba se ozvat včas. Dříve, než jich bude tolik, že nám hospodu obsadí. Na hostinského se spoléhat nedá, tomu jde o hlavně o prachy. O prachy teď - o budoucnosti moc neuvažuje, protože je mu jasné, že kdyby hospoda zkrachovala (až zkrachuje) vezme své naškudlené peníze z odejde do jiné vsi, kde si otevře jinou hospodu. Ostatní hosté tuhle možnost nemají - mají ve vsi své, domy, rodiny, práci. Často se tu narodili. Nemají jiný důvod se stěhovat než ten, že nemohou chodit do hospody, bojí se nakupovat v krámě, kde je situace podobná a své děti posílat do školy, kde je učitel pod tlakem, aby "jiné" nediskriminoval, což je slovíčko jakoukoliv menšinou skvěle zneužitelné. A tak učitel učí své děti tak, aby morální a kulturní zvyklosti "jiných" byly součástí výuky. Že to odporuje jeho zvyklostem? Že je mu nepříjemné slučovat něco neslučitelného a relativizovat třeba přikázání "Nepokradeš!"? Může se vzepřít a odejít. Jenže tu má svůj, dům, rodinu... atd.  

   Takže jistěže, do české hospody  mohou přijít i ti "druzí". Pokud se budou snažit  "zapadnout" a ze svých zvyků a "kulturního dědictví" dodržovat jen ty, které neomezují nebo i jen neobtěžují ostatní. Pak se z ich stanou vlastně "místňáci". A když se objeví nová várka "druhých" budou nerozbornou součástí "bojové fronty místňáků". 

Bo tak to ma byť, tak je to spravne!

   Pokud vám v tomhle kratičkém podobenství chyběla slova Bible, středoevropský kulturní prostor, židovsko-křesťanské tradice, islám, šaríja, EUSA, nadnárodní monopoly  nebo intelektuálové,  tak si je tam, prosím, dosaďte. Schema bude fungovat i pak. (Muslimové totiž do hospody nechodí. A Ukrajincům zase nevadí ani kříž na kostele, ani kostel sám.)

   Zajímavá je v tomhle superzjednodušeném (a proto přehledném) schématu role židů. Jsou to jednak to ti hospodští, kteří se vypracovali od píky, ale současně i učitelé, kteří pro své přežití vykládají, byť neradi to, co se po nich žádá. 
Ovšem na druhé straně: Jdou první na odstřel, když přijde jiná kultura - a dokonce i v tom případě, že se proti jiné kultuře zvedne všelidový odpor.  Židé prostě mohou vždycky a za všechno. Pokud bych chtěl být moderní, sdělil bych vám teď své krédo "I já jsem žid!"

Nejsem. Neshoduji se s nimi jednoznačně. Ale obdivuji jejich životaschopnost a fandím jim. Mají starý, až biblický způsob uvažování. Nejednoznačný, zvažující. 

Myslím, že dialektiku vymysleli oni.