Je to ještě čeština?

Hana Macková

   Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

   Zcela rutinně googlujeme, skypujeme, mailujeme, surfujeme po netu, uploadujeme a stahujeme aplikace, remastrujeme, esemeskujeme, chatujeme a blogujeme. Nemít písíčko nebo mobil může jen naprostý debil, bez tabletu a facebooku jste outsider, kdo neví co je instagram nebo twitter, jako by ani nebyl, stejně jako ten, kdo neumí stáhnout fotky z rajčete. Kolik účtů na sociálních sítích dnes máš, tolikrát jsi člověkem. Anebo kolik statusů denně na svůj profil umístíš...dřív byl důležitý hlavně politický profil, dnes je hlavním životním cílem a největším challengem lidí udělat si při každém prdu selfie, best of pak vyvěsit na zeď, a získat co nejvíce lajků a smajlíků od svých followerů. Kdo není online a neumí jezdit na in-line bruslích je nula, stejně jako ten, kdo nemá vlastní webovou stránku, permici do fitka, nějakou tu kérku nebo piercing. To je snad horší než být trash-youtoober, houmlesák, anorektik, feťák, stalker nebo bulimik.

   Anebo když někdo termíny hardware a software zamění za hardporno a softporno. I když občas to dnes splývá, protože to, co se dnes vidí v reklamních spotech a písničkových videoklipech, by bylo ještě nedávno považováno za porno...

   Kapsy máme plné sim karet, v hlavě zase piny od debetních a kreditních karet, protože platit cash je out. Jiný level je bezkontaktní platba či internetové bankovnictví. Současný slovní maglajs se netýká jen technologií, i v oblastech běžného života děláme věci, které kdybych vyprávěla svému dvacetiletému já, vůbec bych nechápala o co go. Dnes například nepřikládáme léčivé náplasti, ale tejpujeme (tape-páska), nekupujeme oblečení ale outfity, nedbáme na vzhled ale na look nebo image, nechodíme do obchodů, ale shoppů, shopping center, outlejů, second-handů, hypermarketů, megastorů,  oblíbený je také teleshopping a E-shoppy I-shoppy. Hlavně nekoupit fake, ale jen original. To je must.

  Nechodíme na kurzy nebo školení, ale na workshopy, nejsme pracanti ale workholci, nejsme vyčerpaní, ale máme syndrom burn-our, nejsme váhavci, ale trpíme prokrastinací, umělci nemají dílny nebo výstavní ateliéry ale show-roomy. Jediní kdo je nepotřebuje, jsou sprejeři, street-artisti a outdooroví performeři, ti mají showroom všude openair. V televizi nás nebaví zpěváci a herci, ale showmani, megastar a celebrity z oblasti showbyznisu, sledujeme sitkomy, one-man show, stand-up-comedy, reality show. Remaky jsou v žebříčcích sledovanosti nuber one.

   Papapláše nahradili vipáci, o naše vlasy a zevnějšek se nestará kadeřník a kosmetička ale stylista a vizážista, popřípadě vlasoví mágové, kteří jediní vědí, co je IN. Pokud je neposlechnete, jste zcela OUT. Pleťová voda je taky out, lepší je micellární lotion, místo natírání kůže tělovým mlékem

aplikujeme bodymilk. Klasické salóny krásy kde jste se mohli nechat vylepšit nahradila beauty-centra, kde vás nevylepší, ale zcela předělají. Hitem je permanentní make-up, lifting, botox, ultrazvukové liposukce a galvaničké žehličky na pleť, detox je spolehlivým evergreenem. Top jsou mezzonité.

   Mění se i profesní složení společnosti-dříve neznámí ajťáci nebo hackeři jsou dnes velmi početnou skupinou, stejně jako exekutoři či podomní obchodníci zvaní šmejdi, kteří vás svými předraženými faky zcela vyfuckují. Klasického holiče nepotkáte-výše zmínění vlasoví mágové a stylisté je zcela převálcovali, maskéry nahradili make-up artisté. Podnikatel byl po revoluci velmi prestižní povolání, dnes je to spíše nadávka. Poslíčky nahradili kurýři, popeláře zas technici v nakládání s odpadem, šlapky nahradily call girls. V této souvislosti se dnes používá i výraz sociální pracovnice, což mi vůči skutečným sociálním pracovnicím připadá dost nespravedlivé.  Ale je to vtipné.

   Novinkou jsou třeba kreativci, ožívají téměř vyhynulé vědmy a kartářky, oblíbení jsou koučové a lektoři čehokoliv. Sekretářky se změnily v asistentky, ředitelé v manažery, vedoucí v lídry, hudební skupiny mají své frontmeny, kteří se stávají pro teenagery novodobými bohy. Nebo spíš ikonami

a idoly.

   Nedávno jsme všichni vyhazovali VHS kazety abychom je nahradili cédéčky a ty posléze dývídýčky... no a teď už jen stahujeme, legálně či ilegálně, takže tu máme další současnou profesi - novodobé piráty...

   Když kouříme tak cigarety light, colu pijem taky light, dámské vložky máme dokonce ultra light. Ultralighty jsou také letadélka, tak pozor aby se to nepletlo, protože dnes i menstruační vložky mají křidélka. Takže čarodějnice už nepotřebují létat na koštěti... mimochodem nedávno v jedné oblíbené

talkshow nějaká dáma tvrdila, že má na čarodějnictví živnostenský list.

   Než klasické manželství žijeme radši singl, většina matek otci svého dítěte neříká manžel ale přítel, populární je také registrované partnerství. Žádný neverending love story, na to není čas. Existence bez handsfree je vyloučená, na hambáč a kapučíno chodíme do mekáčů, rosticerií, pizzerií a pubů, hlavně aby tam byla wi-fi free zone a non smoker aerea.  

  Neodpočíváme, ale relaxujeme, letenky nezamlouváme, ale bookuje, nejlépe u low cost společností. Dovolenou kupujeme last moment nebo first minut a zásadně all inclusive, neradíme se, ale konzultujeme, nejčastěji s tetičkou wikipedií nebo strýcem googlem, nemáme znalosti a dovednosti ale know-how (v době nezaměstnanosti je nám ale i to best know-how zcela na how...).

   Hlavní je mít správný životní feeling a self-couching, neztratit self-control a mít všechno vytuněný, vymazlený, vychytaný a právnicky ošetřený.

   Na drink chodíme nejradši v době happy hours, abychom ušetřili money, místo inteligentní konverzace se spolusedícími pak čumíme na displeje inteligentních phonů, a pokud už dojde na výměnu informací, tak maximálně o tom, jaké je zde heslo na wikinu, jakou apku kdo má, jakou platformu a nejnovějšího androida, vyčejndžujeme si flashky nebo USB, posíláme multimediální zprávy. Místo večírků pořádáme party, kde posloucháme popík, haus, oldies či elektro, dýdžejové naše uši zásobují různými remaky. Do sebe pak na rautech ládujeme finger food, bagety sendviče, tacos, burritos, hotdogy, churritos, burgery, popcorn, cheescaky, pannacottu. Obsluha bývá nahoře bez čili topless, nebo místo oblečení mají slečny na těle body-painting. 

Jsme přece světoví.

Konzum v kolonce u šachty Michal. Ani šachta, ani kolonka ani Potraviny už nefungují i když ještě stojí.

===================================

Kocourův dodatek:

  Slovník každého živého jazyka se mění, přibývají pojmy, které se česky vyjadřují jen velmi neobratně. Říkat tvrdý kotouč místo harddisku by snad ještě šlo, ale co si představíte pod pojmem bleskový kotouč? Nebo co je to "cestovní film"¨nebo oblečení na "ven ze dveří"? 

    Nakonec invaze cizích výrazů tu byla vždy. Moje babička rozsvěcela světlo šaltrem, táta když ještě svítil v divadle spojoval jednotlivé páky regulátoru kuplungem, děda zase na opravu okapů používal letkolbu. Na chalupu jsme jezdili šnelcukem a snídani jsme vařili na kocheru na brenšpiritus, kterýžto se obvykle kupoval v konzumu stejně jako brot. Delikatesy ovšem měli spíše v koloniálu.

   Pak se to pozměnilo, měli jsme tu dělnické kádry, subotniky, stachanovce, úderníky, těšili jsme se na ekrany budoucnosti, mačkali jsme knopky, kdo ve škole nezlobil, mohl jet za odměnu na puťovku.

A nad námi  už nebyl pánbůh, ale věrchuška.

   Takže nic divného, přirozený světa běh. Možná, že bychom si měli zjistit, co je to vlastně ten ramadán nebo imám. 

Abychom jednou nebyli zaskočeni...

   Tenhle text mi přistál emailové schránce od člověka, který tak dlouhé texty nikdy nepíše. Takže jsem pochopil, že je to získáno systémem Ctrl+C a Ctrl+V a vyhledal původní zdroj a autora. Je to nějaká Hana Macková která ho napsala v diskuzi o mobilech na webu Ona  i-dnes. Text se mi líbil a tak jen doufám, že mě Hana nebude žalovat.