Ukrajina, pořád Ukrajina

   Poslední dny jsem se musel  přestat dívat na TV. Pak jsem do rádia v kuchyni, kde jsem vždy poslouchal ke snídani zprávy Radiožurnálu zastrčil flešku s nahranými Beatles. a k snídani mi od té doby vyhrávají Brouci ze záhrobí. 

   Málo, situace doléhá pořád.  Žlutomodré poutače i v obchodech. Ukrajinské vlajky na tramvajích. Lidé s ukrajinskými odznáčky na klopách. Ukrajinky s dětmi. Některé obyčejné mamky s igelitkami, jiné navoněné, načančané, s papírovými taškami ze značkových butiků.

  Zapneš si internet - Ukrajina. Válka. Zelenskyj nadává evropským parlamentům, že svět dost nepomáhá Ukrajině v jejím spravedlivém boji. Oni mu za to tleskají ve stoje. 

  Rusko, to je čistá nevyprovokovaná agrese. Zločinné do posledního Rusa. Plyn je zbraň, kterou musíme Rusku vyrazit z rukou. I kdybychom měli příští zimu zmrznout. Posílat tanky, děla a rakety na Ukrajinu, aby válka trvala  déle a Rusko konečně vykrvácelo. Nebo se naučilo žít bez západního světa. Putin má (doufejme) rakovinu. Nebo se v Kremlu chystá palácový převrat. Nebo zešílel.

Tak dost!

  Rusové v našem Ústavu: Jsou tu dlouho, koupili si tu domy, jejich děti vystudovaly české školy. Ale ruský pas si ponechali. Ukrajinci totéž. Občas se poškorpili, ale jen tak trochu, aby řeč nestála. Téma: Malorusko. Všichni Ukrajinci mluví rusky. Skoro nikdo nerozumí ukrajinsky.

   Tak tohle zdá se už skončilo. Nehádají se, nepomlouvají. Rusko-ukrajinská manželství drží stejně pevně, jako kdysi. Co se změnilo, je vztah k Putinovi. Nejen Rusové, ale i Ukrajinci říkají - ať nám Bůh zachová báťušku Putina co nejdéle. Nevíme, kdo by mohl přijít místo něho. Jestli by měl dost pevné nervy a nakonec nestiskl to červené tlačítko namontované v kufříku.

A propaganda jede. Nedá se poslouchat ani ta ruská - kromě reklam na západní brdo připomíná hlas Moskvy padesátých let. Patos, předčítání vojenských úspěchů dnešního dne. Jen Jurij Levitan tam chybí. Předčítač denní inventury z generálního štábu prostě nemá ten správný patos!

   Ukrajinské vysílání - totéž, každodenní skuhrání na příkoří, které jim ruská armáda provedla a která provede. Oni už to ví předem! Ruská armáda se musí za pár dní zhroutit a kdyby ne, tak Západ určitě zasáhne. I kdyby to mělo znamenat konec dnešního světa bez záruky, že bude nějaký nový. To, co bylo před začátkem "speciální operace" neexistuje, to přece bylo před velkým ukrajinským třeskem. Kromě obsazení Krymu. 

  Stejný narativ se šíří celým západním sdělovacím prostorem. Kdo vidí situaci jen trochu jinak, je ruský šváb, nepřítel Západu, pátá kolona. A ten narativ je dokonce silnější, než ten ukrajinský. 

   Prostě to vypadá tak, že USA si pomocí svých peněz koupí/ochočí celou EU a ta pomocí politické a vojenské podpory zásadně ovlivní výsledek války na Ukrajině a oslabené Rusko bude donuceno částečně kapitulovat. Spojenectví Ruska a Číny se tím naruší a USA se stane světovým hegemonem hlavně ve vojenské oblasti, udrží si pověst "světového drába", bude prodávat své zbraně, technologie a podobné na obnovu válkou zničené Ukrajiny a Evropa to všechno bude platit.

   Jsem z té informační vichřice velmi unavený, znechucený. Zase tu máme jedinou povolenou pravdu, která se nesmí zkoumat, zpochybňovat. Tak jak to bylo do devadesátých let minulého století. Neboli "totáč" jak bič.

Nebo jsou to nepřesné premisy.

   Není to totiž celý svět, který stojí proti Rusku. Sankce proti Rusku v různé míře přijaly: 

EU, Jižní Korea, USA, Island, Švýcarsko, Bahamy, Británie, Kanada, Austrálie, Singapur, Japonsko, Norsko, Nový Zéland a Tchaj-wan.

   Z celé Afriky, Latinské Ameriky či Blízkého východu nepřijal protiruské sankce jediný stát. Ekonomickou blokádu proti Rusku tak nepodporuje přes 150 zemí světa představujících více než 80 procent populace planety. „Tvrzení, že západní sankce vyjadřují vůli mezinárodní komunity, je jednoduše nepravdivé,“ konstatoval Čou Siao-ming, bývalý zástupce vedoucího Stálé mise Číny při OSN. Co třeba tenhle ověřený dokument?

 

Rusko živí celý kontinent!

   12. března t.r. se konal diskusní klub Cercle des Nouveaux Mondes v Paříži na počest , bývalého premiéra Beninu, absolventa Francouzské univerzity politických věd, finančníka a zaměstnance Rothschild Group. Do luxusního salónu Foch se slétla především kuřátka z Rothschildova hnízda, bankéři, diplomaté a několik úřadujících ministrů.

   Moderátor pozdravil hosty a neopomněl vzdát hold nové módě vyjádřením své podpory „nešťastnému lidu Ukrajiny“. Poté předal slovo čestnému hostu, pro kterého tento večer uspořádal. A tady se něco pokazilo...

Lionel Zinsou promluvil o ukrajinské krizi:

   „Teď všichni ze všech stran slyšíme jen o této krizi, o protiruských sankcích, ropě, plynu. Uvědomujete si vůbec, co například tato krize znamená pro Afriku? Rusko nám dodává téměř všechno obilí a kukuřici. Veškerá logistika prochází Černým mořem. Africký svět ztuhl hrůzou z toho, co se děje. Je zděšen jednáním Spojených států a Evropské unie.

   Afričany si nekoupíte řečmi o demokracii. To jsou vaše řečičky pro vnitřní auditorium. Většina africké elity byla zformována v Sovětském svazu. Lékaři, inženýři, piloti, učitelé, vědci. Rusové byli jedinými Evropany, kteří dekolonizovali Afriku. A Afrika si to pamatuje. Stejně jako si Afrika pamatuje evropská zvěrstva.

   Asi jste si povšimli, že africké země nepodpořily rezoluci OSN odsuzující Rusko. A nikdy nepodpoří žádné rezoluce proti Rusku. Každý Afričan je totiž pevně přesvědčen, že Rusko je dobré, ať už si o něm myslíte cokoli. To je prostě konstanta.

   Celá Afrika sleduje, co se děje ve Středoafrické republice a Mali. To, co Evropané nedokázali udělat za celá desetiletí, udělali Rusové za jeden rok. Středoafrická republika byla rejdištěm gangů, dnes je zde skutečný stát.

   Vím, že v sále jsou diplomaté, zaměstnanci ministerstva zahraničí. Apeluji na vás, na francouzskou diplomacii: najděte řešení tohoto problému co nejdříve, protože pokud ten konflikt do měsíce neskončí, Afrika exploduje.

   U vás se do popředí dostávají energetické problémy. V tom nejhorším případě budete mít méně tepla a méně aut, ale my v Africe budeme mít problémy s hladem! Pořádně mne poslouchejte, ta krize v Africe povede ke zničení Evropy.

   Vzpamatujte se, hledejte diplomatická řešení. A nezapomeňte, že země jako Indie a Čína podporují Rusko, že Afrika podporuje Rusko.

   Nechci mluvit o demokracii a mne, Afričana, nedojmete příběhem o nešťastné Ukrajině a výzvami k lidskosti. Vaše demokracie je vaše věc. Nás nezajímají vaše představy o tom, jak bychom měli žít my, Afričané.

   Tak ještě jednou! Hledejte kompromisy, nechte pracovat diplomaty. Čas pracuje proti nám. Máme 30 dní! Třicet! Víc ne!“

Následoval hlasitý, dlouhý potlesk!


Ti, kdo se shromáždili v salónu Foch v centru francouzské metropole, 

vědí o penězích hodně. 

   Na rozdíl od úředníků chápou, že velké francouzské bohatství pochází z Afriky. Uvědomují si, že Afrika je pro Francii strategicky důležitější než Ukrajina pro Rusko. Afrika je pokladnicí, bohatstvím Francie, je jejím účtem ve švýcarské bance, je krví francouzského průmyslu.

   Sidney Cabessa, hlavní poradce bankovní skupiny Rothschild, se domnívá, že na věci je třeba pohlížet se zdravým rozumem: „Francouzské firmy opouštějí Rusko, přicházejí tam o konexe, kapitál, pověst a zároveň riskují, že přijdou i o Afriku. Protože právě teď Francie čelí nejhorší krizi v Sahelu. Pád pro francouzského Ibrahima Boubacara Keity a Rocha Marca Christiana Kaborého učinil francouzskou politiku v Sahelu neudržitelnou. Politická krize v Čadu, Súdánu, Guineji, vyhnání Francie z Mali, nenávratná ztráta Středoafrické republiky. To vše vede ke ztrátě pozice a půdy pod nohama a značně komplikuje francouzskou přítomnost na africkém kontinentu. Je velmi malá šance, že se francouzský byznys zotaví poté, co ztratí dva trhy současně. Ruský a africký. Právě jsme se jakž takž zotavili z toho, že se od nás odtáhl Írán, když Spojené státy donutily Francii, aby tam zmrazila své investice.“

   Do rozhovoru se zapojuje Christine, je investiční bankéřkou, zakladatelkou bank v Casablance a Rabatu: „Vězte, že Rusové jsou nám v patách. V Africe mluví jen o tom, že Rusko se vrací. Čekají tam na ně.“

   Její slova potvrdila Sonya Dellal, viceprezidentka keňské obchodní komory ve Francii. „Tyto sankce poškodily staletou pověst francouzského byznysu. Lidé se bojí, dívají se na nás jako na blázny, je velmi nebezpečné s námi uzavírat obchody, je nebezpečné důvěřovat penězům, je nebezpečné rozvíjet projekty. Jsme ale připraveni spolupracovat s Rusy,“ řekla Dellal.

   Podpora Ukrajiny a ukrajinských uprchlíků je silou svého mediální tlaku bezprecedentní, vyvolává z paměti Francouzů masakr v Kongu, bombardování Libye, brutální atentát na jejího legitimně zvoleného vůdce, který nechtěl „poslouchat“ Západ, ale byl tak oblíbený a milovaný v Africe.

   Lidskoprávní aktivista Luca Michael říká: „Evropané křičí, že zahájí trestní stíhání za „ruské zločiny“ proti Ukrajině, přitom Mezinárodní trestní soud zatím nezahájil vyšetřování masakrů v Libyi, Sýrii a drancování afrických surovin. Říkají nám, že Evropa vymýtila rasismus, ale dnes vidíme, jak všude vzkvétá. Dveře se Ukrajincům otevírají dokořán v celé Evropě, pařížská starostka Anne Hidalgová slíbila, že otevře školu pro ukrajinské děti, zatímco uprchlíci z Afriky a Blízkého východu stále dřepí ve stanových táborech v Calais. Válka v Jemenu trvá už sedm let, přineslo to už 340 000 obětí a nikde žádné manifestace na podporu Jemenu. V čem jsou Jemenci horší než Ukrajinci? Je to kvůli barvě pleti? Francouzi jen předstírali, že jsou tolerantní, zatímco zůstávají rasisty!“

  „Myslíte, že se Putin zastaví?“ ptá se mě Luca a odpovídá si na svou vlastní otázku.

 „Ne, on se nezastaví, půjde až do konce.“