SSSSSS

Je neskutečné, co všechno se dá vyčíst z jedné fotky.
Jedno ale ne: Nevím, jestli je to Ruska nebo Ukrajinka.
Ale - není to jedno?

  Člověk si jen tak náhodně otevře nějakou diskuzi na netu ale čte stále jen  Skuhrání Senilnich Starců Související Se Stavem Světa čili SSSSSSS.

   Dnešní lidoopi, naši prabratranci ale nevypadají, že by byli až takoví pesimisté/nihilisté. Život v takovém duševním stavu totiž je, chápu, docela nesnesitelný. 

   Ano, život je boj! A kdo nebojuje, bývá poražen a ve výsledku smeten z povrchu zemského. Ty chlupaté opice to nevědí, ale šukají, množí se, rvou se o žrádlo i o místo  na Zemi. Instinkt!

   Biolog z Černobylu, který už více než patnáct let žije uprostřed opuštěných vesnic, porostlých lesem a tichem, jednou na konferenci v Praze řekl větu, po které v sále na několik minut zavládlo ticho: „Radioaktivita byla milosrdnější než člověk...“ Tiše bylo hluboké jako černo. Nebo všichni věděli, že nepřehání. Od katastrofy uplynulo devětatřicet let. A území, které svět považoval za odsouzené k tisíciletí, se proměnilo v jednu z nejčistších a nejdivočejších rezervací v Evropě.

   Tam, kde kdysi stály betonové bloky, nyní klíčí život – tvrdohlavý, moudrý a téměř prvotní. Populace velkých zvířat se zvýšila sedminásobně. Vlci se usadili ve starých školách, útulně si zařídili své příbytky pod lavicemi, kde kdysi seděly děti. Medvědi se sem vrátili poprvé za sto let. Liška chodí po střechách domů pokrytých mechem. Jelen, los, divoké koně Převalského se potulují po ulicích, které si ještě pamatují lidské hlasy.

   To, co jsme nazývali mrtvou zónou, se stalo místem triumfu života. Suché a bezcitné statistiky říkají jednoduchou věc: absence člověka je nejlepší podmínkou pro obnovu přírody. Ale nejzajímavější není jen návrat. Je to evoluce přímo před našima očima. Zvířata mutují... ne na škodu, ale na prospěch přežití. Černobylští vlci jsou šestkrát odolnější vůči infekcím. Jejich buňky jsou schopny samostatně obnovovat DNA po ozáření. Žáby zčernaly – jejich kůže je bohatá na melanin, který pohlcuje záření jako brnění. Psi žijící v blízkosti reaktoru mají více než 200 unikátních genetických variací, které se nikde jinde na planetě nevyskytují.

  Někteří vědci se domnívají, že tyto mutace mohou být klíčem k vývoji protinádorových a radiačních prostředků. Dokonce i ptáci jsou jiní. Jejich krev obsahuje desetkrát více antioxidantů než běžná krev. Jsou silnější, rozmnožují se rychleji a zpívají ještě hlasitěji. Ornitolog, který tyto ptáky studoval, řekl větu, která se stala symbolem nového Černobylu: „Není to zázrak — je to biologie, která se naučila nebát se.“

   A rostliny... Ty prostě porušily pravidla. Březové stromy rostou přes beton, borovice prorážejí asfalt a vinná réva splétá staré antény, přeměňujíc kov na živý rám. Vědci našli v blízkosti reaktoru houby, které se živí radiací. Absorbují ionizující záření a přeměňují jej na energii pro růst. Tento jev nazvali radiotrofie – poprvé v historii bylo zaznamenáno, jak živý organismus doslova „konzumuje“ radiaci. Některé stromy v zóně rostou třikrát rychleji než mimo ni. Půda obsahuje unikátní mikroorganismy, které jsou schopny rozkládat izotopy cesia a stroncia. Zdá se, že příroda se začala čistit – bez pomoci, bez technologie, bez člověka.

   Černobyl už není symbolem zkázy. Stal se laboratoří budoucnosti. Místem, kde biologie píše nový scénář - scénář, ve kterém život vítězí i tam, kde jsme si mysleli, že všechno zemřelo. Tam, uprostřed trosek, nám příroda tiše říká pravdu, kterou jsme nechtěli slyšet: Nejsi středem světa. Jsi jen host. 

   A snad nejděsivějším zjištěním Černobylu je to, že svět krásně funguje bez nás. 

   Nejděsivějším? Kdepak, nejnadějnějším. Na začátku života na Zemi tu byl v teplých oceánech jakýsi beztvarý sliz, pak trilobiti, ryby, hmyz, plazi, dinosauři. Pak to, po pádu meteoritu do Mexického (nynějšího Amerického) zálivu zase vypadalo, jako už několikrát, že život skončí, ale přišli malí savci, velcí savci, opice a pak člověk. 

Může mi ale někdo říct, proč by zrovna Homo Sapiens měl být posledním, nejvyspělejším  druhem života?