Pedro hlásí...

     Po delší době se mi ozval někdejší "Útulník" Pedro z Teplic. Už i na sever Kotlinky dolehly obavy z infiltrace "jinak kulturních" lidí z jihu a východu. Nejde o to, že jsou jiní. Jde o to, že se snaží a snažit budou, abychom my byli stejní jako oni - a nikoliv naopak, jak by to bylo mnohem přirozenější.

Tabula rasa anýbrž pokec

  
       Tenhle článek je o ničem. 

Tedy bude o tom, co tu kdo do komentáře napíše k libovolnému  tématu nebo jen tak. Pocit, poznámku k životu, barvu, chuť...

Diskriminační relativita

Zdroj: Internet

  Jeden čas se u nás rozproudila debata o povinném zahalování žen. Burka, nikáb, čádor.  Že je to prý nepřípustný náboženský symbol, jakási neslušnost k ostatním a bůhví co ještě. Ostatně ani při povolených demonstracích u nás si nesmí demonstranti zahalovat obličej. Aby mohli být vyfotografováni, natočeni a pak ztotožněni - a případně potrestáni. Nebo aspoň zařazeni do policejní databáze. 

...až se ucho utrhne!

Demonstrace IVČRN

...Zároveň by to posílilo důvěru v Evropskou unii. Ta se v očích mnoha lidí proměnila ve směšný, až odpuzující generátor nesmyslů a buzerace, v proklamátora bombastických hesel, zatímco civilizační vlak ujíždí tempem stále rychlejším směr Asie, Dálný východ. 

Což se děje v epoše počínajícího rozkladu státní moci na africkém kontinentu, provázeným masovým exodem na sever s důsledky, jež unijní orgány nahlížejí brýlemi iluzí a zbožných přání.

Aston na NP 12/05/2015

Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem.

Podobenství o multi-kulti hospodě

   Dostáváme se tímto přikázáním kamsi do protokřesťanských dob. Jenže když se podíváme na taková skvělá prohlášení podrobněji, zjistíme, že se jednalo o doporučení o chování mezi křesťany navzájem. Tedy v rámci jedné sekty. Asi to mělo fungovat jako stmelující prvek v církvi, které byla "jiná" než okolní svět. Minoritní. Obdoby tohoto přikázání jsou i v islámu. V dnešním dnešním praktickém křesťanství je najdeme také, ale značně  zeslabené, modifikované. Protože prachy...  Jenže aplikovat tuhle větičku o kameni a chlebu  na celou pestrou společnost je poněkud sebevražedné.

O svobodě slova

Voltaire: S vašimi názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit vaše právo je říkat!

Reproforto: Google

   Když jsem včera ráno snídal svou obvyklou topinku se sýrem, poslouchal jsem rádio - doba snídaně je jediný okamžik z celého dne, kdy na sebe něco tak strašného jako Radiožurnál pouštím. A slyšel jsem (asi) nedůležitou zprávu, kde se pravilo asi toto:

O hrdosti a pýše

   Původně jsem chtěl napsat o důležitých věcech každého člověka, který si, náhle nebo časem uvědomí, kolik kolem něj běží propagandy. A propaganda je všelicos - od vtíravé reklamy v supermarketu přes koukání na tendenční TV zprávy až po návštěvu kostela. Nebo mešity. 

  Ale včera jsem se doslechl o tom, podle jakého klíče se vybírají profesoři VŠ a kdo má největší právo odjet reprezentovat českou kulturu do ciziny. Takže o obecných věcech až příště.

Augenblicky

Z internetu

    Proč je tolik opuštěných žen? Když vyprávějí své "hořké osudy" v TV, vidím v jejich tvářích cosi společného. Nedokážu to přesně definovat, ale ve tváři i  v mluvě tam cosi jednotícího je. Může ale za jejich osud vždycky chlap, který si vybere novou milenku  nebo má prostě raději to své pivo, fotbal nebo třeba horolezectví??  Jsou přece i ženy, které se snaží svého muže podrobit, předělat podle svého, jdou na to tvrdě, přes postel a muž raději prchá. Nebo ta sorta opuštěných žen, které svého muže hnaly do práce, aby rodina měla "vyšší standard" - a mezitím si užívaly s jinými? 

Pechvogel

     Někdo má prostě štěstí. Vyhraje ve Sportce druhou cenu, když si napoprvé vsadí, naskytne se zrovna, když někoho hledají na dobře placené místo, vystoupí z vlaku jednu zastávku před tím, než se vlak srazí s jiným, nezbude na něj  letenka na let, který skončí nárazem Airbusu do alpského velikána nebo neuspěje v konkurzu na prvního houslistu na Titaniku. Tak tohle není pechfógl, ale klikař. Moje bývalá kolegyně, říkejme ji třeba Jarunka, ovšem klikařka nebyla.

Příčina a důsledek...

    

Zdroj: Google

   Pod hladinou Středozemního moře každoročně mizí tisíce utečenců, hlavně z Afriky. Mají na výběr: Utopit se nebo si nechat uříznout hlavu doma. Tak to risknou - a mnozí se utopí.  Mnohem více jich ale dorazí do Evropy, kde je vstupní bránou je italská Lampedusa. Itálie hlasitě protestuje, EU se diví, pohoršuje, hledá řešení a viníky. Jenže je třeba si uvědomit, co bylo napřed a co potom.