...ovšem na druhé straně (2)

Matěj Stropnický,
syn ministra obrany.

Mladý Miloš Zeman,
budoucí president

   ...Ale zase na druhou stranu teď vidím, že když není žádná vojna, není to dobře. Člověk se tam v dost brzkém věku setkal s faktem, že někdo je nad ním. Zkrátka brzy zjistil, že musí mít vůči něčemu respekt. Když šel naproti mně major, tak jsem byl celý bez sebe. Teď si tak nějak každý proplouvá a mám pocit, že vojna v jistém směru měla něco do sebe. Říkalo se, že z kluka udělá chlapa, a to je pravda. Dva roky byly ale opravdu velká ztráta. Stačil by rok.

Jaroslav Uhlíř, komponista 

(Taky si to myslím.)

Nastávající časy...

         polemika

Obchod se střižním zbožím a krejčovský salón v Hejnově.

Patřil německému židovi. Tedy dvakrát nenáviděné osobě. 

Od záboru pohraničí Velkoněmeckou říší se neobnovil. 

Před měsícem jsem zjistil, že ho někdo koupil. Bude tam prý hotel.

 Nad ním asi dvě stě  metrů je hotel, který je před krachem. 

O dvě stě metrů níž je další hotel, který už zkrachoval. 

Krejčí je ale až v Krnově. Osmnáct kilometrů daleko.
Prostě - chybí tu německý žid...

    Nejcennější jsou znalosti a dovednosti. To platí všeobecně. Je mnoho případů, že ti, kteří v ohrožení seděli na svém majetku v představě, že právě to je bohatství, o které je nejhorší přijít, protože dědové a dědové dědů a jejich grunt...dopadli velmi špatně nebo dokonce přišli o život v marném boji zachovat stávající řád, a naopak ti, kteří vše včas opustili a vzali s sebou jen nejnutnější, jinde uplatnili své schopnosti, znalosti a dovednosti, nejen, že přežili, ale přežili velmi úspěšně. To platí obecně i civilizačně obecně. Pravým bohatstvím nejsou užitečné statky, ale schopnost je vytvářet.

Nadcházející časy?

   Když si po celodenním pobíhání po lese vyplněném fotografováním, sběrem hub a jiných lesních plodin, kocháním se okolím a poslechem zpěvu ptáků i jiných zvuků lesa sednu na schody před chalupou a po obědovečeři nechávám odpočinout svým starým nohám i zádům, napadají mě občas myšlenky, co kdyby se naše vesnička tak nějak odtrhla od civilizace. Že bychom se náhle ocitli "Na kometě" jako v románu Julese Vernea a přestaly by fungovat systémy, na které jsme zvyklí. 

Ovšem na druhou stranu...

Praha 1968

  Téma analogií dneška, komunismu a nacismu jsem tu nakousl už tolikrát, že se to podobá "hnědé omáčce" v bývalé závodní jídelně. Presovaná nuda. Ale bohužel situace se vrací stejně pravidelně, jako ta omáčka v úterý a v pátek. 

   Tenhle komentář má pochopitelně pravdu. Okupace je okupace, zažil jsem ji a žádná slova nebo písmena nemohou nic změnit na tom, co jsem viděl, slyšel, prožil.

Černobyl čili pelyněk

  Když jsem následující text objevil dneska ráno v poště, v příšerné grafické úpravě, pestrobarevné, se zvýrazněnými myšlenkami, pomyslel jsem si něco o komunistické propagandě. O tom, že Češi se budou rozčilovat a brblat vždy. Ale když jsem tuhle filipiku dočetl, musel jsem konstatovat, že "Na každém šprochu pravdy trochu". Možná komunisté, možná pravdoláskaři. Nebo někdo jiný.

   Dumal jsem, proč se takové texty s nadšením šíří a "sdílejí" - i když nevím, co to slovo přesně znamená. A vzpomněl jsem si na fyzikální poučku, že každý tlak budí protitlak. Není to o sitaci jakom takové - ale o tom intenzívním "brain washingu", vymývání hlav, kterému jsme vystaveni, kdykoliv otevřeme kterýkoliv oficiální sdělovací prostředek. To je ten protitlak.

   Mimo jiné - neochota TV Prima odvysílat Krausovu poslední "show" byla vážnou chybou, kterou se naštěstí podařilo napravit. Je třeba nechat tyhle "ztroskotance a zaprodance" (vzpomínáte na ten článek v Rudém Právu?) aby se odkopali. 

Sokratovo síto

   Jednoho dne potkal jeden Athéňan filosofa Sokrata a povídá:
"Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o Tvém příteli?"
"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."
"Tří sít?"
"Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?"
"Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a...."
"Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto. Toto síto se jmenuje dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?"
"Ne, naopak..."
"Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda.
Hmm, hmm, ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se užitečnost. Bude mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?"
"No, ani moc ne."

"Dobrá," uzavřel Sokrates, "takže to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani pro mne užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?"

Kurvítko

...aneb o (ne)potřebnosti institucí

   Co se dívat na vládu a na stát jako na černou skřínku se vstupem a výstupem? Posuzovat její užitečnost jako jakéhokoli jiného zřízení? Není podstatné co je uvnitř, jestli ozubená kolečka, křečci, elektrony. Důležité je lidské jednání odrážející nějaké preference a pohnutky. Ty nejsou významné pro odpovídající reakci. 

Proč nejsme Švýcaři

Kooperují (ze zišných důvodů, jak jinak)

Silně tíhnu k tomu jak to mají švýcarští plebejci.... (Drak)

Z úvah časových a nadčasových.

Kosmos, trh, budoucnost...

Kosmický strašák. Jeden z mnoha možných.

Obrazy v hlavě

  Tak mě hned po ránu napadla hříšná myšlenka. Jakýpak je asi rozdíl mezi focením a malováním? 

Focení je taková rychlovka, šup a je to tam. Kdežto malování je mazlení. S plátnem, barvami, perspektivou, tématem. Lze ho odkládat a vracet se k němu, vylepšovat. Není to mžik a práce je hotová. Pro sichr dál rozebírat nebudu. Bylo by to asi příliš hříšné ráno.

Napsala Astra.