Probírka mlází

     Majitelé soukromých pražských divadel vyzvali k rezignaci ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Vadí jim, že z částky 1,07 miliardy korun, kterou schválila ve čtvrtek vláda na záchranu kultury, nepůjde nic do sektoru, který nepobírá dotace.

Lichtenberg  ve své výzvě tvrdí, že tímto krokem Zaorálek zajišťuje úplnou likvidaci toho segmentu kultury, který nepobírá dotace. „Zničíte mnoho divadel, festivalů, uměleckých agentur, pořadatelů, producentů a hlavně desítky tisíc herců, zpěváků a všech dalších profesí, které jsou na tyto subjekty navázány,“ stojí ve výzvě. 

„Vy jen nebývalým způsobem doslova rozhazujete veřejně prostředky mezi již beztak nabobtnalé instituce a mezi své projekční oblíbence. Proto, prosím, okamžitě odstupte, ať se někdo může pokusit napravit škody, které jste napáchal,“ napsal Lichtenberg.

Zářná budoucnost s Velkým Bratrem - nebo bez něj?

   Co se týče takzvané „chytré karantény“, já také rád uživatelsky využívám různé technologie a novinky, ale šmírování lidí přes telefony, platební karty, GPS náramky, to je mi naprosto cizí a mimo mé vnímání světa. Toto je pro mě jen krůček k totalitě nové doby, kdy nás bude někdo kontrolovat, hlídat, bodovat a nakonec rozdělovat do těch správných skupin. To prosím raději zůstaňme o týden či dva déle doma v rámci nouzového stavu. 

To řekl pro PL nový místopředseda hnutí Trikolóra Dalibor Uhlíř.

Stádnost bez invence

Jenom malý postřeh

 Problémy se shromažďováním osob na jednom místě jsou si zoufale podobné. Když si někdo zvykne chodit na určité místo, není schopen tento zvyk změnit. 

Lidé, tedy hlavně Pražáci, chodí na ta svá oblíbená místa bez ohledu na větší možnost nákazy, bez ohledu na zákaz shromažďování. Pořád stejná výletní místa. Asi nikoho z nich nenapadne jít na procházku do přírody o pár kilometrů jinam, kde je volno. Ať už v Praze nebo mimo ni. Pořád stejně, jako ten pivovarský kůň. Nebo stádo ovcí.

   Podhorské vesnice ležící poblíž takových míst uzavírají parkoviště. Marná snaha. Výletníci zaparkují hned vedle na polní cestě a stejně si zajdou si na "svůj" výhled, kde už je spousta dalších. Jiné reakce nejsou schopní.

Nemyslím, že by se mohli o moc víc nakazit, to asi ne,

jenom mě fascinuje ta neschopnost udělat něco trochu jinak. 

Skuhrání (ver. 2020.0)

Skuhrání, skuhrání, všechny smutky zahání,
skuhráni, skuhrání je lék.
Skuhrání, skuhrání to nám prachy zachrání,
skuhrání je lék.

Kibic, drž klapajznu nebo tě po ní šmajnu!

   Kdysi dávno, koncem minulého tisíciletí, jsme s prvotními muzikály jezdili po vlastech českých. Protože skoro žádná divadla nebyla pro tento druh lidové zábavy vybavena, sedávali zvukaři mezi obecenstvem. Obsadilo se šest míst, tam se instaloval mixážní pult a ostatní potřebné a člověk, zodpovědný za to, jak to celé zní, seděl tam. Diváci seděli hned vedle. A tu a tam se našel nějaký, který "tomu rozuměl" a radil zvukaři, kterého zpěváka má přidat a kterého ubrat. Byla to doba, kdy ještě dozníval "fonoamatérismus" a kdekdo měl doma své "Hi-Fi". 

Jednou, na štaci kdesi v Jižních Čechách takový znalec oblažoval zvukaře celé jednání. 

O pauze zvukař vstal, naklonil se k onomu radílkovi a sdělil mu, že věří, že druhé jednání "Nejkrásnější války" odmanipuluje divák sám, protože ví nejlíp,  jak se to má dělat. Ukázal mu mu režijní knihu a jak jsou popsané dotáčky a pravil, že to přijde na konci vypnout a mezitím si půjde do města něco nakoupit.

Když se ke konci pauzy zvukař vrátil ke svému pracovišti, pán už tam nebyl a do konce představení se neobjevil. Dotazem u šatnářky bylo zjištěno, že během pauzy si dva, poněkud vzrušení diváci, asi manželé, vyzvedli své kabáty a spěšně odešli. Hádali se prý dost nahlas i venku.

Dědeček a babička nám ujídají chlebíčka!

Aneb náhradní cíle

   Lidstvo, tedy naše civilizace, je v současnosti vystavena poměrně těžké zkoušce. Pandemii velmi nakažlivého aviru způsobujícího COVID19. 

Bude spousta nakažených, bude i nemálo mrtvých, hospodářství se propadne do recese, všichni zchudnou. Doba nadbytku a plýtvání skončí. Lidé to tuší/vědí a jsou z toho (celkem právem) nervózní. 

Co je ale horší, pořád reagují stylem "Kdo za to může?!"

Teoretici

„Šedivá je teorie, jen strom života věčně zelená se.“

   Byl jednou jeden dirigent. Před orchestr předstupoval vždy perfektně připraven, o studovaném díle věděl mnohem víc, než všechni hudební vědci dohromady. Upozorňoval na stěžejní místa opusu, dokonce je i předzpívával. Pro orchestr (každý orchestr je strašná verbež, která je cynická až běda, o tom žádná) byl nejspíš Spasitel, protože když vystoupil na stupínek za dirigentským pultem, ozývalo se z pléna polohlasem "Ježíší Kriste!"

Modernizace, inovace - a tak podobně

   Momentálně je veřejný prostor zcela zahlcen koronavirem. Neověřené zprávy, jak se ten zmetek chová, co je proti němu účinné a co není, Kdo měl proti němu něco udělat nebo neudělal. Případně udělal a udělat neměl. 

K situaci se vyjadřuje kdokoliv, kdo umí po chvíli najít na klábosnici potřebná písmenka. Presidenta Zemana kritizují, za to, že mlčí. Když ovšem předtočí nějakou promluvu "k mým národům", tak je kritizován, že se to odvysílá jinde, než na ČT. Proč by měl něco pronášet ze stanice, která ho vytrvale kritizuje a napadá? Která měla (velmi nevhod) „technickou poruchu“, když promlouval v přímém přenosu z Hradu. Pokud jde ČT opravdu o "informovanost národa", mohou přece pět minut před začátkem toho tyak toužebně očekávaného aktu své diváky vyzvat, ať si na těch avizovaných osm minut přepnou na Primu. (Divil bych se, kdyby to udělali.) 

Už toho je dost, raději o něčem, co se nám vrátí, až COVID 19 odejde. Pomalu a nenápadně.

Rád přispěji na Afriku, ale jen na antikoncepci...

Říkám již přes 20 let, rád přispěji na Afriku, ale jen na antikoncepci...

RNDr. Václav Větvička
údajný autor článku

Toto je důležitější než všechna přání. 
Všichni, hlavně mladí by to měli číst. 
Jde o budoucnost nás všech...

Švejkoviny

   Tak nám zabili Ferdinada pravila paní Millerová... 

Kdepak, nezabili. jenom sem dorazil koronavirus a jako lučavka královská ukazuje, co v kom doopravdy je. Vystrašenci, hauři, podrazáci, rozumbradové, mimoňové... 

Jak situace s pandemií v Kotlince den po dni gradovala, začala mě zajímat. Nikoliv sama o sobě, ale vztažená k lidem, kteří se k ní veřejně vyjadřují.