Orloj

K napsání tohoto textíku mě vyprovokovala vzpomínka P.M. o tom, jak se mění režimy. Jako apoštolové v orloji na Staroměstském náměstí.

...Aero Karle, rozdil mezi 1968 a 1989 je dost velky. Konec sedesatych byl neuveritelny po teroru padesatych. Kdyz jsme si mysleli (mne bylo 27), ze pred nama je docela normalni zivot (nemeli jsme srovnani), pres noc bylo vsecko pryc...

Otázka terminologie aneb chřipečka versus pandenie

Covid -19

   Poměr úmrtnosti kolem 0,6 procenta je šestkrát vyšší, než 0,1 procento u běžné sezónní chřipky. Nemoci, jako je SARS, MERS či ebola, jsou mnohem smrtelnější - úmrtnost na ně dosahuje zhruba deset až 50 procent. Na tyto nemoci ale zemřelo mnohem méně lidí, než na covid-19, protože nejsou ani zdaleka tak nakažlivé nebo rozšířené; na SARS zemřelo 774 lidí, na MERS 858 a ebole podlehlo více než 11.300 lidí.

PPL neboli princip padajícího lejna

Malá poznámka k věci.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vysvětluje...

   Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) se opětovně obul do hlavní hygieničky v Moravskoslezském kraji Pavly Svrčinové. Ta podle něj „absolutně nezvládla komunikaci s místní samosprávou i s veřejností“. Padla i výzva k rezignaci. Svrčinová přitom již dříve uvedla, že požadavek náhlého zavedení opatření pochází právě od Vojtěcha.

O svobodě projevu

   Často a rádi tvrdíme, že svoboda projevu je jednou ze základních svobod člověka. To je určitě pravda.

O jaký projev se jedná? O jakýkoliv? O moudrá slova, prázdné plkání, nenávistné řeči, snadno ověřitelné lži nebo ... 
O co tu vlastně jde? 

A co Greta?

   Během několika málo týdnů se pozornost Ameriky a Západu vůbec poněkud přesměrovala od Green Dealu  k  Black Live Matter. Mladí intoši, materiálně zabezpečení, ale vzhledem ke svému humanitnímu, neokomunstickému vzdělání se dali na aktivismus a kromě boje proti klimatické změně, za uznání všemožnách sexuálních úchylek a podobně vrhli na kritiku, či spíše boj proti  bělošství jako takovému. Sebekritikou na své bělošství nešetří, připomínajíce tak flagelanty středověku. Přijímají  "vinu" svého původu, své rasy, svých předků své historie a používají k tomu latentní, cyklicky se opakující nespokojenost černochů se svým postavením. Na něm mají největší vinu černoši sami. Je to jejich pocit méněcennosti, neschopnost či neochota se utkat v reálném životě s jinými rasami či spíše kulturami. 

Jsem bílý Euroafričan

  ...a nestydím se za to.

Denisované byli ve východní Evropě jedni z prvních

   Jenže v poslední době jsem se dověděl, že jsem rasista. Protože jsem "bílý", tedy spíše nečerný, přinejmenším nedostatečně tmavý. A že když popřu že jsem rasista, tak tím prokazuji, že jsem rasista. A že jsem bílý supremacista, ať říkám co říkám, a o i když mlčím. I když jsem klidu a v pohodě. Právě, že mlčením, klidem a pohodou že dávám najevo svoji rasistickou supremacistickou nadřazenost. Tahle zhovadilost se šíří zpoza Atlantiku a i zde je některými přijímána s nadšeným hýkáním a kýváním, na které nezabírají žádné prášky.

Čekání na Diktátora...

   Někdy čekáme na autobus, někdy na vlak, někteří čekají na Godota a někteří zas až naprší a uschne.

Čekáme na to, co nemůžeme nějak rozumně ovlivnit. Vlak nebo autobus nejčastěji přijede, i když někdy se zpožděním proti jízdnímu řádu. Ten, kdo čeká na výhru v loterii  nebo na Godota se nakonec nemusí dočkat vůbec - jízdní řád u výher je založený na statistické náhodě a pravděpodobnost, že se výhry dočká je malilinká. A navíc člověk musí mít zakoupený los, jinak je jeho čekání zcela zbytečné.