Myšlení typu ROM

   Znám několik chytrých i poctivých lidí, kteří žijí normálním životem, ale kteří přece jen mají v povaze jakýsi zádrhel, chuchvalec. Kdesi v životě je potkalo něco nedobrého a naprogramoval jim část mozky "natvrdo". Jako ROM. Přeprogramovat se to nedá, jen vypnout. Definitivě - i s nositelem. Předprogramované vlastnosti - imprinting. Tak jak se housata, pokud ztratí matku naučí chodit za hospodyní nebo za psem, tak se někteří lidé naučí, co se má správně nenávidět, co milovat a čeho se bát. A je to pro ně pevná danost. 

   O těch neoblomných jsem tu už několikrát psal. Montekové a Kapuleti. Nacisté a komunisté. Tlustokoncoví a Tenkokoncoví v Gulliverových cestách od Swifta. Cikání a gójové. Očkovanci a antivaxeři. Kukluxklan a Black power.  A ve "very soft verzi" třeba zrcadlovkáři a bezzrcadlovkáři.  

   Tam všude vznikají  "bubliny názorů", někdy se ji říká "komnaty ozvěn", kde se zanedlouho názory skupiny naprosto obtisknou do mysli jednotlivých členů. Logika a jakékoliv důkazy přestávají platit, platí je ty jejich, jakkoliv jsou pochybné. Poslouchají jen sami sebe. A když někdo přece jen zapochybuje, je odvržen, zapuzen. Byl malověrný. Je to hlupák. Je zmanipulovaný nepřítelem. Je jako ovce ve stádě. Nebo třeba i komunista nebo fašista - myšleno jako nadávka. Pouštět se do diskuze nebo spíše sporu se skupinou je naprosto kontraproduktivní. Nemůžete vyhrát, jen být zapuzen jako obtěžující masařka. 

   Přestože jsem ve svých předcích nenašel ani jednoho Žida, mám "židovské uvažování". Pochybovat o svém prvním názoru. Stejně jako pochybuje mlíkař Tovje ze hry "Šumař na střeše".  Ví, že se rozhodl správně podle zákonů a zvyklostí, ale stejně po rozhovoru s Hospodinem, tedy sám se sebou, často rozhodne zcela opačně. 

  Prostě pochybuje - a já taky. Musím znovu zvažovat argumenty, nalézat důkazy, ověřovat.

Takhle to bylo u mého táty, ale i dědy z matčiny strany. Nakonec museli, stejně jako já "vylézt na sloupek", být mimo bojiště na dvorku, protože si nebyli vůbec jistí, do které bubliny patří. 

  A až na sloupku zjistí, že do žádné. Že je tam jenom lepší rozhled a nadhled a mnohé spory jsou najednou sopory žabomyší. A tvrdohlavost jedné, druhé nebo další skupiny je jen k smíchu. Jejich pevné přesvědčení je stejné, jako přesvědčení mouchy, která naráží do skla na okně. Někdy to okno někdo otevře a moucha tak získá přesvědčení, že to bylo způsobeno její vytrvalostí. Ale častěji umírá vyčerpáním na parapetu.

   Ten předprogramovaný postoj k novým, příchozím problémům by ale přece jen možná šlo změnit. Virtuální realita je přece čím dál tím dokonalejší, Co je takhle pustit do virtuálního světa, kde by mohli postřílet,  rozjezdit tankem, upálit nebo uškrtit hodně svých nepřátel. Ti jeho virtuální nepřátelé by se postupem léčby měnili, stávali by se lidštějšími, méně jednostrannými  a nebezpečnými osobnostmi. 

   Ke konci léčby by už pacient ve virtuálním světě vraždil jenom děti, které by měly nějaké sklony k tomu , co tak nenáviděl. Na úplný konec, v poslední léčebné lekci, dávce, by měl zavraždit těhotnou dívku, která nosí dítě jeho potenciálního nepřítele. Černocha, gaye, fašistu, komunistu, žida. Dokáže to? I když je ta těhotná dívka jen virtuální?

   Ten postup se dost podobá vymývání mozku podle Orwellovu románu "1984". Jenže cíl by byl trochu jiný. Ne naučit nešťastníka se zabudovanou nenávistí něco milovat nebo nenávidět, ale jen tolerovat. 

Zbavit ho vnitřního pnutí, klatby. 

========================================================================

Poznámka k poklekání

Pokleknuvší se vyřadili z příslušnosti k Českému národu.

  Národu nekolonialistickému. Národu po tisíciletí utlačovanému, ale i odvlékanému a zotročovanému nájezdníky té "kultury" která nyní zaplavuje Evropu. Který byl nejen obětí zájmů koloniálních velmocí, ale je obětí nové koloniální expanze vedené jinými prostředky. Je ničen obchodně, mediálně, prostřednictvím páté kolony rozkládající jeho kuluru a rozsévající malomyslnost. Je připravován o zdroje, o svoji kulturu. Je mu namlouváno, že je umělým konstruktem. Že neexistuje. Je ničena jeho produkční i reprodukční schopnost. A v posledku aby byl připraven nejen o svobodu, která mu zbývá, ale i o sebe sama. Aby zanikl a místo uvolnil jiným. 

   Za posledních třicet let je pod takovým existenčním tlakem jako nikdy v historii, včetně nacistického Protektorátu. A ti, kteří proto tomu pozvedají hlas, jsou kaceřováni i kriminalizováni příslušníky vlastního národa, Zhlouplými cizáckou propagandou, navedenými ale i zaplacenými. Ve jménu abstraktních zájmů a umělých konstruktů šílených utopistů ze stejného hnízda které bylo ideovou základnou Pol Pota a Saryho, vrahů Kambodžského národa. Hnízda utopistů jako byli Henri Saint Simon a Campanella, ideový základ "komunismu". Nyní se plíživě šířícího z upadajícího Západu, který s Leninem exportoval ideový základ bolševismu do Ruska. Na stejném základě vznikl i Maoismus a německý nacismus. Vzpomeňme na to při volbách. Nebuďme zrádci sama sebe, Nedávejme své hlasy protičeským politikům.

Schumacher

========================================================================

  Občas se tu objeví Schumacherův text. Někdy jako potvrzení mého názoru, někdy jako náhodná oponentura. Nebo i cílená. Případně jen tak, aby text v diskuzi nezapadl.

Tak jsme se spolu dohodli.

========================================================================

Citát dne:

 „Žijeme ve světě, kde se absurdita pravidelně stává skutečností a všední záležitostí…“
(Thomas Homer-Dixon, profesor politologie na Univerzitě Royal Roads v kanadském Colwoodu).

========================================================================