Tenhle textí k mi přeposlal vrstevník, taky PrDůch. Prý dopis učitelky. Ale komu? Jestli je text pravý neví ani on. Ale celkem reflektuje pohled naší už vlastně "vyřazené" generace na ty, kteří se teprve "zařazují." Je faktem, že kritika nastupující generace je tu od doby vynálezu písma. Byla ve starém Řecku a nejspíš i v Egyptě - tam jsem ale na žádnou zmínku o ní nenarazil a neznám žádného egyptologa, abych se ho zeptal.
Zvolání "Ó tempora, ó mores!" je sice hodně provařené, ale asi pravdivé. Patrně i pračlověk Janeček měl podobné úsloví - jenom se neuchovalo. Neuměl totiž psát.
Ale ono se to všechno časem setřese. Že mladí neumí praktické věci je fakt, ale druhý fakt je, že to dohánějí později. Třeba když je potřeba něco spravit v bytě nebo na chatě a není po ruce řemeslník. Sice s občasnými úrazy, když se filosof pokouší spravit vypínač. Naštěstí každý úraz nekončí smrtí, někdy se jenom zajiskří a vypadne jistič.
A objevování klasiků? Aspoň budou mít co dělat v mladším středním věku. Mít příležitost se nad něčím unést. A pokud ne - má jim snad někdo Mozarta nutit? Beethoven je poněkud větší stálicí než Míša Klakson. Ale na to časem přijdou.