Russáci, USáci a Čecháčci aneb Kdo je v právu?

   Od 24. února se v českém ale i polském, slovenském i jiném internetovém prostoru rozhořela slovní válka. Na začátku to bylo celkem jednoznačné. Putinovské Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Ale už za pár dní se ukázalo, že to není tak jednoznačné. 

Úhel pohledu

   Ozvali se ti, kteří sledovali vývoj v bývalém Sovětském svazu a posléze v RF a na Ukrajině delší dobu a ještě nezapomněli, co se tam vlastně událo. A přesto, že vyhlašují (včetně mě), že "Válka je vůl!" vidí, trochu jiný obraz toho všeho. Daleko plastičtější, ale pravdivější. Uvědomí si si, jak snadno Rusko obsadilo Krym. A proč to šlo tak snadno. Vzpomenou si na referendum, které, i kdyby  bylo zfalšované z poloviny, pořád bude dosvědčovat vůli většiny Krymčanů stát se raději Rusy než zůstat "Ukrajinci" a zapomenout na svouji národnost, řeč, kulturu.

   A nejen to. Proběhl takzvaný Majdan, krvavé nepokoje v Kyjevě, v Oděse i jinde vyvolané pocitem Ukrajinských nacionalistů, že mají absolutní podporu Západu a že Západ splní své sliby a Ukrajinu ihned přijme do EU i NATO. Nestalo se tak, Západ couvl. 

   V Lugansku a na Donbase, v oblastech, které měly mít podle smluv Minsk a Minsk II vznikl ozbrojený odpor ruského obyvatelstva, který potlačovaly ukrajinské národnostní milice - prakticky tam vypukla vleklá lokální válka se spoustou mrtvých. Civilní obyvatelstvo je tam už osm let zasypáváno dělostřeleckými granáty. Na podporu tamních Luganských a Donbaských milicí se tam rozhodlo Rusko poslat dobrovolníky tzv. "zelené mužíky", kteří ovšem bojovali jen za sebe a za nikým neuznané republiky Donbas a Lugansk. Protože to byli žoldnéři ("najomniki"), žold jim vyplácela pravděpodobně RF. 

Jak začala válka

  22. února 2022 uznala Ruská federace obě povstalecké republiky oficiálně. A tak, přesto že na obou stranách rusko-ukrajinské hranice byla připravena vojska Moskva potvrdila, že se ochotná jednat. To se změnilo hned za dva dny, kdy V. V. Putin vyhlásil "Speciální operaci" -  nevyhlášenou válku "proti nacionalistům na Ukrajině". A protože ti ukrajinští nacionalisté mají obsazenou celou vládu a podřízené úřady a pochopitelně také armádu, policii a média, je to válka jako taková, ať se jí říká jakkoliv.

   Začátek války nebyl pro Rusko zrovna slavný. Při pokusu obsadit Kyjev pomocí branců, kteří byli poblíž na cvičení a pod vedením generálů, kteří byli už tak tlustí, že by se nevsoukali do tanku a hlavně byli zvyklí bojovat  minulé války od svého psacího stolu v luxusní kanceláři to byla porážka Ruska na hlavu. Ukázalo se, že ruská armáda není schopna se starat pořádně o logistiku, nemá schopnou rozvědku a nezná taktiku. Ukrajinci je odstřelovali jak špejle na střelnici. Museli to vzdát. Putin se ale aspoň zbavil neschopných generálů tím, že je poslal do přední linie - a tam většinou padli.

   Pak začalo Rusko obsazovat už podstatná území Ukrajiny. Zpočátku poměrně snadno, ukrajinští vojáci neměli valnou výzbroj a nebyli zkušení, později s obtížemi a současně se fronta vlastně zastavila. Ukrajina už mobilizovala do armády všechny dostupné muže, kteří neutekli ze země nebo nepadli, část mužů dokonce poslala na doškolení do zahraničí. Nejen specialisty na nové zbraně,  ale i obyčejné motostřelce. Na frontu se posílají spousty zbraní, které Ukrajina pomocí presidenta, bývalého herce Zelenského vyžebrala na zemích Západu, hlavně USA. Najala i žoldáky z celého světa, (najomniki) za peníze, které ji Západ půjčil. Ti jsou pochopitelně lepší bojovníci než soustružníci nebo traktoristé, narychlo povolaní do armády Zelenským. 

Tady udělalo Rusko druhou velkou chybu. Místo aby rychle obsadili území, o které měli zájem tak postupovali docela loudavě, pokoušeli se o mírová jednání - a Ukrajina mezitím dostávala další a další moderní zbraně ze Západu, finanční podporu a taky podporu ideologickou. Provedla dvě mobilizace a dostimpřečíslila ruskou armády jak 

  Tak muselo Rusko přistoupit k "částečné mobilizaci" cca 300 000 mužů, což se brzy splnilo a dokonce se hlásí docela dost dobrovolníků. Sice jako vždy to v Rusku nešlo jednoduše, ve vzdálených regionech si to gubernátoři zjednodušovali a povolávali i ty, kteří být povolávání neměli a nezajistili jim ani materiál, který měli dostat a raději si schovávali peníze na vánoční výzdoby svých měst (chtějí přece být příště zase zvoleni - jako u nás) ani nezabezpečili jejich rodiny. Však oni to nějak přežijí. Nakonec musel Putin udělat pořádný vítr, pár gubernátorů zbavit funkcí než se věci daly do pořádku. Bez strachu o vlastní kariéru to nejde ani v Rusku, ani u nás. (My bohužel nemáme Putina.)

Ostatně proto v Rusku není možná demokracie západního typu. Je tam příliš mnoho "vzdálených gubernií" které "trpí pod knutou Moskvy" a mají odstředivé tendence, aniž si uvědomují, že by se  v případě vystoupení z Federace stali snadnou kořistí buď USA, Západu  nebo Číny a o nějaké "samostatnosti" by mohli už jen navždy snít. Západu jde jenom o přírodní bohatství, většinou pod zemí nebo o zemi jako takovou. Obyvatelstvo je pro ně nanejvýš levnou pracovní silou.

Současný stav

   Válka na Ukrajině se změnila na válku poziční, na dělostřelecké a raketové souboje, někdy podpořené letectvem, kdy velkou roli hraje průzkum pomocí dronů a družic, jejichž údaje dostává Ukrajina ze Západu (USA) zatímco Rusko je odkázáno na své zdroje. Průběh bývá stále stejný - dělostřelecký a raketový útok a okamžitý přesun houfnic a raketometů na na jiné místo, protože do několika málo minut  se na místo odpalu snese zničující salva z podobných zbraní od nepřítele. Celé se to podobá přestřelce na divokém Západu. Vystřelit a schovat se. Mezitím vojáci vegetují v zákopech, krytech a rozbitých budovách obsazených vesnic a měst.

   Tento způsob války vedou obě strany. Takže civilní obyvatelstvo, pokud nedokázalo včas utéct z míst bojů - fronty, přežívá v zoufalých podmínkách ve sklepích a je masakrováno, kdykoliv se pokusí vystrčit hlavy, což občas udělat musí, aby si opatřilo nějakou vodu a potravu. Voda, plyn a elektřina fungují až se fronta pohne na některou stranu. Zdá se, že se o civily více stará Rusko, což je pochopitelné, protože na dobytých územích hodlá po válce setrvat a potřebuje mít obyvatelstvo raději na své straně. Ukrajina asi s definitivní výhrou nepočítá, takže obyvatelstvo používá raději jako živé štíty.

   Obě strany používají sobě nakloněnou část obyvatelstva jako své špiony, protože mobilní síť kupodivu ještě funguje a koordináty pro bombardování zápolí jsou "špioni" přes mobilní sítě schopni dodávat. Na ruské části území, dokonce i v hlubokém týlu fungují záškodnické skupiny, pro které asi není neřešitelný problém si přes linii fronty přepravit destrukční materiál. Někdy se sabotážní akce povede, někdy ne příliš pro malou zkušenost  najatých diverzantů. Rusko posiluje protiteroristické složky. Častěji jsou odhalováni diverzanti na docela vysokých postech na ruské straně (ponechání ukrajinských činovníků ve funkcích) nebo jejich odhalování na ukrajinské straně je lépe utajeno. 

   Nejznámější akce jsou třeba vražda novinářky Darji Duginy (což byl patrně omyl, autem měl původně jet ideolog Dugin osobně) nebo exploze na Krymském mostě. Jak se to nemalé množství trhaviny (několik tun) dostalo do nákladního automobilu, který na mostě vybuchl se zjistilo, kdo nálož dálkově odpálil ne. Ale představa, že si to udělali Rusové sami, aby měli záminku bombardovat energetická a opravárenská centra vojenské techniky na celé Ukrajině je poněkud přitažená za vlasy Tedy - hodně přitažená. 

  Rusko ovšem má na Ukrajině také své návodčíky, kteří zadávají koordináty cílů. Drony kamikadze Geraň 2 se trefují velmi přesně tam, kam je potřeba a protivzdušná obrana Ukrajiny si s nimi neví rady. Létají nízko, pomalu, dají se špatně elektronicky zarušit a sestřelit ručními zbraněmi je lze jen velmi těžko.  

Informační válka

   Nejkrutější bitva ale probíhá na poli informačním. Obě strany se obviňují z porušování ženevských konvencí, z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti atd. Rusové tvrdí, že mladí Ukrajinci  nma frontě dostávají drogy a pak bojují bez ohledu na zranění, které ani nevnímají. Zajatci se sice vzdávají, ale žádají po ruské straně aspoň náhradní drogy.

  Podle záznamů z mobilních telefonů, které se nalézají na bojišti po mrtvých, zraněných nebo zajatých vojácích zase svědčí o tom, že žoldnéři z cizích zemi  považují tuhle válku za skvělé safari, kdy lovnou zvěří jsou Rusové - ať už vojáci nebo civilisté. Rusové jsou zase obviňováni ze znásilňování civilního obyvatelstva a aby jim to lépe šlo,  dostávají dávky Viagry. Znásilňovat staré Ukrajinky by bez Viagry šlo jen těžko, že? 

   Nejraději sleduji blogy a weby obou stran, které se zabývají "Fake News" té druhé strany. Ruská propaganda je v tomhle ohledu přesvědčivější - dají si tu práci a vyhledávají třeba původní záběry, které jsou z jiných zemí a jiné doby - a celkem úspěšně. Ukrajinská strana spoléhá spíše na výpovědi svědků, kteří děj "fake" zprávy viděli a říkají, že to bylo jinak. Trochu problém je, že to často bývají stejní lidé. Nebo z ruské TV zprávy vtrhnou jednu, dvě věty a dají je dohromady, takže získají úplně jiný význam.

   Nejnepříjemnější jsou pro mě zprávy české. Nevím jak v TV, sleduji ji jenom když jdu pro něco do kuchyně. Ale zprávy na netu jsou dokonale tendenční. Píše se tam jenom to, co se hodí, zdroje se neuvádějí takže profesionální zpráva je vlastně jakýsi kompilát, který vždy dopadne podle přání autora nebo zadavatele naší propagandy, Zpráva se sestává nikoliv z faktů, ale z citací, co k tomu řekl ten nebo onen známý: Politik, komentátor, odborník, analytik, sportovec, herec, novinář, předseda sdružení... 

(nehodící se škrkněte)

  A číst komentáře - tak na to musí mít člověk žaludek. Na některých webech se číst nedají vůbec, jsou to jen výkřiky, diskutéři si vzájemně nadávají nebo se posílají omývat přirození vlažnou vodou (Příšerně vtipné, když to čtete po padesáté) nebo sáhodlouhé diskuzní příspěvky, které když dočtete, máte chuť číst znova. abyste zjistili, co tím chtěl autor vlastně říct. Ale často ani druhé čtení nepomůže. Říkám tomu ohňostroj moudrosti. Stránka nebo dvě zaplněné písmenky, která nemají žádnou  informační hodnotu. Písmenkový průjem. Ještě horší je, když chce být autor originální a píše bez diakritiky nebo úmyslně foneticky, nějakým svým jazykem.  Už nějakou dobu tyhle výplody vynechávám. Autor se o tom nedozví, takže se neurazí a já získám pár minut volného času, který mohu využít třeba k civění do blba. 

Čí je to válka

   Ale je třeba si ujasnit, kdo válčí proti komu a proč. Podle výpotků všech možných světových potentátů jde o to, aby si USA, které musely vyklidit Afganistan, protože boj v horách a prakticky proti celé jeho populaci se nedal vyhrát, udržely status světového četníka, hegemona. Předtím byly i jiné země, kde zažehli "barevné revoluce" v očekávání, že tam pak nastolí "americkou demokracii", aby nakonec místo vlivu získali země bez vlády, ovládané gangy bojujícími mezi sebou (Severní Afrika) a tam se to taky nepovedlo tak, jak by USA potřebovaly. 

   SSSR se rozpadl a vznikl útvar daleko slabší, Ruská federace. Po několika neúspěších se tedy Spojené státy rozhodly že si upevní pozici světového lídra jak politicky, tak ekonomicky a ze světa bipolárního udělají svět monopolární. Použijí k tomu Ukrajinu, zemi zmítající se mezi několika vlivnými oligarchy, národnostními spory a marně doufající, že jim "někdo" pomůže získat stabilitu.

Po několika slibech vojenské a hospodářské pomoci od USA  a EU si Ukrajina, nyní po převratu už vedené prozápadním presidentem Zelenským dala říct. odmítla veškeré smlouvy s Ruskem a zahájila ofenzivu proti Lugansku a Doněcku. Verbálně vyhrožovala dobytím Krymu, zničením krymského mostu atd.  Rusko muselo něco udělat, protože bylo jasné, že proti spojeným silám Západu se neudrží. Proto zahájilo bližší rozhovory s Čínou která do té doby nebyla mezi jeho přáteli, spíše naopak. Byly tak územní spory na východě, nějako vzájemné nároky atd. 

  Čína byla pro USA druhou překážkou v nastolení světovlády. Ale Spojené státy doufaly, že se podaří zdolat obě potenciální velmoci. Pochopitelně postupně. Ale nastalo sblížení ČLR a RF, protože si obě země uvědomily, že USA je opravdu silný soupeř, zvláště pak, když se do boje na straně USA zapojí i Velká Británie a EU. K rusko-čínskému  spolku se připojila i Indie a arabské země a vznikl tak nový mocenský blok. A svět se tak stává opět bipolárním nebo, chcete-li, multipolárním. 

Ukrajina, která měla být nárazníkem Ruska proti Západu je teď nepříjemně žhavým kolíkem, který je třeba někam zastrčit. A Taiwan se na svou roli spouštěče války teprve chystá.

Momentální stav

   Momentální stav ideologické války je ten, že obě strany sporu se vzájemně podezřívají ze snahy odstřelit hráz Kachovské hydroelektrárny a zatopit Cherson a okolí a na druhé straně z použití "špinavé bomby" na Ukrajině, kterou by na svém území odpálila Ukrajina, aby z toho obvinila Rusko  a donutila tak NATO, aby se přímo zapojilo do války proti Rusku. Což by ovšem znamenalo válku jadernou a světovou. Což se snad nestane, protože vojáci USA (a nakonec i  Západní Evropy) mají poměrně přesnou představu, co by tato válka znamenala pro celou planetu.

   Přesně tak, jak se o tom uvažovalo před více než padesáti lety. Země je jenom jedna a nedá se z ní nějak rozumně "vystoupit". Byl by to konec lidské civilizace na dlouhou dobu, možná navždy. Nebylo by vítězů, jen poražení. Takže atomová válka je jenom prostředek k odstrašení a nehodí se pro praktické upotřebení. Vlastně jen kvůli tomu je na světě, kromě omezených lokálních střetů, mír.

  

   Vladimír Zelenský, ten komik hrající presidenta Ukrajiny je už na konci svého předlouhého hereckého výstupu. V divadle se tomu říká, že si v zoufalství začal "utírat nos židlí". Už nemá co přidat, už dokonce vyzval Západ k atomovému bombardování Moskvy. Díval jsem se včera na kousek jeho vystoupení v TV. Je to úplně jiný člověk než před rokem. Strhaný obličej, přehnané grimasy.

A co bude dál?

Co bude dál se uvidí. V EU i USA je obyvatelstvo nespokojeno s vlastními vládami, vlivem nedostatku ruského plynu a jiných surovin, které přestalo Rusko dodávat vzhledem k uvaleným sankcím už teď působí pokles životní úrovně. Západ sankce a odstřelení Nord Streanu I.  a II.  přehnal a způsobil si rozkolísání trhů. RF se přeorientovala na východ a nedostatky jakž takž zvládá. Pilně vyrábí křídlaté rakety dlouhého doletu a kupuje levné sebevražedné drony Geraň 2, kterými dokáže paralyzovat elektrifikačni soustavu Ukrajiny. Zatím to udělala jen částečně, úplnou paralýzu si nechává "na potom". Možná, až přijde letos odložená "rasputica". 

Ale havrani letos přiletěli dříve a mají většinou dobré instinkty, jinak by vyhynuli.