Prohledat tento blog

Zobrazují se příspěvky se štítkemzasláno. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemzasláno. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 3. února 2019

Co je a co není vidět

Úvaha Schumacherova


   Když jsem ten text na Šumavákovi četl, viděl jsem v duchu carské Rusko, Jihoafrickou republiku a jako grotesku navrch některé republiky jihoamerické. Ba i naše Kotlinka se tam vešla – dokonce inklinujíc spíš k těm burleskám banánových republik. 
Jo, je to pořád skoro stejné, protože lidi se mění jenom hrozně pomalu. Ale – pomalu se opravdu mění, jenže v horizontu jednoho lidského života je to změna asi nepozorovatelná. Tak jako růst stromu. Chtělo by to takový “time presing” čili časosběr, aby to bylo vidět. Nebo musí člověk odjet do ciziny a vrátit se až za několik desítek let.
   A taky si člověk uvědomí střídání kultur nebo civilizací, chcete-li. Barbaři před branami Říma. Nedostatek zdrojů (ať už vinou přírody nebo přemnožení) žene barbary do prostoru civilizace v domnění, že tamní zdroje jsou nevyčerpatelné. Jenže populace lidí, žijících v étosu sedmi set let zpátky nebude schopna (až na výjimky) obsluhovat ty stroje, které nám nesou blahobyt a celý systém se rozpadne. Každý systém se bez údržby a obsluhy časem rozladí, degeneruje a posléze zastaví.

úterý 9. října 2018

Rusko, náš nový nepřítel?

Autor: Schumacher


   Slyším volání „Do zbraně!“ Jenže - proti komu? Je ohrožena bezpečnost České republiky či dokonce existence Českého národa? Anebo jde o využití zdejších zdrojů pro cizí obchodní a mocenské zájmy? Kdo je naším nepřítelem? Kdo nás zamýšlí vyhubit či zotročit? Naším nepřítelem nebýval kdosi z daleka. Podle historické zkušenosti jím většinou byl soused. Výjimkou byla Osmanská říše, která prakticky byla sousedem Rakouska. V dávnějších dobách jím byly hordy z dalekého jihovýchodu. Jenže Osmanská říše, alespoň formálně, jako člen NATO je naším spojencem. Zbývá Rusko, které kdysi samo ty hordy porazilo. Což v případě například Krymských Tatarů je mu nyní omlacováno o hlavu. Jenže Rusové v užším či širším pojetí, nás nikdy nezamýšleli vyhubit či zotročit. Naproti tomu byli cílem agrese "vyspělého" Západu. Bonapartovo tažení, Krymské války. Bylo to Rusko, které okupovalo La Rochelle a snažilo se dostat přes Kanál? Nebylo to právě Rusko, na kterém ztroskotala dvě největší tažení na východ? Chápu potřebu zastavit šíření "komunistického" režimu, i snahu se z něj vymanit. Chápu tak směřující dobovou propagandu. S koncem Sovětského svazu nastal propagandistický zmatek, který však netrval dlouho.



neděle 24. června 2018

O dnešní demokracii

  Napsal Schumacher











Homo Sapiens sapiens a jeho civilizace se nevyvinuly demokraticky. Demokracie jak je nyní představována, je v lidských dějinách epizodickou výjimkou. Demokracie v opičí tlupě? Ani rodina není přirozeně demokratická.

středa 16. května 2018

Nepodceňujte, prosím, obor ostatních (zvláště když o něm nic nevíte)

O jedné nemoci blogosféry

Napsal Vladimír










Často se setkávám s tímto jevem: čtu na internetu obsahem hezký, vtipný, inteligentní text, ale pořád mi na něm něco vadí, necítím se při čtení dobře. Pak si to uvědomím: /nesoulad// //obsahu a formy/, někdy malý, jindy obrovský. A vím už i jak vznikl, je to čistě internetový fenomén.






pondělí 1. ledna 2018

Zemanova brázda a korálky pro domorodce






   Jeden můj spolužák z devítiletky, říkejme mu třeba Karel, každoročně organizuje (z Prahy) setkání těch spolužáků, kteří se dožili dnešních dnů. Scházíme se v Ostravě, protože to je přece jen nejkoncentrovanější místo našeho výskytu. Ale je nás, pravda, stále méně.


    Karel to má pěkně zorganizováno, všechny živé obešle, domluví termín a místo, zamluví na pár hodin vhodnou restauraci (těší mě, že tu "mou") a tam pokecáme o životě, vzpomeneme už navždy nepřítomných a omluvených, pojíme,  popijeme vínka či pivka a zase se v poklidu rozejdeme. Přicházejí s námi požvanit i naši tehdejší učitelé což je docela prima zážitek. 


pátek 17. listopadu 2017

Ze stínu na sluneční stranu


Napsala Astra

   Astra má za sebou důležitý skok - nedávno seskočila hrobníkovi z lopaty. Stěžuje si, že je slaboučká - ale kdo by nebyl po takovém skoku. Hlavní je, že její hlava zůstává čistá a schopná snadno stravitelným způsobem podat zprávu o okolním bizarním světě. 






úterý 10. října 2017

Je to ještě čeština?

Hana Macková




   Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.


neděle 9. dubna 2017

Curva senecta


  Před mnoha lety, před sametovou revolucí, přesněji v roce 1988 jsme v našem Ústavu dávali hru Suchého a Šlitra Šest žen Jindřicha VIII. Pěkná hra, na operetu, kam byla zaškatulkována, nezvykle moudrá. 

  Tenkrát režisér Zdeněk Boubelík pozval na premiéru Jiřího Suchého - a on skutečně  přijel. Přijel dříve, v termínu neměl čas, ale natočili jsme s ním rozhovor o divadle a o tom, kdy by měl člověk přestat pracovat, protože je už starý. Tak se stalo, že jsem měl tu čest poobědvat s legendou. Suchý byl už tehdy pevně přesvědčený, že pokud člověk udrží myšlenku a dokáže vstát z postele, měl by něco užitečného dělat. Odpočívat prý může později, v rakvi. Hledal jsem ten rozhovor ve videoarchivu, ale jaksi není k mání. Tenkrát se točilo na kazety VHS a rozhovor je asi přilepený k nějaké inscenaci a unikl digitalizaci.

   Vzpomněl jsem si na ten rozhovor, když mi jedna dávná přítelkyně, herečka,  poslala článek z pera Jiřího Suchého, dnes staršího o bezmála třicet let. Při prvním přečtení se mi zdál trochu ublížený, ale pak jsem si uvědomil, že pan Suchý popisuje přesně to, co zažívám občas sám. 

  A tak jsem se rozhodl, že ho vyvěsím pro vaši potěchu i tady. Visí už nejméně na dvaceti webech. Pokoušel jsem se s panem Suchým domluvit, zda to dovolí, ale nenašel jsem na něj spojení, ba ani originální článek. Jedině na webu jeho bratra Ondřeje jsem se ubezpečil, že je to opravdu psal Jiří Suchý.

   No nic, vyvěsím to i bez jeho výslovného povolení, protože slova jsou to moudrá a je jasné, že bych to v  žádném případě nenapsal lépe. Pokud se to pan Suchý domákne, požádám ho o dovolení dodatečně. Jak jsem ho poznal, tak to na 99,9 % dovolí.

Jo - a ten tehdejší oběd v Atomu zaplatil náš pražský host. Nedal jinak.  

pátek 31. března 2017

Začíná jaro...















  Jo jo, už pěkných pár dní máme jaro. Dneska bylo dokonce tak horko, že jsem se zapotil i v tenké košili. No co - brblali jsme, když bylo zima, tak teď máme teplo. Teploučko - až nepřirozeně.







Na jaro reagují různí tvorové různě. 

   Třeba zajíci, kteří tady žijí mezi věžáky se začínají honit. Komické je, že přes relativně velmi frekventovanou cestu přebíhají v době, kdy nic nejede ale hlavně - a to prostě nechápu - používají zásadně přechody pro chodce. Zebru. Tedy v noci, kdy tam žádní chodci nechodí. Viděl jsem to několikrát a není to tedy náhoda, ale nějaký novodobý zaječí zvyk. Stejně nechápu, jak tady ti zajíci mohou žít a dokonce mít mladé. Tráva tu v zimě není - je pod sněhem, nebo je uschlá. Lidi sice krmí ptáčky, ale krmit zajíčky jsem ještě nikoho neviděl. Pobíhá tady spousta psů různých velikostí, mnozí bez vodítka. A když dopoledne jdu do Ústavu, jeden nebo dva zajíci se klidně pasou za plotem výpočetního střediska a na psy na druhé straně plotu se dívají dost výsměšně. Psi se mohou strhat a zajíc i- nic. Hluboký nezájem. 
   Divím se, že je v noci nějací ti "volnoběžní psi" nevyčenichají a neproženou. Nebo možná ano, ale na vlastní oči jsem to nikdy neviděl.  

   Dneska mladé holky poprvé ve velkém odložily kabáty a chlapi, hlavně ti starší, začali narážet do kandelábrů. Ti mladší taky, ale ti proto, že cosi psali nebo četli na svých chytrých telefonech a tabletech. Boule měli sice stejné, ale příčina byla jiná. 
    Protože už to pomalu vypadá, že bych mohl ze sklepa vytáhnout svou motoběžku a vyjet směr Sudety, tak se můj zaměstnavatel rozhodl, že mě pořádně zaměstná. Za březen jsem odpracoval téměř dvojnásobek toho, co mám ve smlouvě. Doufám, že mi to nezaplatí a já budu mít volno a tím pádem šanci na pár dnů v kuse vypadnout do výšky 700 metrů nad mořem.

   Na naši Astru má jaro taky silný vliv. Maluje a kreslí. Měl jsem ten její nejnovější obrázek vyvěsit už dávno, čekal jsem, že k němu Astra přičiní pár slov, což neučinila  - ale  potom jaksi nebyl čas a tak se stalo, že mi zmizel "kajsik" v hloubi počítače a protože jsem už zapomněl, jak jsem ho nazval, tak nebyl k dohledání. 

   Až dneska, když jsem chtěl pokorně psát Astře, ať mi ho pošle ještě jednou, tak jsem si vzpomněl, že by mohl být v poště. Byl tam a tak ho vidíte. Já mu říkám "Jarní Baba" protože kvete. Možná že mu Astra dala jiný název - pokud ano, může mě opravit. 

   Osobně nemám jaro moc rád. Ozývá se mi páteř a to mě omezuje a ser...   ...seriózně se pak nedá fotit. Navíc s blížícím se výjezdem musím urychleně dovyvinout blinkry na svou motoběžku - koupil jsem sice hotové z Číny, ale jsou tak mizerně udělané, že by upadly na prvním větším výmolu. 

  A že jich v Sudetech po zimě bude! Bez děr zůstanou pouze strategické silničky, které tam vybudovala československá armáda na konci třicátých let minulého století, aby je vzápětí převzali Hitlerovic hochům, kteří  je ještě vylepšili. Jsou uzounké, v mapách jsou vedené jako lesní cesty, ale jsou geniálně vedené po úbočích, takže se po nich může pohodlně jezdit i náklaďákem. 

   Nebo na motoběžce - protože je tam sice zákaz vjezdu automobilů a motocyklů - ale vjezd bicyklů zakázán není. A motoběžka je před zákonem pouze "koloběžka s pomocným motorem" a tedy se na  i pohlíží jako na jízdní kolo. Takže se tam mohu prohánět dle libosti, jen musím dávat pozor na protijedoucí lesní stroje a náklaďáky, kteří mají taky výjimku. Co mě ale fascinuje nejvíc je fakt, že 80% z těch silniček má povrch v perfektním stavu. Ne moc rovný, ale zcela bez děr a výmolů.  Běžné silnice mezi Krnovem a Zlatými Horami se už za dobu, kterou pamatuji, tj. nějakých šedesát let,  generálně opravovaly asi třikrát. A už se na nich zase dělají výtluky a budou je muset opravovat. Jak se říká "už to nie je ten kvalitný predvojnový materiál". Nebo je to možná tím, že po nich projede za rok tak třicet aut a dvakrát moje motoběžka, zatím co po státních projedou za rok desetitisíce aut.

   No nic, už musím zastavit ten svůj ústní průjem. Obdivujte "Jarní Babu" - tedy pokud se vám líbí a v tom případě to napište do diskuze. Astra chtěla obrázek vyvěsit jen tak, ale jako majitel blogu přece musím dbát, aby si mé příspěvky zachovaly nějakou fazónku. Takže jsem sepsal, co jste právě dočetli. 


A pánové - zítra dejte pozor na kandelábry!



pondělí 20. března 2017

Slovo Obuvníkovo


Kecy ve virtuálním a mediálním prostoru jsou jedno, reálný život druhé...
Chmurné vyhlídky   (foto StK)







   Budou volby, které přinesou nějaké výsledky, (jako optimista doufám v to, že dosud ještě ne výrazně zfalšované) na základě rozhodování jednoho každého voliče co pro něj je dobré a co zlé. Podle pragmatického zájmu a na základě praktických zkušeností. Kdo se neřídí tím, kdo zavrhuje vlastní i historickou zkušenost namísto kterých se rozhoduje podle toho co si nechá nalít do hlavy, nezaslouží si lepší osud. Potíž je, když kvůli jeho hlouposti se s ním svezou ostatní. Jenže to je součástí dějin. 



úterý 14. března 2017

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY

4. 9. 2016 14:03

 Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška       Foto: Hans Štembera



    V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

pátek 10. března 2017

Astra hlásí....




Vážení pánové, milí chlapci.



   Opět přicházím s výplodem dalšího " druhého semestru" malovacího kurzu, který pilně navštěvuji. Je to čím dál tím víc fascinující. Člověk nejen sleduje svoje vlastní pocity a fantazie, ale při prohlídkách děl ostatních patlalů se dá přijít na tolik záhadných a zajímavých lidských vlastností. Většina lidí u malířského stojanu se proměňuje v osobnosti, které zálibně hledí na většinu záhadně rostoucích kopii vzácných umělců. (Já to tak nemám, předlohu nepotřebuju, tu mám v hlavě, pracně vydřenou za bezesných nocí, a matlám díla u stolu. Je pro kreslení příhodnější).



čtvrtek 5. ledna 2017

Občane, braň...

Nás!



  Tak nám ....jeden ministr vymyslel, že bychom se měli lépe bránit teroristům. Alespoň někteří z nás, kteří jsou ozbrojeni, dokud jim je to umožněno. A ani ne tak sebe, ale stát. Aby se jim to lépe dařilo, je nutno to napsat do Ústavy a současně nabývání zbraní ztížit a více je kontrolovat a omezovat. Prý se tím velmi sníží nebezpečí útoku nelegální zbraní. Tato pozoruhodná i v jiných zemích se šířící a úspěšně uskutečňovaná myšlenka již přinesla praktické výsledky plnící první stránky novin. Podle stejné logiky, že požáru se nejlépe předchází zpřísněním nabývání hasících přístrojů a stříkaček, jejich přísnou kontrolou a jejich určením převážně pro hašení erárního majetku. Stejně tak, že při zpozorování prvních známek požáru je nutno je jen pozorovat, nehasit a počkat až hoří a dohoří. Protože včas hasit by bylo proti něčím právům a principům...

POZOR !!!
nepište už diskuzní příspěvky pod tenhle článek. 
Nejdou zobrazit, vidí je jen Drak a já. 
Použijte k diskuzi novější článek.

pátek 23. prosince 2016

Vánoce a Nový rok 2017

   

   Vážení pánové, milí chlapci, dost nedávno jsem tady hledala v kurzu kreslení perspektivu a dalo mi to dost práce. A když jsem nakonec dostala od pana učitele (Filip, student posledního ročníku AVU) výjimku a možnost nakreslit si to, co sama chci, vznikl tento obrázek, který vám jako něžný dáreček posílám k Vánocům, neboť jste mě zkraje hezky provázeli svým zájmem, což mě ještě víc podnítilo k tvorbě.

   Ta dívka ztělesňuje lípu, která mi roste před okny, takže srdíčka jsou její listy, nikoliv zamilované ikony, kromě toho, co je na čele, což je pro vás můj bonus. Každá žena by se měla umět proměňovat, tak i Lípa to dokáže. Vy si to bohužel vyzkoušet nemůžete, ale podložím-li pod kresbu barevnou čtvrtku - vždycky je jiná, jinak svítí, září nebo hasne. Posílám zelenou variantu, je to barva naděje. Naděje je vzrušující. 



   Takže vám všem přeju krásné Vánoce - nádherné dárky, spokojenost - buďte šťastní.
A pošlete mi v duchu myšlenku, budu doma sama jen se vzpomínkami. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, jsem zvyklá, ale čas se v tu dobu nějak moc vleče. Asi tedy zase spáchám nějakou kresbu a možná opět objevím Ameriku. Netradičně se zabavím a čas poplyne rychleji.




               Mějte se všichni co nejlíp!
Astra    


I Drak se rozhodl něco podotknout:



No a já? Já si už udělám strejčka:


    


StK                 

              

středa 14. prosince 2016

O jedné menšině

Úvaha Schumacherova


Kocour: "Faktem je, že se dostáváme do finančně a politicky podřízeného postavení - možná víc, než tomu bylo do roku 1989. S tím, že "Západ" nám nehrozí vojenskou silou, ale kupuje si místní (tím míním i celostátní) politiky. Je to o úplatnosti naší věrchušky. Prostě nějak nám chybí hrdí občané, kolem jsou samí ovčané."

Drak: "Jestli ono to náhodou nebude tím, že jsme svého času byli na straně, co „projela“ studenou válku. Dřív, když to bylo ještě hodně primitivní, proběhli městem žoldnéři a vzali si +/- co chtěli a co se dost rychle neschovalo a nezdrhlo. To se od konce 2. světové už dost zcivilisovalo, takže teď je to mnohem víc v „rukavičkách“, takže ten si vezme, Škodovku, onen zase ČKD, jiný pivovary a je to... A samozřejmě, že zbabělost, úplatnost, servilita až debilita našich padouchů v tom vyjednání špatných podmínek hrály a hrají svou velice neblahou roli."

čtvrtek 1. prosince 2016

Je proč si lehat před pásy?

Poněkud hořká úvaha Schumacherova



   Republika je jen forma politického uspořádání společnosti. Z dlouhodobého historického pohledu dočasná. Víme co jí předcházelo, nevíme co po ní bude následovat. Čistá demokracie neexistuje. Co nyní je nazýváno demokracií je hybridní systém časově a místně se lišící různou vahou složek.

středa 30. listopadu 2016

Co se stane, když USA napadne ČR

     Aneb smějící se bestie jsou neporazitelné!




neděle 13. listopadu 2016

Nastávající časy...

         polemika


Obchod se střižním zbožím a krejčovský salón v Hejnově.
Patřil německému židovi. Tedy dvakrát nenáviděné osobě. 
Od záboru pohraničí Velkoněmeckou říší se neobnovil. 
Před měsícem jsem zjistil, že ho někdo koupil. Bude tam prý hotel.
 Nad ním asi dvě stě  metrů je hotel, který je před krachem. 
O dvě stě metrů níž je další hotel, který už zkrachoval. 
Krejčí je ale až v Krnově. Osmnáct kilometrů daleko.
Prostě - chybí tu německý žid...







    Nejcennější jsou znalosti a dovednosti. To platí všeobecně. Je mnoho případů, že ti, kteří v ohrožení seděli na svém majetku v představě, že právě to je bohatství, o které je nejhorší přijít, protože dědové a dědové dědů a jejich grunt...dopadli velmi špatně nebo dokonce přišli o život v marném boji zachovat stávající řád, a naopak ti, kteří vše včas opustili a vzali s sebou jen nejnutnější, jinde uplatnili své schopnosti, znalosti a dovednosti, nejen, že přežili, ale přežili velmi úspěšně. To platí obecně i civilizačně obecně. Pravým bohatstvím nejsou užitečné statky, ale schopnost je vytvářet.









středa 2. listopadu 2016

Černobyl čili pelyněk


  Když jsem následující text objevil dneska ráno v poště, v příšerné grafické úpravě, pestrobarevné, se zvýrazněnými myšlenkami, pomyslel jsem si něco o komunistické propagandě. O tom, že Češi se budou rozčilovat a brblat vždy. Ale když jsem tuhle filipiku dočetl, musel jsem konstatovat, že "Na každém šprochu pravdy trochu". Možná komunisté, možná pravdoláskaři. Nebo někdo jiný.


   Dumal jsem, proč se takové texty s nadšením šíří a "sdílejí" - i když nevím, co to slovo přesně znamená. A vzpomněl jsem si na fyzikální poučku, že každý tlak budí protitlak. Není to o sitaci jakom takové - ale o tom intenzívním "brain washingu", vymývání hlav, kterému jsme vystaveni, kdykoliv otevřeme kterýkoliv oficiální sdělovací prostředek. To je ten protitlak.

   Mimo jiné - neochota TV Prima odvysílat Krausovu poslední "show" byla vážnou chybou, kterou se naštěstí podařilo napravit. Je třeba nechat tyhle "ztroskotance a zaprodance" (vzpomínáte na ten článek v Rudém Právu?) aby se odkopali. 


pátek 21. října 2016

Proč nejsme Švýcaři

Kooperují (ze zišných důvodů, jak jinak)

















Silně tíhnu k tomu jak to mají švýcarští plebejci.... (Drak)