Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška Foto: Hans Štembera
V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.
Opět přicházím s výplodem dalšího " druhého semestru" malovacího kurzu, který pilně navštěvuji. Je to čím dál tím víc fascinující. Člověk nejen sleduje svoje vlastní pocity a fantazie, ale při prohlídkách děl ostatních patlalů se dá přijít na tolik záhadných a zajímavých lidských vlastností. Většina lidí u malířského stojanu se proměňuje v osobnosti, které zálibně hledí na většinu záhadně rostoucích kopii vzácných umělců. (Já to tak nemám, předlohu nepotřebuju, tu mám v hlavě, pracně vydřenou za bezesných nocí, a matlám díla u stolu. Je pro kreslení příhodnější).
Na světě a pochopitelně i u v naší Kotlince je spousta podvodníků. Od těch malých, kteří vám draze prodají šmejd nebo vám špatně vydají z nákupu až po ty obrovské, politiky, řízené velkými společnostmi. Solárníci, řepkaři, bankéři, velké obchodní společnosti. Jistě, ne všichni - ale najdou se v každém oboru i čase. A někdy se jim dává za vinu jen to, že se snaží vydělat - což je účelem každého podnikání. Někdy si myslím, že i "neziskové organizace" svou činnost provádějí za účelem zisku. Minimálně získávají teplá místečka pro své lidi - za slušné peníze ze státního (ať už našeho nebo unijního, případně norského rozpočtu) a ovlivňují veřejné mínění. Někdy se to povede, někdy méně jako například Hate Free. To jsou podvody konané na státní nebo mezistátní bázi, na ty máme vliv jedině při volbách. Tedy snad máme, osobně o tom pochybuji.
... jak říkávala moje babička. Naše kultura je buď prudérní, religiózní a staromilská a upírá ženám (ale i mužům) svobodu přinejmenším v sexuální oblasti nebo naopak adoruje všechny možné odchylky a odlišnosti a snaží se většinu, která se zdá být normální (běžná, obvyklá, tudíž vlastně normotvorná) přesvědčit o tom, že být nenormální je normální. Tedy posouvá normu kamsi do neurčitých, uměle stanovených hranic. A s napětím čeká, kdy se nově vytvořená pseudorealita stane normou.
V pátek jsem už nechtěl umělecké výkony ani vidět, ani slyšet ba ani zpracovávat a nový osmitýdenní kocourek se vytrvale snažil skamarádit s naším sibirjakem, který má pubertu dávno za sebou. Když na něj kotě s nadšením jakoby útočí a mylně předpokládá, že by se s ním mohl začít honit, temně vrčí a utíká. Ne ze strachu, ale už má toho prcka dost a je si přitom vědom, že kdyby ho jen jednou chytl zuby za zátylek, bylo by po malém maiňákovi. Takže se před ním schovává, vylézá na stůl, na škrabadlo a vůbec tam, kde si myslí, že ho drobek nedostihne. Jenže kotě je každý den mrštnější a silnější a zvládlo už veškeré vysoké plochy na nábytku. 1 435 gramů nadšení.
„Když už podnikatel podniká, nabízí služby, tak je povinen je poskytnout komukoli." prohlásil právník Jiří Vyvadil v reakci nasamolepku, vylepenou na dveřích bistra v pražské Palmovce, která zobrazuje přeškrtnutý piktogram osoby v nikábu.
Výnos nového amerického prezidenta Donalda Trumpa odsoudila v neděli německá kancléřka Angela Merkelová, která uvedla, že ho považuje za špatný. „Je přesvědčena, že ani nezbytný, rozhodující boj proti terorismu neospravedlňuje obecnou podezíravost vůči lidem z konkrétního prostředí nebo konkrétního vyznání,“ uvedl v neděli podle webu magazínu Der Spiegeljejí mluvčí Steffen Seibert.
Dejme tomu. Pak je ovšem boj proti ptačí chřipce veden naprosto špatným způsobem. Vybití chovu a ochranná pásma jsou špatné, nelidské metody. Ptáci by se měli likvidovat selektivně, jen v případě, že se u nich podaří nákazu individuálně prokázat.
To, že se mezitím nakazí celé okolí drůbežárny a vychcípá veškerá populace hus, kachen, slepic i holubů je nutná daň za "lidský přístup".
Někdo by to měl říct veterinářům.
Dělají to blbě.
A reakce reakčního netu...
I když - situaci která ve světě trvá spoustu let není možné vyřešit jedním výnosem a hlavně okamžitě. Myslím, že Doník je opravdu tak trochu neřízená střela. Ale asi musel "něco" udělat hned, aby nebyl považován na pouhého předvolebního žvanila a la Sobotka. Ona ta ptačí chřipka totiž postupuje řádově rychleji, než islamizace.
Vášnivou diskuzi o genderových stereotypech* vyvolala báseň Maminka od spisovatele Jiřího Žáčka. Z veršů, které se objevují v několika českých čítankách, podle kritiků vyplývá, že hlavním posláním žen je péče o děti, což rozhořčilo řadu feministek.
Tak nám ....jeden ministr vymyslel, že bychom se měli lépe bránit teroristům. Alespoň někteří z nás, kteří jsou ozbrojeni, dokud jim je to umožněno. A ani ne tak sebe, ale stát. Aby se jim to lépe dařilo, je nutno to napsat do Ústavy a současně nabývání zbraní ztížit a více je kontrolovat a omezovat. Prý se tím velmi sníží nebezpečí útoku nelegální zbraní. Tato pozoruhodná i v jiných zemích se šířící a úspěšně uskutečňovaná myšlenka již přinesla praktické výsledky plnící první stránky novin. Podle stejné logiky, že požáru se nejlépe předchází zpřísněním nabývání hasících přístrojů a stříkaček, jejich přísnou kontrolou a jejich určením převážně pro hašení erárního majetku. Stejně tak, že při zpozorování prvních známek požáru je nutno je jen pozorovat, nehasit a počkat až hoří a dohoří. Protože včas hasit by bylo proti něčím právům a principům...
Dneska je první den nového roku. Protože jsme se ženou zažili spoustu slavnostních silvestrovských představení a jiných taškařic, které jsme museli odbavit a ne se tam bavit, jsme na Silvestra rádi doma v tichu a ani nás nenapadne někam jít "slavit". Ostatně není co - v našm věku. Na alkohol nás taky moc neužije, takže se rozdělíme - žena obvykle "konzumuje" televizní program (příšerný zvyk!) a já zase internet. Ještě horší zvyk. Letos bylo obé poněkud nezábavné, už dávno vyvařené a dlouho před půlnocí jsme zjistili, že si každý ve svém pokoji pokojně čteme knihy. Každý tu svoji.
Ani z balkonu nebylo vidět nic zvláštního, Sem tam nějaký vzdálený výbuch rachejtle z "cikánské čtvrti", co deset minut auto, co dvacet autobus.
Spolužák mého syna, kterému jsem nedávno fotil jeho pozdní svatbu mi poslal mailem odkaz. Je to srdcervoucí příběh o malém chlapečkovi, který umřel šťastný v náručí herce Schmitta-Matzena, jenž hrává pro děti každý rok roli Santa Clause. Který malého chlapečka doprovázel na jeho poslední cestě a zdá se, že to dělal výborně.
Vážení pánové, milí chlapci, dost nedávno jsem tady hledala v kurzu kreslení perspektivu a dalo mi to dost práce. A když jsem nakonec dostala od pana učitele (Filip, student posledního ročníku AVU) výjimku a možnost nakreslit si to, co sama chci, vznikl tento obrázek, který vám jako něžný dáreček posílám k Vánocům, neboť jste mě zkraje hezky provázeli svým zájmem, což mě ještě víc podnítilo k tvorbě.
Ta dívka ztělesňuje lípu, která mi roste před okny, takže srdíčka jsou její listy, nikoliv zamilované ikony, kromě toho, co je na čele, což je pro vás můj bonus. Každá žena by se měla umět proměňovat, tak i Lípa to dokáže. Vy si to bohužel vyzkoušet nemůžete, ale podložím-li pod kresbu barevnou čtvrtku - vždycky je jiná, jinak svítí, září nebo hasne. Posílám zelenou variantu, je to barva naděje. Naděje je vzrušující.
Takže vám všem přeju krásné Vánoce - nádherné dárky, spokojenost - buďte šťastní.
A pošlete mi v duchu myšlenku, budu doma sama jen se vzpomínkami. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, jsem zvyklá, ale čas se v tu dobu nějak moc vleče. Asi tedy zase spáchám nějakou kresbu a možná opět objevím Ameriku. Netradičně se zabavím a čas poplyne rychleji.
Tentokrát to nechám na Holanďanech. Tedy na jednom. Nechal si ukrást mobil. Zcela úmyslně. V něm měl zabudován sledovací SW, který fungoval i po výměně SIM karty. A pak sledoval zloděje. Bez nenávisti, jen ze zvědavosti.
Co z toho plyne? Že Velký Bratr může být i docela malý, privátní. Když si tohle uvědomíte, zjistíte, že vaše soukromí je vlastně značně iluzorní. Protože možnosti Velkého Bratra budou asi mnohem větší. Takže buď nemít chytrý telefon, nebo se chovat tak, abyste se stal pro sledovatele naprosto nezajímavým tuctovým. Oblázek na dně mořském. Nula.
Ovšem dokument je spíše zamyšlením nad tím, jak vnímáme imigranty my. Tedy mladí Holanďané. A jak se mýlí. Ne, nemáme co dělat s chudáčky. Když se to tak vezme - i ty hladové myši, které nám vyžírají spižírnu jsou vlastně chudáčci. I když nás občas kousnou.
Asi bude třeba zapnout v mozku důrazné varování: Mnoho malých myšiček - hospodářova smrt. Prostě musíme se stát většími egoisty, sobci, myslet nejdříve na sebe a na své blízké, jinak na jaře nebude čím osít pole. To, že pak vymřou i myši nás už nebude zajímat. Budeme už mrtví.
Podívejte se v klidu na celý filmeček. Nebude to ztracených dvacet minut, to mi věřte.
Poznámka: Z holandštiny jdou titulky přepnou i do angličtiny nebo do slovenštiny. A dodateček:
Reakce Berlíňanek na masakr nákladním autem
Reakce Pražanů na příjezd Adolfa Hitlera
Není důležité, koho vítají. Dají se jim do ruky transparenty nebo vlajky a ony jdou jásat. Nebo se tvářit odhodlaně. Berlín je veliké město a podle počtu pravděpodobnosti těm dámám sboru pod koly náklaďáku nikdo z blízkých nezahynul.
Když se pozorně podívám do tváří členek oněch sborů, vidím tam velkou vnitřní disciplínu. Když se podívám na fotku černobílou, vidím totéž. A když by to byl J.V. Stalin, Barrack Obama nebo Pol Pot, bylo by to dost podobné. Takže až jednou nastoupí nový pán s knírkem a patkou, zase přijdou. Jsou spolehlivé.
Mám minimum času, nechtěl jsem se zabývat svým blogem, ale žena mě upozornila na skutečný špek v dnešních tištěných novinách. Připadá mi to sice spíše jako HOAX - nemohu uvěřit, že by UNICEF opravdu byla tak sprostá organizace.
I když - oni už jsou asi takoví. Konají dobro svým jménem na cizí účet.
Tady se vlastně jenom dokonale odkopali.
Mimo jiné:
Podobně úchylná mi připadá reklama od O2, kde rodinka, natěšená z "chytré sítě" pod stromečkem zapomene zajet pro babičku na nádraží. Závisláci?Nebo něco horšího?
Kocour:"Faktem je, že se dostáváme do finančně a politicky podřízeného postavení - možná víc, než tomu bylo do roku 1989. S tím, že "Západ" nám nehrozí vojenskou silou, ale kupuje si místní (tím míním i celostátní) politiky. Je to o úplatnosti naší věrchušky. Prostě nějak nám chybí hrdí občané, kolem jsou samí ovčané."
Drak: "Jestli ono to náhodou nebude tím, že jsme svého času byli na straně, co „projela“ studenou válku. Dřív, když to bylo ještě hodně primitivní, proběhli městem žoldnéři a vzali si +/- co chtěli a co se dost rychle neschovalo a nezdrhlo. To se od konce 2. světové už dost zcivilisovalo, takže teď je to mnohem víc v „rukavičkách“, takže ten si vezme, Škodovku, onen zase ČKD, jiný pivovary a je to... A samozřejmě, že zbabělost, úplatnost, servilita až debilita našich padouchů v tom vyjednání špatných podmínek hrály a hrají svou velice neblahou roli."
Schumacher v diskuzi pod článkem Informer shrnul naše předpokládané problémy naprosto jasně a nekompromisně. Ano, je to tak. Naši nejhorší nepřátelé nepřijdou ani z Blízkého či jiného Východu, ani ze Západu či zámoří. Ty si nosíme v hlavě. V té pomyslné, průměrné hlavě běžného ovčana. Tak jako když vejdeme do označeného lavinového pole. Zabije nás sice lavina, sníh, ale smrt jsme si zavinili sami. Neschopností nebo neochotou odhadnout byť jen nejbližší budoucnost. Co se stane když...
To, co mi je na tom našem českém udavači nejprotivnější, je jeho malost, uprděnost. U nás se málokdy udává z ideologických důvodů. Vždy je to nějaká upocená pomstička za něco úplně jiného. Nebo z důvodu předpokládaného zisku a nemusí být jen finanční. Někdy dokonce jen tak, ze zlé vůle.
Republika je jen forma politického uspořádání společnosti. Z dlouhodobého historického pohledu dočasná. Víme co jí předcházelo, nevíme co po ní bude následovat. Čistá demokracie neexistuje. Co nyní je nazýváno demokracií je hybridní systém časově a místně se lišící různou vahou složek.
Už na mě čeká tam, za černou mlhou. Čeká trpělivě protože ví, že za ním i ostatními kocoury zanedlouho přijedu.
A budeme si pak spolu hrát na zelené trávě pod modrým nebem s bílými obláčky.
Umřel před chvílí. Napil se mlíčka a pak si tichounce lehl na bok. Druhý kocour najednou začal mňoukat tak, jak to nikdy předtím nedělal. Divně, tázavě, poplašeně. Šli jsme se podívat co se děje a Šiva už nedýchal. V přivřených očích měl mír.
Poslední dobou se rád mazlil, spal skoro každou noc pevně přitisknutý k mému boku. Když jsem se v noci náhodou probudil, díval se mi zblízka pozorně do očí. Jako by tušil, že mu už tady moc času nezbývá. Nebo to věděl?
Bude nám moc chybět, než se vydáme za ním přes temnou řeku.
