V+W po devadesáti letech

 

 

    "Tak co tomu řikaj?" "Čemu?" "Na tamtomu, jak dostal šest za tamto. "Za co?" "Vy to nevíte? Za jednu větu" "Za jednu větu? A to je hodně nebo málo?" "To záleží jak se to vezme. Například šest korun by nebylo tak moc. Kdežto šest let je až dost." "Šest let za jednu větu?" "To je možné? O takovém honoráři jsem ještě neslyšel. Kolik by pak dostal například Šejkspír?" Na to by nestačil ani starověk, středověk s novověkem dohromady. Leda k tomu připočítat ještě Kambrium." "Šest let vězení, pane." "Vězení? Za jedinou větu? Dneska v moderní takříkajíc pokrokové době vězení za jedinou větu? " "No co by ne. Jen vzpomeňte jak jste na zeď napsal "Brutus" před to moje "Krade". "To je pravda. Podle toho jsme tehdy také dopadli. Jenže to byl starověk...

Žer, ale nemlaskej

   Seděl jsem za svůj poměrně dlouhý život u dobré kávy s mnohými lidmi. Bohatými, nebohatými jako jsem já i s "chudými", kteří na tom jsou hůř než já. A tak si mohu dovolit srovnávat.

Übermenschen

"Řekl bych, ze vysílám signál, a to velmi zřetelný, že vláda je nepřítel!" 

Obsedantní představa, že jen já mám pravdu. 

A to bez ohledu na to, zda vláda má ve všem pravdu nebo ne.  

 

   Na světě jsou lidi obyčejní, vznešení, vyvolení, poddaní, podvolení. Páni i kmáni. To závisí na majetku a taky velikosti klacku, kterým jsou schopni bránit svá privilegia - ať už poctivě vydobytá nebo získaná násilím, rodem. Koupená nebo ukradená. 

   Pak je tu ještě jedna skupina - nadlidé. Ti se jimi většinou vyhlašovali sami a sami tomu věřili. Kněží ve starém Egyptě, faraoni, starověcí občané, středověká šlechta. 

U nás v Kotlince...

  ...je to vždycky stejné. Jakmile se někdo stane "celebritou", dostane funkci, vyhraje nějakou soutěž prostě vybočí z řady, okamžitě se zvedne vlna kritiky, pomluv a "nepříjemných skutečností".  A tak se dovídáme, kdy dotyčný napsal na Facebook nějaký vtip o Cikánech, kdy překotně uveřejnil nějaká pravidla nebo se vyjádří, podle mě obdivně, o obyvatelích Bruntálska, že jsou zvyklí chodit k lékaři, když si zlomí nohu nebo s průstřelem. A myslím, že se brzy objeví "zaručené zprávy" třeba o tom, že opisovala ve škole nebo donášela učitelům.  Ano, jde o doktorku Svrčinovou, která má v polovině měsíce nastoupit jako hlavní hygienička  ČR.

... a přijde zase slunce.

  Dneska dávám mnou okupovaný kyberprostor zcela k dispozici panu Vlastimilu Vondruškovi, neb mi mluví z duše, mnohem líp než bych to dokázal já sám. 

Mám doma několik jeho knížek a už dávno jsem zjistil, že máme podobné uvažování. Je příjemné zjistit, že nejsem až takový exot, za jakého mě někteří považují, protože se odmítám účastnit všeobecného brblání a nadávání. Kdekoliv. To stejně slouží jemnom k vzájemnému ujišťování, že je všechno špatně a ke sdílení "blbé nálady" jak pravil kdysi dnes již klasik Václav Havel, několikanásobný president Kotlinky. 

Tenhle fejeton mi loni unikl a možná nejsem sám. Tak tady je.

Jak nahradit myšlení vírou

Pár řádek o blozích, cizích názorech a tak...

   Nemám rád, nadávání na nepřítomné, věčné stěžování si na zlý osud, život atd. Na vládu, na cokoliv. Kromě toho, že je to zcela kontraproduktivní je to i frustrující. Život nám prostě připraví mnohá omezení, překážky a zkoušky. Mít z toho vytrvale špatnou náladu nebo se ji snažit vyvolat u druhých není k ničemu. Lepší je se situací vyrovnat systémem  "nejmenších ztrát". Když vás policista vyzve, ať si nasadíte roušku je nejrozumnější si ji nasadit, i když kolem vás dvou není v okolí sto metrů nikdo jiný. A až odejde, zase si i sundat. Protestní chování má smysl jen tehdy, když dokáže něco změnit.   

SS - sebestření suveréni

   Člověk by měl být do jisté míry suverénem, nikoliv snadno ovládatelným "ovčanem". Je to dobrá vlastnost, které umožňuje se bránit manipulacím a nesmyslným příkazům vyšší moci - čímž nemyslím zrovna Boha nebo Přírodu. A hlavně odolávat manipulacím nenásilným, které na nás zkoušejí média. Také jistá míra sebestřednosti čili egoismu neškodí - myslet na sebe, na blízké i vzdálenější, nikoliv primárně na celý svět. Na něj taky, ale až v poslední řadě - už jenom proto, že na běh celého světa máme pramalý vliv. Ale příliš  mnoho sebestřednosti a suverenity vede  tomu, že se takový jedinec stává jednak protivným pro své  okolí, jednak občas směšným nebo trapným. 

Zaručené zprávy

   Rozhlas, televize i internet jsou zavaleny informacemi z roztodivných zdrojů, jejichž tvrzení se nedá rozumně ověřit. A ty informace si odporují. Nejčastěji se jedná o osobní názor některého poněkud slavnějšího člověka, který se obvykle tváří, že ví všechno. Většinou na téže stránce najdete další názor dalšího člověka, který tvrdí opak se stejnou jistotou. A na internetu se pod každým takovým článečkem vytvoří nechutný "ocas" diskutérů, kteří si vzájemně nadávají a zesměšňují se navzájem. Vláda vydává ústy svých členů vzájemně si odporující prohlášení, která další den (i tentýž) změní.

Kvóty, ženy, gayové

   Marian Kechlibar se na svém blogu pozastavil nad "doporučeními" jedné dámy, která argumentovala, že přítomnost žen v kolektivu kladně změní pohled na činnost kolektivu. Článek mě zaujal - už jenom proto, že kolektiv, který jsem půl bezmála století vedl prodělal za tu dobu několik změn - od takřka čistě ženského až po čistě mužský. Nebylo to na základě nějakých kvót nebo doporučení, prostě se to "přihodilo". Proto jsem napsal tuhle poznámku.

Hašení požáru po českém způsobu

Skotské střiky 

   Jedná se o lázeňskou vodoléčebnou proceduru, při níž se opakovaně střídají proudy teplé a studené vody. 

   Skotský střik nejvíce „proslavila“ psychiatrie. Tato šoková hydroterapie byla totiž v minulosti běžně užívána v psychiatrických léčebnách na zklidnění pacientů. Dá se jen polemizovat nad tím, zda proud ledové vody dokázal pacienta uklidnit, nebo ho ještě více rozběsnil. Pacient bývá po takové proceduře velmi unavený.