Prohledat tento blog
pátek 26. dubna 2019
Tak pravil papež...
neděle 21. dubna 2019
Ovšem na druhé straně...
Malá úvaha o (po)malých sebevraždách
Tovjeho hrál - a skvěle - Honza Filip, žid. Druhý skvělý Tovje - v Praze - byl Tomáš Töpfer. Taky žid. |
Když mi bylo kolem padesátky, dával se u nás muzikál Šumař na střeše. Jeho hlavní postava, židovský mlíkař Tovje z ruské vesnice Anatěvka a hlava rodiny se v životě vždy rozhoduje správně, podle židovské víry a zvyklostí.
Jenže pak si v duchu promluví s Hospodinem a začne pochybovat. Jeho dialogy s Bohem jsou vlastně monology se sebou samým. Po každém zásadním rozhodnutí proto prohlásí "Ovšem na druhé straně..." A popře tím vše předešlé. Uvědomil jsem si, že moje hlava pracuje stejně jak ta jeho.
sobota 6. dubna 2019
Referndum? Kdepak! Ani nápad!
Několik postřehů o referendu
„Nevěřte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím. Vždyť zběsilost davu je vždy blízka šílenství“.
(Alcuin z Yorku, poradce Karla Velikého)
pondělí 1. dubna 2019
Rozhovor s bratrem G
Je stále ještě apríla. Tak tady vyvěšuji fiktivní futuristický rozhovor s velkým bráchou, kterého jsme si nechali malinko přerůst přes hlavu. Inu - dobře jsme ho krmili, Otesánka. Horší je, že tenhle rozhovor nemusí být ani tak moc velká nadsázka a vzdálená budoucnost. Je třeba se připravit. Jde-li to vůbec.
Lidstvo si vůbec pěstuje potenciální katy, atomová bomba, komunismus, kapitalismus, nacismus, liberalismus a všeliké jiné "-ismy". V tom jsme přeborníci - jak si co nejvíc uškodit. Protože se odjakživa kritizuje "zlatá střední cesta", protože je prý "vyšlapaná a tráva na ní je sežraná" jak se praví v jedné písni V+W.
Takže se jak ten osel rozhodujeme jestli doleva nebo doprava. Když se rozhodne polovina tak a polovina onak, je to špatné a vznikne mezi nimi bratrovražedný boj.
Když se velká většina rozhodne pro jednu stranu, začne situace připomínat tah lumíků včetně zakončení jejich velké výpravy skokem z útesu do moře.*
Obvykle to v relativním zdraví přežijí ti, kteří se opozdili nebo zabloudili a přišli tak o veliké finále. Případně se odchýlili z široké frekventované cesty únikem do pankejtů, kde si tiše skuhrali.**
pondělí 25. března 2019
Proč nemám rád pražskou kavárnu
Na jistém blogu jsem si (nerad) nadělal několik nepřátel na dálku jen tím, že jsem se s jistou nelibostí vyjádřil o tzv. "pražské kavárně", která má pocit že je nositelkou jediné možné pravdy. Ti, kteří s nimi nesouhlasí jsou prostě hlupáci.
Nelituji své prostořekosti. O sobě jsem to věděl odjakživa a o myšlení uražených jsem se hodně dozvěděl právě tímto "neuváženým krokem". Pražská kavárna, o které byla řeč nemusí být jen v Praze. To je jen terminus technicus, ne určení místa největší koncentrace pražských kavárníků.
Nelituji své prostořekosti. O sobě jsem to věděl odjakživa a o myšlení uražených jsem se hodně dozvěděl právě tímto "neuváženým krokem". Pražská kavárna, o které byla řeč nemusí být jen v Praze. To je jen terminus technicus, ne určení místa největší koncentrace pražských kavárníků.
úterý 19. března 2019
Astra se hlásí (prý z postele)
Milí pánové, přišlo jaro do vsi a to mě rozjařilo natolik, že jsem si vzpomněla na svoji dost nedávnou novou vášeň, kterou je kreslení.Prožívám při té "tvorbě" nikdy nepoznané pocity, je to velmi uklidňující koníček.
Už ani nechodím do kurzu, protože jsem pochopila, že kreslit lebku nebo škorni nebo pár krabiček na stole není moje hobby. Já si chci matlat co chci a jak chci.
Posílám vám tedy tento jarní obrázek, kterým zviditelňuje svoje city. Dalo mi to fušku, malovat to roští je docela zážitek.
A házím vám zcela odlehlou hádanku. Proč asi visí tady za rohem na laně, které nese tramvajové troleje mobil, připojený k nabíjecí šňůře, která se při tom výhozu z některého okna pěkně omotala na té troleji a telefon se tam hezky pohybuje ve větru .Vyfotila bych vám to, ale se svým novým mobilem mám s focením problémy. Jistě si to ale snadno dokážete představit.
Takže - proč ten telefon asi vyletěl?
pondělí 18. března 2019
Tak nám (zas) zabili Ferdinada
Co tomu říkáte, paní domácí? Tomu masakru u Austrálie? To prej byla taková hrůza, že to vobletělo celej svět. Už i tady si o tom lidi povídají. Co řečí já už o tom vyslechnul v hospodě, to si neuměj ani představit, jaký řeči o tom lidi vedou. O tom atentátníkovi a těch musulmanech.
Až k našemu policejnímu ministrovi se to doneslo. Prej, že to tak nenechá aby lidi vedli takový hrozný řeči. Hlavně po hospodách. No vždyť, pořádek musí bejt. Jak by svět vypadal, kdyby lidi všude říkali co si myslej. Některý myšlenky jsou tuze nebezpečný. Vono, když se to tak vezme, od takový vzpurný myšlenky k činu je jako z hráze do rybníka.
Štítky:
Aktuální pokec,
humor,
ironie,
politika,
srandičky
středa 13. února 2019
Paraziti?
Moderní pojmologie
Když
se řekne parazit, většinou si představíme něco jako tasemnici,
která žije ve střevech z potravy, kterou sníme. Nebo jako
nějakého Bc. či Mgr. z neziskovky, která žije za státní peníze
a jejíž výstupu jsou v lepším případě jen rozčilující
bláboly, v horším se snaží jako PR agentura ovlivnit veřejné
mínění hlavně tak, že má spojení na „sdělováky“, nejlépe
celostátního významu.
Štítky:
Aktuální pokec,
manipulace,
média,
ze života
neděle 3. února 2019
Co je a co není vidět
Úvaha Schumacherova
Když jsem ten text na Šumavákovi četl, viděl jsem v duchu carské Rusko, Jihoafrickou republiku a jako grotesku navrch některé republiky jihoamerické. Ba i naše Kotlinka se tam vešla – dokonce inklinujíc spíš k těm burleskám banánových republik.
Jo, je to pořád skoro stejné, protože lidi se mění jenom hrozně pomalu. Ale – pomalu se opravdu mění, jenže v horizontu jednoho lidského života je to změna asi nepozorovatelná. Tak jako růst stromu. Chtělo by to takový “time presing” čili časosběr, aby to bylo vidět. Nebo musí člověk odjet do ciziny a vrátit se až za několik desítek let.
A taky si člověk uvědomí střídání kultur nebo civilizací, chcete-li. Barbaři před branami Říma. Nedostatek zdrojů (ať už vinou přírody nebo přemnožení) žene barbary do prostoru civilizace v domnění, že tamní zdroje jsou nevyčerpatelné. Jenže populace lidí, žijících v étosu sedmi set let zpátky nebude schopna (až na výjimky) obsluhovat ty stroje, které nám nesou blahobyt a celý systém se rozpadne. Každý systém se bez údržby a obsluhy časem rozladí, degeneruje a posléze zastaví.
neděle 13. ledna 2019
Klinická diagnóza aktivisty
Kauza
Klinika z pohledu mimopražského vidláka
Několik
dní se na internetu i TV zprávách řešila „Akce Klinika“.
Zdali dokáže (jestli si
troufne) exekutor, tedy státní
moc, dostat z prostor bývalé plicní kliniky „aktivisty“, kteří
si tam udělali klubovnu a jakýsi hodinový hotel. Nejvyšší soud
rozhodl, že budova jim nepatří. Přesto že už bylo v
minulosti učiněno několik
pokusů squottery vystrnadit, nepovedlo se. Bránili se pomocí
právníka, podávali odvolání, vraceli se a bůhví co všechno.
Tentokrát
jim ale asi jejich právník (tuším, že je to právnička)
poradil, že to mají vzdát a celý případ tak vlastně zmizel ze
zorného pole (lehce hysterické) veřejnosti.
Rozebírat
celou kauzu nehodlám, to už udělali mnohokrát jiní. Ale při té
příležitosti mě napadlo několik bočních otázek, kterými se
páni žurnalisté příliš nezabývali.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)