Reptání, revolta, revoluce - a evoluce

 

   Reptá se na vrchnost nebo na ty, kteří nepatří do stejné bubliny stále a kontinuálně. To jaksi opatří k bontonu. Kdo nereptá, není Čech. Tu a tam se někdo pokusí o revoltu. Neuposlechne nějakého příkazu. Neřeším, zda příkaz vrchnosti má nebo nemá hlavu a patu, protože pro někoho má, pro někoho nemá. Třetí stupeň je revoluce. To je ovšem jev jiné kvality i kvantity.

Krychle, kýble a frťany

   Marian Kechlibar si na svém blogu postěžoval, že lidé si neumí představit malá a velká čísla. Sice ho správně přečtou, ale představa kolik to vlastně je tak nějak chybí. Taková obyčejná sedlácká představa. Zkusil jsem převést čísla kolem covidu19  na představitelná množství. 

Papiňák

    Papiňák zná skoro každý. Věci se v něm vaří rychleji. Výborná věc. Ale má dvě chybičky. Není dovnitř vidět a otevírat ho znamená ztratit tlak a přijít tak o jeho hlavní výhodu - rychlost vaření. 

Ta druhá záležitost je horší. Hrnec je sice vybaven ventilem, který udržuje tlak na správné úrovni. Ale může se stát, že se ventil něčím zanese. Třeba hrachovou polévkou. Pak nastupuje havarijní ventil, který zabráni explozi. Efekt nouzového vypuštění tlaku je poměrně dost dramatický a hrachovku máte obvykle na stropě kuchyně. Pokud selže i ten, nastává exploze a bývají opaření, ba i mrtví.

V+W po devadesáti letech

 

 

    "Tak co tomu řikaj?" "Čemu?" "Na tamtomu, jak dostal šest za tamto. "Za co?" "Vy to nevíte? Za jednu větu" "Za jednu větu? A to je hodně nebo málo?" "To záleží jak se to vezme. Například šest korun by nebylo tak moc. Kdežto šest let je až dost." "Šest let za jednu větu?" "To je možné? O takovém honoráři jsem ještě neslyšel. Kolik by pak dostal například Šejkspír?" Na to by nestačil ani starověk, středověk s novověkem dohromady. Leda k tomu připočítat ještě Kambrium." "Šest let vězení, pane." "Vězení? Za jedinou větu? Dneska v moderní takříkajíc pokrokové době vězení za jedinou větu? " "No co by ne. Jen vzpomeňte jak jste na zeď napsal "Brutus" před to moje "Krade". "To je pravda. Podle toho jsme tehdy také dopadli. Jenže to byl starověk...

Žer, ale nemlaskej

   Seděl jsem za svůj poměrně dlouhý život u dobré kávy s mnohými lidmi. Bohatými, nebohatými jako jsem já i s "chudými", kteří na tom jsou hůř než já. A tak si mohu dovolit srovnávat.

Übermenschen

"Řekl bych, ze vysílám signál, a to velmi zřetelný, že vláda je nepřítel!" 

Obsedantní představa, že jen já mám pravdu. 

A to bez ohledu na to, zda vláda má ve všem pravdu nebo ne.  

 

   Na světě jsou lidi obyčejní, vznešení, vyvolení, poddaní, podvolení. Páni i kmáni. To závisí na majetku a taky velikosti klacku, kterým jsou schopni bránit svá privilegia - ať už poctivě vydobytá nebo získaná násilím, rodem. Koupená nebo ukradená. 

   Pak je tu ještě jedna skupina - nadlidé. Ti se jimi většinou vyhlašovali sami a sami tomu věřili. Kněží ve starém Egyptě, faraoni, starověcí občané, středověká šlechta. 

U nás v Kotlince...

  ...je to vždycky stejné. Jakmile se někdo stane "celebritou", dostane funkci, vyhraje nějakou soutěž prostě vybočí z řady, okamžitě se zvedne vlna kritiky, pomluv a "nepříjemných skutečností".  A tak se dovídáme, kdy dotyčný napsal na Facebook nějaký vtip o Cikánech, kdy překotně uveřejnil nějaká pravidla nebo se vyjádří, podle mě obdivně, o obyvatelích Bruntálska, že jsou zvyklí chodit k lékaři, když si zlomí nohu nebo s průstřelem. A myslím, že se brzy objeví "zaručené zprávy" třeba o tom, že opisovala ve škole nebo donášela učitelům.  Ano, jde o doktorku Svrčinovou, která má v polovině měsíce nastoupit jako hlavní hygienička  ČR.

... a přijde zase slunce.

  Dneska dávám mnou okupovaný kyberprostor zcela k dispozici panu Vlastimilu Vondruškovi, neb mi mluví z duše, mnohem líp než bych to dokázal já sám. 

Mám doma několik jeho knížek a už dávno jsem zjistil, že máme podobné uvažování. Je příjemné zjistit, že nejsem až takový exot, za jakého mě někteří považují, protože se odmítám účastnit všeobecného brblání a nadávání. Kdekoliv. To stejně slouží jemnom k vzájemnému ujišťování, že je všechno špatně a ke sdílení "blbé nálady" jak pravil kdysi dnes již klasik Václav Havel, několikanásobný president Kotlinky. 

Tenhle fejeton mi loni unikl a možná nejsem sám. Tak tady je.

Jak nahradit myšlení vírou

Pár řádek o blozích, cizích názorech a tak...

   Nemám rád, nadávání na nepřítomné, věčné stěžování si na zlý osud, život atd. Na vládu, na cokoliv. Kromě toho, že je to zcela kontraproduktivní je to i frustrující. Život nám prostě připraví mnohá omezení, překážky a zkoušky. Mít z toho vytrvale špatnou náladu nebo se ji snažit vyvolat u druhých není k ničemu. Lepší je se situací vyrovnat systémem  "nejmenších ztrát". Když vás policista vyzve, ať si nasadíte roušku je nejrozumnější si ji nasadit, i když kolem vás dvou není v okolí sto metrů nikdo jiný. A až odejde, zase si i sundat. Protestní chování má smysl jen tehdy, když dokáže něco změnit.