O válce

 Pár podoteků k dnešku

   Ano, válka je vůl. Umírají lidé, často vlastně ani neví proč. Obrana Vlasti?  Osvobození jejího lidu od někoho? A co když mu to je jedno, kdo sedí na nevyšší židli? Chce jenom v klidu žít a mít děti. 

Kašpárci "Západu"

    Dneska ráno jsem si při snídani pustil jako obvykle rozhlas, konkrétně Radiožurnál a vyposlechl si ve zkratce reakce našich politiků na dění kolem regionů na východě Ukrajiny. A hned jsem se znechutil. Jak jsem tak poslouchal jednoho člena vlády a parlamentu za druhým jak odsuzují ruský postoj k problému samostatnosti oněch regionů, automaticky mi naskakovaly ne tak dávné postoje naší vlády k samostatnosti Kosova a  Taiwanu. 

Podoteky Schumacherovy 2012

O lidském jednání.

Člověka obecně, ale například investora, či politika zajímá jen to co není skryto za horizontem jeho života, kariéry či volebního období. Například krátkodobá a střednědobá návratnost investic do těžby hnědého uhlí je vyšší než návratnost investic do jaderné energetiky. V tom je problém, protože trh je krátkozraký prostřednictvím krátkozrace jednajícího člověka, myslícího jen na svůj momentální zisk. V mikroměřítku úspěšné a neúspěšné lidi odděluje "čokoládový test" (Jedna čokoláda hned nebo dvě čokolády za týden?). V dlouhodobém měřítku totéž odděluje úspěšné a neúspěšné "civilizace". Misesovu "Human action" by bylo třeba doplnit o „Social action". Jenže potíž je v tom že žádná "Social action" není. Protože jen "člověk jedná". Liberální ekonomové zkoumají jak jedná a jaký to má význam. Jenže stejně tak důležité, třebaže se tomu vyhýbají jako čert kříži, je proč tak jedná. Co všechno ovlivňuje jeho „svobodné“ myšlení. Nepochybně „svobodně“ jedná tak jak se mu to v rozhodné chvíli jeví jako nejprospěšnější. Jenže právě tak jedná zloděj, opilec ale i obchodník, vědec, odpovědný rodič.

   Každý jedná podle svých preferencí. Jenže co se jeví výhodné pro jednotlivce teď a tady, může být pro společnost (rodinu, kmen, národ, lidstvo) zhoubné zítra. Jistěže "Z dlouhodobého pohledu jsme všichni mrtvi". Jenže kdyby dlouhodobý pohled nebyl součástí "human action" těch, kteří třeba i "nedemokraticky" rozhodují, podobně jako rodič vychovávající své děti, nutící je ke studiu, k pracovitosti a bránící jim v konzumaci alkoholu a drog, dnešní civilizace jak ji známe, by neexistovala. To, že jedinec dosáhne nějakého zákonem stanoveného věku, nevypovídá nic o jeho schopnosti podílet se svojí "human action" na přežití celku. Dokonce ani o schopnosti sám přežít. Ano, trh krátkodobě obsahuje zpětnou vazbu směřující k optimu, v souladu "s human action" převážně ovládanou krátkodobými a střednědobými cíli. Síla zpětné vazby je přímo úměrná blízkosti individuálního horizontu. Problém je v tom, že trh nepřemýšlí dopředu. Pokud se to tak jeví, je to jen skrze "human action", skrze přemýšlení a časově vymezené preference jeho účastníků.

   Tyto preference jsou ovlivněny kulturou jejímiž součástmi jsou náboženství a jiné ideologie. Jsou to memy (Susan Blackomoore : „Theory of mems“), determinující preference "human action". Nyní k nim přibyly memy šířené v rámci mediokracie. Tak jednání, které subjektivně je jeho aktérem vnímáno jako prospěšné, může být objektivně zhoubné. Nevím, co si myslí mravenec šplhající po stéblu na jeho vršek, aby se tam zakousl a nechal se pozřít ovcí. Možná, že si myslí, že tím plní nějaký vyšší smysl mravenčího poslání, možná, že uspokojení puzení šplhat vzhůru po stéblu ho naplňuje nevýslovnou blažeností. Jenže ve skutečnosti jeho jednání, jeho "ant action" není projevem jeho "svobodné" vůle, ale projevem důmyslného ovlivnění jeho nervových uzlin parazitickým zárodkem motolice ovčí. Pro něj je cílem dostat se do trávicího traktu ovce a pokračovat ve svém životním cyklu. Co pro mravence je motolice ovčí, pro člověka (jehož chování byť v menší míře ovlivňují podobní parazité, například toxoplasmosa) jsou takovým parazitem memy (myšlenkové instrukce, kterými je programován) například móda, náboženství apod. Podle těchto memů člověk jedná. Příkladů najdeme mnoho, stačí přemýšlet. Klíčové je rozeznat dobré od špatného. Tak jako si Robinson Crusoe každý den psal jaké ho potkalo "dobro" či "zlo". Stačí přemýšlet. Chápu, je to náročné. Přemýšlení je tou nejobtížnější a nejnamáhavější činností. Je prospěšné o tom přemýšlet. To co jsem napsal, jsou, jak jinak, memy. Už jen tím, že jste to dočetli až sem, jsou ve vás. Nakolik je shledáte dobrými a užitečnými, či naopak špatnými a škodlivými, záleží na vás.

Tato země nemá žádný plán.

   Od politiků s časovým horizontem čtyřletého volebního období a kupujících si hlasy voličů za peníze voličů nelze očekávat žádný jiný plán než jak se na doživotí "zaopatřit" v období na kterém byli zvoleni nebo se prodrat do dalšího období. I ten kdo vstoupil do politiky s "ideály", s hrůzou zjistí, že v jeho oboru mu mezi tím "ujel vlak" a že mu nezbývá, než v politice zůstat a politikou si vydělávat. Vstup do politiky se tak podobá jízdě na tygrovi. Sesednout je nebezpečné. Je velmi naivní předpokládat, že v politice jsou dobří lidé. Naopak. Rozumné je předpokládat, že v politice jsou zlí lidé. Jen jsou na různých (v různých) stranách, navzájem se hlídají a navzájem si konkurují. Primárně nechtějí blaho občanů. Primárně chtějí své vlastní blaho. Proto do politiky vstoupili a proto se v ní drží zuby nehty.

Pokud jde o zkušenosti s Ruskem,

podobně s obavami bychom mohli pohlížet na Německo. Protože tehdy "u toho" také někdo byl, tak jako u okupace v roce 1968 a dosud z toho má trauma. Jenomže zatímco v případě Německa je odlišujeme od nacistické Říše, v případě Ruska s tím máme nějaký problém. Tedy někteří s tím mají problém tak jako někteří pamětníci mají problém i s nynějším Německem. Třebaže Spolková republika Německo není Říše tak jako Rusko není Sovětský svaz. Je tak těžké to pochopit ? Osobní zkušenosti a emoce spojené s minulostí jsou zábranou věcného a pragmatického uvažování v přítomnosti. Krom toho "příprava na minulou válku je" obecnou chorobou. Co se týče přetahování se Ruska s Polskem, má to příčiny sahající hluboko do historie obou rivalů. Teze o čtrnácti dnech o které Hitler předběhl Stalina je pohádka. Možná, že takové úvahy byly do budoucna, ale ne tehdy. Snahou Ruska bylo rozšířit si předpolí stejně jako ve válce s Finskem. Kromě toho, to připouštím, vyřídit si staré účty s Polskem. Argumenty k radaru jsem podrobně sledoval. Argumentace jeho zastánců byla nekonzistentní. Jedni tvrdili, že vůbec není namířen proti Rusku, ale že je součástí obranného systému proti Íránským, dokonce Severokorejským! raketám, druzí tvrdili, že je třeba "vidět do Ruska", že aby nepřijely ruské tanky, a že proto je dobré tu mít americkou posádku aby si Rusko nic nedovolilo. Nehledě na to, že mít tu americkou základnu by pro někoho byl príma obchod. Nakonec jak je obvyklé, vyříkaly si to obě velmoci. Co se týče Rakouska, situace po válce byla daná rozdělením do vlivových sfér. Neutralita Rakouska byla ústupkem za jeho ponechání v "západním" bloku. Po pádu sovětského systému nic nebránilo Rakousku ve vstupu do na NATO, když nic v tom nezabránilo někdejším sovětským satelitům z Varšavské smlouvy. Rusko by se stalo nebezpečným, pokud by se stalo nestabilmím. Právě tomu se snaží jeho nynější vláda zabránit. Za to se jí dostává "demokratického a lidskoprávního" "okopávání kotníků" a ochrany tamních nepochybně nespravedlivě vězněných "mafiánů". Protože každý kdo oslabí Rusko je "naším" přítelem a dělali bychom s ním báječné obchody. Tedy ne přímo my, ale ti, kteří obchodují se světovými zdroji. Pokud jde o mocenské nástroje, Rusko nepotřebuje (co by z toho mělo) posílat tanky, stačí, že má pod kontrolou zdroje ropy a plynu. Stačí zavřít kohouty. Jenže to by pro ně bylo obchodně nevýhodné. Využívá své ekonomické moci, brání se obklíčení cizími základnami a zasahování do svých vnitřních poměrů. Právě toto se nelíbí zverbovaným okopávačům kotníků. Měli bychom se jich ptát "pačemu" by nás Rusko mělo vojensky napadnout. Neměli bychom se spokojit s tradiční odpovědí, že prý "patamu". Není žádné "patamu", ale vždy pragmatické a velmi přízemní důvody. A nakonec, ani v době okupace nám Rusko nediktovalo čím svítit, jak chovat slepice a podobné nesmysly. To bylo dílo zdejších "soudruhů". Uzavřenost a "nevýjezdnost" byla typická pro celý sovětský blok. Nebyla, tak jako i poměry s tím spojené, spojena s Ruskem jako takovým ale se sovětským systémem. To co jsme zde v roce 1989 a poté lokálně považovali (zvlášť někteří) za událost světového významu, bylo lokální. Klíčovým byl zánik sovětského systému. Spolu s ním přirozeně zaniklo vše co z něho pocházelo. Nyní bychom na tom byli přibližně stejně jako jsme. Až na to, že by nám nikdo nediktoval kolik čeho smíme pěstovat, čím svítit, jak máme chovat slepice, a spoustu podobných nesmyslů chrlených bruselským centrem. Jestliže máme nějaký praktický problém, rozhodně jím není vojenské ohrožení z Ruska. To co je nám předkládáno je jen vhodným nástrojem k odvrácení pozornosti od každodenních problémů, které nás trápí. Včerejší hrozbou byl západní imperialismus, nyní jím má být Rusko. Proto musíme rozhodně a neochvějně, ve spojenectví, bojovat s a za.... ale vždyť tyhle kecy dobře známe. Jestliže máme všemožné problémy, Rusko za ně nemůže. Ale je vhodným hromosvodem. Zákaz žárovek, drahá vajíčka a další nesmysly, nejsou ve stínu na nás namířených Ruských raket naprostou marginálií ? Proto musíme...no, vždyť to známe, my starší a pokročilí. Ani mé pozornosti neunikly silácké řeči nějakého ruského generála. Jenže jsou to jen silácké řeči. V praxi to není tak, že ruský generál sedí nad mapou s flaškou vodky, dumá a dumá, kdo se mu nelíbí a pak zmáčkne červené tlačítko. Rusko je jeho domovem, je na ně hrdý daleko do minulosti (pocit, který tady už neznáme a když, tak je vymazáván, jsme za něj káráni, protože my přece nemáme být na co hrdí). Není divu, že cítí-li jeho ohrožení, že reaguje podrážděně.

Sovětský svaz je minulostí,

třebaže v myslích pamětníků, které zasáhl, žije tím či oním způsobem. Je to pochopitelné, protože čím člověk je starší, tím víc žije minulostí a v jeho mysli je obraz někdejšího světa stále přítomný. Zvykl si na svého nepřítele, boj s ním se mu stal každodenností. Tak s ním svádí boj i když nepřítel už není a poměry se změnily. Nám médii proč předhozený výrok ruského generála, otázka je nakolik autentický a pravdivý, je druhou stranou na odpovídající úrovni vnímám jako projev folklóru. Rozhodně ne vážně. Protože "kluci, kteří spolu hrají kuličky" se znají, vědí co mohou očekávat a jsou schopni se věcně dohodnout. Problémem není Rusko, problémem není Izrael, problémem není islám. Skutečným problémem je problém všedního dne, který se nás bezprostředně dotýká, a který je nám protivný. "Řešení" "světových" a podobných "zásadních" problémů, pokud překračuje rámec všeobecného přehledu a příležitostný pokec u piva, není-li to zdrojem obživy, se stává pouhým uspokojováním se předváděním zdatnosti na jiném kolbišti, než na kolbišti vlastního života. Potřeby podílet se na něčem velkém a zásadním, co překračuje rozměr lidského života, co mu dává "vyšší smysl" a oproti čemu jsou každodenní starosti maličkostí nehodnou pozornosti. Nemít Rusko, Izrael, islám, Věci Veřejné... co bychom si našli? Nepochybně bychom si našli něco podobného. Vždy když koukám do novin, na "zpravodajství" o nějaké "zásadní" události plnící na pokračování titulní stranu i několik dalších stran, říkám si, co jiného "zásadního" by mi bylo předhozeno, nebýt tohohle. Bílé místo by tam nezůstalo. Nejzajímavější je to o čem se nepíše. Nebo o čem, čeho byly plné stránky se najednou nepíše. Nemusí to být jenom Libye. Kost je předhozena, psi se rvou.

Proč jsme vyklidili pozice na východě a šťoucháme ruského medvěda do kožichu?

   Odpověď je jednoduchá. Vítězství ideologie nad zdravým rozumem. Tentokrát v opačném gardu. Po převratu je přirozená negace předchozího. Staré je špatné a je nutno nahradit je novým. Jak leccos se někomu nehodící bylo účelově nazváno kapitalisticko vykořisťovatelským tak po převratu lecos se někomu nehodící bylo nazváno "komunistickým". Krom toho, někteří jednoduššího myšlení si dobro představují tak, že stačí u zla přehodit znaménko. Děláváme si srandu z "komunistických" pohlavárů. Jenže když odhlédneme od ideologických mantinelů, například Štrougal převyšoval nynější politické mrťafy o několik hlav. A ministr zahraničí Chňoupek také nebyl vůl. Rozhodně by si nepouštěl hubu na špacír jako nynější senilní ministr zahraničí Schwarzenberg. Jestliže jim je mimo jiné vytýkáno, že se připosraně klaněli Moskvě a varovali před "nedozírnými následky", neměli bychom přehlížet jejich následníky, kteří se ne ze strachu, ale z nadšené blbosti (a samozřejmě svého prospěchu, protože jinak by se lépe neuživili a potěšení být v klubu "my, kteří spolu vládneme") se klaní Bruselu a hrozí, jak jinak, "nedozírnými následky". Tehdy to byly tanky, nyní je to ztráta dotací. Tak jsme pokročili od přímého donucení k nepřímému. Jak víme z historie a ekonomie, nepřímé donucení je efektivnější. A nově k tomu přistoupila mediokracie.

Zajisté, že Putin a "jeho" Rusko mohou leccos.

   Jenže podstatou mé oponentury napadající politický romantismus je teze, že politika je praktickou činností naplňující pragmatický zájem. Technicky není problém udělat z centra Evropy nebo z kteréhokoli místa na Zemi jaderné spáleniště. Nepochybuji o tom, že kdyby nějaký psychopatický jednotlivec nebo sekta měli takovou možnost, nepochybně by ji využili. Jenže naštěstí politická rozhodnutí jsou (z opatrnosti nevylučuji výjimku) jsou vedena pragmatickými zájmy. Jak jsem o tom psal. Třebaže reálný pragmatický zájem se může skrývat za pseudo důvody, rétorická cvičení, fangle, bubínky, píšťalky a podobný folklór. Hašteření, které pozoruji v diskusi, mi připomíná klukovské trumfování, která z válčících stran měla lepší letadlo, tank a podobně. Jenže nerozhodují nepočetné výjimečnosti, nejsou-li zásadní strategickou výhodou, ale celková síla. Co se týče debaty o Putinovi a Rusku, jde o to o jakým účelem jsou svěceny jejich prostředky. O co jim reálně jde. Co je jejich konkrétním zájmem. Co po nás požadují. To platí obecně o komkoli. Odpovědi na toto se mi nedostává. Jen od onoho, že nám hrozí raketami, nevím proč, od onoho, že nám hrozí zavřením kohoutků. Tak, sakra, chtějí s námi válčit nebo obchodovat? Oboje najednou nelze. Co všeobecně pozoruji, co vadí, že Rusko má tu drzost obchodovat se svými zdroji jak uzná za vhodné. To se nelíbí, protože selhává snaha ovládnout jeho zdroje. Nejde o demokracii a lidská práva, o blahobyt občanů Ruska. Toto není cílem, nýbrž prostředkem k ovládnutí vnitřní ruské politiky a ruských zdrojů. 

Tvrdím, že zájmem Ruska je 1. Mít v Evropě krytá záda, protože jeho soupeřem č.1 je Čína. 2. Obchodovat. Platí pravidlo, že jestliže hranice nepřekračuje zboží, překračují je armády. Znovu opakuji, že nám vnucená omezení pocházela ze "sovětského" režimu, ne obecně z Ruska. Co se týče naší energetiky, zásadně je nám diktováno ne z Ruska, ale ze "západního" zahraničí, především z Bruselu a z Německa za současného pruzení z Rakouska. Podle mého bychom měli být energeticky soběstační. Základem energetiky by měla být síť menších kompaktních jaderných elektráren. Není technický problém postavit takovou jadernou elektrárnu v každém kraji. Stávající zásoby uhlí ponechat pro metalurgii a chemický průmysl. Jenže tak to nebude, protože Česká republika není suverénním státem. Je daleko méně suverénní než byla do roku 1938. Není to Rusko, kdo omezuje naši suverenitu, kdo nám nařizuje co všechno nesmíme a co naopak musíme. Včetně těch žárovek a slepic. 

Pamatujme na to, když nám média předvádějí povinnou pětiminutovku nenávisti proti Rusku.

Napsal Schumacher v roce 2012

Válka začne ve středu

Šumavák mi nedovolil delší diskuzní příspěvek. Tak jsem si ho přepsal na vlastní blog. Dám odkaz.

Motto:
Trapné je, že si mi stále před očima motá ten hnusný komunistický pojem “váleční štváči”.

(quivis na Šumavákovi)

Halucinace a předepsané katastrofy Obuvníkovy

 Ještě jednou pro jistotu, kdyby mě zastřelili.

   Je všeobecně známo, že budovy WTC vůbec neexistovaly, i když někteří blouznivci tvrdí, že byly holografickou projekcí už od začátku. Skutečnost je jiná. To všechno je jen iluze způsobená drogami vyvinutými v tajných laboratořích CIA, rozprašováním do vzduchu letadly a přidáváním do vodních zdrojů. Iluze útoku z 9/11 byla způsobena modifikovanou látkou pod kódovým označením Beta-3- destruktin (oponent Alfa 3 -konstruktinu). Důsledkem absence vodíkového můstku v  bázi stereoizomeru došlo k tomu, že iluze zhroucení třetí budovy nebyla dokonalá, protože chyběla její část obsahující náraz třetího letadla. 

   Podobné látky byly rozprašovány nad Prahou v době tzv. Obamovy návštěvy. Prahu ve skutečnosti nenavštívil prezident, ale Alizabeth Quinnová z Nebrasky. Údajně je iluzí sám Obama, za kterého je považován jistý Lionel Garry, údržbář z New-Yorského metra, ovšem za předpokladu, že ono samo není iluzí jak by nasvědčovala nezvyklá udýchanost cestujících způsobená tím, že místo vlaků sami běhají v tunelech. Podle zpráv z dobře informovaných zdrojů je iluzí i Lionel Garry. Ve skutečnosti jím je elektrický otvírač konzerv vylovený z Hudsonu. Toto je odborníky opovažováno za spekulaci, protože Hudson není Hudson, ale ve skutečnosti jde o řeku Pečoru v Rusku, která je zmanipulovanou projekcí čínské Jiang-tse.

Některé halucinace mohou být nebezpečné a nepříjemné

   To je jejich vlastnost. Zvláště ty, které se jeví jako nejryzejší realita. Třeba halucinace vězení. To je důsledkem halucinačních interakcí. Příklad. Máte halucinaci, že jste o něčem něco četl. Někdo má halucinaci, že o tom četl něco jiného. To není problém. Problém nastane, jestliže se Vaše halucinace dostane do střetu s jinou halucinací tvořící silný multihalucinační komplex vzniklý  působením diverzifikovaných halucifaktorů. Většinou nastává v důsledku toho, že Vaše halucinace je nadána falešnou superioritou a je provázena nutkáním (které je součástí Vašeho multihalucinačního komplexu) způsobit interakci s jinou halucinací. Typické pro takové případy je, že nutkání sleduje generování pocitu libosti uspokojením primární potřeby způsobit interakci bez vyhlídky na  možnost vzniku interakcí způsobujících pozitivně vnímané  sekundární halucinace například o něčem co je způsobilé v halucinačním komplexu vyvolat další, a pozor, to je důležité, všeobecně pozitivně vnímané a všeobecně vyhledávané halucinace, například směnitelné za příjemné ale i nutné halucinace Vašeho halucinačního komplexu. Například jídlo, bydlení, vlastnění automobilu či jiných příjemných halucinací. Toto v krajním případě může přivést  až k halucipenalizaci o které se zmiňujete.

Trestný čin popírání globálního oteplování 

To je dost dobrý nápad. Popírání a zpochybňování globálního  oteplování je  jednoznačně nebezpečnější než popírání  holocaustu. Vyšší trestní sazba je  namístě. Protože neřeší  minulost, ale budoucnost. Budoucnost nás všech, kteří  odmítáme  se uvařit a spolu s námi zničit celou Zemi. Popírání globálního  oteplování je zločin proti celému lidstvu. A nejen lidstvu,  ale všem živým  bytostem. Že jsem dobrej, všimněte si toho stupňování  emocí. To by nás mohlo  protlačit do křesel v  Bruseli, kde  by náš boj za záchranu Země byl účinnější.  A radostnější. Konference  v exotických zemích, luxusní doprava,  vysoké platy a  diety,  žranice, pozvání od světových firem, všude kolem spousta nádherných  hostesek, atraktivní program. A navrch povznášející pocit,  že sloužíme svým  spoluobčanům a celému lidstvu. Co, sloužíme,  přímo se obětujeme ! 

Další katastrofická pitomost plná laciných efektů a klišé. 

   Základní  popis děje mi stačil. Uklohněno podle známé kuchařky. Vezměte  nějaký  katastrofický prvek : ptáky, mravence, včely, pavouky,  krokodýla, hady,  chobotnice, piraně, žraloky, vše náležitě  zmutované nebezpečným odpadem  vypuštěným do WC, uprchlé  z laboratoře šíleného vědce nebo zločineckého  koncernu,  asteroid, slunce, mimozemšťany, vulkán pod velkým městem. Přimíchejte  omezence z oficiálních institucí. Přidejte lehce excentrického  hrdinného vědce,  do té doby outseidera, pro genderovou vyváženost  se doporučuje žena. Zamotejte  do toho jejich rodinu včetně  psa. Ukažte hloupost a nemorálnost vybraných  mocných, neohroženost  jiných mocných, hlavně prezidenta, nejlépe s celou jeho  rodinou.  Nesmí chybět hrdinný černý policista, hasič nebo podobně  a jeden z  hlavních hrdinů rozpomínající se na své židovské  předky. Zabalte do explozí,  nasviťte odlesky z počítačových  monitorů. Vděčnou scénou  je hrdina horečně cosi  bušící  do klávesnice nebo řešící dilema jestli přestřihnout modrý  drát nebo  červený drát,  aby se cosi stihlo v poslední vteřině.  Okořeňte citovým vydíráním  a srdcervoucími scénami ala  Sophiina volba.  Završte povinným happyendem s  potrestáním  darebáků, oceněním hrdinných přeživších a nostalgickou  vzpomínkou na  hrdinné nepřeživší. Následují minuty titulků  děkujících všemožným za všemožné.  Jestliže tohle dobře  namícháte, dobře prodáte a máte vyděláno na pohodový život  ve  kterém vás neohrožuje zmutovaná žoužel, vulkán pod městem  ani mimozemšťané. Ti  nejschopnější nechají trochu pootevřený  konec pro volné pokračování II., III,  IV, ve kterých se využijí  vystříhané scény, technika a dekorace. 

Poznámky Schumacherovy k dění ve světě kolem 

=====

   Poznámka Kocourova: 

   Měl jsem kdysi dokument, který byl údajně závazný pro výroby úspěšných hollywoodských trháků. Tam byl děj rozdělený podle charakteru scén (expozice, konflikt, honička aut, souboj padoucha a hrdiny, láska k ženě, láska k vlasti, peripetie atd.) a to s přesností +/- na sekundy. Jak dlouho musí trvat to, jak dlouho ono, co musí přijít po scéně milostné a co po rvačce protagonistů. Prostředí a postavy tam uvedeny nebyly. Ani zápletka. Považoval jsem to za HOAX už v době, kdy se tomu HOAX neříkalo. 

   Tedy do té doby, než jsem si na VHS několik amerických filmů pustil a dal jsem si k ruce stopky, tužku a list papíru. Jestli to byla nějaká obecná planá "kuchařka" vydaná producenty, kterou se musí řídit scénáristé a režiséři, nebo to byla pravidla, která se vlastně dodržují tak nějak samočinně nevím. V každém případě to sedělo na americké filmy  velmi přesně. Možná proto jsem se na americké filmy přestal dívat. Nepřekvapovaly.

Ten výtisk jsem při stěhování ztratil. Mrzí mě to, rád bych si zkontroloval nějaký nový, katastroficko-ekologický americký film. Jsem přesvědčen, že by do pravidel oné producentské kuchařky spolehlivě vešel.

Pár poznámek od verpánku

   Omikron, syn Covidův a potomek Delty řádí i v našem Ústavu a tehdy jsou povolávání do zbraně všichni odolní. Ukázalo se že pokročilé mládí před C-19  neochrání. Dva neočkovaní a jeden očkovaný museli zůstat doma v horečkách.      

  Zbyl tam poslední: přestárlý, třikrát přeočkovaný. Takže na tomhle blogu téměř ustal život. Ale je možné čerpat ze ševcovské moudrosti. 

Takže si poslužte!  

Světlé zítřky aneb kdy nastane konec

Polemika

„Společným kořenem naší dnešních krizí je ekonomický systém, který je závislý na stálém růstu výroby a spotřeby. Systém, který upřednostňuje soukromý prospěch na úkor veřejného zájmu.“

  

Schumacherovy poznámky 2004 - 2008

Možná, že bychom se Amiši mohli nechat inspirovat.

(Amišové, křesťanská komunita ve Spojených státech, v běžném životě se zříkající většiny novodobých technických vymožeností, jejíž členové se živí zemědělstvím, řemeslem a obchodem s „ekologickými“ potravinami).

Óda na moudrost

 Přestože se o tom dá docela pochybovat, stále máme svobodu projevu  a dokonce i svobodu po projevu, dohlížitelé, hlavně ti neoficiální, nemají dost kapacit všechny názory na netu řádně zkontrolovat a probrat, které jsou správné a které škodlivé. 

PPP

   Pragmatický postoj pojišťoven

 

   Během onemocnění zákazníků covidem   pojišťovny   "životně" nepojišťují, až tři měsíce po prodělání a následné prohlídce.   Následky covidu jsou totiž  ne  až   tak řídké,   rozhodně hustší, než následky očkování.  Lidé po covidu musí počítat s tím, že budou mít často zvýšené pojistné o 20 - 200%.  Tak pravili zástupci pojišťoven. (A hned mají důvod zdražit.) 

Co s tím?