Země bez muslimů

Mordechaj Kedar

Jsou na světě země – a převážně v Evropě – jež v současné době prodělávají významné kulturní změny v důsledku přistěhovalectví muslimů. Výraznými příklady skutečnosti, kdy imigrace z muslimských zemí ovlivňuje – kromě jejich vysoké porodnosti – každou oblast života, jsou Francie, Německo, Belgie a Nizozemsko.

...my se tady fackujerme.

Rudolf Hrušínský st.         Zdroj: ČSFD

   To říká pan Rudolf Hrušínský, když vysvětluje naše "česká specifika" americkému detektivovi v podání pana Michala Dočolomanského v jednom pěkném českém filmu.

Humor?  Kdeže!  Popis reality. 

(Když jsem tohle napsal jako motto, dal jsem si vyhledat, z kterého filmu to je. Jestli z "Adély" nebo z "Tajemného hradu". A zjistil jsem, že stejný úvod použil Aston ve své poznámce k zcela jinému případu z roku 2008. Ale nechám to tak - znamená to totiž, že tenhle bonmot je naprosto a ryze český.)

Zničené židovské památky severních Čech

Napsal Pedro

Doplnění: Martin Hnyk

  Zvrácená snaha nacistických kulturtrégrů o co největší potlačení a ponížení podřadných židovských podlidí byla v Německu kodifikována v tzv. Norimberských zákonech. Zuřivá nenávist německých šovinistů (jako ironie historie - výraz šovinismus má svůj původ ve francouzštině - Nicolas Chauvin) našla svůj výraz v tzv. křišťálové noci. O konečném řešení židovské otázky pak jednala pod předsednictvím zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha konference ve Wansee. Jenom konečná porážka Německa a jeho spojenců zabránila ještě strašnějším následkům, než k jakým se nacisté stačili "dopracovat" do roku 1945.

Egypt, země faraónů

Zdroj: Internet

   "Tak nám svrhli prezidenta Mursího" pravila egyptskému Josefovi Š. egyptská paní Müllerová. "A zavírají hlavní islamisty."

Rozum, cit, etika

   Jsou to někdy čistě filosofické úvahy, dokdy (a za jakou cenu) je třeba zachraňovat život - ale nemyslím, že by se takové úvahy měly svěřovat jenom filozofům nebo jenom lékařům. Nebo rodičům. Nebo ekonomům. Případně organizacím, které se podobnou činností zabývají. Strašné množství partikulárních, profesních a osobních zájmů a tím pádem velké množství úhlů pohledu. 

   Ve staré Spartě se mrzáčci házeli ze skály - dneska to považujeme za barbarské a kruté. Jenže v přírodě, tak jak ji známe, je přežití jednotlivce méně důležité, než přežití druhu. Slabší zahynou, někdy jsou přímo stádem obětováni pro přežití celku. Třeba zebry, když musí přejít řeku, plnou krokodýlů. Obětují slabá hříbata. 
   Rodiče se obětují pro potomky. Pro zdravé (a dravé) potomky. Třeba matka pavoučice, která setrvává v hnízdě s čerstvě vylíhnutými pavoučky, kteří se pak živí jejím tělem. Za živa. Pak, když z hnízda vylezou ven, mají proti jiným druhům pavouků výhodu. Jsou větší a silnější. 
A o tom bych rád tady nastartoval debatu. 

Zemanování aneb Divide et impera!

Zdroj: Lidové noviny

  Pan president Miloš Zeman dnes odpoledne  pověřil svého věrného vazala Rusnoka sestavením tzv. úřednické vlády. Proč "takzvané"? Protože v těchto společenských výšinách už dávno neexistují lidé politikou nezasažení, apolitičtí odborníci a jednak je taková vláda politická už z principu, kdy Mlhoš Z. jejím návrhem naprosto promyšleně předvedl u stávající koalice ODS a TOP křečovité lpění na moci, u ČSSD a KSČM strašnou chuť vládnout a u VV vztek, že se v dalších volbách propadnou do nevolitelnosti. Trafiky prostě už nebudou. 

Komentář k zítřejším a pozítřejším událostem

    Politoložka, prof. Dvořáková vzpomněla dnes v TV interview na likvidaci klasického politického života v Itálii před cca 13 lety pomocí policie, soudu a obvinění několika set osob z politických stran. Od té doby, která byla překlenuta Berlusconiho hnutím Forza Italia! se politický život v Itálii (systém politických stran) vlastně neobnovil. Existence "úkazů" jakým je Beppo Grillo tomu nasvědčuje.

Je Islám skutečnou hrozbou ?

(Došlo mailem.)

   Autorem následujících slov je Dr. Emanuel Tanay, známý a vysoce uznávaný psychiatr; muž, jehož rodina patřila před druhou světovou válkou k německé aristokracii, vlastnil řadu průmyslových podniků a nemovitostí. Když byl tázán, kolik Němců bylo skutečnými nacisty, odpověděl způsobem, který může být určující pro náš postoj k fanatizmu: "Velmi málo lidí bylo skutečnými nacisty, ale mnoho dalších se radovalo z návratu německé hrdosti a další byli příliš zaneprázdněni, než aby je to zajímalo. Byl jsem jedním z těch, kdo pokládali nacisty za bandu bláznů. Takže většina se prostě stáhla a umožnila tím, aby se to vše stalo. Pak, dříve než jsme to zjistili, nás měli v hrsti, ztratili jsme kontrolu, nastal konec světa. Má rodina ztratila všechno. Já sám jsem skončil v koncentračním táboře a Spojenci rozbili mé továrny." 

ZÓNA aneb jak jsem stal stalkerem

Tady automat. Evakuace lidí byla dokončena.
Opakuji, evakuace lidí byla dokončena...

   O ostravských lagunách se svého času psávalo v novinách, mluvilo v rozhlase a natáčely se pro televizi. Šlo o to, kdo tu strašnou věc odstraní. Ta "strašná věc" jsou ale jenom  takové rybníky, naplněné ropou, olejem a kyselinami poblíže hlavního nádraží. Ryby tam pochopitelně žít nemohou, ba i ropáci by tam asi brzy skončili  a když na jejich hladinu usedne nevědomý pták, stojí  ho to život. Peří slepené ropou, nohy rozleptané kyselinou  solnou. Pokud se napije, má ten svůj konec rychlejší a jistější. Jinak je na břehu připraven střelec, který ptáka zastřelí, aby se netrápil. Taky řešení. 

Dílčí zpráva o správě blogu zvaného Útulna

   Dneska je to přesně půl roku ode dne, kdy jsem založil, respektive oživil dosud hibernovaný blog. Ten jsem zakládal už někdy v polovině minulého roku, protože mě nebavilo číst duchaplnosti Vlastencovy a stálé výpady Harpyjiny, jenže jsem hned po začátku skončil, protože byly prázdniny, internet mě přestal zajímat a na zárodek blogu jsem zapomněl. Ale když jsem začal znova poté, co Šaman oznámil, že diskuzi ve svém Doupěti zarazí - ta věc, založený blog na mě odkudsi z kyberprostoru vyskočila a nezbývalo, než ji s pomocí Šamana a Tess (děkuji moc oběma!) dát do provozuschopného stavu.

Béďa, nejhoděnšjší kocour, kterého jsem kdy mě měl

Ty už víš, jak vypadá zrcadlo z druhé strany, Béďo...

V noci nám umřel britský kocour Friedrich Veliký. Říkali jsme mu Béďa.  

Nejhodnější kocour, kterého jsme kdy měli. 

Umřel tichounce, ve spánku, bez bolesti a asi i beze strachu. 

Ráno prostě nepřišel ke snídani a zůstal spát na křesle.

Jestli je někde kočičí nebe, tak už tam na mě čeká.

Všichni mí kocouři, spokojení, s ohníčky v očích a lesklou srstí mě tam už vyhlížejí.

  Klid kočičáci,  už za chvilku dojdu. Ještě pár roků. Tam, kde jste, je to chvilka. 

A pak si už budeme budeme napořád hrát.

Umřela kočička,

taková maličká.

Celičká černá byla.

Ta že by umřela?

jenom se travičkou

navždycky odplížila!

(Lojza Mikulka)

Jak ze Svěrákovy kuchyně

Od známého mi přišla zpráva, chtělo by se říci pohádka. 
Myslím si, že za přeposlání stojí.  





   Před barákem mě zastavil nějaký optimistický kravaťák s tím, že je z firmy už nevím jaké, a prý kolik platíme za elektřinu, že by pro nás měl fajnovou nabídku. Stižen kratochvilným nápadem zahrát si na trotla, živě jsem reagoval: „A jaký proud nabízíte?“
„Pro vás určitě výhodnější, než máte …“ začal našprtaný kolovrátek.
Nehodlal jsem mu přenechat aktivitu: „No to jistě. Ale JAKEJ je ten proud? Střídavej nebo stejnosměrnej?
„Prosím?“ ustrnul sales area manager.
„No ptám se, jestli nabízíte proud střídavý nebo stejnosměrný“ dával jsem si záležet na výslovnosti.
Totálně vykolejenému nabízeči to v hlavě viditelně začalo šrotovat a na čele jakoby mu povstal nápis Měli jsme tohle vůbec na školení? Když nápis po chvíli pohasl, špitl rádoby obchodník nejistě: „No… to je jedno, ne?“
„No to teda není jedno“, pravil jsem rozhodně, „Střídavej proud musíte pořád přepínat a měnit, proto je dražší. Tak to vy asi máte stejnosměrnej, když ho nabízíte levnějc.“
„A jakej vy tady teď máte proud?“, zasáhla mladého muže spásná myšlenka.
„Jednofázovej“, oznámil jsem suše a mladého muže spásná myšlenka zase opustila.
Hned to ale srovnal: „A jakej mají sousedi?“
„No přece ten samej. Tady to všichni máme stejný. To jste si nezjistil předem?“, nasadil jsem pohoršený výraz, že je náš barák tak nehoden pozornosti.
„Jó, jistě. Když my dáváme nabídky jednotlivým odběratelům, ne celýmu domu. Ale, víte co? Já vám to zpracuju a přijdu ještě jednou. Můžu vás poprosit o nějaký kontakt?“

Na jméno se mě úplně zapomněl zeptat, číslo jsem mu řekl takové, co mě zrovna napadlo, on potom něco naučeného zamumlal a rychle pádil pryč. A já jsem na futru do baráku udělal další pomyslný zářez: Zase jeden oblbovač, co k nám nikdy, ale opravdu už nikdy nepřijde. 

Zdá se to sice zcela vymyšlené - ale pěkné, pěkné to zas je...

P.S.: Mor. Ostrava zakázala podomní a pouliční prodej veškerých "produktů". Už u nás kravaťáčci nezvoní, v podchodu nezastavují a chodce neobtěžují.  Je to od zastupitelů velmi chvályhodný počin.

Povodně 2013

Napsal Pedro

Beze slov

   Chytrý člověk se o horká kamna spálí jenom jednou, ta jedna zkušenost mu stačí. Blbec se musí spálit dvakrát! A když se tak dívám na roky 2002 a 2013 (tedy když nepočítám rok 1997 na Moravě) - kdy se budeme muset spálit potřetí? 

Jak se mají správně okrádat Cikáni

Cikánská kapela                      Zdroj: ČTV

   Abych byl "politicky korektní" (politická korektnost - nedostatek odvahy nazývat věci pravými jmény), musím předeslat , že úmyslně používám označení onoho etnika, nebo spíše sociální třídy slova Cikáni, ačkoliv doporučený termín je Romové. 

    Cikáni jsou tedy jen snědí lidé ze starých příběhů, pohádek a kreseb Josefa Lady. I když pokud s nimi mluvím, většinou se sami označují za "Cigoše". Bez sebemrskačství - dokonce jsem se setkal s názorem,. že Cigoši jsou ti, "co robi a nekradou".  Ti ostatní, kteří každý měsíc stojí frontu na sociální dávky a o kterých se píše v "černé kronice" když na ně po "vypreparování" železných nosníků občas spadne nějaký barák (Ha - politická nekorektnost! Černá kronika!)  jsou Romové. Ti, co nelení cestovat mezi ČR a a Anglií, aby mohli čerpat sociální dávky na dvou místech jsou Romové. Ti, co se sdružují v organizacích na obranu menšin jsou taky Romové. 

   Cikáni hrají v kapelách a vůbec se živí poměrně často prací. Taková až romantická skupina našich spoluobčanů. Okolí si je většinou plete s Romy a nemá je moc rádo. Pravda - je někdy těžké je rozlišit. Ale dost už hořkého humoru.  Ale ještě něco: Cikáni se za svůj původ obvykle nestydí. Romové často. 

Klamné cíle a kouřové clony

Co...?        Zdroj: Internet

   Když je v boji potřeba zakrýt, kde se vlastně nacházíme, aby na nás protivník nesoustředil palbu, vypouští se na moři kouřová clona a v letectví klamné cíle. 

Zdá se, že právě ty klamné cíle, které mají odpoutat pozornost od skutečných záměrů hodně lidí zmatou nebo aspoň na určitou dobu zaměstnají. Ale přesně to je jejich účelem. 

O trapném konci jedné utkvělé představy.

Pedelec za 65 000.-

   Když mi bylo asi tak sedm, osm let jezdil po Ocelovém srdci republiky dědek - netuším, kolik měl opravdu let, pro malého kluka byl dědek každý, kdo byl jen o trochu starší než rodiče - na bicyklu, vybaveném na nosiči jakýmsi elektromotorem, od nějž vedl řetěz k zadnímu kolu. Za bicyklem byl připojený klasický dvoukolák a v něm pod překližkou naskládané obyčejné automobilní akumulátory. Strejda vyšel z obchodu, do vozíku na překližku položil svůj nákup, nasedl na kolo a když stiskl páčku na řídítkách, kolo se s tichým bzučením rozjelo. Co je pod tou překližkou jsme už dříve pochopitelně jako zvědaví kluci vyzkoumali, když děda byl v obchodě nakupovat. 

Je mi to Putna, vážený pane!

  Nemám žádný vztah k profesorskému adeptovi Martinu C. Putnovi. A mám velmi dobré vztahy k homosexuálům i lesbičkám. Takže mě prosím nepodezírejte z homofóbie. Ale to, co se děje kolem jmenování/nejmenování literárního historika Martina C. Putny profesorem mě poněkud překvapuje. 

DALAJLÁMA

SAKRA, NEMÁ TEN TIBETSKÝ STAŘÍK NAKONEC PRAVDU?

Temné zrcadlo

(SERIA ZÓNA 2)

Mýtus starého mocnářství

Napsala Informace 

   V článku pana Frýborta “Zamlčená slavnost“ v  Neviditelném Psu 16. května 2013 mne zaujal předposlední odstavec, kde říká: „To jen Rakousko, žlutočerný prapor, pochod Radeckého, fedrpuše, kaiserbarty budí nostalgické reminiscence, v nichž se paradoxně naplňuje závěr hymny někdejšího mocnářství – říše rakouská nepomine, sláva vlasti, císaři. A ona nepominula, na rozdíl od jiných. Aspoň ve vzpomínce ne, v zasmušilých úvahách, jestli jsme tenkrát, v roce 1918, přece jen neztratili víc, nežli jsme získali.“ 

Krátký návod na život

   Žijeme v době krátkých návodů. Cokoliv si koupíte, snad vyjma rohlíků nebo brambor bývá vybaveno návodem k po(u)žití. Pro jistotu. Protože lidé jsou dneska takoví divní. Paní se opaří kávou z Mac-Donalds, zažaluje je a vyhraje spor. Na kelímku totiž nebylo napsáno, že je káva horká a že může způsobit opařeniny. (A že psi, ani malí, se nesmí sušit v mikrovlné troubě. Jinak zahynou za strašných bolestí. Ale to prý je HOAX.)