Prohledat tento blog
sobota 7. listopadu 2020
Luxus
čtvrtek 5. listopadu 2020
Chvála nesvobody?
pátek 23. října 2020
Podivný případ pana plukovníka Prymuly
čtvrtek 22. října 2020
Osobní svoboda jako nástroj destrukce
Zuzana Candigliota, právnička |
neděle 18. října 2020
Hrdinové naší doby
středa 14. října 2020
Výkřik do tmy
"Zakázat ty internety a bude pokoj..." (odposlechnuto prý v parku)
ale naopak činem lidstvu obecně prospěšným!"
/* mediální vražda, pochopitelně
Ke koronaviru, pandemii, vládě a opatřením proti němu se už vyslovili snad všichni, kteří mají do světa informací nějakou možnost vstoupit a promluvit.
Ti, co by k tomu mohli něco říct protože tomu aspoň trochu rozumí, ti, co se jen potřebují připomennout P.T. publiku, protože zájem o jejich mediální obraz už dávno upadl, ti, co jsou frustrovaní současnou situací a neví, jak se té frustrace zbavit a tak o ní píší, ti, kteří někoho nenávidí a "koronáč" se jim jeví dobrým, klackem, kterým lze praštit, ti, kteří se s infekcí už setkali a pocítili její sílu, ti, kterým covid 19 vzal někoho blízkého, ti kteří jsou z přemíry neověřených informací o pandemii zmateni a chtějí v tom zmatku orientovat, ti, kterým dělá radost vytvářet "mediální hluk", ti, kteří měli na vojně problémy s nadřízenými, ti, kteří jsou opatřeními postiženi finančně, ti, kteří si i tak poradí, ti, kteří na pandemii mohou vydělat, ti, pro které je informování i pandemii náplní práce, ti, kteří jakékoliv opatření považují za omezení osobní svobody, ti, kteří si myslí, že nebyli dobře ošetřeni, ti, kterým koronavirus zhatil nějaké plány, ti kteří nevydrží dva týdny bez návštěvy hospody nebo baru, ti, kterým vadí nosit roušky, ti, kterým to zas tak moc nevadí, ti kteří by rádi chodili do školy mezi kamarády, ti, kteří distanční výuku vítají, protože si mohou přispat...
Doplňte, prosím, dle vlastních postřehů.
sobota 10. října 2020
Věci nezbytné a ty ostatní
O hašení požárů, velkých dinosaurech, malých slonech a obřích krysách.
Když začne hořet, nehašený požár se rozšiřuje plošně a čím dál tím rychleji. Exponenciálně. Je třeba hasit. Jenže se vždy najdou lidé, kteří křičí, že voda toho zničí víc než oheň. A jestli by se nemělo raději nechat požár dohořet. A jestli si to nakonec majitel nezapálil sám, vlastní neopatrností. Proč by měla hasičská auta vjíždět na mou udržovanou zahrádku, když hoří sousedovo stavení? A že budou žalovat hasiče za nerespektování soukromého vlastnictví. U požáru jsou obvykle takové hlasy brzy umlčeny, někdy i fackou - i kdyby se někdo pasoval do role požárního technika. Vina - kdo za to může - se bude řešit až když bude požár bezpečně uhašen.
čtvrtek 8. října 2020
...až se ucho utrhne!
Když na moři teče do lodi a díra se zvětšuje, obvykle zazní rozkaz "Všichni k pumpám!" Jistě, najdou se i takoví, keří rozkaz odmítnou.
neděle 27. září 2020
O nezbytnosti strachu
V přírodě je spousta vzájemných interakcí mezi živými tvory vyvolávána strachem. Kořist utíká před predátorem. Predátor se vyhýbá jedovaté kořisti - která svoji nestravitelnost indikuje třeba výrazným zbarvením. Matky učí mláďata samostatnosti ale současně i ostražitosti před věcmi a tvory, kteří jsou smrtelně nebezpeční.
Ostatně, mnohé pohádové bytosti jsou určeny k tomu vyvolat v strach v dětských mláďatech. Hejkal, vodník, jezinky-bezinky, bludný kořen. Dá se říct, že pokud někdo není schopen přijmout klidnou informaci o nějakém nebezpečí, tak jediným způsobem, jak mu ji dopravit do mozku je vyvolat v něm strach. Zveličením nebezpečí, jeho personalizací. A děti, ať už ty opravdu mladé nebo ti, kteří, ač věkem nepříslušní, mají stále dětský způsob myšlení. A není jich málo.