Omikron

Tak tu máme novýho strašáka, pane Švejku!

   Strašidlo omikronu obchází světem, nejen Evropou. Zatím o téhle mutaci téměř nic nevíme. Pokud jsem našel nějaké neověřené informace, je to takový koronáč - chudáček degenerovaný. Zvýšený krevní tlak, bolesti celého těla, teplota, kašel a za pár dnů konec. 

 

Selfie a my

Půlnoční úvaha - nikoliv o koronáči.  

    Lidé přestali používat fotografii ke zvěčnění, k zastavení času – fotografie se stala součástí komunikace a nikomu nevadí, že nezůstane na věky. Vyřčená slova si taky nezaznamenáváme na magnetofon. Milióny lidí dneska fotí a jen hrstka z nich bude mít za dvacet, třicet let fotky svých malých dětí. Oblíbené jsou fotoknihy, zaplaťpánbu za ně. Díky jim se jednou dozvíme, jak ten nás svět vlastně vypadal.  Třeba není o co stát…

Ondřej Neff na Třech prstech Astonových

   Kurňa, má pravdu, dědek jeden. A když je to komunikace, ne vzpomínka, ne doklad, tak o to víc v těch fotkách lžeme. Ostatním - ale hlavně sobě. Sebestředná selfíčka, prefabrikované záběry z prefabrikovaných míst. Vlastně  není třeba nikam jezdit, všechny ty vhodné záběry jsou dávno na netu. Tádž Mahál, Gíza, Tahiti i Karlův most v Praze. Stačí tam vkopírovat vlastní selfie. (Určitě už něco takového ve fotomobilech existuje.) A bude to bez potřeby někam cestovat a covid pasu.

   Pohybujeme se ve světě předstírání, nezdá se vám? Už nejen slova, ale i obrazy. Virtuální svět, který se skutečným má jen málo společného. 

   Možná i tohle dopomáhá těm poněkud  bláznivým představám o bezuhlíkovém světě, plného tekutého genderu a patřícího všem: černochům, ženám, gayům, muslimům...   Každému jeden celý svět. 

Všem, kterým na těch ostatních opravdu, ale opravdu nezáleží. 

Mají na to nezadatelné právo. 

Jenže - ti ostatní taky.

Labelmani

   Kdo preferuje nějakou značku, label, u nějakého výrobku a bez důkazu ho prohlašuje za nejlepší, je labelman. Kdo něco vlastní nebo propaguje a nemá k tomu skutečný vztah, mnoho o  tom neví, ale má pocit, že by bylo vhodné se k tomu nějak vyjádřit, přihlásit, je snob, ne labelman. 

   Zdálo by se, že labelamanství  je doménou sběratelů. Třeba hodinek. Nebo objektivů či celých fotoaparátů. případně hifistů. 

P jako pandemie, P jako Pinochet

„Medicínsky chápu, že v určité fázi je potřeba si vybrat mezi dvěma zly,“ dodal ovšem a vysvětlil: „Jedno je, že nízkou proočkovaností poškodím pacienta, který se přitom chránit chce. Druhé zlo je někomu něco nařídit proti jeho vůli, někam ho tlačit.“ řekl presumptivní ministr zdravotnictví a dodal „Vyhazovat někoho z práce proto, že není naočkovaný, je jednak nerealizovatelné, jednak strašně daleko od toho, kde já mám hranici,“ uvedl Válek.

Před Dušičkami

...tady je.

  V pátek dopoledne jsem na Karlově náměstí čekal na tramvaj. Kde že se na refýži a v kolejišti vzalo tolik bělavého listí? Malé bílé kulaté z části už rozšlapané lístečky. Zvláštní. Co by to mohlo být? U okraje v kolejišti spatřil nedohořelou svíčku s nějakým obrázkem. V tu chvíli mi to došlo. Ony kulaté lístečky s vytlačeným jako by křížkem byly… hostie. Právě přijížděla tramvaj, svíčku jsem postavil na okraj odpadkového koše, nastoupil, odjel. Celou cestu přemýšlel, co se asi přihodilo…. 

   Asi za necelou půlhodinu jsem se vracel. Ta svíčka... Přece jsem jsem si ji měl hned vzít a ne ji jen tak odložit. Na odpadkový koš špinavý od típnutých vajglů. Jenže když byla tak oválená… Nedalo mi to. Místo abych se cournul, zpátky jsem se vracel tramvají, je to rychlejší. Bude tam?

   Byla. Nikdo ji nevzal ani neshodil. Už z dálky jsem jí viděl. Stála na okraji koše a čekala na mě. Ani jsem nekoukal po lidech na zastávce, ani jako by tam nebyli. Ještě že tak. Sebral jsem ji, strčil do kapsy. Nikdo ani hlavu nezvedl, všichni civěli do svých mobilů. Doma jsem ji opláchnul a postavil na stůl. Budou Dušičky, svátek Všech svatých. Najdeme pro ni důstojné místo aby posvítila při vzpomínce na ty, po kterých se nám stýská. Tak jak se na takovou svíčku patří.

Schumacher   

Čekání na Augusta P.

 Je demokracie konečným kýženým cílem lidstva?

   Chodívám do ZOO často. Dostal jsem totiž permanentní vstupenku výměnou za pár fotek zvířátek. Dobrý obchod to byl. A trolejbus, který jezdí co deset minut mě tam zaveze (zatím) zadarmo, což zase zařídilo město. Revizoři se na mě podívají a ani nechtějí čmuchat kartičku - vidí, že už jsem přiměřeně  opotřebený. U brány v ZO
O už nemusím potvrzení o volném vstupu většinou ani vytahovat - znají mě tam od vidění. Takže kdykoliv, když mám čas, je přiměřené počasí a je takový den v týdnu, kdy ZOO není naplněna hlučnými mláďaty druhu Homo Sapiens, která vřískají, protože je jejich matky ani moc nevnímají, neboť právě řeší veledůležité problémy s "přítelkyní na telefonu".
   Ne ke každým zvířátkům cítím stejnou náklonnost. Jelenovití, žirafy nebo jiní kopytnatci na mě nereagují, neekomunikují ani pohledem a tak je i já míjím lhostejně. Se slony si nejsem tak jistý. Malé kočky se sice tváří blazeovaně, ale po několika návštěnách zjistíte, že si vás pamatují a - přijdou si k mříži beze slov "pokecat". Totéž dělají krkavci. Vidí mě na několik desítek metrů a zdraví.

Zdravotnictvi - nezkrotitelný kapitalismus a neuřiditelný socialismus

Kapitalismus znamená, že majetek, výrobní prostředky jsou v soukromém držení a musí produkovat zisk, aby přežil. Co největší zisk, aby bylo možno investovat do dalšího kapitátu, který bude generovat ještě větší zisk. Pacient je jen prostředkem k získání peněz. Dojnou krávou 

Socialismus naopak pracuje s veřejnými prostředky, které byly získány povinnými odvody všech občanů - daněmi. Ti, kteří tyto prostředky přerozdělují podle nějakých politických schemat nejsou jejich vlastníky a tedy jim na výslkedku přliš nezáleží. Chtějí se co nejméně namáhat, protože jejich angažovanost není vždy patřičně finančně ohodnocena. Proto je tento systém neefektivní, ztrátový.

Ke svobodě slova

Zpátečníkovi i dalším

   Nadatlil jsem na Šumaváka pár slov. Trochu víc než pár, ale nechce mi je přijmout. Prý jsou duplicitní. Takže aspoň takhle, abych neměl pocit, že jsem si opotřebovával novou klávesnici zbytečně...

Kontinuální Hyde Park

   Že bývalý pyrotechnik nikdy nic takovoho neviděl je docela pravděpodobné. Těch mrakodrapů, do kterých vrazilo velké dopravní letadlo není na světě zas tolik. Tím pádem to současný vojenský analytik Štefec považuje za "divné" - a má proto nekonformní názor.  A ten  novináře zajímá. (Typický případ fachidiocie: "To přece není možné!")

C19

 

  Jel jsem onehdy tramvaji odkudsi domů. Přisedl si ke mně dědek možná starší než já a bez toho, aby se mi představil mi začal nahlas vykládat, jak je nebezpečné nechat se očkovat proti koronaviru. Neoponoval jsem mu, nezajímalo mě to, ale on vytrvale mluvil, co všechno se po naočkování stalo jeho znáným a známým jeho známých, sousedkám, sousedům i vzdálené rodině. Trombózy, revma, skleróza, rakovina prostaty... A že on by se nenechal očkovat ani za nic. Vykládal mi to dost nahlas na celou tramvaj - asi trochu nedoslýchal a nedoslýchaví lidé se domnívají, že ostatní nedoslýchají taky.

     Jsem provokatér a tak jsem se ho zeptal, co by dělal, kdyby mu pozastavili důchod, dokud se nenechá naočkovat. Že kdysi bylo očkování proti nakažlivýcm chorobám povinné a i jeho v dětství naočkovali a neptali se jeho rodičů jestli chce nebo nechce.

"A kdy mi ho pozastaví?..." "Nemůžou! Vždyť je to protizákonné!" 

Pravil jsem, že to zatím nehrozí - ale co by dělal, kdyby k tomu došlo. Hluboce se zamyslel, myslel jsem, že si trochu zdříml. Pak na mě zblizka zakřičel: "To by mi neudělali!" 

"A kdyby přesto?"  Neodpovidal. Pak se těžce vyhrabal ze sedadla, vstal a zblízka na mě zasyčel "Tak bych se nechal naočkovat!" 

Následně jsem musel vystoupit, takže náš rozhovor skončil. 

Jenom doufám, že jsem mu tím svým nápadem nezkazil náladu nebo ho dokonce nevystrašil. Docela by mě zajímalo, jaká fáma se z toho případně vytvoří.