Pár myšlenek od verpánku

O vzniku křesťanství

   Jsem zvědavý na reakci Židovské obce a Velvyslanectví státu Izrael a vybraných intelektuálů, kdyby například Parlament České republiky pro Čechy odhlasoval pravidla pro nabývání občanství a majetku a pro uzavírání manželství, obdobná těm v Izraeli. Pak by došlo i na argument, že nejsme vyvolený národ. Inu, někde se začít musí a za pár tisíc let by to už divné nepřišlo...Ale je to čím díl těžší. Dřív to bylo snadné. Žádné OSN, Rada bezpečnosti, Haagský tribunál, CNN, CBS, BBC, ani Petr Uhl nebyli. Stačilo se dovedněji než ostatní ohánět mečem a když se vám to dařilo pár set let a vybrali jste si správné božstvo, pokud možno imaginární, aby se nedalo rozbít ani ukrást a pokud možno jediné, aby se samo se sebou nehádalo, cesta k vyvolenosti byla otevřená. Když už se to nevděčné remcání zástupů nedalo vydržet, vylezli jste na kopec, aby vás nikdo neotravoval a do placatého šutru vyrejpali "Několik vět". Pak jste slezli dolů a dostali hysterčák, že oni se klaní něčemu co si uplácali zatímco vy jste se nahoře mordovali s tím šutrem. Mrskli jste s ním o zem, hrozně zanadávali a protože ausgerechnet přišla bouřka a prásklo to nedaleko ležení, dodalo to vašim slovům váhu. Pak jste se zase s klením a s nákladem šutrů drápali do vršku a znovu rejpali. A jak jste byli na své soukmenovce nasraní, tak jste k původním osmi přikázáním přidali další dvě. Nepokradeš a nesesmilníš. Pak zas přišel jeden chlápek kterej hlásal, že všichni lidi by na sebe měli hodnější, leč označili ho za tuneláře a ukřižovali. A tak vzniklo křesťanství a spadli jsme do toho všichni.

Mentalita / nacionalita / kultura / ideologie

Jurij Podoljaka, novinář

   Dnes dopoledne jsem si chtěl poslechnout, co se děje na ukrajinsko-ruské frontě a tak jsem si zavolal blog novináře Jurie Podoljaka. Místo aby nevzrušeným hlasem a s mapami v pozadí odrecitoval současný stav konfliktu, mluvil o obecných a docela odtažitých věcech. 

Jurij má dobré informace, lepší než v generálních štábech obou armád nebo satelitním centru USA, protože, jak sám říká, má k dispozici velký počet dobrovolných neplacených zpravodajců na obou stranách. Mě na tom zaráží jen jedna věc - ani  jedna strana se příliš nezabývala tím, co prochází sítěmi GSM. Ani jednu stranu nenapadlo ty sítě sledovat nebo vypnout. Odhaduji, že na sledování není dost technických prostředků (počítačů i lidí) a totální vypnutí by zcela paralyzovalo veškerý občanský život. Odhaduji, že v těchto krajích je mobil velmi významným spojovacím prostředkem - protože jediným. 

For free hate!

George Orwell čili Eric Arthur Blaire. Prorok.

  Za těch téměř deset let, kdy si vedu soukromý blog jsem se k tématu nenávisti vrátil několikrát. Poslední dobou opět rezonuje po celém internetu, Taková i onaká. Indukovaná (vybuzená) momentálními událostmi, většinou za vydatné pomoci sdělovacích prostředků, ale i rodová, pevně zadrátovaná, "zažraná" v mozcích svých obětí. Zkušenost empirická.

Přešlapy ruského cara

   Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přešlapy dělají všichni, ať dělají cokoliv. Je jenom otázka, jestli je těch přešlapů mnoho nebo ne a jak jsou patrné. Politika je vždy takový tanec mezi vejci. Kupodivu jsou přešlapy nejnápadnější u tanečníků, kteří je obvykle nedělají.  U těch, kteří jich dělají spoustu se často nedozvíme, co byl přešlap a co úmysl. Těm rozšlápnutým vejcím to je nakonec jedno.

Co s médií? (2)

 

 Před týdnem jsem si postěžoval na bumbrlíčky veřejných médií. Ovšem to nejsou jenom ony, Stejné je to i s divadly, koncertními agenturami, nahrávacími studií a podobně. Slíbil jsem že to upřesním.

Co s médii?

  "Televizáci i rozhlasáci" se poslední dobou bouří, že v této době nebudou zvýšeny TV poplatky a že to ohrozí jejich pozice, platy i inovaci technologií. A tak mě občas napadá, jestli je třeba na každého  vrabce chodit s 

kanónem. 

Narativ jako virtuální realita, jako symbol

Také se užívá termínu narativizace: převyprávění, změna smyslu obsahu novým výkladem

Eugèn Delacroix Svoboda vede lid na barikády.

   Opravdu snad každý zná Ezopovy bajky. Zvířata v nich jednají jako lidé a najednou vidíme věc z jiné strany. Nebo biblická podobenství. Návod, jak podle Bible správně jednat. Takový návod "pro paní a dívky" či "pastevce koz" na severu Afriky, pro lidi, kteří se nějak nevyznají v textu Bible. Jak interpretovat přikázání.

Dneska se tomu říká narativ. Čili nějaká zjednodušená představa, příklad jak chápat svět, který je dnes zaneřáděn slovy s nejistým, proměnným významem. 

Zkušební polygon

Přehledový radiolokátor P-35

   Když jsem v minulém tisíciletí "sloužil socialistické vlasti" (nebylo tehdy moc na výběr) tak jsme jako záklaďáci radiolokačních vojsk měli různá taktická školení. Strategická ne, ta byla určena pro vyšší důstojníky. Mimo jiné nám promítali dokumentární komentované 16 mm filmy (video nebylo) z bojiště ve Vietnamu. Přitom se rovnou (na plnou hubu) přiznávalo, že Vietnam sloužil k ověřování tehdy nových zbraní. Jak radiolokačních, tak proti radiolokačních. Naváděné i samonaváděcí americké rakety, vypalované ze stíhaček třeba 40 kilometrů od cíle. Způsoby, jak se těmto zbraním bránit. Které způsoby fungují a které ne. Zkoušely se tam i jiné zbraně, defolianty, napalmové bomby atd. Ale o těch jsme neměli moc informací.

Indoktrinace animositou

Výchova k nenávisti

 

Pohodář. A je to jenom pes. Nebo právě proto, že to je "jenom" pes?

   Tahle úvaha měla ještě dneska ráno daleko více písmenek. Jenže jsem zjistil, že se opakuji, sice jinými slovy, ale opakuji. Ale opakování není vždy matkou moudrosti. Takže jsem mazal a mazal. Snad to, co zůstalo, bude mít smysl.

Něco málo od verpánku

   Ve volných chvílích (teď mi jich momentálně moc nezbývá, tak leda pověsit někam nějakou tu jedovatost) se snažím vyškrtat zbytečná slova v článečku o "Výchově k nenávisti". Bude, bude, ale hned. Zatím pár myšlenek Schumacherových.