Jsem unavený

ROBERT A. HALL





Je mi 68.

Pracoval jsem tvrdě od svých 18 let, kromě jednoho semestru, kdy jsem studoval a kromě půl roku, kdy jsem denně hledal zaměstnání.

Hrůzy komunismu

 TO BYLA ALE ZLÁ DOBA

Ach, jo...

To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.

Ach, jo...

To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!

Ach, jo...

Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.

Ach, jo...

A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč.

Ach, jo...

Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala...

Ach, jo....

Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé  demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet

do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým

předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!

Ach, jo...

A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na

odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.

Ach, jo...

Ženský si vybrečely oči , když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 - 15 let déle.

Ach, jo....

Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v

nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve, když vás do půl roku po operaci

poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Nepřátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.

Letci, horníci,policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci

organizmu.

Ach, jo...

A co to omezování osobní svobody, kdy každý člověk musel povinně bydlet a nemohl se ani zajít svobodně vyspat do kanálu, nebo pod most, a ještě byl nucen chodit do práce a také nemohl ani svobodně a demokraticky žebrat.

Ach, jo...

Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět. A tak to má být! Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali!!! 

Ach, jo...

Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd., atd., atd., která tenkrát panovala! Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí, že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá - své okolí, přátele, ba dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího personálu!

Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš život maličko zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky, které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK! Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme

svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět. Také v TV, rádiu a divadle - tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece  nejlepší - jsme Češi! Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do

práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne.

Žijeme přeci jenom jednou! 

Co bude - "to neřeš!" To je přece skvělé žití v té naší zemičce, kde gauneři mají svá práva a jejich oběti nemají práva žádná. Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno! Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často atd., atd., atd.! Protože přesně tohle nás jedině zachrání!!!

Vždyť jíž máme co jsme chtěli a zloději si žijí v klidu, přepychu a blahobytu.

Nezapomeň přeposlat !

===============================

  Tak tohle koluje mezi důchodci. Když pominu to "tlačení na pilu" tak je to souhrn změn ve společnosti, Divil bych se, kdyby to neobrátilo veřejné mínění doleva. Až to některým dojde. 

   Kateřina Konečná má u pamětníků tak docela našlápnuto bez ohledu na to, že v socialismu byla spousta nespravedlností. Nicméně dneska je to dokonce o něco horší. O dost horší. 

   Ti mladší budou muset dopadnout na držku osobně, aby pochopili. Tak jak my jsme museli dopadnout na hubu v roce 1968 - 1970 - a potom dneska. Možnost srovnávat je nebezpečná. Pamětníky by měli umlčet jakýmkoliv způsobem!!  

Lysistrata

Starověké řecké báje a pověsti ukazovaly a podnes ukazují, jak se dostat na cestu hrdinů. Je to cíl hodný lidského života. A cesta hrdinů nemá konce. (Eduard Petiška)

Z diskuze na netu: Krásná Helena. Co dokáže jedna baba a uražená chlapská ješitnost…

===

Hromady mrtvých na obou stranách, zničené město a ti dva, kvůli kterým to válčení vypuklo nejvíc, si v klidu sedí za bukem a koukají na to….

===

A dneska? Dneska už ani tu babu nepotřebují! 

Leda jako Kanonenfutter.

Vzpomínky na radar v Brdech

    

   Braňme se zlodějům času. Čas každého z nás je vymezen. Během něho můžeme vykonat  omezený počet  logických operací zvaných myšlení. Neposkytujme  svůj "strojový" čas jiným a nenechme se zaměstnávat  parazitními  myšlenkami pro nás neužitečnými, ale  užitečnými pro jiného.  Třeba jen tím, že přemýšlíme a marníme náš drahocenný  čas  nad podstrčenými pseudoproblémy místo toho abychom přemýšleli  nad něčím  důležitým pro nás. Protože až každý z nás  dospěje ke konci cesty, mnohý hořce  zalituje, co všechno pěkného  a radostného mohl prožít místo onoho neplodného. 

Židovská přísloví - slovensky

Každý národ má svoje videnie sveta a najlepšie sa to prejavuje v prísloviach. O múdrosti židovského národa sa šíria legendy, a to nie je len tak. 

O vážení

   Jsem narozen ve znamení Vah a kdybych na to věřil, tak možná mám i vlastnosti svého znamení zvěrokruhu.  Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, byl jsem v mládí cholerik, který hodil po svém nadřízeném deštník a z ředitelny několikrát odešel s prásknutím dveří. Uvědomil jsem si ale, že asi něco z těch Vah mám v okamžiku, kdy se mi začala zamlouvat jedna replika z muzikálu "Šumař na střeše", kdy židovský mlíkař Tovje, který po rozhovoru s Bohem, když učinil nějaké závažné rozhodnutí prohlásí "Ovšem na druhé straně..." a tím naprosto zbourá své předešlé vyargumentované rozhodnutí.

Poznámka Schumacherova

Izraelité a Palestinci neboli židé a muslimové

...což toto všechno není důsledek jejich podílu na aktivní multikulturalizaci a multietnizaci endemické kultury, ve snaze o pestrost v níž by byli méně nápadní, jedněmi z mnoha menšin? Zatímco mají starost, aby nepřišli o většinu v Izraeli. Nežijí tam, protože být tam Židem je obtížné, je v tom velká konkurence.

Zaslechnuto v rádiu

    Rádio poslouchám jenom při snídani. Nevyhovuje mi ani hudba, ani výběr zpráv. Ale platím ho, tak si za své peníze užiju několik minut programu denně. Dneska ráno jsem zaslechl, že přes třicet procent mladých dívek trpí depresemi, provádí sebepoškozování a prostě není v dobrém duševním stavu. Vzhledem k tomu, že jsem něco podobného v rádiu slyšel o mladých klucích už včera, tak mě to zarazilo. A trochu jsem se zamyslel, proč tomu tak je.

Nová válka v Izraeli

    Tak nám Palestinci napadli Izrael.  Není to poprvé a není to ani naposled. Dokud bude židovský a muslimský stát sousedit, nic jiného se nedá čekat. 

O celulárních rudých hadrech

   Udělal jsem si dneska čas a prohlédl několik dezolátských webů. Nějak mě to dezolátství přestalo bavit. Asi si vyberu raději zahrádkáře nebo hráče ruských kuželek. Dezolátem už být nechci. Budu nanejvýš takovým tajným, tichým podporovatelem. Proč? 

    Z místa které zaujímám se mi zdá veškerý ten dezolátský boj jen takovým festivalem samolibosti, moc se nelišící od "oficiální linie" věrchušky a oficiálních médií. Směr je opačný, styl shodný. Spolek lidí, kteří  před druhými předvádějí, jak hluboké znalosti mají v oblasti techniky, historie, vojenství, mezinárodní politiky, sociologie i umění a kultury. Prostě: Ten obyčejný, starý, opelichaný a artritický kocour mezi nimi  nemá co dělat, jenom by jim kazil jejich skvělý průměr IQ.