Předevčírem, včera, dnes a zítra

  
   Když jsem byl malý a pak už jenom mladý a dokonce i jenom mladší, upřímně jsme skoro všichni nenáviděli socialismus a Sovětský svaz. Ne že by nám nějak zvlášť ony jevy ubližovaly, byli jsme na takový modus vivendi zvyklí. Zprávy se světa se lovily mezi rušičkami, nenakupovalo se, nýbrž se shánělo, pokud člověk měl na něco nárok, bylo jasné, že bez úplatku bude uspokojen nárok někoho jiného, toho, který všimné dal rozhodujícímu činiteli dříve. Říká se, že si člověk zvykne i na šibenici. Nebylo to sice tak drastické, ale bylo to v podstatě tak. Ostatně - žilo se tak i za Hitlera. Podobný mediální tlak na lidi v Říši i Protektorátu způsobil, že jsme v roce 1948 dobrovolně zvolili komunisty. Protože stáli proti Hitlerovi. A v roce 1989 pak západ, protože stál proti komunistům. A je celkem lhostejné, že to byl velmi zjednodušený pohled a vlastně nepravda - jak nás přesvědčují renomovaní historici.

O porušování zákonů

   Zákony jsou určitě potřebná věc - sny libertariánů, ultraliberálů, že společnost bude nějak sama od sebe dodržovat zásady "slušného chování" jeden k druhému jsou stejně nesmyslné, jako sny komunistů o tom, že každý bude pro blaho všech ostatních pracovat podle svých možností a postačí mu, že ho společnost odmění podle jeho potřeb. 

Prakticky je to mnohokrát ověřeno - když se skupina lidí dostane do isolace od zbytku společnosti, třeba po nějaké katastrofě, třeba po ztroskotání lodi nebo letadla na opuštěném místě ukazují, že i v takovém případě vzniknou nějaká pravidla, nepsané zákony, které ovšem stanovují ti nejsilnější. Ať už fyzicky nebo třeba tím, že mají v držení nějaké prostředky k přežití. Připomenu třeba Pána much od Williama Goldinga. Dá se konstatovat, že pravidla, zákony, vzniknou v každém případě. I primitivní kmeny v hloubi amazonského pralesa mají nějaké své zákony, které sice nám, "kulturním lidem" připadají nesmyslné, ale pro dané podmínky se osvědčily. Jistěže osvědčily, jinak by byly ustanoveny zákony jiné.

   Zákony by se měly dodržovat. My, kteří žijeme v kultuře, která si říká vyspělá jsme na dodržování zákonů dokonce vymysleli zákonodárce, soudce, policii a represe. Kdo nedodržuje zákony je stíhán, souzen a trestán. 

Hate free - nenávist má zelenou

PÁR NESOUVISEJÍCÍCH POZNÁMEK

Stroj na ovládání Světa.
Tedy stavidlo na rybníku Svět.

Divide et impera! 

   Nenávist až za hrob. Nepotřebujeme přece svět, kde se snesou lidé, kteří si kdysi ublížili. Takovou verbež přece nejde snadno ovládat - oni by se nakonec mohli domluvit PROTI nám. Za každou cenu je tedy potřeba postavit jedny proti druhým. To je práce pro "nestranné, poctivé a vždy pravdomluvné  žurnalisty", kteří jsou i se svými médii vlastněni věrchuškou nebo jiným vlivným subjektem. Nebo pro pana Sýse. Možná má pocit, že mu tenhle "nesmiřitelný" postoj pomůže k většímu uznání na konci jeho kariéry spisovatele.

Poslední slova

   Tento text zapsal před svou smrtí Steve Jobs, jeden z nejbohatších mužů této planety (zakladatel počítačové firmy APPLE, jeho jmění je odhadnuto na 8,3 miliardy dolarů. Zemřel na rakovinu slinivky ve svých 56 letech.

Osm tramvajových zastávek cestou k věčnosti....

 Napsala Astra     

   Je to - jako bych se procházela svým životem. Nastoupím téměř u domu.Je májová neděle dopoledne. Fičí studený vítr a přináší od severu hory mraků. Je mi zima, málo jsem se oblíkla, ale vracet se nebudu, v životě to nejde pořád se vracet. Musím vydržet.

Kdo se má líp, kdo se má líp než úředník...

   Vláda nevolených, zato nekritizovatelných úředníků. Dobře placených a schopných si pomocí peněz a slibovaných funkcí vydržovat armádu menších přikyvovačů, dvořanů. Připomíná to opravdu nějaký královský dvůr, do jehož kruhů se dostanete jen náhodou. Své nástupce si také volí mezi sebou. Dost to připomíná Zakázané město v Pekingu.

Dvojí metr a justice

   Justice, která má dbát na dodržování zákonů, "vyráběné" zákonodárci v parlamentu, "volení lidem" - po volební kampani, která nemá s realitou života moc společného, ale hodně naslibuje, má občas přetěžkou úlohu. 

  Protože kromě zákonů, které jsou často ušity na míru nějaké "nátlakové skupině" (myslivecká lobby, betonářská lobby, zelená lobby, atomová lobby atd.) se musí zabývat i dopadem na "veřejné mínění". Což není kupodivu mínění veřejnosti jak by se podle názvu mohlo zdát, ale tlaky, které vytvářejí žurnalisté  z médií, které jsou ovlivňovány buď politickými stranami nebo finančníky, případně obojími najednou. 

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!

   Už je to tady. Islám si pomalu probojovává místo v evropském estetickém cítění. 

   Jak tak chodím ten svůj jeden a půl kilometr do Ústavu a zase zpátky, všiml jsem si jedné věci. Jak se "nesou" cikánští mladíci. Nakrucuji se, oblečení ve značkových džínách před obdivnými zraky mladých Cikánek, už teď tloustnoucích, nakrvavených v těsných bílých leginách. Vzpomněl jsem si na občasná setkání s muslimy v témže prostoru. Podobné chování, jenom jejich ženy jsou ještě uťápnutější. A ošátkované: nikáb, hidžáb nebo ještě více.

Ve stínu Čtvrté říše

foto StK     

   Následující text vyjadřuje oprávněný pocit Slovana. Ano, jako 75% Slovan souhlasím, jako 25% Germán mám tu a tam připomínky. Měl jsem (a pořád mám) v Sasku vzdálenou rodinu. Kupodivu - tou svou mesaliancí s Poláky se Sasíci stali méně Germány a více ...komunisty?  Co je to za blbost? Co mi to prsty píšou?  

   Byl snad Hitler komunista? Podle mé dávno zesnulé drážďanské pratety asi ano. Tvrdila, že kdyby ho bývali byli opravdu poslechli, mohl být v Evropě ráj na zemi. Tisíciletá Třetí říše. Možná se jenom něco zvrtlo s těmi Židy. Hlavně s těmi bohatými. Stejně se to s holokaustem zveličuje! Nebo snad proto, že Němci nebyli dostatečně oddaní Vůdci? Mělo se to možná raději povést.

   Nebylo by nutné se teď, v novém miléniu marně a krvepotně pokoušet o vybudování Čtvrté Říše s krycím názvem Evropská Unie...

Hloubení příkopů a jam na mamuty

Úvodní obrázek z jednoho ruského (!) webu
popisuje dnešní svět v geniální grafické
zkratce. Jak se nesprávně říká :
"A vo tom to všecko je!"

   Dlouho jsem neměl čas něco smysluplného  napsat. Ústav se rozhodl, že mě částečně exhumuje a postaví do služby. Málo času...

   Mezitím ovšem "čas oponou trhl a změněn svět!" (Tedy ten čas oponou trhá jak šílený. Jako by se tam za oponou rvalo několik lidí!)

    Nepokouším se tu něco vysvětlovat nebo obhajovat. Jen jsem za několik posledních týdnů shromažďoval odkazy z různých zdrojů. Takový "dort od pejska a kočičky" podle Karla Čapka. 

   Pokud navštívíte jen polovinu odkazů, které jsem do textu  zabudoval, nebudete mít v hlavě žádný dort, ale (ne)pěkný guláš. Ale to se časem utřepe, jak moudře pravila Astra. 

   Není totiž dobré pít jen z jednoho pramene. (Tohle říká pro změnu starý Kocour.)

Eskalace nenávisti

   Určitě si my starší vzpomeneme, jak jsme (valnou většinou) upřímně nenáviděli komunismus (komunisty nevyjímaje) a Sovětský svaz. Pokud totiž na někoho naléháte, že má, musí něco milovat, dosáhnete přesného opaku. Každá akce budí reakci jenže opačného směru. Vybavuje se mi groteska z doby němého filmu, kde si LAUREL & HARDY vzájemně ničí majetek. Nakonec jsou z obou chudáci. Tak tomu se říká stupňování, eskalace. Častá předehra k válce a téměř výlučná předehra soudních sporů mezi sousedy. Nebo tzv. "domácí zabíjačky" čili vraždy v rámci rodiny. Od nekritické lásky do nenávisti až za hrob kupodivu není moc dlouhá cesta. Eskalace právě za účinné pomoci sdělovacích prostředků probíhá mezi vládci a lidem. Dá se to vůbec zastavit, když do racionální úvahy proniká stále více emocí?

Selfíčka

Selfie: Lucie Tykalová, učitelka

   Selfie, focení sebe sama ať už pomocí vlastní ruky nebo speciální tyče. Někdo si tak považuje svého obličeje nebo celého těla, často téměř neoděného, že se nejen vyfotí, ale pak i zveřejní své foto na "sociální" síti. Pominu fakt, že se v mobilech, kterými se tento způsob sebeukájení provádí používá "krátkého skla", takže každý fotograf - portrétista se otřese hnusem - všechny obličeje pak vypadají jako tuleni s výrazným čumáčkem a malou hlavou.

Nekamenujte proroky!

KAREL ČAPEK

   Futurologie je stejně jako meteorologie věda nevděčná. Pokud se prorok dožije svého proroctví, bývá často překvapený, jak moc se netrefil. Nebo naopak trefil. V  obou případech mu to ostatní vyčítají.

Karel Čapek, na rozdíl od těch dnešních skutečný humanista, se trefoval do "fututra" velmi přesně. Jistě, že ne technicky, ale po lidské stránce. Lidskou povahu znal až moc dobře.

RUR o nových umělých lidech, robotech, kteří se nakonec stávají lidskými. 

Podobnou situaci řeší i film AI.  Romantičtěji, tak nějak "americky".

Nebo Krakatit - to je přece o atomové bombě. Včetně výčitek svědomí jeho tvůrce. Robert Oppenheimer. "Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů."

Bílá nemoc se ještě zcela nenaplnila - ale i na ni myslím dojde. Nějak jinak, ale dojde.

A Válka s mloky. To mě stále napadá, když si čtu o současné uprchlické vlně. Invazi "jiných". Čapek se bál útoku jiného druhu, ne lidí. A nastává útok lidí jiného druhu. Jiné kultury. Ale nenastal samočinně, ale vinou lidí. Nás samých.

Spasitelé

   Poslední dobou se stále "nálepkuje" a v diskuzi na tomhle blogu jsme narazili na různé skupiny lidí, kteří tvrdí, že právě oni a jen oni mohou spasit svět. Neboli se sami prohlašují za spasitele. 

Takových už bylo... 

   Z poslední doby:  komunisté, sociální demokraté, nacionální socialisté, fašisté, křesťané takoví nebo onací, muslimové různých směrů, demokraté s různými přívlastky, židé atd. Všichni podle úsloví, že každá liška chválí svůj ocas. 

   Jenže to není až tak jednoduché. Leckdo může být třeba žid - ale současně i Rus a komunista. (L. D.  Landau např. nebo žid a Němec (A. Einsten) atd. Možných kombinací je obrovské, téměř nekonečné množství. Slavného člověka si totiž každý rád započítá do výsledku svého manipulativního výčtu. 

   A na tomto principu se smaží vytvořit zdání, že jedna víra je lepší než ostatní. Že její vyznavači jsou nějakým způsobem vyvolení. Že kdyby nebylo holokaustu, mohlo být lidstvo dál ve vědě. Že by nastal zlatý věk lidstva. Což sice není nemožné, ale nepravděpodobné. Kvalita člověka - vědce netkví v tom, jaké vyznává náboženství. Ale ani v tom, jaké je národnosti nebo jakou má barvu kůže. 

   Neboli - článek, přesto že v žádném případě nepochybuji o pravdivosti údajů v něm uvedených je manipulací a "skuhráním" na osud. Stejný článek s jinými, stejně pravdivými statistikami by mohli napsat Rusové, Poláci a další. Protože i ti ztratili ve válkách hodně vzdělaných lidí. Lidí, kteří možná mohli posunout lidské vědění daleko dopředu ale dříve než to mohli udělat tak zemřeli. A to je právě ta argumentace ublížených "co by, kdyby".

   Nakonec - přečtěte si ten osm let starý článek. Uvádím ho celý i s tím, že asi málokdo bude mít dost trpělivosti vysledovat všechna ta jména.  Náš problém netkví v tom, že bylo vyvražděno tolik schopných lidí - ale v tom, že současná "demokratická" vláda světových velmocí není schopna se agresi islámu postavit jako chlap. A možná je v mocenských strukturách (a to i finančních) i nezanedbatelný počet politiků židovského vyznání nebo aspoň původu. Opravdu nehodlám dělat na toto téma nějaký výzkum, jen abych vytvořil nějakou teorii o židozednářské lóži, která škodí dnešnímu světu. 

   Moje osobní zkušenosti s židy jsou ale veskrze dobré. Dobře se mi s nimi spolupracovalo a žádný z nich mě nikdy nepodrazil. Současně s tím jsem si všiml, že nejen "Slovan všude bratra má". A že židé si vzájemně vycházejí vstříc lépe než když nejsou spojení svou vírou. Což ovšem platí třeba i pro muslimy, křesťany nebo Poláky.  Nebo gaye. Nebo černochy. Čili - i když by to do objektivního hodnocení okolních lidiček zasahovat nemělo, tak jeden z parametrů, podle kterého lidi posuzujeme to rozhodně je.

Jidášský polibek

    Rodiče autistického dítěte jej chtěli umístit v běžné škole s tím, že tam bude mít veškeré potřebné podmínky. Čtrnáct spádových škol v okolí Brna dítě odmítlo s odůvodněním, že by to pro ně znamenalo zvýšené náklady. Rodiče se ale soudí - a prvoinstanční spor vyhráli. Škola musí...

Ostragen

Cyp na zdi.
 (Neznámý sprejer u dolu Hlubina)

Psali teď před pár dny v novinách o velkém objevu. Vědci zjistili, že my Ostraváci máme na rozdíl od Pražáků navíc jeden gen. Ten nás prý činí odolnějšími proti smogu. Kdyby se zeptali mě, nemuseli vůbec složitě bádat. Já o tom genu vím odjakživa.

A navíc, že funguje nejen proti smogu. Jsme prostě evoluční genoví mutanti. 

Summit a Kotleba

Sebejistí vládci Evropy

  "Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka panu Švejkovi...

   Tak nám probíhá další z nekonečné řady summitů v EU - nebo i jinde. Kromě vzletných řečí, planých slibů a vzájemného ukazování svalů nevyřeší ani tento "sumýš", jak mu říká Šaman Jan Kovanic, vůbec nic.

Odlišnosti kultur aneb hoď kamenem, kdo jsi bez viny.

   Měl jsem kdysi jednoho spolupracovníka, který je gay. Uvědomil si to kolem svých čtrnácti let, ale bylo to v době, kdy byla homosexualita "na indexu". Takže svoje sexuální preference skrýval, jak jen mohl - dokonce se málem oženil. 

   Jenže to je opravdu slušný člověk a tak těsně před svatbou si to se svou nastávající vyříkal - a kupodivu byl pochopen. Se svatby tehdy sešlo, ona dívka dokonce zůstala jeho kamarádkou a dodnes se s ní i její novou rodinou setkává. Stal se z něj domácí přítel - bez uvozovek. 

     S tím, že je gay se mi svěřil hned, jak nastoupil a my ostatní jsme jej naprosto respektovali. V divadle je to možná snadnější než jinde - divadlo takové lidi přitahuje jak magnet. Čtyři procenta je prostě na divadlo málo.

   Je to inteligentní a sečtělý člověk, který mi dodnes doporučuje, co je dobré si přečíst nebo poslechnout, protože má velmi dobrý vkus. Již dlouhá léta není mým podřízeným, oslovuji ho ale stále "můj vznešený knihovníku". Postupem času měl několik známostí, nakonec si našel člověka, se kterým uzavřel registrované partnerství. Ale nikdy by nešel, jak sám říká,  na "Pride gay parade". Není nijak zvlášť hrdý na to, že je gay. Jen bere na vědomí, že s touhle zvláštností bude muset žít do smrti. Kdo neví, že je homosexuál si toho vůbec nevšimne. Ale tím, že si to sám přiznal se vlastně zachránil - sám před sebou. 

O komunikaci

   Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený ve své kukani. Vzpomněla jsem si, jak dříve v tramvaji sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala. Chtělo se jí povídat. Všimli jste si, jak staří lidé navazují hovor? Většinou ale nemají s kým.

O pravdě aneb na Jana Husa zapomeňte

   

   Když známý fotograf Jan Šibík uveřejnil několik videozáběrů z trasy, kterou putuvali "ubozí běženci" ze Sýrie i odjinud do očekávaného  ráje na zemi, Německa, na nichž je vidět odhozené a spálené karimatky, spacáky a stany, které uprchlíci už nepotřebují, protože na další štaci dostanou od "neziskovek" nové, zvedla se vlna sluníčkového odporu. A začali Jana Šibíka nevybíravě napadat. Protože ukázal pravdu a pro tu se lidé nejvíce hněvají.

Hon na krále

  Že je president Miloš Zeman králem bonmotů je prostě fakt.  Za dobrý bonmot by dal cokoliv - bez ohledu na to, jak je jeho výrok kontroverzní. Takový byl odjakživa - ještě když nebyl v politice, stačí si vzpomenout na jeho článek v Technickém magazínu o polo- a celo-vodičích. V tehdejších Copy-centrech stály fronty, každý ze zákazníků třímal v ruce onen Technický magazín již otevřený na patřičné stránce - ale ani nebylo potřeba jej dávat z ruky. Článek tam měli v nakopírovaný do zásoby, takže obsluha jen sáhla pod pult a zákazník po zaplacení dostal, co chtěl. Článek byl vtipný a na tehdejší dobu nebývale odvážný. 

A tahle láska Zemanovi zůstala dodnes. S tím nic  nenaděláme, byl totiž v řádné přímé  volbě zvolen presidentem, o tom není pochyb. Ale jeho prostořekost se zajídá politikům  zleva, zprava, ze všech stran.

   Málokdo dokáže tak dokonale naštvat naši věrchušku jako Miloš. Protože říká jednoduché pravdy a to páni politici bytostně nesnášejí. Výzvy k jeho odstoupení nebo dokonce odvolání jsou jen prázdná slova lidí, zoufalé výkřiky těch, kteří se jeho bonmotům nedokáží postavit. Nemají na to.

Psi štěkají, ale karavana jde dál.

Zpravodajské hry

   Je fakt, že co nevidíme na vlastní oči (a za plného světla), co si nemůžeme ohmatat, očichat nebo olíznout nemusí být pravda. Množství neověřitelných informací, kterými nás zásobují prostředky mainstreamové žurnalistiky (a i těch proudů bočních) je prostě nezvládnutelné. Obyčejný člověk se v tom prostě "plácá". Ba ani investigativní novináři nemají jasno. Toho využívají jak tajné služby naše i cizí, tak naši i cizí politici a hrají mezi sebou i s námi, veřejností, hry, které podvědomě modelují politické postoje "Pepíka a Mařky", představitelů klasických ovčanů. Nezbývá nic jiného, než zachovat chladnou hlavu a počkat, jak to doopravdy dopadne. 

Rovnoprávnost

   Poslední dobou se EU snaží vnutit svým členským státům jednotné odměňování žen i mužů. Globálně, bez ohledu na realitu. Ombudsmanka Anna Šabatová se toho iniciativně chopila a už to nese výsledky: Po republice se prý rozjedou inspektoři a budou dohlížet na jednotné odměňování bez ohledu na pohlaví. A najdou-li takový prohřešek, budou hříšníky pokutovat. Jako téměř všechno z Brusele je i tato iniciativa poněkud "na hlavičku". 

Trampoty věrného poddaného

Napsal Schumacher

...Byl jsem věrným podaným jeho císařské výsosti. Neměl jsem to snadné. Mocnářství je prý shnilé, a že každý věrný Čech by měl pracovat pro národní myšlenku. Tak jsem si řekl, že něco dělám špatně. Začal jsem se  snažit o tu národní myšlenku. Jenže chytili mě četníci,  dostal jsem přes hubu a  u zemského soudu mi vysvětlili co všechno dělám špatně, že z boží vůle a vůle jeho císařské milosti mám být věrným poddaným a odsoudili mě za velezradu. A to jsem měl štěstí, že jen do vězení.

Milujte se a množte se čili Lemmingové

   Evropu obchází strašidlo islámu...

   Bývalo to kdysi strašidlo komunismu, ale ten už zmutoval do podivných poloh socialismů - multikulturního, genderového, zeleného. Jako čistá ideologie je nyní komunismus pro většinu myslících lidí zcela nestravitelný, jeho odvozené ideologie se stanou zastaralými a neakceptovatelnými teprve v budoucnosti - doufám, že  blízké.

   Těch, kteří vědí, jak vybruslit ze současné situace je, zdá se, spousta. Bohužel ne každý způsob se ukáže být použitelný, praktický život má jiné zákonitosti než sebe vznešenější myšlenky salonních inženýrů lidských duší.

Když to na některou přijde

   Došlo mi mailem. A protože se tu pořád řeší politika nebo technika, tak to vyvěsím tak, jak to došlo. Poslal mi to jeden známý ostravský tenorista - možná to není úplně původní, zato dokonale půvabné.

Kam vítr, tam plášť

 

      Ráno obvykle poslouchám rádio. Pokud to vyjde, i zprávy. Ale i když to nevyjde, dostávám dostatečnou informaci o světě z "hudebního backgroundu". Nic nového, přesto potvrzení, že vše běží stejně jako včera, loni, před lety. 

Poslouchám ráno rádio už spoustu let. Před čtvrtstoletím tam byla většina písniček česká nebo v nejlepším ze zemí socialistického tábora, ba i sovětské se našly - třeba Alla Pugačeva. Nebo Alexandrovci. Ale Vysockij nebo Okudžava jako by neexistovali. Když se ozvala nějaká slavná kapela "západní provenience" tak to byl malý svátek. Západ jakoby neexistoval, jako by byl někde na Marsu.

Lidumilové

   V těchto dnech dostávají důchodci od vladařů čtyřicetikorunový příspěvek měsíčně k důchodu. Je to výsměch, švejkárna, Kocourkov, turecký hospodářství, ba i Zvonokosy, všecko dohromady. Socka rozesílá dopisy, kde vyčísluje kdo - kolik - za co. Marně jsem počítala, co jen ta dopisová akce stojí peněz - nedopočítala jsem se, tak vyhodím sumu - milión? Víc? Míň? Kdyby se někomu chtělo to počítat - důchodců (jen starobních) je cca dva a půl miliónu. To je dva a půl miliónu jenom adres například atd. atp. 

    Za měsíc budou důchodci dostávat další dopisy. Radostí se osypou - za 1200 stovek jednorázově. Opět stejný poštovní i pracovní kolotoč.

Agent Smith

  Posledních několik dní to venku přestalo vypadat jako nepovedené jaro a teď to vypadá jako nepovedená zima. To, co se děje kolem nás mi připadá rovněž poněkud nepovedené. 

Tedy dost nepovedené. 

   Už téměř nikdo nemluví tak, jak mu zobák narostl.

Politicko-korektní způsob mluvy je stejně nepřirozený, jako "ptydepe" ve "Vyrozumění" Václava Havla. Když někdo vysloví myšlenku bez toho, aby ji prohnal politkorektním, genderovým, antirasistickým a bůhví jakými filtry, stává se automaticky renegátem. Dovolil si mnoho.

Jan Hus byl takový.

A Martin Luther.

Dokonce i Martin Luther King.

A taky Martin Konvička nebo Petr Robejšek.

Vůbec nezáleží na tom, jestli mají pravdu (ať už subjektivní nebo objektivní). Odchýlili se od "písma svatého" a měli by být, i bez koncilu, mediálně upáleni.

Poučná pohádka pro pana presidenta, případně překrásnou Popelku

   Na popeleční středu vyrazil starý popelník s popelnicí a dvěma malými popelníčky na procházku do popelnicových polí. Byl krásný den, slunce popelavě svítilo, z nebe padal jemný popílek  a tak se popelníčci  radostně popelili v čerstvě napadaném popílku. Popelářské auto bylo prozatím v nedohlednu a od zpopelnělého lesa doléhalo vrkání holuba popelavého.

   Náhle se objevili popeláři. Popelníku zpopelavěla tvář a než stačil říct popel, byl i s popelnicí a popelníčky vysypán do dosud prázdného vozu. Popelářského.

Jedeme z kopce...

A zdá se, že nabíráme nebezpečnou rychlost.

   Česko je malý stát a kdekdo si na něj troufne. Tak to bylo, je a zdá se že i bude. Jenže Polsko zas tak malém není. A spolu s Maďarskem. Slovenskem (a námi) není zanedbatelnou částí EU. Před nedávnem tam proběhly demokratické volby a Poláci si svobodně zvolili své představitele. Nebyl tam žádný vojenský převrat nebo puč. Že se to té části Poláků, kteří PiS nevolili nelíbí je logické. Nicméně pořádat demonstrace pod heslem, že nastává "diktát většiny" je poněkud podivné. Demokracie (aspoň podle mnoha definic) totiž opravdu je diktát většiny. Neboli menšina se musí podřídit většině. Že se to menšině nelíbí? Tak ať se v následujících volbách stane většinou a bude všechno v pořádku. To je princip demokracie. 

Ale tyhle hrátky jsou v podstatě legální - čeští "nevoiliči" Miloše Zemana také hlasitě protestují, píší petice a pamflety, mají obrovský prostor v médiích. Pokud se nechovají jako zfanatizovaný dav a nametají na svého presidenta vaječné granáty (je i jejich, ať si vykřikují, co chtějí, volby byly svobodné a demokratické, dokonce přímé)  je všechno "v mezích norem". (Tedy až na ta média.)

... a jiné rituály

   Zeměkoule se prý dnes o půlnoci ocitne na +/- ve stejném místě, jako před 365,25 otočkami. Samozřejmě to není pravda, Země mezitím urazila miliony kilometrů vesmírem při svém oběhu kolem obří černé díry v centru naší Galaxie a ta zase prchá pryč ze svého původního místa, protože se vesmír rozpíná. Je v úpně jiném místě ve vesmíru než byla před rokem. Vlastně ani nevím, proč se ten okamžik oslavuje. Není pro to žádný vědecký důvod.

   Ale lidi jsou tak zvyklí, obvykle se zase začnou měnit roční doby:  jaro - léto - podzim - zima. A znova dokola. I když podle posledních zkušeností mohou roční doby vypadat zcela jinak, než se píše v knihách i jinak, než si je pamatujeme z dětství. Ale zvyk je železná košilka. 

Takže "Pro štěstí!"

Překrásný nový svět aneb vánoční oči žen

   Když se potřebujeme dostat,  jak říkáme se ženou, "do města", musíme jít přes nové Frýdlantské mosty nebo přes nákupní a zábavní středisko zvané Fórum Nová Karolina. Jiná cesta není, protože musíme překřížit jižní výpadovku na Olomouc, vlakovou trať na Frýdek-Místek a Frýdlant a další silnici, vedoucí směrem na jih, po které jezdí i trolejbusy. A to už jednu hlavní cestu, kde sviští i tramvaje musíme přejít po zemi. Prostě naše minisídliště je od centra komunikačně odděleno. Ale nejkratší cesta je právě přes Karolinu. Novou Karolinu, které se tady ale říká Fukušima, protože zvenku onu před lety slavnou atomovou elektrárnu hodně připomíná. Takže většinou dvakrát, někdy až čtyřikrát denně proběhnu kolem Karoliny, té staré, což je rovněž nákupní středisko a přes dvě pěší lávky vniknu do obrovské bíle oplechované kostky Nové Karoliny, seběhnu po širokém schodišti dvě vysoká patra dolů a když pod schody vyjdu ven, jsem v centru města. To jenom na vysvětlenou, že se tam nechodím ani bavit, ani nakupovat. 

Apoštolové sv. Havla

   Když ještě Václav Havel žil a byl jako disident a vězeň zvolen (pravda, trochu násilím) presidentem, velice jsem si ho vážil. Mluvil s rozmyslem, jeho věty byly sice složité, ale pochopitelné. Byl jsem hrdý na svého presidenta, který do úřadu nastoupil takřka z vězení, z nedalekých Heřmanic, což je okrajová čtvrť Ostravy. Na Letné bylo tehdy podle střízlivých odhadů téměř milion lidí. A fandili mu a věřili. Krásná ilustrace přicházející změny, příhoda skoro pohádková. Kdokoliv může dělat cokoliv aneb Honza málem králem. 

Je čas

„Je čas. Ve tvých hodinách zbývá poslední padající zrnéčko písku.“ 

„Kdo jsi?“

„Jsem,“ krátce se zamyslel. “ Řekněme, že účetní.“

„Ten, který...?“ 

„Ano. Účetní tvého času, vlastně...času každého z lidí“

„Ale proč už teď, právě teď?“

„Tvůj čas si vzali jiní.“

„Jací jiní?“ 

Na konci (naší) civilizace ? (Otázky bez odpovědí.)

  Přijímat běžence je prý pro nás nutnost, protože populace stárne a nemá kdo vydělávat na důchody. Navíc se vlivem lepší zdravotní péče zvyšuje i věk dožití. Jediný způsob, jak udržet naši civilizaci v chodu je prý stále zvyšovat výrobu a spotřebu, tedy i populaci.

Internet a podobné blbinky

...aneb stále o červené punčošce.

   "Třeba propaganda: skoro všechna média jsou dnes v rukou multikulturních zločinců, všechna píšou stejně. Justice, školství, policie, ti všichni jsou pod tlakem multikulturní ideologie. Podívejte se na nesmysly, které hlásají placení lidé z vládních struktur, nebo naopak z našich daní placení lidé z tzv. neziskových struktur. Za naše peníze jdou proti drtivé většině lidí, vůbec se za to nestydí, naopak, jsou za to placeni námi všemi a my si to necháme líbit. Lidi pak podvědomě hledají cokoliv, kde by si potvrdili, že se nezbláznili, že opravdu 80% národa myslí jinak než ti nahoře a než je prezentováno tzv. redaktory v televizi. A pak najdou můj blog." 

(Humorné mi připadá, že člověk s přezdívkou "Ladik Větvička" v reálném životě prodává softwarové technologie na východních trzích.)

Šumavské pastorále

foto St. Kocour

Šumavské pastorále

Raníčko mlhavé na blatech bludičky

Kam oko dohlédne ztrácí se chodníčky

Kam oko dohlédne zem stříbrem se odívá

Poň bosá děvečka pro chleba chodívá

Pro chleba krajíček tenký jak pavučí 

Za těžkou robotu v cizáckém područí 

V chatrné sukničce vlásky jak uzlíček 

Pověz mi děvečko kde je tvůj hošíček 

Hošíček za horou za horou dalekou 

Páni mu slíbili košilku bělostnou 

Košilku bělostnou s radostí ve tváři 

Až si svou děvečku povede k oltáři 

Na bílé košilce červenou růžičku 

V barevném kabátě po boku šavličku 

Pospěš si děvečko už hrají mu dudáci

Hosté se scházejí vždyť jsou to vojáci 

Za horou dalekou den se už vytrácí

Košilka bělostná růžičkou krvácí

Pospěš si děvečko slyš trubky volání

Kůň vraný s hošíčkem po poli uhání

Marné je volání 

Nejede pro tebe 

Nese ho ke hvězdám 

Nese ho do nebe

Schumacher, 16.11.2011

V očekávání barbarů

   Jakub slíbil dodat báseň, ať se dostaneme z toho kolotoče stále stejných a stále manipulativních zpráv. Leč nestalo se tak. Nicméně jsem na vhodnou báseň, která je k věci, přestože je z minulého tisíciletí,  narazil na webu LN. Ale i tam je převzatá.  Nebudu tvrdit, že mi ji poslal přítel, protože to není pravda. 

Ale pokud se pan Léko bude zlobit, zase ji smáznu. 

Tabula rasa čili pokec 3

    Takže tenhle úspěšný projekt inspirovaný Astrou má další pokračování. Abyste jej nemuseli hledat ve starších příspěvcích, tak tu je další čistý sešitek.

Tož si tuná pište, útulníci...

Freedom, go to hell!

Heslo, které nesli islamisté v protestním průvodu v Londýně v létě 2009

foto ČTK 1989

   Svoboda slova začíná mít vážné trhliny. Do lodičky demokracie zatéká lež a nenávist pravil by možná básník. Nebo známý dramatik. Ale o tom se nesmí mluvit, stejně jako "za totáče". 

  Policejní president s příznačným jménem Tuhý včera už dopředu varoval před "extremisty", kteří dozajista budou chtít "zneužít" výročí sedmnáctého listopadu k propagaci xenofobie. A že represivní složky jsou na to připraveny a to včetně armády. Tak nějak mi to připomíná atmosféru roku 1989. Jen ty Lidové milice mi tady chybí. Vše ostatní už tu máme - včetně Národní fronty, kde někteří jsou reálnou silou a jiní, kteří jen nemají odvahu říci dost! 

Pátek, třináctého

ALLAHU AKBAR

   V Paříži to vypadá na koordinovaný teroristický útok islamistů. Jsem zvědav na (předpokládám debilní) komentáře našich "sluníčkářů". I tzv. "objektivních".

   Budu doplňovat, pokud možno z různých zdrojů. Předvídám podobný útok v Londýně nebo Berlíně. Nastává stav "saturace imigrantů" - dříve, než se čekalo?

Goebbels podruhé aneb Tak se to dělá!

Jedna z fotografií Karla Richtera

   Propagace se nám konečně zkvalitňuje. Není už prvoplánově primitivní. Starají se o to i nové "neziskovky", které ve veřejném prostoru řeší problémy, které žádná řešení nepotřebují. Vezmeme-li si třeba takovou Genderovou expertní komoru České republiky, tak jediným opravdu viditelným výstupem celé organizace o více než 70 členkách (a jednom členu), podporované Norskými fondy a podobnými organizacemi za 3/4 roku její existence je prosazení zákazu fotografií aktů Karla Richtera na půdě Knihovny Akademie věd. 

Ale možná je to úplně jinak...