Prohledat tento blog

sobota 22. dubna 2017

Džin mimo láhev

"V sítích jsou zakletí běsi. Ještě že je to na elektriku a dá se to vypnout."













  Tohle napsal Aston na Neviditelném psovi jako reakci na hoax/nehoax "Modrá velryba". To, zda taková kampaň (hra) vůbec existuje se člověk s jistotou nedoví - ani doma ani jinde. 



středa 19. dubna 2017

Světový četník ...

   Tak nám zase "jestřábi z USA" poslali (bez jedné) kopu Tomahawků na Sýrii. Tedy na cizí území. Bez vyhlášení války. Protože údajně syrské letectvo zaútočilo sarinem / chlorem (zdroje se nemohou dohodnout) na vlastní civilní obyvatelstvo. Pominu-li fakt, že povstalec, který zrovna nedrží v rukou samopal nebo taktickou raketu je podle názorů našich západních politiků jen ubohý civilista, napadá mě jiná věc: Bašár Asad je bezesporu diktátor a to relativně krutý diktátor. Ale poslední dobou s pomocí jiného diktátora, Vladimíra Putina, má v boji proti spoustě znesvářených skupin v Sýrii, které bojují nejen proti Bašárově režimu, ale hlavně mezi sebou, výrazné vojenské úspěchy. Naše "západní fronta" nějak ztratila "tah na branku".  Takže bylo třeba "něco" udělat, aby se věc dala "mediálně" do pořádku.

neděle 9. dubna 2017

Curva senecta


  Před mnoha lety, před sametovou revolucí, přesněji v roce 1988 jsme v našem Ústavu dávali hru Suchého a Šlitra Šest žen Jindřicha VIII. Pěkná hra, na operetu, kam byla zaškatulkována, nezvykle moudrá. 

  Tenkrát režisér Zdeněk Boubelík pozval na premiéru Jiřího Suchého - a on skutečně  přijel. Přijel dříve, v termínu neměl čas, ale natočili jsme s ním rozhovor o divadle a o tom, kdy by měl člověk přestat pracovat, protože je už starý. Tak se stalo, že jsem měl tu čest poobědvat s legendou. Suchý byl už tehdy pevně přesvědčený, že pokud člověk udrží myšlenku a dokáže vstát z postele, měl by něco užitečného dělat. Odpočívat prý může později, v rakvi. Hledal jsem ten rozhovor ve videoarchivu, ale jaksi není k mání. Tenkrát se točilo na kazety VHS a rozhovor je asi přilepený k nějaké inscenaci a unikl digitalizaci.

   Vzpomněl jsem si na ten rozhovor, když mi jedna dávná přítelkyně, herečka,  poslala článek z pera Jiřího Suchého, dnes staršího o bezmála třicet let. Při prvním přečtení se mi zdál trochu ublížený, ale pak jsem si uvědomil, že pan Suchý popisuje přesně to, co zažívám občas sám. 

  A tak jsem se rozhodl, že ho vyvěsím pro vaši potěchu i tady. Visí už nejméně na dvaceti webech. Pokoušel jsem se s panem Suchým domluvit, zda to dovolí, ale nenašel jsem na něj spojení, ba ani originální článek. Jedině na webu jeho bratra Ondřeje jsem se ubezpečil, že je to opravdu psal Jiří Suchý.

   No nic, vyvěsím to i bez jeho výslovného povolení, protože slova jsou to moudrá a je jasné, že bych to v  žádném případě nenapsal lépe. Pokud se to pan Suchý domákne, požádám ho o dovolení dodatečně. Jak jsem ho poznal, tak to na 99,9 % dovolí.

Jo - a ten tehdejší oběd v Atomu zaplatil náš pražský host. Nedal jinak.  

neděle 2. dubna 2017

Chvála obyčejnosti...

  Tak Špinarka to má taky za sebou. Měla pohřeb, který by ji mohl závidět kdejaký potentát. V TV to byla včera první zpráva. Prý přišlo čtyřicet tisíc smutečních hostů.  Bez toho, že by je někdo nutil nebo že by z toho měli jakýkoliv profit. A nosili k rakvi růže. Velké kytice růží. Někteří z dlouhého čekání zkolabovali, odvezla je sanita, ale vraceli se i z pohotovosti zpátky do fronty před krematoriem.

pátek 31. března 2017

Začíná jaro...















  Jo jo, už pěkných pár dní máme jaro. Dneska bylo dokonce tak horko, že jsem se zapotil i v tenké košili. No co - brblali jsme, když bylo zima, tak teď máme teplo. Teploučko - až nepřirozeně.







Na jaro reagují různí tvorové různě. 

   Třeba zajíci, kteří tady žijí mezi věžáky se začínají honit. Komické je, že přes relativně velmi frekventovanou cestu přebíhají v době, kdy nic nejede ale hlavně - a to prostě nechápu - používají zásadně přechody pro chodce. Zebru. Tedy v noci, kdy tam žádní chodci nechodí. Viděl jsem to několikrát a není to tedy náhoda, ale nějaký novodobý zaječí zvyk. Stejně nechápu, jak tady ti zajíci mohou žít a dokonce mít mladé. Tráva tu v zimě není - je pod sněhem, nebo je uschlá. Lidi sice krmí ptáčky, ale krmit zajíčky jsem ještě nikoho neviděl. Pobíhá tady spousta psů různých velikostí, mnozí bez vodítka. A když dopoledne jdu do Ústavu, jeden nebo dva zajíci se klidně pasou za plotem výpočetního střediska a na psy na druhé straně plotu se dívají dost výsměšně. Psi se mohou strhat a zajíc i- nic. Hluboký nezájem. 
   Divím se, že je v noci nějací ti "volnoběžní psi" nevyčenichají a neproženou. Nebo možná ano, ale na vlastní oči jsem to nikdy neviděl.  

   Dneska mladé holky poprvé ve velkém odložily kabáty a chlapi, hlavně ti starší, začali narážet do kandelábrů. Ti mladší taky, ale ti proto, že cosi psali nebo četli na svých chytrých telefonech a tabletech. Boule měli sice stejné, ale příčina byla jiná. 
    Protože už to pomalu vypadá, že bych mohl ze sklepa vytáhnout svou motoběžku a vyjet směr Sudety, tak se můj zaměstnavatel rozhodl, že mě pořádně zaměstná. Za březen jsem odpracoval téměř dvojnásobek toho, co mám ve smlouvě. Doufám, že mi to nezaplatí a já budu mít volno a tím pádem šanci na pár dnů v kuse vypadnout do výšky 700 metrů nad mořem.

   Na naši Astru má jaro taky silný vliv. Maluje a kreslí. Měl jsem ten její nejnovější obrázek vyvěsit už dávno, čekal jsem, že k němu Astra přičiní pár slov, což neučinila  - ale  potom jaksi nebyl čas a tak se stalo, že mi zmizel "kajsik" v hloubi počítače a protože jsem už zapomněl, jak jsem ho nazval, tak nebyl k dohledání. 

   Až dneska, když jsem chtěl pokorně psát Astře, ať mi ho pošle ještě jednou, tak jsem si vzpomněl, že by mohl být v poště. Byl tam a tak ho vidíte. Já mu říkám "Jarní Baba" protože kvete. Možná že mu Astra dala jiný název - pokud ano, může mě opravit. 

   Osobně nemám jaro moc rád. Ozývá se mi páteř a to mě omezuje a ser...   ...seriózně se pak nedá fotit. Navíc s blížícím se výjezdem musím urychleně dovyvinout blinkry na svou motoběžku - koupil jsem sice hotové z Číny, ale jsou tak mizerně udělané, že by upadly na prvním větším výmolu. 

  A že jich v Sudetech po zimě bude! Bez děr zůstanou pouze strategické silničky, které tam vybudovala československá armáda na konci třicátých let minulého století, aby je vzápětí převzali Hitlerovic hochům, kteří  je ještě vylepšili. Jsou uzounké, v mapách jsou vedené jako lesní cesty, ale jsou geniálně vedené po úbočích, takže se po nich může pohodlně jezdit i náklaďákem. 

   Nebo na motoběžce - protože je tam sice zákaz vjezdu automobilů a motocyklů - ale vjezd bicyklů zakázán není. A motoběžka je před zákonem pouze "koloběžka s pomocným motorem" a tedy se na  i pohlíží jako na jízdní kolo. Takže se tam mohu prohánět dle libosti, jen musím dávat pozor na protijedoucí lesní stroje a náklaďáky, kteří mají taky výjimku. Co mě ale fascinuje nejvíc je fakt, že 80% z těch silniček má povrch v perfektním stavu. Ne moc rovný, ale zcela bez děr a výmolů.  Běžné silnice mezi Krnovem a Zlatými Horami se už za dobu, kterou pamatuji, tj. nějakých šedesát let,  generálně opravovaly asi třikrát. A už se na nich zase dělají výtluky a budou je muset opravovat. Jak se říká "už to nie je ten kvalitný predvojnový materiál". Nebo je to možná tím, že po nich projede za rok tak třicet aut a dvakrát moje motoběžka, zatím co po státních projedou za rok desetitisíce aut.

   No nic, už musím zastavit ten svůj ústní průjem. Obdivujte "Jarní Babu" - tedy pokud se vám líbí a v tom případě to napište do diskuze. Astra chtěla obrázek vyvěsit jen tak, ale jako majitel blogu přece musím dbát, aby si mé příspěvky zachovaly nějakou fazónku. Takže jsem sepsal, co jste právě dočetli. 


A pánové - zítra dejte pozor na kandelábry!



sobota 25. března 2017

Antigony (protiklady)

Nedostavěná budova KVKSČ.











   Pořád se meleme v kotlíku politických hádek, sporů rozepří, manipulací, podvodů a podvůdků. Manipulativní zprávy všude, kde se podíváš. Už jsem tak otrávený, že hledám nějakou tu "politiku" i ve zprávách o počasí.


pondělí 20. března 2017

Slovo Obuvníkovo


Kecy ve virtuálním a mediálním prostoru jsou jedno, reálný život druhé...
Chmurné vyhlídky   (foto StK)







   Budou volby, které přinesou nějaké výsledky, (jako optimista doufám v to, že dosud ještě ne výrazně zfalšované) na základě rozhodování jednoho každého voliče co pro něj je dobré a co zlé. Podle pragmatického zájmu a na základě praktických zkušeností. Kdo se neřídí tím, kdo zavrhuje vlastní i historickou zkušenost namísto kterých se rozhoduje podle toho co si nechá nalít do hlavy, nezaslouží si lepší osud. Potíž je, když kvůli jeho hlouposti se s ním svezou ostatní. Jenže to je součástí dějin. 



úterý 14. března 2017

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY

4. 9. 2016 14:03

 Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška       Foto: Hans Štembera



    V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

pátek 10. března 2017

Astra hlásí....




Vážení pánové, milí chlapci.



   Opět přicházím s výplodem dalšího " druhého semestru" malovacího kurzu, který pilně navštěvuji. Je to čím dál tím víc fascinující. Člověk nejen sleduje svoje vlastní pocity a fantazie, ale při prohlídkách děl ostatních patlalů se dá přijít na tolik záhadných a zajímavých lidských vlastností. Většina lidí u malířského stojanu se proměňuje v osobnosti, které zálibně hledí na většinu záhadně rostoucích kopii vzácných umělců. (Já to tak nemám, předlohu nepotřebuju, tu mám v hlavě, pracně vydřenou za bezesných nocí, a matlám díla u stolu. Je pro kreslení příhodnější).



středa 1. března 2017

Chtivost



   Na světě a pochopitelně i u v naší Kotlince je spousta podvodníků. Od těch malých, kteří vám draze prodají šmejd nebo vám špatně vydají z nákupu až po ty obrovské, politiky, řízené velkými společnostmi. Solárníci, řepkaři, bankéři, velké obchodní společnosti. Jistě, ne všichni - ale najdou se v každém oboru i čase. A někdy se jim dává za vinu jen to, že se snaží vydělat - což je účelem každého podnikání. Někdy si myslím, že i "neziskové organizace" svou činnost provádějí za účelem zisku. Minimálně získávají teplá místečka pro své lidi - za slušné peníze ze státního (ať už našeho nebo unijního, případně norského rozpočtu) a ovlivňují veřejné mínění. Někdy se to povede, někdy méně jako například Hate Free. To jsou podvody konané na státní nebo mezistátní bázi, na ty máme vliv jedině při volbách. Tedy snad máme, osobně o tom pochybuji.

neděle 26. února 2017

"Od rantlu k rantlu"


Babylonská věž
Zpívá hlasem Radůzy
... jak říkávala moje babička. Naše kultura je buď prudérní, religiózní a staromilská a upírá ženám (ale i mužům) svobodu přinejmenším v sexuální oblasti nebo naopak adoruje všechny možné odchylky a odlišnosti a snaží se většinu, která se zdá být normální (běžná, obvyklá, tudíž vlastně normotvorná) přesvědčit o tom, že být nenormální je normální. Tedy posouvá normu kamsi do neurčitých, uměle stanovených hranic. A s napětím čeká, kdy se nově vytvořená pseudorealita stane normou.


neděle 5. února 2017

Na návštěvě u prabratrance



   V pátek jsem už nechtěl umělecké výkony ani vidět, ani slyšet ba ani zpracovávat a nový osmitýdenní kocourek se vytrvale snažil skamarádit s naším sibirjakem, který má pubertu dávno za sebou. Když na něj kotě s nadšením jakoby útočí a mylně předpokládá, že by se s ním mohl začít honit, temně vrčí a utíká. Ne ze strachu, ale už má toho prcka dost a je si přitom vědom, že kdyby ho jen jednou chytl zuby za zátylek, bylo by po malém maiňákovi. Takže se před ním schovává, vylézá na stůl, na škrabadlo a vůbec tam, kde si myslí, že ho drobek nedostihne. Jenže kotě je každý den mrštnější a silnější a zvládlo už veškeré vysoké plochy na nábytku. 1 435 gramů nadšení.

středa 1. února 2017

Diskriminace aneb práva a povinnosi







„Když už podnikatel podniká, nabízí služby, tak je povinen je poskytnout komukoli." prohlásil právník Jiří Vyvadil v reakci na samolepku, vylepenou na dveřích bistra v pražské Palmovce, která zobrazuje přeškrtnutý piktogram osoby v nikábu. 


neděle 29. ledna 2017

Epidemie

   Výnos nového amerického prezidenta Donalda Trumpa odsoudila v neděli německá kancléřka Angela Merkelová, která uvedla, že ho považuje za špatný. „Je přesvědčena, že ani nezbytný, rozhodující boj proti terorismu neospravedlňuje obecnou podezíravost vůči lidem z konkrétního prostředí nebo konkrétního vyznání,“ uvedl v neděli podle webu magazínu Der Spiegel  její mluvčí Steffen Seibert.



   Dejme tomu. Pak je ovšem boj proti ptačí chřipce veden naprosto špatným způsobem. Vybití chovu a ochranná pásma jsou špatné, nelidské metody. Ptáci by se měli likvidovat selektivně, jen v případě, že se u nich podaří nákazu individuálně prokázat. 


  To, že se mezitím nakazí celé okolí drůbežárny a vychcípá veškerá populace hus, kachen, slepic i holubů je nutná daň za "lidský přístup". 



Někdo by to měl říct veterinářům. 
Dělají to blbě.  


A reakce reakčního netu...

  I když - situaci která ve světě trvá spoustu let není možné vyřešit jedním výnosem a hlavně okamžitě. Myslím, že Doník je opravdu tak trochu neřízená střela. Ale asi musel "něco" udělat hned, aby nebyl považován na pouhého předvolebního žvanila a la Sobotka. Ona ta ptačí chřipka totiž postupuje řádově rychleji, než islamizace.

středa 25. ledna 2017

Maminky a intelekt







   Vášnivou diskuzi o genderových stereotypech* vyvolala báseň Maminka od spisovatele Jiřího Žáčka. Z veršů, které se objevují v několika českých čítankách, podle kritiků vyplývá, že hlavním posláním žen je péče o děti, což rozhořčilo řadu feministek.


čtvrtek 5. ledna 2017

Občane, braň...

Nás!



  Tak nám ....jeden ministr vymyslel, že bychom se měli lépe bránit teroristům. Alespoň někteří z nás, kteří jsou ozbrojeni, dokud jim je to umožněno. A ani ne tak sebe, ale stát. Aby se jim to lépe dařilo, je nutno to napsat do Ústavy a současně nabývání zbraní ztížit a více je kontrolovat a omezovat. Prý se tím velmi sníží nebezpečí útoku nelegální zbraní. Tato pozoruhodná i v jiných zemích se šířící a úspěšně uskutečňovaná myšlenka již přinesla praktické výsledky plnící první stránky novin. Podle stejné logiky, že požáru se nejlépe předchází zpřísněním nabývání hasících přístrojů a stříkaček, jejich přísnou kontrolou a jejich určením převážně pro hašení erárního majetku. Stejně tak, že při zpozorování prvních známek požáru je nutno je jen pozorovat, nehasit a počkat až hoří a dohoří. Protože včas hasit by bylo proti něčím právům a principům...

POZOR !!!
nepište už diskuzní příspěvky pod tenhle článek. 
Nejdou zobrazit, vidí je jen Drak a já. 
Použijte k diskuzi novější článek.

neděle 1. ledna 2017

Co nás čeká a nemine nebo mine


Trochu toho sýčkování...
(Tohle je ale sova.)


   Dneska je první den nového roku. Protože jsme se ženou zažili spoustu slavnostních silvestrovských představení a jiných taškařic, které jsme museli odbavit a ne se tam bavit, jsme na Silvestra rádi doma v tichu a ani nás nenapadne někam jít "slavit". Ostatně není co - v našm věku. Na alkohol nás taky moc neužije, takže se rozdělíme - žena obvykle "konzumuje" televizní program (příšerný zvyk!) a já zase internet. Ještě horší zvyk. Letos bylo obé poněkud nezábavné, už dávno vyvařené a dlouho před půlnocí jsme zjistili, že si každý ve svém pokoji pokojně čteme knihy. Každý tu svoji.

   Ani z balkonu nebylo vidět nic zvláštního, Sem tam nějaký vzdálený výbuch rachejtle z "cikánské čtvrti", co deset minut auto, co dvacet autobus.

pondělí 26. prosince 2016

Pravda, lež, nenávist...

















   Spolužák mého syna, kterému jsem nedávno fotil jeho pozdní svatbu mi poslal mailem odkaz. Je to srdcervoucí příběh o malém chlapečkovi, který umřel šťastný v náručí herce Schmitta-Matzena, jenž hrává pro děti každý rok roli Santa Clause. Který malého chlapečka doprovázel na jeho poslední cestě a zdá se, že to dělal výborně. 



pátek 23. prosince 2016

Vánoce a Nový rok 2017

   

   Vážení pánové, milí chlapci, dost nedávno jsem tady hledala v kurzu kreslení perspektivu a dalo mi to dost práce. A když jsem nakonec dostala od pana učitele (Filip, student posledního ročníku AVU) výjimku a možnost nakreslit si to, co sama chci, vznikl tento obrázek, který vám jako něžný dáreček posílám k Vánocům, neboť jste mě zkraje hezky provázeli svým zájmem, což mě ještě víc podnítilo k tvorbě.

   Ta dívka ztělesňuje lípu, která mi roste před okny, takže srdíčka jsou její listy, nikoliv zamilované ikony, kromě toho, co je na čele, což je pro vás můj bonus. Každá žena by se měla umět proměňovat, tak i Lípa to dokáže. Vy si to bohužel vyzkoušet nemůžete, ale podložím-li pod kresbu barevnou čtvrtku - vždycky je jiná, jinak svítí, září nebo hasne. Posílám zelenou variantu, je to barva naděje. Naděje je vzrušující. 



   Takže vám všem přeju krásné Vánoce - nádherné dárky, spokojenost - buďte šťastní.
A pošlete mi v duchu myšlenku, budu doma sama jen se vzpomínkami. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, jsem zvyklá, ale čas se v tu dobu nějak moc vleče. Asi tedy zase spáchám nějakou kresbu a možná opět objevím Ameriku. Netradičně se zabavím a čas poplyne rychleji.




               Mějte se všichni co nejlíp!
Astra    


I Drak se rozhodl něco podotknout:



No a já? Já si už udělám strejčka:


    


StK                 

              

čtvrtek 22. prosince 2016

Předvánoční zamyšlení

  Tentokrát to nechám na Holanďanech. Tedy na jednom. Nechal si ukrást mobil. Zcela úmyslně. V něm měl zabudován sledovací SW, který fungoval i po výměně SIM karty. A pak sledoval zloděje. Bez nenávisti, jen ze zvědavosti. 






   Co z toho plyne? Že Velký Bratr může být i docela malý, privátní. Když si tohle uvědomíte, zjistíte, že vaše soukromí je vlastně značně iluzorní. Protože možnosti Velkého Bratra budou asi mnohem větší. Takže buď nemít chytrý telefon, nebo se chovat tak, abyste se stal pro sledovatele naprosto nezajímavým tuctovým. Oblázek na dně mořském. Nula.

   Ovšem dokument je spíše zamyšlením nad tím, jak vnímáme imigranty my. Tedy mladí Holanďané. A jak se mýlí. Ne, nemáme co dělat s chudáčky. Když se to tak vezme - i ty hladové myši, které nám vyžírají spižírnu jsou vlastně chudáčci. I když nás občas kousnou.

   Asi bude třeba zapnout v mozku důrazné varování: Mnoho malých myšiček - hospodářova smrt. Prostě musíme se stát většími egoisty, sobci, myslet nejdříve na sebe a na své blízké, jinak na jaře nebude čím osít pole. To, že pak vymřou i myši nás už nebude zajímat. Budeme už mrtví.  

Podívejte se v klidu na celý filmeček. Nebude to ztracených dvacet minut, to mi věřte.


Poznámka:
Z holandštiny jdou titulky přepnou i do angličtiny nebo do slovenštiny.


A dodateček:

Reakce Berlíňanek na masakr nákladním autem

Reakce Pražanů na příjezd Adolfa Hitlera

   Není důležité, koho vítají. Dají se jim do ruky transparenty nebo vlajky a ony jdou jásat. Nebo se tvářit odhodlaně. Berlín je veliké město  a podle počtu pravděpodobnosti těm dámám sboru pod koly náklaďáku nikdo z blízkých nezahynul. 

   Když se pozorně podívám do tváří členek oněch sborů, vidím tam velkou vnitřní disciplínu. Když se podívám na fotku černobílou, vidím totéž. A když by to byl J.V. Stalin, Barrack Obama nebo Pol Pot, bylo by to dost podobné. Takže až jednou nastoupí nový pán s knírkem a patkou, zase přijdou. Jsou spolehlivé. 

To je postoj, ze kterého se mi dělá zle.