Poseroutkové

Západní kultura nám nějak vyměkla.

   Neexistence opravdu vážných situací, které by donutily většinu populace se starat o samotné přežití sebe nebo svého rodu, to jest nějaká velká válka, přírodní katastrofa nebo epidemie způsobuje tuhle nepochopitelnou situaci. Ve společnosti vyhrávají "boj o koryta" ne lidé silní, ale lide konformní. Tím nechci tvrdit, že se jedná o lidi jakkoliv morálně pevné. Ke svým postům se často dopracovali jednak podlézáním těm silnějším, jednak nekrvavou likvidací svých protivníků pomluvami, donášením, podrazy. O místo ve společnosti, které si takto vydobyli se bojí. Nedovedou si vůbec představit, že by o ně přišli a museli se živit prací. Skutečnou prací. A právě na takové cílí jiná sorta lidí, kterým říkám vyděrači. Ne takoví ti, kteří vyhrožují zabitím vašich dětí nebo prozrazením, že jste se v mládí stýkali s někým, kdo je v současnosti v obecné nepřízni. Ale daleko sofistikovanějšími způsoby. 

Současnost má na(ne)štěstí všech 5P

Rudé gardy - Perking

• Politika plná pokrytectví a pokřivených definic
• Prosazování požadavků progresivistů bez ohledu na zbytek populace
• Pomíjení vědeckých poznatků, pokud nehlásají jejich ideje
• Pevné přesvědčení o své pravdě (a že těch pravd mají spoustu!)
• Pohrdání většinovou populací

O slušnosti a novořeči

  Hodně se dneska mluví a píše. Až příliš. Zdá se, že svůj názor musí někde prezentovat každý, kdo umí mačkat klávesy na klávesnici. Třeba s klavírem je to horší - tam nestačí mačkat, tam to musí mít nějaký řád, musí se dodržovat zákony harmonie ba i rytmické stavby, jinak je to neposlouchatelné. Dokonce i "mačkač" trpí. Písmenka ale moc kraválu neudělají. Tedy - sama o sobě.

  Kdysi se tohle řešilo ve vesnických hospodách, zvýšeným hlasem až křikem a dost často diskuze skončila strkanicí před hospodou. Jenže vesnické hospody nějak mizí. Lidi prý přes 60% piva vypijí z plechovek nebo lahví doma. Není s kým se pohádat.

Der Tag, an dem Gott starb

Karel Gott

   Nebude to o Karlu Gottovi.  Jen takové bleskové pozorování z balkonu. I počasí zareagovalo na tu zprávu. Venku se dost ochladilo a hnusně drobně prší. 
   A dole po ulici chodí lampiony. Vidím shora jen pochodující modravě prosvětlené deštníky. V jedné ruce deštník, ve druhé mobil. Skoro všichni. Možná se domluvili. Nebo jsou to broučci, světlušky jako u Karafiáta. 

   Shlukují se u zastávky, než přijede autobus. Pak se deštníky sklapnou a mobily se svými majiteli nastoupí. Poté nastane téměř tma, pouliční lampa je už několik dnů pokažená.

Takový až skoro pohádkový výjev.

 R.I.P.




A co dodat? Třeba tohle.

Zelené dilema

   V TV, na netu i v rádiu se stále hlasitěji ozývají klimatičtí hysterici, kteří prorokují, že svět skončí v ohni pekelném - prý už za dvanáct let. 

Když to ak vezmeme - ono se klima mění, tak jak se měnilo odedávna. Teplé a suché periody a vlhké a studené se střídají po staletích, tu a tam nastane několikatisícová doba ledová.

Lidstvo si pamatuje tak leda středověké klimatické optimum, několika staleté oteplení, kdy se v Kotlince pěstovaly odrůdy vína, které se teď udrží tak na nanejvýš v Itálii nebo jižní Francii.

Nakolik se na současném oteplení podepsal člověk se vlastně ani přesně neví.  Ono se ani neví, jak dlouho bude ono oteplení trvat a jestli nás naopak nečekají dlouhé kruté zimu a krátká vlhká léta. Možná mě a mou generaci už ne, ale potomky možná ano. Nebo potomky mých potomků v páté generaci. A už přímo vidím, jak se to ochlazování začne připisovat lidské činnosti.

Neměli bychom si namlouvat, že v planetárním měřítku něco znamenáme. Ano, dokážeme zasvinit řeky a moře plasty, dokážeme zamořit okolí velkých aglomerací hnusobami ve vzduchu, dokonce dokážeme vysušit i menší vnitrozemské moře - Aaralské jezero například. Ale to všechno jsou průšvihy lokálního významu - snad až snad na ty plasty.

Maškarní rej

(Report z pochodu LGBT v Ostravě)

   V lokálních médiích se objevila zpráva o připravované demonstraci LGBT komunity v Ostravě. Dost jsem pochyboval o úspěchu takové akce zrovna v Ostravě, kde je přece jen hodně bývalých havířů, ocelářů a podobných profesí. Gayové a lesby tu nemají extra lehký život - tedy relativně. Nikdo je sice nenapadá, ale ani neadoruje - obecně se dá říct, že jsou tolerováni. Je tady, i přesto, že už tu nezůstalo příliš mnoho těžkého průmyslu, pořád dost lidí manuálně pracujících, s jednodušším (tím nemyslím nic pejorativního) způsobem uvažování, Třeba že manželé jsou muž a žena, kteří mají spolu dítě, které následně vychovávají. Nic jiného jim do tohoto pojmu nevejde.  

Co Čech to machr

   Ne, nebude to nic o "zlatých českých ručičkách". Ty nezpochybňuji ani náhodou. I když je jich už míň a míň. Kdysi, když se něco pokazilo, tak majitel jako první pomoc zkusil věc opravit sám. Když zjistil, že je to nad jeho síly nebo spíš vědomosti, hledal někoho známého, který by to uměl. Až pak přišla na řadu oficiální opravna. Jako poslední možnost byla zakoupení nové věci. Dneska se to děje spíše v opačném pořadí. Peněz je dost, kdo by se s tím patlal. Když není dost peněz, tak si vezmeme půjčku, kterou neumíme splácet a tak nás exekutor pošle do insolvence a my pak budeme plakat před kamerami, že nám vzal i střechu nad hlavou.

   Že je to proto, že jsme si žili nad poměry a "nutně se museli před sousedy ukázat" třeba zájezdem do Emirátů v tom mediálním žalozpěvu obvykle už nebývá.

Okupanti a váleční veteráni.

Jsou to jedni a titíž lidé. 

    Dnes jim bude už přes sedmdesát. Jako vojáci Sovětského svazu prostě dostali rozkaz  a jeli do Československa "potlačovat kontrarevoluci". Jistěže se jednalo o okupaci. To přiznalo i Rusko. Jenže důchodcům se v Rusku prý moc dobře nežije. Jako "váleční veteráni" by patrně obdrželi nějak příspěvek k důchodu. 

   Když jsem tehdy jezdil na kole na chalupu, pozoroval jsem jak v mizerných uniformách pochodují u Krnova na cvičiště a zase zpátky. Trochu se báli nebo styděli - to se nedalo poznat. Oni sami byli drženi v domnění, že tady brání revizionistickým hordám udělat kontrarevoluci. Dneska jsou to dědkové jako já.  Jejich důstojníci tehdy hbitě obchodovali s naším ochotným obyvatelstvem. Dováželi vodku a elektroniku z Pobaltí a odváželi si džínsy, silonové šatičky a punčochy. A taky lehoučké silonové noční košile z NDR - používali je jako svatební šaty pro své "dóčeri". Když nebylo co prodat, vždy se našel "ušetřený" kanystr benzínu, který si "náš člověk" rád nalil do nádrže svého Spartaka. 

   Zatím se jedná jen o návrh v Dumě - můžeme snad být v klidu. Domnívám se, že u návrhu i zůstane a "okupační dědci" budou muset vyjít s takovým důchodem, jaký mají. Jsou to vlastně jen slovíčka. Okupant a veterán. Ale jsou toho plné noviny i TV zprávy. Sněmovna to odsoudila, president to odsoudil...

   Ovšem na druhé straně: Jak vnímají třeba Afghánci nebo Iráčané přítomnost amerických vojáků ve svých zemích? Nemají pocit, že se také jedná o okupaci? Myslím, že mají. A tihle vojáci, taky jedoucí na rozkaz "udělat pořádek v cizině"  se po skončení mise "válečnými veterány" stávají běžně. Nikdo nic neříká o "okupaci" nebo agresi. Sloužil jsi své zemi ve válečném(?) konfliktu - tak jsi veterán. Tečka. 

   Čím se vlastně tyhle dvě velmocenské aktivity liší?  Vidím jenom rozdíl v tom, že jsme kdysi považovali americké vojáky ve Vietnamu (i jinde) za agresory a teď jsou to podle maintreamu "poslové demokracie". Kteroužto  ale obyvatelé tamních krajin neznají, neumí ji používat a když jsou pro bezvýchodnost situace ponecháni sami sobě a okupační armáda se stáhne, obnoví se tam původní režimy jenom s novými tvářemi. Pochopitelně novými, ty staré tváře byly totiž  postříleny při někdejším importu demokracie. Postříleny byly většinou vlastními lidmi, kteří při příchodu cizí moci využili situace a obsadili místa místodržících.

   U  nás v Kotlince proběhlo něco podobného, ale ve velmi "soft verzi". Po výměně reformních komunistů ve věrchušce za nereformní nastaly prověrky, vyhazovalo se ze zaměstnání, děti se nedostávaly na studia, na vedoucí místa se dostali ti, kteří schvalovali zásah Sovětského svazu. Umělci podepisovali souhlas. Demokracie byla na dvacet dalších let odložena.  

Nikdo z našich "čackých journalistů" na tenhle logický rozpor nepoukázal.

===III===

Zpráva z východní gubernie

Masarykovo náměstí 11. června 2019

    Tak už nám demonstruje i Masarykovo náměstí, kdysi Lidových milicí. Tedy ne náměstí, ale lidé tam shromáždění. Prý 1000 lidiček. Zdálo se mi to méně - pamatuji tohle náměstí zcela plné včetně přilehlých ulic a uliček. Pravda, bylo to při první návštěvě Václava Havla v Ostravě. Tohle jsem tehdy viděl sedě za mixpultem z prvního patra tehdejší kavárny PRAHA. A servilní číšníci nám nosili kafe a víno zadarmo. Ale stejně jsme si ho zaplatili.

Ale - je to vlastně jedno. Ostrava má necelých 300 000 obyvatel.  Byl tam každý třístý Ostravák.  299 z 300 tam nebylo. Pochopili, že takhle se změny dosáhnout nedá?

Totéž náměstí v roce 1989 

Tehdy  jmenovalo Náměstí Lidových milicí

Příště na Letenské pláni...

Mikuláš Minář, lidový vůdce

    Tak máme za sebou zase jednu demonstraci Milionu chvilek. Nejméně 100 000 lidí na Václaváku. Příště to prý už bude na Letenské pláni, Václavák je na tak velké protesty malý. 

Jako tenkrát při "sametce". Zběhlý student teologie  a bohemistiky Mikuláš Minář má údajně  350 000 podporovatelů. To je ovšem síla! Přibližně čtyři procenta všech oprávněných voličů v Kotlince. Přibližně zbylých 96 % voličů ho asi nepodporuje. Ne že by byli proti, jenom je ty problémy, které se na shromážděních "rozhořčenců" až moc nezajímají. Nebo i zajímají a jsou "pevně rozhodnuti" při nejbližších volbách zvolit vhodnější osobu než je Andrej Babiš. Počkají si, Vyšli by do ulic jen v případě, že by svobodné volby byl ohroženy, Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

Astra se hlásí (prý z postele)

   Milí pánové, přišlo jaro do vsi a to mě rozjařilo natolik, že jsem si vzpomněla na svoji dost nedávnou novou vášeň, kterou je kreslení.Prožívám při té "tvorbě" nikdy nepoznané pocity, je to velmi uklidňující koníček. 

   Už ani nechodím do kurzu, protože jsem pochopila, že kreslit lebku nebo škorni nebo pár krabiček na stole není moje hobby. Já si chci matlat co chci a jak chci.

Posílám vám tedy tento jarní obrázek, kterým zviditelňuje svoje city. Dalo mi to fušku, malovat to roští je docela zážitek. 

  A házím vám zcela odlehlou hádanku. Proč asi visí tady za rohem na laně, které nese tramvajové troleje mobil, připojený k nabíjecí šňůře, která se při tom výhozu z některého okna pěkně omotala na té troleji a telefon se tam hezky pohybuje ve větru .Vyfotila bych vám to, ale se svým novým mobilem mám s focením problémy. Jistě si to ale snadno dokážete představit.

Takže - proč ten telefon asi vyletěl?

Tak nám (zas) zabili Ferdinada

   Co tomu říkáte, paní domácí? Tomu masakru u Austrálie? To prej byla taková hrůza, že to vobletělo celej svět. Už i tady si o tom lidi povídají. Co řečí já už o tom vyslechnul v hospodě, to si neuměj ani představit, jaký řeči o tom lidi vedou. O tom atentátníkovi a těch musulmanech. 

   Až k našemu policejnímu ministrovi se to doneslo. Prej, že to tak nenechá aby lidi vedli takový hrozný řeči. Hlavně po hospodách. No vždyť, pořádek musí bejt. Jak by svět vypadal, kdyby lidi všude říkali co si myslej. Některý myšlenky jsou tuze nebezpečný. Vono, když se to tak vezme, od takový vzpurný myšlenky k činu je jako z hráze do rybníka.

Paraziti?

Moderní pojmologie

   Když se řekne parazit, většinou si představíme něco jako tasemnici, která žije ve střevech z potravy, kterou sníme. Nebo jako nějakého Bc. či Mgr. z neziskovky, která žije za státní peníze a jejíž výstupu jsou v lepším případě jen rozčilující bláboly, v horším se snaží jako PR agentura ovlivnit veřejné mínění hlavně tak, že má spojení na „sdělováky“, nejlépe celostátního významu. 

Je lidstvo řízeno mikroorganismy?

Cytomegalovirus a toxoplasmóza

Rozpačité vánoční zamyšlení

   Cytomegalovirem je nakaženo 80 procent populace, virus mění psychiku i inteligenci člověka, ten, kdo se jím nakazí, postupně hloupne, říká vědec Jaroslav Flegr, který s týmem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumal vliv jednoho z běžných virů na inteligenci člověka. Vir navíc prý jinak ovlivňuje inteligenci mužů a jinak žen. Dodává, že léčit má smysl jen vybrané jedince, třeba osoby s poruchou imunity. V rámci celé populace má ale promoření virem velký vliv, a to i ekonomický. Lidé s toxoplasmozou zase reagují v kritických situacích jinak než nenakažení. 

Huawei a jiná strašidla dnešních dnů

Špioni v mobilu

   V těchto dnech začala intenzívní masáž "západní veřejnosti" ohledně mobilů a jiných výrobků čínské firmy HUAWEI. Spekuluje se o možnosti pomocí telefonů této firmy odposlouchávat jejich majitele, odesílat kamsi data v nich uložená včetně fotografií, aniž by byla fotografie úmyslně pořízena, o téměř nadpřirozených schopnostech těchto telefonů narušit celou mobilní síť. Lidé s mírnější fantazií upozorňují, že eventuální nebezpečí spíše hrozí od serverů stejné firmy. protože je používají například i všichni naši mobilní operátoři. Nikdo není schopen s jistotou říct, zda nejsou v programech těchto zařízení nějaká zadní dvířka, která by mohla způsobit třeba rozpad celé sítě. Vzhledem k propojenosti sítí s internetem by mohly být následky vskutku katastrofické. Situace hodná hororové SF povídky.

  Má to ale několik zádrhelů. Čínské výrobky jsou kvalitní a levné. Čínské firmy šlapou na paty kdejakým západním firmám. Vlastní telefony používá jak ministerstvo zahraničních věcí, tak presidentská kancelář a možná i ministerstvo obrany a financí. Americká armáda je používá určitě. 

   Pokud by se podařilo nafouknout dostatečně velkou bublinu a úředníci či vojáci by dostali rozkaz se mobilů HUAWEI okamžitě zbavit a nakoupit jiné, kde nemá čínská rozvědka možnost zasáhnout do jejich konstrukce byl by to zlatý důl pro "nečínské" výrobce mobilů i dalších komunikačních zařízení. 

    Čínská strana, HUAWEI, se proti takovým spekulacím ohradila a vyzvala Západ, aby podal skutečné důkazy o špionážních nebo dokonce sabotážních schopnosti jejich výrobků. Na to ovšem žádná reakce západní kontrarozvědky nepřišla, zatím byla jen zatčena obchodní ředitelka firmy - ovšem pro nějaké daňové delikty. Ostatně na neplacení daní dojel blahé paměti i nepolapitelný Al Capone. Propustili ji záhy na nevysokou kauci. Takže jen takové bu-bu-bu.

     Zdá se, že se jedná spíše o jakousi politicko-obchodní válku korporací proti Číně, než o souboj rozvědek. A zakázat dovoz čínského zboží by k reálné obchodní válce s Čínou vedlo téměř určitě. 

Bomba v letadle

"Rozsáhlé policejní manévry na Letišti Václava Havla v pražské Ruzyni vyvolal v neděli večer nález na palubě letadla letícího z Velké Británie. Letuška našla na toaletách papírek, na kterém byla namalovaná bomba. Letadlo museli prohledat pyrotechnici." 

(Novinky .cz)

    Zdá se, že začínáme blbnout na doby. Kolem obrázku na papírku, vyhozeném na WC do koše vznikly opravdu, ale opravdu velké manévry. Policie, pyrotechnici, hasiči, spousty sanitek. Mezitím bylo vyloupeno klenotnictví, dvě benzínové pumpy a policie žádného z pachatelů zatím nenašla. Napadá mě, že by se měla policie vybavit novými uniformami operetního stylu podle návrhu Theodora Pištěka jako naše Hradní stráž, aby ji bylo více vidět. 

   Ale abych nekřivdil PČR - francouzská policie je na tom podobně. Několikanásobně trestaný Chekatt Chérif, "rodilý Francouz s alžírskými kořeny a muslimský radikál" sice byl v "v hledáčku policie", nicméně postřílel ve Štrasburku pět lidí a policie ho pak několik dní hledala. Jaký význam mělo "mít ho v hledáčku" netuším. 

   Pochodování těžkooděnců se samopaly v ponosu ve Francii, Německu i v Praze, dokonce ani rozestavení betonových zábran a mříží kolem vánočních trhů nic nepřineslo Ti, kdož si jdou na trh něco nakoupit nebo vypít dvě deci svařáku, vstupují na náměstí jako do klece. S tím, že uvnitř jsou oni a ne potenciální teroristé. Ti vymyslí zase něco nového, na co my nebudeme připraveni.  Vsaďte se! 

Něžný hlas kavárny a sprostý řev spodiny

ON-LINE: Andrej Babiš položil květiny na Národní už v noci, lidé je hodili do koše. 
Lidé? Opravdu slušní lidé?

Snapy z TV Novinky

   To ale není protest, to je obyčejné chuligánství. Mimo Prahu dost těžko představitelné. 

   Čekám jen, kdy tihle "revolucionáři", aby přitvrdili,  začnou rozbíjet výlohy a nastane "pražská křišťálová noc".  A někdo tu mluví o tom, že Babiš (Okamura, Hamáček, Fiala atd.) "rozdělují národ".

   Ba ne, vítr tady sejí křiklouni a "jejich" novináři. Tedy bulvár. Opoziční politici se s chutí (ale už ne s rozvahu) připojují. Sklidí bouři? Měli by.

Tvé jméno je Narcis

 Vytěsnění klíčové lekce z vietnamské války - jež říká, že v nejmodernějších konfliktech s donedávna nepředstavitelnou úrovní ničení jednotek, vybavení i civilního zázemí nakonec lépe uspějí ti, kdo se dovedli přizpůsobit a přežít na výrazně nižší technologické úrovni, než byla v době míru považována za naprostou samozřejmost - může Západ přijít ještě velice draho.

Západe, tvé jméno je Narcis

5. 10. 2018 / Karel Dolejší

Vox populi, vox Dei!

Hlas lidu hlas Boží? Ale jděte...

Na každý citát se přece dá najít vhodný anti-citát:
 Nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit. Český překlad: Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízká šílenství.

Už tomu rozumíte? Já ne.

Vřískot

foto: i-dnes

   Pozoroval jsem dnes v TV pietní shromáždění na památku událostí před Čs. rozhlasem na Vinohradské 12, které se udály před dlouhými padesáti lety. Pochopitelně se celé akce opět zmocnili politici - jako skvělé příležitosti se zviditelnit. Je to pochopitelně špatně - promluvit měli pamětníci, ne lidé, kteří byli dětmi nebo ještě vůbec nebyli na světě. 

Ale budiž - zabránit se parazitování "věrchušky" na událostech, na kterých neměli žádnou zásluhu se asi nedá. Nejsem asi sám, komu to připadlo krajně nevkusné. Ostatně jako skoro vždy, když se někde objeví nějaký politik a začne "řečňovat".

   Ale vrchol nevkusu začal až v okamžiku, kdy se vzpomínkové shromáždění proměnilo v hlučný protest proti předsedovi vlády Babišovi a předsedovi Sněmovny Vondráčkovi. Pískáním a výkřiky "Fuj!" a "Hanba!" památku sedmnácti mrtvých ze srpna 1968 pražská kavárna  uctila opravdu důstojně, to se musí nechat. Díval jsem se do tváří mužů a žen středního věku zkřivených nenávistí a vzpomněl jsem si na fotografie německých fanatiček, kterým se říkalo "eskadry hysterek", které působily při projevech Vůdce, Adolfa Hitlera. Stejná míra hysterie, stejné grimasy. 

   Jedenadvacátého srpna 1968 jsem sloužil v Liptovském Hrádku. Byl jsem voják  už "celých" 21 dní. Tedy bažant. Naše četa měla ten den službu v kuchyni na škrábání brambor. Naši poddůstojnící nás vzbudili o půl páté ráno. Bylo nám divné, že nekřičeli, jak bylo během přijímače zvykem, ale mluvili tiše, téměř šeptem. A leskly se jim divně oči.

   A pak nám to řekli. Ve sklepě pak bylo slyšet jen škrabky a žbluňkání brambor do kýblů. Pražské jaro skončilo, to jsme tušili. Taky nám to potvrdili učitelé, "furťáci", hned to dopoledne, kdy jsme na učebně neprobírali základy radiolokace, ale na malý tranzistorák poslouchali vysílání pražského rozhlasu. Když pustili státní hymnu, všichni se v učebně postavili. Povelu nebylo potřeba. Bylo nám na blití.

   Přesila vojsk Varšavské smlouvy byla tak obrovská a naše armáda tak zoufale nepřipravená, že vojenský odpor by byl sebevraždou. Protesty ve světě byly mírné - co bylo "Západu" po nějakém Československu. Ať si to vyřídí východní blok sám. 

    Už na podzim se ale začaly dělat politické prověrky. Hodně důstojníků odešlo, hodně jich bylo vyhozeno. Tříbila se morálka, slušnost. Brzy bylo jasné, kdo je kdo. Kdo je zrádce, kdo jen posera a kdo má rovnou páteř. Začala celonárodní schizofrenie, ve které jsme pak žili až do roku 1989.

   Neveselé výročí, ale přece jen za vzpomínku stálo,. Pokud jsem bydlel v centru a v bytě jsme měli dvojitá okna, večer 20. srpna jsme v každém okně zapálili svíčku. Jen tak pro vlastní pocit. Nebyli jsme sami, Ostrava vypadala ten večer trochu jako o Vánocích. Ale každým rokem těch svíček ubývalo. Lidé ztráceli naději, že se něco může změnit.

Dnes se toho zmocnila nikým nezvolená "pražská kavárna" a z výročí okupace udělala svátek neskutečné animální nenávisti. Babišovi zase přibude pár voličů.

   President Zeman správně vytušil problém a nedostavil se. Měl recht. Bylo by to jistě ještě horší, ještě trapnější. Nějak se mi vybavily Wolkerovy verše z básně U rentgenu:

 "... a nejhlouběj, chudý, vidím nenávist!"

foto: i-dnes

Jenže ti, co tam pískali a řvali nevypadali jako chudí.

Nanejvýše tak chudí duchem. 

== II ==

   V té záplavě nenávisti, lží a hysterii jsem zasledoval tiskovou konferenci s řidičem kamionu, který v Janově spadl z mostu - a přežil. Poslechněte si to celé - tohle je podle mě ten obyčejný a slušný člověk.   Sympaťák.

Vyšší princip

   Je to název jednoho českého poválečného filmu, který viděl snad úplně každý, kdo má nad padesát. Vedle tlumeného holdu lidské odvaze zde Jiří Krejčík* poprvé od konce války ukázal, co zmůže všudypřítomný strach, a také zrušil falešnou iluzi o jednotě národa semknutého v boji s nepřítelem. Svůj film přitom postavil nejen na emotivně působivých hereckých výkonech, ale rovněž na výsostném režijním umění.

Vztek!

  Poslední dobou se stále více dočítám o případech, kdy někdo neudržel nervy na uzdě. Lidi jsou plni vzteku a nesmyslné agrese. Svět se chová jako před bouřkou. Nebaví mě to.