...ovšem na druhé straně (2)

Matěj Stropnický,
syn ministra obrany.

Mladý Miloš Zeman,
budoucí president

   ...Ale zase na druhou stranu teď vidím, že když není žádná vojna, není to dobře. Člověk se tam v dost brzkém věku setkal s faktem, že někdo je nad ním. Zkrátka brzy zjistil, že musí mít vůči něčemu respekt. Když šel naproti mně major, tak jsem byl celý bez sebe. Teď si tak nějak každý proplouvá a mám pocit, že vojna v jistém směru měla něco do sebe. Říkalo se, že z kluka udělá chlapa, a to je pravda. Dva roky byly ale opravdu velká ztráta. Stačil by rok.

Jaroslav Uhlíř, komponista 

(Taky si to myslím.)

Nastávající časy...

         polemika

Obchod se střižním zbožím a krejčovský salón v Hejnově.

Patřil německému židovi. Tedy dvakrát nenáviděné osobě. 

Od záboru pohraničí Velkoněmeckou říší se neobnovil. 

Před měsícem jsem zjistil, že ho někdo koupil. Bude tam prý hotel.

 Nad ním asi dvě stě  metrů je hotel, který je před krachem. 

O dvě stě metrů níž je další hotel, který už zkrachoval. 

Krejčí je ale až v Krnově. Osmnáct kilometrů daleko.
Prostě - chybí tu německý žid...

    Nejcennější jsou znalosti a dovednosti. To platí všeobecně. Je mnoho případů, že ti, kteří v ohrožení seděli na svém majetku v představě, že právě to je bohatství, o které je nejhorší přijít, protože dědové a dědové dědů a jejich grunt...dopadli velmi špatně nebo dokonce přišli o život v marném boji zachovat stávající řád, a naopak ti, kteří vše včas opustili a vzali s sebou jen nejnutnější, jinde uplatnili své schopnosti, znalosti a dovednosti, nejen, že přežili, ale přežili velmi úspěšně. To platí obecně i civilizačně obecně. Pravým bohatstvím nejsou užitečné statky, ale schopnost je vytvářet.

Nadcházející časy?

   Když si po celodenním pobíhání po lese vyplněném fotografováním, sběrem hub a jiných lesních plodin, kocháním se okolím a poslechem zpěvu ptáků i jiných zvuků lesa sednu na schody před chalupou a po obědovečeři nechávám odpočinout svým starým nohám i zádům, napadají mě občas myšlenky, co kdyby se naše vesnička tak nějak odtrhla od civilizace. Že bychom se náhle ocitli "Na kometě" jako v románu Julese Vernea a přestaly by fungovat systémy, na které jsme zvyklí. 

Ovšem na druhou stranu...

Praha 1968

  Téma analogií dneška, komunismu a nacismu jsem tu nakousl už tolikrát, že se to podobá "hnědé omáčce" v bývalé závodní jídelně. Presovaná nuda. Ale bohužel situace se vrací stejně pravidelně, jako ta omáčka v úterý a v pátek. 

   Tenhle komentář má pochopitelně pravdu. Okupace je okupace, zažil jsem ji a žádná slova nebo písmena nemohou nic změnit na tom, co jsem viděl, slyšel, prožil.

Černobyl čili pelyněk

  Když jsem následující text objevil dneska ráno v poště, v příšerné grafické úpravě, pestrobarevné, se zvýrazněnými myšlenkami, pomyslel jsem si něco o komunistické propagandě. O tom, že Češi se budou rozčilovat a brblat vždy. Ale když jsem tuhle filipiku dočetl, musel jsem konstatovat, že "Na každém šprochu pravdy trochu". Možná komunisté, možná pravdoláskaři. Nebo někdo jiný.

   Dumal jsem, proč se takové texty s nadšením šíří a "sdílejí" - i když nevím, co to slovo přesně znamená. A vzpomněl jsem si na fyzikální poučku, že každý tlak budí protitlak. Není to o sitaci jakom takové - ale o tom intenzívním "brain washingu", vymývání hlav, kterému jsme vystaveni, kdykoliv otevřeme kterýkoliv oficiální sdělovací prostředek. To je ten protitlak.

   Mimo jiné - neochota TV Prima odvysílat Krausovu poslední "show" byla vážnou chybou, kterou se naštěstí podařilo napravit. Je třeba nechat tyhle "ztroskotance a zaprodance" (vzpomínáte na ten článek v Rudém Právu?) aby se odkopali. 

Sokratovo síto

   Jednoho dne potkal jeden Athéňan filosofa Sokrata a povídá:
"Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o Tvém příteli?"
"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."
"Tří sít?"
"Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?"
"Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a...."
"Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto. Toto síto se jmenuje dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?"
"Ne, naopak..."
"Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda.
Hmm, hmm, ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se užitečnost. Bude mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?"
"No, ani moc ne."

"Dobrá," uzavřel Sokrates, "takže to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani pro mne užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?"

Kurvítko

...aneb o (ne)potřebnosti institucí

   Co se dívat na vládu a na stát jako na černou skřínku se vstupem a výstupem? Posuzovat její užitečnost jako jakéhokoli jiného zřízení? Není podstatné co je uvnitř, jestli ozubená kolečka, křečci, elektrony. Důležité je lidské jednání odrážející nějaké preference a pohnutky. Ty nejsou významné pro odpovídající reakci. 

Proč nejsme Švýcaři

Kooperují (ze zišných důvodů, jak jinak)

Silně tíhnu k tomu jak to mají švýcarští plebejci.... (Drak)

Z úvah časových a nadčasových.

Kosmos, trh, budoucnost...

Kosmický strašák. Jeden z mnoha možných.

Obrazy v hlavě

  Tak mě hned po ránu napadla hříšná myšlenka. Jakýpak je asi rozdíl mezi focením a malováním? 

Focení je taková rychlovka, šup a je to tam. Kdežto malování je mazlení. S plátnem, barvami, perspektivou, tématem. Lze ho odkládat a vracet se k němu, vylepšovat. Není to mžik a práce je hotová. Pro sichr dál rozebírat nebudu. Bylo by to asi příliš hříšné ráno.

Napsala Astra.

Jak jsem neviděla perspektivu...

Sepsala Astra

   Městský úřad Prahy 2, kde žiju, se stará velice dobře o místní důchodce. A tak jsem se nechala zlákat možností příhlásit se do kurzu kreslení. Kapacita deset lidí, ateliér blízko. Den Dé byl 5.říjen. S trémou a napětím jsem kráčela pod parapletem, které obracel vichr a lilo tak jako snad letos ještě nikdy. Cesta vedla podél mého rodného hnízda - Rádia na Vinohradské, kam jsem chodívala celých čtyřicet let, každý den. Mám tam vychozenou pěšinku. S popršeným úsměvem jsem hodila oka na okna budovy, a v duchu si připomínala, co se kde tenkrát dělo. Vždycky to dělám, když jdu kolem. Vzpomínek se člověk nezbaví.

Nechte na hlavě?

Když dvě dělají totéž, nemusí to být přesně totéž.
Podřízenost muži a podřízenost Bohu. 

„Jsem muslimka. Zahaluji si hlavu. Jim se to nelíbí. Proč?“ ptala se Bušra Ašehová, učitelka angličtiny, která přišla o manžela během sebevražedného atentátu v Sýrii. Šátek přes hlavu ji vysloužil mnoho kritiky ze strany mužů i žen.

AI podruhé

  Sociální média jsou stoky. Lidští moderátoři nezvládají udržovat pořádek a trestat provinilce. Asi jediným rozumným řešením bude vypustit smečky sofistikovaných botů.

Letecký den a jiné Augenblicky

Po trávníku se procházeli hejtman kraje a ministr Mládek.

„Hele, to je ten kretén, co dal těm vyhozenejm horníkům osm tisíc měsíčně. Škoda, že se nezajímal o nás, když nás všechny vyhodili a dali nám prd. Taky bych chtěla bejt politikem, brát ohromný prachy za nic a žádnou zodpovědnost!“ prohlásila kolemjdoucí paní na leteckém dni v Benešově.

O slavnosti a hostech

foto Lidové noviny 

   Sedím si tady ve vytopené světnici ve svých milovaných Sudetech. Včera bylo vedro k padnutí, dokonce dnes ráno při východu slunce bylo na venkovním teploměru 21 stupňů, což je v nadmořské výšce téměř 700 metrů jev nevídaný. Ale pak se počasí vrátilo do zdejší obvyklé reality a začalo pršet. Teplota rychle klesla na 16. Nedalo se nikam jít - tedy dalo by se, ale bylo by to počínání vhodné jen pro masochisty - hlavně pak to následné sušení svršků. Ale v kamnech jsem si raději zatopil - sedět celý den ve svetru není zrovna to nejpříjemnější, co jiného se dá na chalupě dělat. Podařilo se mi dokonce rozhýbat vadnou televizi - chtěl jsem se podívat na zprávy, co se děje ve světě - a co my na to v Kotlince. A taky na počasí.

Moje spiklenecká teorie

   Kdekdo píše o spikleneckých teoriích. Chemiotrails, Area 51, židozednářská lóže, spiknutí nadnárodních monopolů, zbrojařský komplex, který řídí loutku Hillary Clintonovou atd.  

   Jsou to samozřejmě pitomosti, ale nebudu je nikomu vymlouvat, ať si je z hlavy vytluče každý sám.

Pravda vítězí! Opravdu?

Popularita Angely Merkelové

  Kdyby padaly hodnoty popularity Angely Merkelové tak, jak se píše v českých novinách, tak už je dávno v záporných číslech. Ale ona má podporu lehce pod polovinou, což je číslo, o jakém se většině českých i německých politiků může jen zdát.

Debilizace

   Jestli se domníváte, že bude řeč o televizi nebo o reklamě, jste na omylu. Debilizace obyvatelstva probíhá na mnoha frontách a zúčastňují se jí i vědci, právníci a filosofové. Politiky do seznamu nezahrnuji, ti debilizaci mas mají přímo v popisu práce.

Pokoušejí se náš život řídit do detailu. Což pochopitelně nejde.

Filcuňk

aneb jak jsem byl tři čtvrtě hodiny "sprostým podezřelým"

Ilustrační foto. Zdroj: internet

   Zašel jsem si dneska koupit do trafiky u supermarketu tabák, abych měl příštího čtvrt roku co kouřit a protože mi žena marně sháněla ruskou zmrzlinu, tak jsem ten pytlík tabáku dal do tašky a šel se podívat do Kauflandu, jestli už zmrzlina nepřišla. Po cestě jsem si prohlížel vystavené spreje pro automobilisty, kolik stojí WSD40, protože mi už dochází. Byl dost drahý - takže nic. Koupil jsem jakousi napodobeninu ruské zmrzliny jako vzorek a vystál desetiminutovou frontu u pokladny - byly otevřené jen čtyři a lidé nakupovali, jak by dneska odpoledne měla začít třetí světová válka. Než jsem se dostal k placení, málem mi zmrzlina roztála.

Kopec zvířat

   V Ostravě máme zoologickou zahradu dost velkou. Druhou největší v republice. Takže se člověk dost nachodí.  Chodívám tam často a rád. Dokonce jsem si zařídil permanentní volnou vstupenku a vzhledem k tomu, že trolejbusem jsem tam za čtvrt hodiny a zadarmo - jsem už stařík a to je jedna z malých výhod stáří  - je to pro mě jen otázka času. A toho mám poslední dobou o něco víc, než když jsem ještě pracoval na plný úvazek. Pražská ZOO v Troji je co se týče rozlohy asi poloviční. Nicméně zvířátek je tam dost. Dost na to, abych se extra vypravil do stověžaté a zkusil některé z nich dostat do svého fotoaparátu. A případně i prodat. Tedy fotky, ne ta zvířátka.